34 C 93/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Krkoškou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 13 508,44 Kč s příslušenstvím ( Anonymizováno )

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zaplacení částky 9 508,44 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 491,14 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 007,33 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 849,82 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 27,48 % ročně z částky 7 849,82 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala svou žalobou ze dne 4. 4. 2024 rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 508,44 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne 28. 10. 2021 se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru ve formě zápůjčky č. , tel. číslo, (dále jen „Smlouva“) na částku 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala předchůdkyni žalobkyně tento spotřebitelský úvěr spolu s úrokem za poskytnuté prostředky ve výši 27,48 %, tj. částkou 5 101 Kč, s odměnou za zpracování 1 500 Kč a s poplatkem za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 316 Kč splatit v pravidelných 52 týdenních splátkách ve výši 394 Kč. Žalovaná však své závazky ze Smlouvy neplnila řádně a včas. Ke dni 25. 6. 2022 činila dlužná jistina částku 7 849,82 Kč a na poplatcích činil dluh 5 658,62 Kč. S ohledem na prodlení žalované s úhradou jistiny úvěru ve výši 7 849,82 Kč byla tato od 28. 10. 2022 úročena úrokovou sazbou 27,48 % ročně. Žalovaná uhradila předchůdkyni žalobkyně na pohledávky dle Smlouvy pouze částku 6 000 Kč. Předmětem žaloby na základě Smlouvy je tak dlužná jistina ve výši 7 849,82 Kč, dlužná částka poplatků ve výši 5 658,62 Kč, kapitalizované úroky ve výši 2 007,33 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1 491,14 Kč, úroky ve výši 27,48 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7 849,82 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7 849,82 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Částka kapitalizovaných úroků ve výši 2 007,33 Kč pak představuje úrok ve výši 27,48 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 7 849,82 Kč od 28. 10. 2022, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 27. 9. 2023. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 491,14 Kč je pak zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 7 849,82 Kč od 23. 2. 2022, tj. od marného uplynutí měsíční lhůty po úhradě poslední splátky žalovanou do 27. 9. 2023. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023. O postoupení pohledávek z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni byla žalovaná vyrozuměna dopisem. I přes upomínku žalobkyně žalovaná svůj dluh nezaplatila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se nevyjádřila k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez jednání již v samotné žalobě. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.

4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:

5. Ze Smlouvy soud zjistil, že tuto žalovaná uzavřela s předchůdkyní žalobkyně dne 28. 10. 2021, a to ve formě smlouvy o zápůjčce. V rámci Smlouvy se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč v hotovosti, který se žalovaná zavázala předchůdkyni žalobkyně uhradit formou 52 pravidelných týdenních splátek ve výši 394 Kč. V rámci Smlouvy se žalovaná zavázala kromě vrácení poskytnutých prostředků ve výši 10 000 Kč, zaplatit předchůdkyni žalobkyně i úrok 88 % ročně ve výši 5 101 Kč, poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 316 Kč, celkem tedy 18 917 Kč, když ve smlouvě samotné je uvedena částka 20 477 Kč, která je kalkulována i s pojistným ve výši 1 560 Kč. RPSN úvěru byla stanovena jako pevná ve výši 198,45 %.

6. Z karty zákazníka – žádosti o úvěr ze dne 28. 10. 2021 soud zjistil, že žalovaná požádala o úvěr ve výši 15 000 Kč, když dle svého prohlášení měla být svobodná, bydlet u rodičů, měla mít základní vzdělání, měla vyživovat jednu osobu. Měla být v domácnosti na mateřské dovolené s příjmem 10 000 Kč měsíčně. Počet příjmů žalované měly být dva. Jako druhý příjem je uvedena částka 630 Kč. Jako další čisté příjmy domácnosti je pak uvedena částka 20 000 Kč měsíčně, celkově tak příjmy domácnosti žalované měly představovat měsíčně částku 30 630 Kč. Jako odhadované měsíční výdaje žalované je uvedena částka 1 000 Kč. Žalovaná neměla mít spotřebitelské úvěry u jiných společností. Z této karty je také zřejmé, že při žádosti o zápůjčku žalovaná měla předložit zástupkyni předchůdkyně žalobkyně výplatní pásky za září a říjen 2021.

7. Z tabulky umoření ke smlouvě , tel. číslo, soud zjistil, že ve vztahu ke Smlouvě žalovaná uhradila na splacení zápůjčky od 8. 11. 2021 do 15. 2. 2022 částku 6 000 Kč.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, včetně seznamu postoupených pohledávek uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovanou na žalobkyni.

9. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2023 včetně podacího lístku ze dne 27. 10. 2023 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení svých pohledávek za žalovanou na žalobkyni.

10. Z předžalobní výzva ze dne 15. 2. 2024 včetně podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou k úhradě částky 18 213,04 Kč představující krom nároky uplatněné v tomto řízení.

11. Zbylé listiny založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné.

12. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav:

13. Dne 28. 10. 2021 byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena Smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované zápůjčku – spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč. Daný úvěr poskytla předchůdkyně žalobkyně žalované v hotovosti, při podpisu Smlouvy. Žalovaná se opak zavázala poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet formou 52 pravidelných týdenních splátek ve výši 394 Kč. Žalovaná se zavázala předchůdkyni žalobkyně poskytnuté prostředky vrátit spolu s úrokem za půjčené prostředky ve výši úrok 88 % ročně ve výši 5 101 Kč, poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 316 Kč, celkem tedy 18 917 Kč. RPSN úvěru byla stanovena jako pevná ve výši 198,45 %.

