45 C 17/2022

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Koubovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 81 396,97 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 28 728,1 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 28 728,1 Kč od 7. 12. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně zaplacení částky 52 668,87 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 70 475,8 Kč od 1. 6. 2018 do 6. 12. 2021 a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 41 747,7 Kč od 7. 12. 2021 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 13. 12. 2021 se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 81 396,97 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována tři slova], podnikající v České republice svým odštěpným závodem [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovanou dne 24. 2. 2013 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 20 000 Kč. Před schválením úvěru předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalované, vycházela z údajů poskytnutých žalovanou, přičemž získané informace ověřila nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti. Předchůdkyně žalobkyně nezjistila žádnou skutečnost, která by poskytnutí úvěru bránila, proto bylo žádosti o úvěr vyhověno. Žalovaná se zavázala hradit úvěr formou měsíčních splátek ve výši min. 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v měsíci, nejméně však 500 Kč. Součástí každé splátky byl také poplatek za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 6,99 % měsíčně ze stanovené měsíční splátky. Smluvní úrok byl sjednán ve výši 22,68 %, RPSN činila 53,85 %. Žalovaná však nesplácela poskytnutý úvěr řádně a včas, poslední úhrada byla provedena dne 23. 10. 2017. Z důvodu prodlení prohlásila předchůdkyně žalobkyně ke dni 31. 5. 2018 poskytnutý úvěr za splatný v celé výši. Dlužná pohledávka sestává z nesplacené jistiny 70 475,80 Kč, smluvní pokuty ve výši 953,60 Kč (0,1 % denně z částky splátky v prodlení), pojistného ve výši 1 438,08 Kč, kapitalizovaného úroku ke dni zesplatnění ve výši 7 929,49 Kč a nákladů spojených s vymáháním pohledávky ve výši 600 Kč. Pohledávka za žalovanou byla žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek, o čemž byla žalovaná vyrozuměna. Žalovaná dluh neuhradila ani po předžalobní výzvě. V podání ze dne 7. 6. 2022 žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že způsob a výše čerpání úvěru žalovanou vyplývá z úvěrové karty, kterou současně přiložila, kdy úspěšná čerpání jsou označena [číslo] nebo 1), a dále z potvrzení o úhradě částky 40 000 Kč. Dále uvedla, že žalovaná na úvěr celkem vrátila 75 000 Kč (s podrobným rozpisem plateb). Ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalované doplnila, že předchůdkyně žalobkyně porovnala příjmy a výdaje žalované a způsob plnění dosavadních dluhů, nahlédla do BRKI, NRKI, databází sdružení SOLUS a insolvenčního rejstříku, telefonicky kontaktovala zaměstnavatele ke zjištění příjmové stránky, zohlednila i dostupné pohyby na bankovním účtu žalované a dále reflektovala státem publikované údaje o životním a existenčním minimu. V podání ze dne 4. 11. 2022 pak žalobkyně upřesnila konkrétní výši celkové částky čerpané žalovanou prostřednictvím kreditních transakcí na 62 728,10 Kč. V závěru jednání u soudu žalobkyně navrhla překvalifikování žalobního nároku na vydání bezdůvodného obohacení s tím, že došlo k poskytnutí prostředků ve výši 40 000 Kč a dále k čerpání částky v celkové výši 63 728,10 Kč, kdy za celou dobu trvání vztahu žalovaná uhradila částku v celkové výši 75 000 Kč, a proto žalobkyně žádala vydání bezdůvodného obohacení ve výši 28 728,10 Kč a dále úrok z prodlení z této částky od 1.6.2018 do zaplacení.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Žalovaná se, ač řádně a včas předvolána (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavila. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

4. Z Žádosti/ Smlouvy o poskytnutí úvěru [číslo] ze dne 24. 2. 2013, resp. ze dne 6. 3. 2013 bylo zjištěno, že se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované vedle klasického spotřebitelského úvěru ve výši 13 000 Kč také revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 20 000 Kč, s možností (při splnění podmínek) zvýšení úvěrového rámce až na 100 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr a příslušné náklady formu pravidelných měsíčních splátek ve výši minimálně 5 % z dlužné částky, nejméně ve výši 500 Kč. Roční úroková sazba byla stanovena v pevné výši 22,68 %, pojištění ve výši 6,99 % ze sjednané měsíční splátky úvěru, měsíční poplatek za správu a vedení úvěrového účtu 69 Kč, RPSN 53,85 %. Žalovaná v žádosti uvedla, že je svobodná, bydlí u rodičů, nemá vyživovací povinnost, od roku 2012 pracuje jako dělník u [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], její čistý příjem činí 10 500 Kč, jiné příjmy nemá. Náklady na bydlení má ve výši 1 500 Kč, jiné závazky nemá. Žalobkyně dále předložila Dohodu o způsobu řešení sporů ze dne 24. 2. 2013, Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba], Prohlášení o udělení souhlasu se zpracováním osobních údajů v souvislosti se žádostí/smlouvou o poskytnutí úvěru ze dne 24. 2. 2013.

