45 C 112/2026

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Koubovou ve věci žalobkyně: právnická osoba., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 399 753,97 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 382 108,19 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do zaplacení částky 17 645,78 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 395 043,97 Kč od 21. 11. 2025 do zaplacení, úroku 9,2 % ročně z částky 395 043,97 Kč od 21.11.2025 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 32 489,03 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 36 594,08 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 16.2.2026 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 399 753,97 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba., IČO IČO (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne 3.10.2024 smlouvu o úvěru – Anonymizováno půjčka č. hodnota, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 400 000 Kč, které se žalovaný zavázal uhradit v pravidelných 120 měsíčních splátkách spolu s úrokem z úvěru ve výši 9,20 % ročně a poplatky, kdy výše měsíční splátky činila 5 672,43 Kč. Před poskytnutím úvěru se předchůdkyně žalobkyně zabývala úvěruschopností žalovaného. Zkoumala, zda žalovaný měl u dalších společností jiné úvěry a zda tyto řádné splácí, a to prostřednictvím registrů NRKI, BRKI, registru SOLUS, prověřila centrální evidenci exekucí a insolvenční rejstřík. Nebyly zjištěny žádné negativní záznamy. Předchůdkyně žalobkyně posuzovala příjmovou a výdajovou stránku, ukazatele jako věk, rodinný stav. Předchůdkyně žalobkyně postupovala v souladu se zákonem a interními schvalovacími procesy, vycházela z informací získaných od žalovaného a tyto dále ověřovala. Příjmy žalovaného byly ověřeny na základě tvrzení žalovaného a prostřednictvím kontroly historie pohybů na běžném účtu žalovaného za období 3 měsíců předcházejících žádosti o úvěr, přičemž byl potvrzen pravidelný čistý měsíční příjem ve výši 23 200 Kč. Do výpočtu výdajů byly zahrnuty náklady na životní minimum, normativní náklady na bydlení v celkové výši 9 006 Kč a splátky jiných závazků zjištěné z registrů ve výši 2 879 Kč. Od příjmu 23 200 Kč byly odečteny interní splátky 0 Kč, externí splátky 2 879 Kč, životní náklady 9 006 Kč, kdy byla vypočtena minimální měsíční splátka 11 315 Kč. Dále byl vypočten ukazatel DSTI (Debt Service to Income, 34,44 %) a ukazatel DTI (Debt to Income, 1,53). Žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, ocitl se v prodlení. Vzhledem k tomu, že došlo k prodlení s úhradou povinných splátek, byly žalovanému účtovány i smluvní pokuta a poplatky za zaslání upomínek. S ohledem na porušení smluvních povinností, přistoupila předchůdkyně žalobkyně dne 7.7.2025 k zesplatnění celé dlužné částky ve výši 417 820,02 Kč, která sestávala z jistiny ve výši 395 043,97 Kč, poplatků ve výši 4 710 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 17 374,05 Kč a kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 692 Kč. Žalovaný na předmětný úvěr vrátil celkem 17 891,81 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.11.2025 uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní byla předmětná pohledávka za žalovaným s účinností ke dni 20.11.2025 postoupena žalobkyni. Ke dni postoupení pohledávky činila pohledávka celkem 432 243 Kč, z toho jistina 395 043,97 Kč, poplatky 4 710 Kč a kapitalizované úroky 32 489,03 Kč. Žalovaný dlužné částky neuhradil ani po předžalobní upomínce.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Žalovaný se k jednání soudu, ač řádně a včas předvolán, bez omluvy nedostavil, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

4. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Anonymizováno půjčka ze dne 3.10.2024 bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 400 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit úvěr formou 120 pravidelných měsíčních splátek jistiny úvěru a úroků, s výší měsíční splátky 5 672,43 Kč (včetně 562 Kč za pojištění). Roční úroková sazba byla stanovena v pevné výši 9,2 %, RPSN 9,72 %. Výše celkové částky, kterou měl žalovaný žalobkyni při řádném splácení zaplatit, činila 618 290,13 Kč. Čerpání úvěru bylo dohodnuto ve prospěch běžného účtu č. č. účtu, úvěr měl být poskytnut z úvěrového účtu č. č. účtu. Žalobkyně dále předložila dokument: Spotřebitelský splátkový úvěr, základní produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru účinné od 1.8.2017.

