45 C 127/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Koubovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 18.9.2024 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 873,25 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 31.1.2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč s příslušenstvím z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi původním věřitelem – společností právnická osoba, IČO: IČO (původně právnická osoba., dále také jen „předchůdkyně žalobkyně“), podnikající v oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů, a žalovanou probíhala jednání o uzavření úvěrové smlouvy, žalobkyně však není smlouvu schopna doložit, proto požaduje po žalované žalovanou částku z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 11.5.2023 celkem 20 000 Kč, a to bankovním převodem na účet žalované č. č. účtu pod variabilním symbolem var. symbol. Pohledávka za žalovanou byla dle Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16.8.2024 postoupena společností právnická osoba společnosti právnická osoba., a následně byla pohledávka za žalovanou dle Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27.8.2024 postoupena společností právnická osoba. žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou zaslanou dne 7.9.2024. Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nevrátila, a to ani částečně.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaná se, ač řádně a včas předvolána, k jednání soudu bez omluvy nedostavila, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.

4. Z Potvrzení o provedené platbě ze dne 11.5.2023 (8:47 hod.) bylo zjištěno, že společnost právnická osoba potvrdila odeslání platby dne 11.5.2023 ve výši 10 000 Kč pod variabilním symbolem var. symbol z účtu předchůdkyně žalobkyně (právnická osoba) na účet číslo č. účtu.

5. Z Potvrzení o provedené platbě ze dne 11.5.2023 (18:45 hod.) bylo zjištěno, že společnost právnická osoba potvrdila odeslání platby dne 11.5.2023 ve výši 10 000 Kč pod variabilním symbolem var. symbol z účtu předchůdkyně žalobkyně (právnická osoba) na účet číslo č. účtu.

6. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16.8.2024 a Seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou ve výši 20 000 Kč byla postoupena předchůdkyní žalobkyně společnosti právnická osoba.

7. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22.8.2024 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou ve výši 20 000 Kč byla postoupena společností právnická osoba. žalobkyni.

8. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 7.9.2024 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně žalované oznámila, že došlo k postoupení pohledávky v celkové výši 57 446,83 Kč, vzniklé z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru ze smlouvy číslo hodnota, žalobkyni.

9. Z Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 7.9.2024 a podacího lístku ze dne 7.9.2024 bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou před podáním žaloby k úhradě předmětné pohledávky ve výši 57 446,83 Kč, vzniklé z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru ze smlouvy číslo hodnota uzavřené dne 11.5.2023 mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou.

10. Z Informace o klientech ze dne 18.6.2025 bylo zjištěno, že majitelkou a disponentkou účtu č. č. účtu je od 14.8.2012 dosud žalovaná. Na tento účet byly připsány následující platby: dne 11.5.2023 částka ve výši 10 000 Kč pod VS: var. symbol a dne 11.5.2023 další částka ve výši 10 000 Kč pod VS: var. symbol. Uvedené platby byly odeslány z účtu č. č. účtu s poznámkou hodnota 11. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované bezhotovostně na její bankovní účet částku v celkové výši 20 000 Kč. Žalovaná ničeho nevrátila. Pohledávku za žalovanou předchůdkyně žalobkyně postoupila společnosti právnická osoba., které pohledávku za žalovanou následně postoupila žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Žalobkyně vyzvala žalovanou před podáním žaloby k úhradě závazku s výstrahou soudního vymáhání.

12. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

14. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Dle § 1958 odst. 1 občanského zákoníku je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

17. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Dle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy má za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

20. Dle § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě.

21. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti úvěrujícího při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, pak soudu nezbude než shledat smlouvu neplatnou.

22. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. Z provedeného dokazování vyplynulo, že pohledávka za žalovanou přešla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16.8.2024 a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27.8.2024 z předchůdkyně žalobkyně před přechodného věřitele na žalobkyni (§ 1879 občanského zákoníku). Žalobkyně tvrdila, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou probíhala jednání o uzavření smlouvy o úvěrové smlouvě, žalobkyně však není smlouvu schopna doložit. Až do zaslání předžalobní výzvy však žalobkyně i předchůdkyně žalobkyně vůči žalované vystupovaly právě jako věřitelé ze smlouvy o úvěru a takto ji vyzývaly k úhradě dluhu spolu s příslušenstvím. Vzhledem k tomu soud právní vztah účastníků prvotně kvalifikoval jako vztah z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Nelze totiž přehlédnout, že zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje speciální úpravu v poslední větě § 87 odst. 1, podle níž je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobkyně neprokázala ani uzavření samotné smlouvy o úvěru, ani zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy. Svojí neúčastí u jednání se žalobkyně vzdala možného poučení v smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř.

23. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované 20 000 Kč a žalovaná ničeho nevrátila, je třeba na částku 20 000 Kč pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je povinna takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Ve zbylém rozsahu nárok pro neplatnost smlouvy o úvěru důvodný není.

24. Pokud jde o požadované příslušenství, představované zákonným úrokem z prodlení, nemohlo toto být žalobkyni přiznáno, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 platí, že splatnost zbývající části jistiny zatím nenastala, a tedy nemohl ani vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení, neboť § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně má dle tohoto rozhodnutí nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaná jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení.

25. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud žalobu důvodnou co do zaplacení 20 000 Kč a žalobě v této části vyhověl. Co do zbývajícího žalobou uplatněného nároku nezbylo soudu než žalobu zamítnout.

26. Dle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení většinově úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 873,25 Kč, přičemž tato částka představuje 78,94 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 89,47 % a úspěchu žalované v rozsahu 10,53 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 400 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 300 Kč ve výši 273 Kč. Tyto náklady řízení je žalovaná podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit právnímu zástupci žalobkyně.

27. Dle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, netvrdila, tím méně prokázala, jaké jsou její možnosti poskytnutou jistinu vrátit. Svojí neúčastí u jednání soudu se vzdala možného poučení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.