45 C 154/2022

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Koubovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 12 669,31 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 527,94 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 527,94 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do zaplacení částky 5 017 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 422,6 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 4 779 Kč od 21. 1. 2020 do 2. 3. 2020, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 4 251,06 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 5 503,62 Kč, úroku 19,98 % ročně z částky 4 779 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, částky 7 124,37 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 220 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 352 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 7 579,52 Kč a úroku 19,98 % ročně z částky 6 352 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 30. 11. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 12 669,31 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 22. 3. 2013 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o půjčce [číslo] kdy předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím půjčky posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného půjčku splácet, a to dle informací o rodinných, majetkových a pracovních poměrech poskytnutých žalovaným, zaznamenaných v zákaznické kartě a ověřených z předložených dokladů. Na základě shora uvedené smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti 6 000 Kč, které se žalovaný zavázal uhradit ve splátkách spolu s částkou 5 017 Kč, jež představuje kapitalizované úroky ve výši 766 Kč, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 141 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 110 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 184 Kč, s poslední splátkou splatnou dne 16. 5. 2014. Žalovaný na uvedenou pohledávku uhradil 5 472,06 Kč. Žalovaný dále uzavřel dne 6. 1. 2013 s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o půjčce [číslo] kdy předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím zápůjčky posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného zápůjčku splácet, a to dle informací o rodinných, majetkových a pracovních poměrech poskytnutých žalovaným, zaznamenaných v zákaznické kartě a ověřených z předložených dokladů. Na základě uvedené smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal uhradit ve splátkách spolu s částkou 8 361 Kč, jež představuje kapitalizované úroky ve výši 1 277 Kč, odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 1 901 Kč a náklady za hotovostní inkaso ve výši 5 183 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 307 Kč, s poslední splátkou splatnou dne 2. 3. 2014. Žalovaný na uvedenou pohledávku uhradil 11 236,63 Kč. Pohledávky z předmětných smluv byly předchůdkyní žalobkyně postoupeny žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno a byl rovněž před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhů s výstrahou soudního vymáhání.

2. Dne 15. 6. 2022 zaslala žalobkyně na výzvu soudu doplnění žaloby (ze dne 14. 6. 2022), v němž uvedla, že předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr na základě informací získaných od žalovaného před uzavřením smluv o půjčkách, kdy tyto informace byly zaznamenány v zákaznických kartách, z nichž vyplývá, že žalovaný byl zaměstnán ve společnosti [právnická osoba] na hlavní pracovní poměr jako zámečník, jeho měsíční příjem činil 20 000 Kč, žil v nájmu, neměl vyživovací povinnost k jiné osobě a neměl žádný úvěr z kreditní karty ani půjčku u jiné společnosti. Informace byly ověřeny z pracovní smlouvy, výplatní pásky, nájemní smlouvy a dokladů SIPO. Současně si z insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Žalovaný svým podpisem stvrdil, že údaje, které předchůdkyni žalobkyně poskytl, jsou úplné, přesné a pravdivé.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

4. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

5. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 22. 3. 2013 uzavřené mezi žalovaným a předchůdkyní žalobkyně bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému půjčku ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal předchůdkyni žalobkyně uhradit v hotovosti celkem 11 017 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 184 Kč. Žalovaný zároveň svým podpisem stvrdil, že finanční prostředky ve výši 6 000 Kč při uzavření smlouvy v hotovosti převzal. Žalobkyně rovněž předložila Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce, které jsou nedílnou součástí smlouvy.

6. Ze zákaznické karty ze dne 22. 3. 2013 bylo zjištěno, že důvodem půjčky byly neočekávané výdaje, žalovaný uvedl, že je nájemníkem, má již půjčku u předchůdkyně žalobkyně, je majitelem vozu, je zaměstnán jako zámečník ve společnosti [právnická osoba] s měsíčním příjmem 20 000 Kč. Celkové měsíční příjmy z výdělečné činnosti domácnosti měly činit 20 000 Kč. Mezi měsíčními výdaji uvedl nájemné 4 500 Kč, za telefon 200 Kč, splátky půjček/výživné ve výši 5 382 Kč a výdaje na domácnost ve výši 3 000 Kč. Celkové měsíční výdaje domácnosti měly činit 13 082 Kč. V zákaznické kartě je dále zaznamenáno, že žalovaný má kreditní kartu, nemá půjčku u jiné společnosti a je majitelem bankovního účtu. Žalovaný měl předchůdkyni žalobkyně předložit občanský průkaz, pracovní smlouvu, výplatní pásky, nájemní smlouvu a SIPO. Žalovaný tuto listinu podepsal.