5. Z Odstoupení od úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 27. 4. 2018 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně tímto odstoupila od úvěrové smlouvy z důvodu prodlení se splácením úvěru a vyzvala žalovanou k úhradě dluhu v celkové výši 81 397 Kč.

6. Z výpisu z úvěrového účtu [číslo] bylo zjištěno, že žalovaná čerpala částku v celkové výši 103 728,10 Kč a vrátila na úvěr a v souvislosti s ním částku v celkové výši 75 000 Kč.

7. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek [číslo] ze dne 17. 9. 2020 včetně seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 4. 2021, včetně podacího listu ze dne 15. 4. 2021 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky za žalovanou z titulu smlouvy [číslo] na žalobkyni.

9. Z oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy k plnění ze dne 25. 11. 2021, včetně kopie obálky a podacího listu ze dne 25. 11. 2021, bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně zaslal před podáním žaloby žalované oznámení o postoupení pohledávky a výzvu k plnění s upozorněním, že je v prodlení se splácením dluhu z předmětného úvěru, výzvou k zaplacení dluhu ve lhůtě 5 dnů od doručení tohoto oznámení a upozorněním na možnost soudního vymáhání.

10. Z Předdotazu – potvrzení o provedení dotazu do Registru FO sdružení SOLUS, bylo zjištěno, že byly provedeny dne 24. 2. 2013 a dne 27. 6. 2017 dotazy do registru na žalovanou s výsledkem, že nebyl nalezen žádný závazek po splatnosti.

11. Ze Seznamu plateb na emitování ŠP ke smlouvě [číslo] bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v souvislosti se smlouvou [číslo] částku ve výši 40 000 Kč.

12. Z přehledu čerpání z úvěrové karty – výběr transakcí za období 19. 7. 2013 - 30. 10. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná průběžně čerpala z úvěrové karty částku v celkové výši 63 728,10 Kč.

13. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: žalovaná požádala dne 24. 2. 2013 předchůdkyni žalobkyně o revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 20 000 Kč, kdy minimální měsíční splátka měla činit 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč, roční úroková sazba měla činit 22, 68 %, RPSN 53,85 %. V žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že je svobodná, nemá vyživovací povinnost, bydlí u rodičů, je od roku 2012 zaměstnána jako dělnice u zaměstnavatele [anonymizována tři slova], její čistý měsíční příjem činí 10 500 Kč, náklady na bydlení činí 1 500 Kč, nemá jiné závazky. Předchůdkyně žalobkyně prověřila žalovanou v registru SOLUS, kde žalovaná neměla evidován žádný závazek po splatnosti. Žalobkyně čerpala v souvislosti s úvěrem částku v celkové výši 103 728,10 Kč, celkově na úvěr vrátila 75 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně odstoupila od smlouvy o úvěru a ke dni 31. 5. 2018 prohlásila úvěr za splatný v celém rozsahu. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 9. 2020 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Právní zástupce žalobkyně zaslal žalované předžalobní upomínku s výzvou k zaplacení dlužné částky.

14. Dle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

15. Dle § 261 odst. 3, písm. d) zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ obchodní zákoník“) touto částí zákona se řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o úvěru (§ 497).

16. Dle § 497 obchodního zákoníku smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Dle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlené určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.

18. Dle § 451 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Dle § 451 odst. 2 občanského zákoníku je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

19. Podle § 563 občanského zákoníku, není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

20. Dle § 517 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

21. Dle § 3 odst. 1 občanského zákoníku výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

22. Dle § 1 věta druhá zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Dle § 2 písm. e) zákona o spotřebitelském úvěru, se tento zákon nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu s celkovou výší nižší než 5 000 Kč nebo vyšší než 1 880 000 Kč; částka 5 000 Kč se považuje za dosaženou též tehdy, je-li mezi týmž věřitelem a spotřebitelem uzavřeno v období 12 měsíců více smluv se stejným nebo obdobným účelem, přičemž se tento zákon vztahuje na smlouvu, kterou se dosáhne nebo přesáhne celková výše úvěru 5 000 Kč, a všechny následující smlouvy uzavřené v uvedeném období. Dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

23. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti úvěrujícího při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, pak soudu nezbude než shledat smlouvu absolutně neplatnou.

24. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. Z provedeného dokazování vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně s žalovanou měla uzavřít smlouvu o úvěru dle § 497 obchodního zákoníku, na jejímž základě žalovaná čerpala od předchůdkyně žalobkyně částku v celkové výši 103 728,10 Kč. Soud se zabýval otázkou, zda předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřila schopnost žalované splácet úvěr. Vzhledem k negativnímu zjištění v tomto směru, shledal soud smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou. Předchůdkyně žalobkyně sice formálně zjišťovala příjmy a výdaje žalované, když tyto údaje byly uvedeny v žádosti o úvěr, tvrzené skutečnosti si nijak neověřovala, ve vztahu k prověřování úvěruschopnosti předložila soudu pouze výpis z registru SOLUS s negativním zjištěním.

25. Konkrétně tedy ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalované: V žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že je svobodná, nemá vyživovací povinnost, bydlí u rodičů, od roku 2012 je zaměstnána jako dělnice u zaměstnavatele [anonymizována tři slova], její čistý měsíční příjem činí 10 500 Kč, náklady na bydlení činí 1 500 Kč, nemá jiné závazky. Příjmy ani výdaje žalované však nijak neověřovala. Předchůdkyně žalobkyně prověřila žalovanou v registru SOLUS, kde žalovaná neměla evidován žádný závazek po splatnosti. Žalobkyně dále tvrdila, že předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovanou, porovnala příjmy a výdaje žalované a způsob plnění dosavadních dluhů, nahlédla do BRKI, NRKI a insolvenčního rejstříku, telefonicky kontaktovala zaměstnavatele ke zjištění příjmové stránky, zohlednila i dostupné pohyby na bankovním účtu žalované a dále reflektovala státem publikované údaje o životním a existenčním minimu. Tato svá další tvrzení však nijak nedoložila, ani výpisy z veřejných databází, ani výpisy z bankovního účtu žalované nebo potvrzením zaměstnavatele o příjmu žalované. Žalovaná měla nepochybně i jiné výdaje, než pouze náklady na bydlení (jídlo, ošacení, telefon apod.). Žalobkyně neuvedla žádný konkrétní výpočet disponibilního zůstatku, jak předchůdkyně žalobkyně došla ke zjištění, že je žalovaná schopna úvěr vrátit. Lze tedy uzavřít, že se předchůdkyně žalobkyně jako profesionál v daném případě zodpovědně a s náležitou péčí nezabývala schopností žalované v postavení spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Vzájemný vztah účastníků řízení tak byl vypořádán dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

26. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované 103 728,10 Kč a žalovaná vrátila pouze 75 000 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách ve výši 28 728,10 Kč pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tak povinna takové obohacení žalobkyni vydat, ponížené o dosud provedené úhrady (§ 451 občanského zákoníku). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla povinna bezdůvodné obohacení vydat první den poté, co byla věřitelem vyzvána (§ 563 občanského zákoníku). Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu nejdříve oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní výzvou k plnění ze dne 25. 11. 2021, k jehož doručení došlo v souladu s § 573 občanského zákoníku třetí pracovní den po jeho odeslání (25. 11. 2021), tj. dne 30. 11. 2021. Žalobkyně ve výzvě stanovila žalované lhůtu k plnění do 5 dnů od doručení oznámení, tj. do dne 6. 12. 2021. Jelikož pak žalovaná ve stanovené lhůtě neplnila, je od 7. 12. 2021 v prodlení. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána dle § 1879 občanského zákoníku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 9. 2020.

27. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud žalobu důvodnou co do zaplacení 28 728,10 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky jdoucích od 7. 12. 2021 do zaplacení a žalobě v této části vyhověl. Povinnost k zaplacení úroku z prodlení vyplývá z § 1970 občanského zákoníku a jejich výše pak z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do zbývajícího žalobou uplatněného nároku nezbylo soudu než žalobu zamítnout.

28. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když měla žalovaná v řízení většinový úspěch (žalobkyně 28,68 %, žalovaná 71,32 %), avšak žádné náklady řízení neuplatnila a žádné na její straně ani z proběhlého řízení nevyplývají.

29. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.