5. Z vysvětlení některých pojmů používaný ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace pro Anonymizováno půjčku vč. formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 3.10.2024 bylo zjištěno, že žalovanému byly poskytnuty bližší údaje ohledně předmětného úvěru (jako například výše úvěru, doba trvání, splátky, celková částka, kterou je třeba zaplatit apod.), vysvětlení používaných pojmů.

6. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 1.6.2026 vč. přílohy bylo zjištěno, že žalobkyně uvedla, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl veškeré údaje k příjmům a výdajům, které mu byly známy. Žalobkyně následně tyto údaje hodnotila, a to individuálně v souladu s platnými schvalovacími strategiemi. Žalobkyně provedla aktivní přezkum příjmů a výdajů žalovaného. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného kontrolovala informace ve veřejných databázích, bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a databázi MV ČR. Příjem žalovaného byl ověřen z doložených dokumentů a případně z běžného účtu žalovaného. Do výdajů žalovaného byly započteny výdaje doložené v žádosti o úvěr, dále částka životního minima, částka normativních nákladů na bydlení, výdaje na bydlení vydané Českým statistickým úřadem a výše měsíčních splátek dosavadních závazků zjištěných z veřejných databází. Žalobkyně při zjišťování disponibilního zůstatku využila matematické modely výpočtu úvěruschopnosti. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného zjistila čistý příjem žalovaného ve výši 23 200 Kč, který byl ověřen z doloženého dokladu o příjmu. Od příjmu byly odečteny interní splátky 0 Kč, externí splátky 2 879 Kč, životní náklady 9 006 Kč, kdy byla vypočtena minimální měsíční splátka 11 315 Kč. Dále byl vypočten ukazatel DSTI (Debt Service to Income, 34,44 %) a ukazatel DTI (Debt to Income, 1,53). Žalovaný byl zaměstnán na dobu neurčitou, byl svobodný, bez vyživovací povinnosti, bydlel u rodičů, jako čistý příjem domácnosti žalovaný uvedl částku 85 820 Kč. Nebyly zjištěny žádné výdaje žalovaného. Žalovaný nehradil žádné interní splátky, hradil externí měsíční splátky ve výši 2 879 Kč. Žalovaný žádal o úvěr ve výši 400 000 Kč, schválená výše úvěru činila 400 000 Kč. Z přehledu závazků vyhotoveného žalobkyní bylo zjištěno, že žalovaný měl další závazek s měsíční splátkou 2 879 Kč.

7. Ze žádosti o úvěr ze dne 3.10.2024 bylo zjištěno, že žalovaný v této žádosti uvedl, že bydlí u rodičů, je svobodný, nemá vyživovací povinnost, má základní vzdělání, je zaměstnán u jméno FO, IČO IČO jako Anonymizováno od datum na dobu neurčitou, s průměrným čistým měsíčním příjmem za 3 měsíce 23 200 Kč, celkový příjem domácnosti činí 85 820 Kč, nemá žádné jiné měsíční splátky, nezbytné měsíční výdaje činí 4 000 Kč. Žalovaný požádal o úvěr ve výši 400 000 Kč.

8. Z potvrzení o výši příjmu ze dne 2.10.2024 bylo zjištěno, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného u zaměstnavatele – jméno FO za poslední tři měsíce činil 23 200 Kč. Žalovaný byl zaměstnán jako pomocný stavební dělník na dobu neurčitou od 13. 5. 2024, z jeho mzdy nebyly prováděny žádné srážky.

9. Z upomínky ze dne 22.1.2025 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 6 479,85 Kč.

10. Z upomínky ze dne 21.2.2025 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 6 455,87 Kč.

11. Z upomínky ze dne 29.3.2025 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 13 018,64 Kč.

12. Z upozornění před prohlášením úvěru za splatný ze dne 28.3.2025 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 12 208,59 Kč nejpozději do 8. 4. 2025 s výstrahou, že pokud dluh nebude uhrazen, dojde k jeho zesplatnění.