7. Z protokolu o platební historii zákazníka [anonymizována dvě slova] ke smlouvě [číslo] bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně evidovala platby žalovaného s tím, že z celkové částky 11 017 Kč bylo uhrazeno celkem 5 472,06 Kč.

8. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 6. 1. 2013 uzavřené mezi žalovaným a předchůdkyní žalobkyně bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému půjčku ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal předchůdkyni žalobkyně uhradit v hotovosti celkem 18 361 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 307 Kč. Žalovaný zároveň svým podpisem stvrdil, že finanční prostředky ve výši 10 000 Kč při uzavření smlouvy v hotovosti převzal. Žalobkyně rovněž předložila Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce, které jsou nedílnou součástí smlouvy.

9. Ze zákaznické karty ze dne 6. 1. 2013 bylo zjištěno, že důvodem půjčky byly neočekávané výdaje, žalovaný uvedl, že je nájemníkem, má již půjčku u předchůdkyně žalobkyně, je majitelem vozu, je zaměstnán jako zámečník ve společnosti [právnická osoba] s měsíčním příjmem 20 000 Kč. Celkové měsíční příjmy z výdělečné činnosti domácnosti měly činit 20 000 Kč. Mezi měsíčními výdaji uvedl nájemné 9 000 Kč, za telefon 200 Kč, splátky půjček/výživné ve výši 3 000 Kč a výdaje na domácnost ve výši 3 000 Kč. Celkové měsíční výdaje domácnosti měly činit 15 200 Kč. V zákaznické kartě je dále zaznamenáno, že žalovaný má kreditní kartu, nemá půjčku u jiné společnosti a je majitelem bankovního účtu. Žalovaný měl předchůdkyni žalobkyně předložit občanský průkaz, pracovní smlouvu, výplatní pásky, nájemní smlouvu a SIPO. Žalovaný tuto listinu podepsal.

10. Z protokolu o platební historii zákazníka [anonymizována dvě slova] ke smlouvě [číslo] bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně evidovala platby žalovaného s tím, že z celkové částky 18 361 Kč bylo uhrazeno celkem 11 236,63 Kč.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 20. 1. 2020 mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] a její přílohy (seznamu postoupených pohledávek) bylo zjištěno, že předmětné pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobkyni.

12. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2020 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že pohledávky z předmětných smluv byly postoupeny žalobkyni a zároveň ho informovala o výši dluhu. Dle přiloženého podacího lístku bylo toto oznámení žalovanému odesláno dne 14. 2. 2020.

13. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 5. 11. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhů před podáním žaloby. Dle přiloženého podacího lístku byla výzva žalovanému odeslána dne 5. 11. 2021.

14. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 22. 3. 2013 při podpisu smlouvy o půjčce v hotovosti částku 6 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalovaného splácet úvěr způsobem, který zaznamenala v zákaznické kartě ze dne 22. 3. 2013. Žalovaný vrátil předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 5 472,06 Kč. Předchůdkyně žalobkyně dále poskytla žalovanému dne 6. 1. 2013 bezhotovostně částku 10 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalovaného splácet úvěr způsobem, který zaznamenala v zákaznické kartě ze dne 6. 1. 2013. Žalovaný vrátil předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 11 236,63 Kč. Uvedené pohledávky za žalovaným byly postoupeny žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávek oznámeno. Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě závazků s výstrahou jeho soudního vymáhání.

15. Dle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

16. Dle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

17. Dle § 451 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

18. Dle § 451 odst. 2 občanského zákoníku je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

19. Podle § 563 občanského zákoníku, není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

20. Dle § 517 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

21. Dle § 1 věta druhá zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

22. Dle § 2 písm. e) zákona o spotřebitelském úvěru, se tento zákon nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu s celkovou výší nižší než 5 000 Kč nebo vyšší než 1 880 000 Kč; částka 5 000 Kč se považuje za dosaženou též tehdy, je-li mezi týmž věřitelem a spotřebitelem uzavřeno v období 12 měsíců více smluv se stejným nebo obdobným účelem, přičemž se tento zákon vztahuje na smlouvu, kterou se dosáhne nebo přesáhne celková výše úvěru 5 000 Kč, a všechny následující smlouvy uzavřené v uvedeném období.

23. Dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

24. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti úvěrujícího při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, pak soudu nezbyde, než shledat smlouvu neplatnou.

25. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného dokazování vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně s žalovaným měla uzavřít dne 22. 3. 2013 smlouvu o půjčce dle § 657 občanského zákoníku, na jejímž základě žalovaný obdržel v hotovosti částku ve výši 6 000 Kč, a dále dne 6. 1. 2013 smlouvu o půjčce dle § 657 občanského zákoníku, na jejímž základě žalovaný obdržel v hotovosti částku ve výši 10 000 Kč. Soud však shledal obě smlouvy neplatnými, když se předchůdkyně žalobkyně zodpovědně nezabývala schopností žalovaného poskytnuté spotřebitelské úvěry splácet. Půjčky byly poskytnuty v krátké době za sebou, a to dne 6. 1. 2013 a dne 22. 3. 2013. Na oba právní vztahy je třeba aplikovat zákon o spotřebitelském úvěru (§ 1 a § 2 tohoto zákona), neboť se v obou případech jedná o úvěry poskytnuté spotřebiteli přesahující 5 000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že se předchůdkyně žalobkyně schopností žalovaného splácet úvěry podrobně a zodpovědně zabývala v souladu se zákonem (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Soud se však s tímto tvrzením neztotožnil, když předchůdkyně žalobkyně sice formálně určitá zkoumání učinila, ale tato zjištění byla neúplná, zjištěné informace správně nevyhodnotila a neučinila z nich odpovídající kvalifikovaný závěr. Způsob posouzení úvěruschopnosti žalovaného předchůdkyně žalobkyně zaznamenala v zákaznických kartách vyplněných při uzavírání předmětných smluv. Ze zákaznické karty ze dne 6. 1. 2013 vyplývá, že žalovaný žil v nájmu, měl již jinou půjčku u předchůdkyně žalobkyně, byl majitelem vozu, jeho měsíční příjem ze zaměstnání činil 20 000 Kč, jiné příjmy neuvedl. Mezi měsíčními výdaji uvedl nájemné 9 000 Kč, za telefon 200 Kč, splátky půjček/výživné ve výši 3 000 Kč a výdaje na domácnost ve výši 3 000 Kč. Celkové měsíční výdaje domácnosti měly činit 15 200 Kč. Ze zákaznické karty ze dne 22. 3. 2013 vyplývají obdobná zjištění, jen s rozdílem uváděných měsíčních výdajů, kdy nájemné mělo činit 4 500 Kč, splátky půjček/výživné výši 5 382 Kč. Celkové měsíční výdaje domácnosti měly činit 13 082 Kč. V zákaznických kartách bylo zaznamenáno, že žalovaný měl kreditní kartu, neměl půjčku u jiné společnosti a byl majitelem bankovního účtu. Žalovaný měl předchůdkyni žalobkyně předložit občanský průkaz, pracovní smlouvu, výplatní pásky, nájemní smlouvu a SIPO. Žalobkyně ani jeden z těchto dokumentů soudu nepředložila, nebylo tedy neprokázáno, že by předchůdkyně žalobkyně příjmy a výdaje žalovaného ověřovala. Lze tedy uzavřít, že se předchůdkyně žalobkyně jako profesionál ani v jednom z projednávaných případů zodpovědně a s náležitou péčí nezabývala schopností žalovaného v postavení spotřebitele poskytnuté půjčky splácet. Vzájemný vztah účastníků řízení tak byl vypořádán dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

26. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně uhradila žalovanému 6 000 Kč a žalovaný vrátil pouze 5 472,06 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách ve výši 527,94 Kč pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 451 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen bezdůvodné obohacení vydat první den poté, co byl věřitelem vyzván (§ 563 občanského zákoníku). Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě oznámení o postoupení pohledávek s výzvou k úhradě ze dne 20. 1. 2020, které se dostalo do sféry dispozice žalovaného dne 19. 2. 2021, následující den začala běžet desetidenní lhůta k zaplacení. Jelikož žalovaný do 2. 3. 2020 dluh neuhradil, dostal se od následujícího dne, tedy od 3. 3. 2020, do prodlení (§ 517 občanského zákoníku) a je tak povinen žalobkyni uhradit úroky z prodlení v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku této části žalobního návrhu pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

27. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně uhradila žalovanému 10 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 451 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Z tvrzení žalobkyně v žalobě ohledně úhrad jednotlivých splátek a provedeného dokazování však plyne, že žalovaný vrátil předchůdkyni žalobkyni celkem částku 11 236,63 Kč. Je tak zřejmé, že žalovaný již bezdůvodné obohacení zcela žalobkyni vrátil ještě před podáním žaloby, proto soud žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.

28. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána dle § 1879 občanského zákoníku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020.

29. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud žalobu důvodnou co do zaplacení částky 527,94 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky jdoucích od 3. 3. 2020 do zaplacení a žalobě v této části vyhověl. Povinnost k zaplacení úroku z prodlení vyplývá z § 1970 občanského zákoníku a jejich výše pak z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do zbývajícího žalobou uplatněného nároku nezbylo soudu než žalobu zamítnout.

30. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když měl žalovaný v řízení většinový úspěch, avšak žádné náklady řízení neuplatnil a žádné na jeho straně ani z proběhlého řízení nevyplývají.

31. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.