45 C 151/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Koubovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 000 Kč od 6.1.2025 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 002,81 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 13.3.2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč s příslušenstvím z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi původním věřitelem – společností právnická osoba, IČO: IČO (původně právnická osoba., dále také jen „předchůdkyně žalobkyně“), podnikající v oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů, a žalovaným probíhala jednání o uzavření úvěrové smlouvy, žalobkyně však není schopna smlouvu doložit, proto požaduje po žalovaném žalovanou částku z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 25.7.2023 celkem 20 000 Kč, a to bankovním převodem na účet žalovaného č. č. účtu pod variabilním symbolem var. symbol. Pohledávka za žalovaným byla dle Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2024 postoupena společností právnická osoba společnosti právnická osoba., a následně byla pohledávka za žalovaným dle Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.12.2024 postoupena společností právnická osoba. žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou zaslanou dne 26.12.2024. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, a to ani částečně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán, k jednání soudu bez omluvy nedostavil, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.

4. Z Potvrzení o provedené platbě ze dne 25.7.2023 bylo zjištěno, že společnost právnická osoba potvrdila odeslání platby dne 25.7.2023 ve výši 20 000 Kč pod variabilním symbolem var. symbol z účtu předchůdkyně žalobkyně (právnická osoba) na účet číslo č. účtu.

5. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2024 včetně jejích příloh č. 1-4 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným ve výši 20 000 Kč byla postoupena předchůdkyní žalobkyně společnosti právnická osoba.

6. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10.12.2024 včetně jejích příloh č. 1-4 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným ve výši 20 000 Kč byla postoupena společností právnická osoba. žalobkyni.

7. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26.12.2024 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila, že došlo k postoupení pohledávky v celkové výši 58 683,45 Kč vzniklé z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru ze smlouvy číslo hodnota žalobkyni.

8. Z Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 26.12.2024 bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě předmětné pohledávky ve výši 58 683,45 Kč, vzniklé z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru ze smlouvy číslo hodnota uzavřené dne 25.7.2023 mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným.

9. Z Podacího lístku ze dne 26.12.2024 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně zaslal dne 26.12.2024 zásilku.

10. Z přípisu právnická osoba. ze dne 14.8.2025 včetně přílohy bylo zjištěno, že majitelem a disponentem účtu č. č. účtu je žalovaný. Na tento účet byla připsána dne 25.7.2023 částka ve výši 20 000 Kč pod VS var. symbol, platba byla odeslána z účtu č. č. účtu.

11. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostně na jeho bankovní účet částku ve výši 20 000 Kč. Žalovaný ničeho nevrátil. Pohledávku za žalovaným předchůdkyně žalobkyně postoupila společnosti právnická osoba., které pohledávku za žalovaným následně postoupila žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě závazku s výstrahou soudního vymáhání.

12. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

14. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Dle § 1958 odst. 1 občanského zákoníku je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

17. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Dle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy má za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

20. Dle § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě.

21. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti úvěrujícího při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, pak soudu nezbude než shledat smlouvu neplatnou.

22. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. Z provedeného dokazování vyplynulo, že pohledávka za žalovaným přešla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2024 a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12.12.2024 z předchůdkyně žalobkyně přes přechodného věřitele na žalobkyni (§ 1879 občanského zákoníku). Žalobkyně tvrdila, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným probíhala jednání o uzavření smlouvy o úvěrové smlouvě, žalobkyně však není smlouvu schopna doložit. Až do zaslání předžalobní výzvy však žalobkyně i předchůdkyně žalobkyně vůči žalovanému vystupovaly právě jako věřitelé ze smlouvy o úvěru a takto ho vyzývaly k úhradě dluhu spolu s příslušenstvím. Vzhledem k tomu soud právní vztah účastníků prvotně kvalifikoval jako vztah z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Nelze totiž přehlédnout, že zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje speciální úpravu v poslední větě § 87 odst. 1, podle níž je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobkyně neprokázala ani uzavření samotné smlouvy o úvěru, ani zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. Svojí neúčastí u jednání se žalobkyně vzdala možného poučení v smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř.

23. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému 20 000 Kč a žalovaný ničeho nevrátil, je třeba na částku 20 000 Kč pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Ve zbylém rozsahu nárok pro neplatnost smlouvy o úvěru důvodný není.

24. Pokud jde o požadované příslušenství, představované zákonným úrokem z prodlení, nemohlo toto být žalobkyni přiznáno, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 platí, že splatnost zbývající části jistiny zatím nenastala, a tedy nemohl ani vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení, neboť § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně má dle tohoto rozhodnutí nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení.

25. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud žalobu důvodnou co do zaplacení 20 000 Kč a žalobě v této části vyhověl. Co do zbývajícího žalobou uplatněného nároku nezbylo soudu než žalobu zamítnout.

26. Dle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení většinově úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 002,81 Kč, přičemž tato částka představuje 84,4 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 92,2 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 7,8 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 400 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 300 Kč ve výši 273 Kč. Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit právnímu zástupci žalobkyně.

27. Dle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, netvrdil, tím méně prokázal, jaké jsou jeho možnosti poskytnutou jistinu vrátit. Svojí neúčastí u jednání soudu se vzdal možného poučení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.