13. Z upozornění před prohlášením úvěru za splatný ze dne 18.5.2025 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 24 591,49 Kč nejpozději do 29. 5. 2025 s výstrahou, že pokud dluh nebude uhrazen, dojde k jeho zesplatnění.

14. Z upozornění před prohlášením úvěru za splatný ze dne 5.6.2025 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 24 705,56 Kč nejpozději do 16. 6. 2025 s výstrahou, že pokud dluh nebude uhrazen, dojde k jeho zesplatnění.

15. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 9.7.2025 včetně podacího archu ze dne 10.7.2025 bylo zjištěno, že žalobkyně prohlásila z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek úvěr č. č. účtu za splatný ke dni 7. 7. 2025 a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky v celkové výši 417 820,02 Kč nejpozději do 23. 7. 2025 a upozornila žalovaného na navyšování úroku z prodlení v případě nezaplacení.

16. Z výzvy k zaplacení před prodejem pohledávky ze dne 6.9.2025 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 424 057,14 Kč nejpozději do 30 dní s upozorněním, že v opačném případě bude předmětná pohledávka prodána a postoupena.

17. Z platební historie ke smlouvě č. hodnota bylo zjištěno, že dne 3. 10. 2024 žalovaný čerpal úvěr ve výši 400 000 Kč poskytnutý žalobkyní, postupnými platbami na úvěr vrátil částku v celkové výši 17 891,81 Kč.

18. Z výpisu z úvěrového účtu č. č. účtu ze dne 20.11.2025 bylo zjištěno, že celkový dluh na jistině úvěru činil 395 043,97 Kč, na smluvním úroku 17 374,05 Kč, na úroku z prodlení z jistiny 14 095,61 Kč, na úroku z prodlení z úroku 1 019,73 Kč a na poplatcích, pojištění a pokutách 4 710 Kč, celkem 432 243,36 Kč.

19. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.11.2025 a přílohy č. hodnota – seznamu postupovaných pohledávek na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.11.2025 bylo zjištěno, že předmětná pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni.

20. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27.11.2025 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k postoupení předmětné pohledávky žalobkyni.

21. Z výzvy k úhradě pohledávky ze dne 3.12.2025 včetně podacího lístku ze dne 3.12.2025 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně zaslal před podáním žaloby žalovanému výzvu s upozorněním, že je v prodlení se splácením dluhu z předmětného úvěru a na možnost podání žaloby k soudu v případě nezaplacení.

22. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 3. 10. 2024 smlouvu o úvěru. V souvislosti s touto smlouvou žalovaný čerpal bezhotovostně na svůj běžný účet vedený u předchůdkyně žalobkyně částku ve výši 400 000 Kč, kterou se zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 9,20 % ročně, poplatky a pojištěním v pravidelných 120 měsíčních splátkách po 5 672,43 Kč. Předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalovaného splácet úvěr tak, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr, údajů zjištěných z potvrzení o výši příjmu a výpisu závazků žalovaného. Průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za poslední tři měsíce před poskytnutím úvěru činil 23 200 Kč. Žalovaný měl uzavřen pracovní poměr na dobu neurčitou od 13. 5. 2024, z jeho příjmu nebyly prováděny žádné srážky. Žalovaný měl v době poskytnutí předmětného úvěru další závazky s měsíční splátkou 2 879 Kč. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je svobodný a nemá vyživovací povinnost. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl měsíční výdaje 4 000 Kč, předchůdkyně žalobkyně měsíční výdaje vypočetla z částky životního minima žalovaného a částky normativních nákladů na bydlení, kdy dospěla k částce 9 006 Kč měsíčně. Jelikož žalovaný nehradil splátky předmětného úvěru řádně a včas, předchůdkyně žalobkyně prohlásila úvěr za splatný ke dni 7. 7. 2025. Žalovaný na úvěr vrátil celkem 17 891,81 Kč. Předmětná pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku s výzvou k zaplacení dlužných částek.

23. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

24. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

25. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

27. Dle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

28. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

29. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

30. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

31. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti úvěrujícího při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, pak soudu nezbude než shledat smlouvu neplatnou.

32. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. Z provedeného dokazování vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně s žalovaným měla uzavřít dne 3. 10. 2024 smlouvu o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě žalovaný obdržel od předchůdkyně žalobkyně bezhotovostně na svůj účet částku ve výši 400 000 Kč. Soud se zabýval otázkou, zda předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. Vzhledem k negativnímu zjištění v tomto směru, shledal soud smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou. Předchůdkyně žalobkyně si nezjistila všechny potřebné údaje k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného a ty zjištěné správně nevyhodnotila. Formálně sice zjišťovala příjmy a výdaje žalovaného. Tvrzený čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 23 200 Kč si rovněž ověřila z potvrzení o příjmu vystaveného zaměstnavatelem žalovaného. Lustrovala žalovaného v registrech, přičemž zjistila další závazek žalovaného s měsíční splátkou ve výši 2 879 Kč. Poměry žalovaného a jeho skutečné výdaje však již nijak nezjišťovala a neověřovala. Přitom byl žalovanému poskytnut úvěr s celkovou částkou k zaplacení ve výši 618 290,13 Kč, jež měla být postupně splácena deset let, a to formou měsíčních splátek po 5 672,43 Kč. Ze soudu předložených listin tak nebylo možné učinit závěr, že by žalovaný byl schopen dostát svých závazků ze smlouvy o úvěru. Po zohlednění shora uvedeného, výše měsíčních příjmů, výše měsíční splátky, délky splácení a celkové částky, kterou se žalovaný zavázal vrátit, lze uzavřít, že se předchůdkyně žalobkyně jako profesionál v daném případě zodpovědně a s náležitou péčí nezabývala schopností žalovaného v postavení spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Vzájemný vztah účastníků řízení tak byl vypořádán dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení. Z neplatné smlouvy přitom nemohou žalobkyni náležet žádné další případně sjednané nároky jako např. úroky, poplatky, pokuty apod., když ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo.

33. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému 400 000 Kč a žalovaný vrátil 17 891,81 Kč, je třeba na rozdíl v těchto částkách ve výši 382 108,19 Kč pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu, a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Ve zbylém rozsahu nárok pro neplatnost smlouvy o úvěru důvodný není.

34. Pokud jde o požadované příslušenství, představované zákonným úrokem z prodlení, nemohlo toto být žalobkyni přiznáno, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 platí, že splatnost zbývající části jistiny zatím nenastala, a tedy nemohl ani vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení, neboť § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně má dle tohoto rozhodnutí nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení.

35. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána dle § 1879 občanského zákoníku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 11. 2025.

36. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud žalobu důvodnou co do zaplacení 382 108,19 Kč a žalobě v této části vyhověl. Co do zbývajícího žalobou uplatněného nároku nezbylo soudu než žalobu zamítnout.

37. Dle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení většinově úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 36 594,08 Kč, přičemž tato částka představuje 58 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 79 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 21 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 15 991 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 399 753,97 Kč sestávající z částky 9 900 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 4 950 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 9 900 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 9 900 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a, v souvislosti s cestou realizovanou dne 8. 7. 2026 náhrada 2 477,47 Kč za 186 ujetých km v částce 1 577,47 Kč (44,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5.8 l/100 km a 5,90 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 900 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 38 927,47 Kč ve výši 8 174,77 Kč. Za doplnění žaloby ze dne 3. 6. 2026 nebyla žalobkyni přiznána náhrada, neboť se jednalo o doplnění tvrzení, která měla být obsažena již v žalobě. Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit zástupci žalobkyně.

38. Dle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, netvrdil, tím méně prokázal, jaké jsou jeho možnosti poskytnutou jistinu vrátit. Svojí neúčastí u jednání soudu se vzdal možného poučení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.