14. Žalobkyně sice v žalobě i ve svém podání ze dne 12. 6. 2024 tvrdí, že předchůdkyně žalobkyně dostatečně prověřila schopnost žalované splácet poskytnuté spotřebitelský úvěr, nedoložila však, že by měla k dispozici dokumentaci nezbytnou pro posouzení úvěruschopnosti žalované. Předchůdkyně žalobkyně však při posuzování úvěruschopnosti vycházela pouze z prohlášení žalované. Předchůdkyně žalobkyně však nemá žádný důkaz o tom, že by tato prohlášení žalované jakkoliv ověřila, vyjma zaznačení obchodní zástupkyní, že jí byly předloženy výplatní pásky za září a říjen 2021, když však žalovaná v té době měla být na mateřské dovolené, takže výplatní pásky za dané období neměla ani mít. Není vůbec zřejmé, z čeho měl pocházet příjem 20 000 Kč měsíčně a další příjem 630 Kč měsíčně, které předchůdkyně žalobkyně do kalkulace úvěruschopnosti započítala. Ohledně výdajové stránky se pak soudu jeví částka měsíčních výdajů žalované ve výši 1 000 Kč, jako silně podhodnocená a stěží uvěřitelná, uvážíme-li, že se má jednat o celkové měsíční výdaje jedné dospělé osoby a jednoho dítěte, tedy tato částka musí v sobě obsahovat jak náklady na bydlení, i když žalovaná měla bydlet u rodičů, včetně energií, vodného a stočného, koncesionářských poplatků atd., tak i náklady na stravu, oblečení, telekomunikační služby atd. Soud tak shledal posouzení úvěruschopnosti žalované předchůdkyní žalobkyně jako nedostatečné. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023. Žalovaná byla o postoupení pohledávek na žalobkyni informována dopisem ze dne 29. 9. 2023. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovanou dopisem ze dne 15. 2. 2024 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně.

15. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, („o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

16. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen „ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Dle § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1,19. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

20. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaná měly v úmyslu uzavřít smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 o.z. Předchůdkyně žalobkyně na základě tohoto poskytla žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná spotřebitelský úvěr nesplatila řádně a včas. Předchůdkyně žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 87 odst. 1 ZSU.

21. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU/2763/2018-24 a nález FA/SR/SU/779/2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU, patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany předchůdkyně žalobkyně, jako poskytovatele spotřebitelského úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalované, pokud vůbec, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. O této skutečnosti vypovídá zejména skutečnost, že žalobkyně nemá k dispozici žádné podklady, z nichž by se dalo usuzovat, že ověření tvrzení žalované pro posouzení její úvěruschopnosti vůbec proběhlo. Stejně tak za situace, kdy žalovaná uvedla, že její měsíční náklady pro ni a jí vyživované dítě činí pouze 1 000 Kč, měla předchůdkyně žalobkyně vyvinout zvýšené úsilí k ověření této skutečnosti a například si od žalované vyžádat podklady o jejích výdajích, např. předložením vyúčtování, a zbylých příjmech, kde by bylo zřejmé, jestli jí uvedené údaje odpovídají skutečnosti.

22. Předchůdkyní žalobkyně skutečně poskytnutou částku ve výši celkem 10 000 Kč původně z důvodu poskytnutí zápůjčky – spotřebitelského úvěru, je tak třeba považovat za bezdůvodné obohacení žalované, když bylo plněno na základě neplatného právního důvodu. V takovém případě je žalovaná povinna obdržené plnění dle § 87 odst. 1 ZSU vrátit žalobkyni, což do podání žaloby učinila v rozsahu 6 000 Kč. Ke dni vydání tohoto rozsudku tak trvá u žalované bezdůvodné obohacení v rozsahu 4 000 Kč. Vzhledem k neplatnosti Smlouvy jako celku se neuplatní ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky vráceny žalovanou předchůdkyni žalobkyně, ani ujednání o úrocích, poplatcích a dodatečných službách, včetně pojištění. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána dle § 1879 o.z. na základě smlouvy o postoupení pohledávek.

23. V návaznosti na výše uvedené soud vyhověl žalobě v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I., v ostatním žalobu ve výroku II. zamítl a to včetně požadovaných zákonných úroků z prodlení. V dané věci je totiž třeba aplikovat ust. § 87 ZSU jakožto speciální úpravu k obecné úpravě bezdůvodného obohacení dle § 2991 o.z. Žalobkyni tak sice zůstává nárok na vydání bezdůvodného obohacení, avšak v nové době splatnosti, jež v tomto případě byla určena ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyni tak vznikne nárok na zákonný úrok z prodlení až v situaci, kdy povinnost uložená tímto rozsudkem nebude plněna dobrovolně (k tomu srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Odo 3675/2021).

24. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobkyně byla úspěšná co do zaplacení částky 4 000 Kč. Žalovaná byla úspěšná co do částky 9 508,44 Kč s úrokem z prodlení a ostatním příslušenstvím uvedeným ve výroku II. tohoto rozsudku. Z výše uvedeného vyplývá, že žalovaná by měla mít právo na náhradu svých nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že však žalované žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

25. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. uloží-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. Vzhledem k povaze uložené povinnosti soud neshledal důvod tuto lhůtu prodlužovat.