45 C 121/2022

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Koubovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 15 170 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 8 770 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 25. 5. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do zaplacení 6 400 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 16 633,19 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 15 170 Kč od 19. 12. 2020 do 24. 5. 2022, a dále zákonného úroku z prodlení z částky 6 400 Kč od 25. 5. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 20. 8. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 15 170 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 18. 5. 2007 žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), smlouvu o půjčce [číslo]. Na základě uvedené smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, jež se žalovaný zavázal splatit spolu se sjednanými poplatky ve výši 6 400 Kč v dohodnutých splátkách. Žalovaný své povinnosti řádně a včas neplnil, na úhradu dluhu zaplatil pouze 1 230 Kč, zbývá uhradit částku ve výši žalované jistiny. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy po uplynutí 40 týdnů od data podpisu, tj. 22. 2. 2008. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný byl vyzván před podáním žaloby k úhradě dluhu, žalovaný však na výzvu žalobkyně nereagoval a již ničeho neuhradil.

2. Dne 31. 5. 2022 zaslala žalobkyně na výzvu soudu doplnění žaloby, v němž uvedla, že předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy neměla zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr, neboť k uzavření smlouvy došlo dne 18. 5. 2007, tedy před účinností zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, který zavedl do právního řádu povinnost věřitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.

4. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adresu trvalého pobytu shora) bez omluvy nedostavil, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.

5. Ze smlouvy o půjčce ze dne 18. 5. 2007 vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně měla poskytnout žalovanému půjčku ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaný svým podpisem potvrdil, že při uzavření smlouvy převzal v hotovosti částku 10 000 Kč. Žalovaný se měl zavázat tuto částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 6 400 Kč, celkem tedy částku 16 400 Kč, a to v hotovosti v 40 týdenních splátkách po 410 Kč.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 18. 12. 2020 (a její přílohy [číslo]) mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, má soud za prokázané, že došlo k postoupení pohledávky za žalovaným žalobkyni.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky ze shora uvedené smlouvy na žalobkyni. Dle přiloženého podacího lístku byla tato písemnost odeslána dne 1. 2. 2021.

8. Z předžalobní upomínky ze dne 29. 7. 2021 vyplynulo, že žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě závazku s výstrahou jeho soudního vymáhání. Dle přiloženého poštovního podacího archu byla tato žalovanému odeslána dne 30. 7. 2021.

9. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti má soud za prokázané tyto skutečnosti: předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 18. 5. 2007 při podpisu smlouvy o půjčce v hotovosti částku 10 000 Kč. Žalovaný vrátil předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 1 230 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno. Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě závazku s výstrahou jeho soudního vymáhání.

10. Dle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Dle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 451 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Dle § 451 odst. 2 občanského zákoníku je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Podle § 563 občanského zákoníku, není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Dle § 517 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

11. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně s žalovaným měla uzavřít smlouvu o půjčce (dle § 657 občanského zákoníku), na jejímž základě žalovaný obdržel v hotovosti částku ve výši 10 000 Kč. Soud však shledal smlouvu o půjčce neplatnou, když žalobkyně netvrdila a ani nedoložila, že by se předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalovaného úvěr splácet. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti úvěrujícího při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, pak soudu nezbyde, než shledat smlouvu neplatnou ve smyslu jejího rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 občanského zákoníku), jak je tomu také v tomto projednávaném případě. Vzájemný vztah účastníků řízení tak byl vypořádán dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

12. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně uhradila žalovanému 10 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat, ponížené o dosud provedené úhrady ve výši 1 230 Kč na výsledných 8 770 Kč (§ 451 občanského zákoníku). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat první den poté, co byl věřitelem vyzván (§ 563 občanského zákoníku). Kvalifikovanou výzvou k plnění je v projednávaném případě až žaloba, která se dostala do sféry dispozice žalovaného dne 23. 5. 2022, následující pracovní den, tj. 24. 5. 2022, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 25. 5. 2022 do prodlení (§ 517 občanského zákoníku) a je tak povinen žalobkyni uhradit úroky z prodlení v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku žalobního návrhu pak soud žalobu zamítl.

13. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když měl žalovaný v řízení většinový úspěch, avšak žádné náklady řízení neuplatnil a žádné na jeho straně ani z proběhlého řízení nevyplývají.