45 C 193/2022

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Koubovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 50 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 48 308,80 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 48 308,80 Kč od 16. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně zaplacení částky 1 691,20 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 143,64 Kč, smluvního úroku ve výši 21,90 % ročně z částky 50 000 Kč od 16. 5. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 691,20 Kč od 16. 5. 2020 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 246,81 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobou doručenou soudu dne 11. 11. 2020 se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne 3. 8. 2018 smlouvu o povoleném debetu [číslo], v jejím rámci pak poskytla žalovanému k běžnému účtu kontokorentní úvěr s úvěrovým limitem ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit předchůdkyni žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem 21,90 % ročně, hradit poplatky a nepřekročit výši poskytnutého úvěrového limitu. Žalovaný byl oprávněn průběžně čerpat povolený debet, kdykoli úvěr částečně i zcela splatit. Každou platební transakcí ve prospěch běžného účtu se úvěr splácel a znovu se obnovila možnost čerpat úvěr do sjednané výše. V souladu s obchodními podmínkami přistoupila předchůdkyně žalobkyně dne 15. 4. 2020 k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 50 000 Kč a z dlužného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 6 143,64 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 5. 2020 uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a [právnická osoba], a.s. a smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 6. 2020 uzavřené mezi [právnická osoba], a.s. a žalobkyní byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalovaný svou povinnost nesplnil, dlužná částka nebyla uhrazena. Podáním ze dne 8. 7. 2022 žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že výše čerpaných i zaplacených finančních prostředků za celou dobu trvání právního vztahu vyplývá z výpisu povoleného debetu a výpisu z osobního účtu, na něž v této souvislosti odkázala. Ve vztahu k posuzování úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru uvedla, že předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v návrhu na uzavření smlouvy, kontrolovány byly dostupné informace v interních a externích databázích, bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a databázi MV ČR. Předchůdkyně žalobkyně porovnávala příjem žalovaného s výdaji odhadnutými na základě historických dat z ČSÚ. Po provedeném individuálním hodnocení klienta bylo žádosti vyhověno.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán bez omluvy nedostavil, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.

4. Z Návrhu smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu ze dne 3. 8. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný navrhnul předchůdkyni žalobkyně uzavření smlouvy, na jejímž základě by byl žalovanému k běžnému účtu č. [bankovní účet] poskytnut úvěr ve formě možnosti přečerpání ve výši povoleného debetu 50 000 Kč s tím, že se zavázal poskytnuté prostředky vrátit a uhradit předchůdkyni žalobkyně úroky ve výši úrokové sazby 21,9 % ročně a smluvené poplatky.

5. Z Akceptace návrhu Smlouvy o Povoleném debetu na běžném účtu ze dne 3. 8. 2018 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně potvrdila, že návrh smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu č. [bankovní účet] ze dne 3. 8. 2018 přijala, čímž došlo k uzavření smlouvy a žalovanému byl poskytnut povolený debet ve výši 50 000 Kč. Žalobkyně dále předložila Ceník produktů a služeb pro soukromé osoby – [právnická osoba] s účinností od 1. 4. 2018, Produktové podmínky pro úvěry ve formě přečerpání na běžném účtu - [právnická osoba] a Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba]

6. Z Prohlášení o okamžité splatnosti a výzvy k uhrazení dluhu ze dne 15. 4. 2020 včetně podacího archu ze dne 16. 4. 2020 bylo zjištěno, že z důvodu, že se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou splatných závazků, čímž došlo k porušení smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu, ukončila předchůdkyně žalobkyně oprávnění čerpat úvěr a prohlásila úvěr za okamžitě splatný v celé výši. Současně vyzvala žalovanému k okamžité úhradě dluhu, který vyčíslila na celkovou částku 58 382,64 Kč a sdělila žalovanému potřebné platební údaje.

7. Z Rámcový smlouvy o postoupení pohledávek č. 2018 ze dne 29. 8. 2018 a Smlouvy o postoupení pohledávek č. [číslo] [číslo] ze dne 27. 5. 2020 vč. seznamu pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na [právnická osoba], a.s., [IČO].

8. Z Vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 26. 6. 2020 včetně podacího archu ze stejného dne bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky za žalovaným vyplývající ze smlouvy o povoleném debetu na [právnická osoba], a.s.

9. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 6. 2020 vč. přílohy č. 1 a potvrzení úplaty ze dne 17. 6. 2020 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla dále postoupena na žalobkyni.

10. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 9. 2020 včetně seznamu odeslaných oznámení o postoupení pohledávky z [právnická osoba] [právnická osoba] na [právnická osoba] bylo zjištěno, že [právnická osoba], a.s. oznámila žalovanému, že pohledávka za žalovaným vyplývající ze smlouvy o povoleném debetu byla následně postoupena na žalobkyni.

11. Z Předžalobní výzvy k úhradě ze dne 29. 9. 2020 včetně poštovního podacího archu z téhož dne bylo zjištěno, že právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dluhu a upozornila žalovaného na možnost uplatnění svého nároku u soudu.

12. Z Výpisu z Povoleného debetu bylo zjištěno, že nesplacená jistina úvěru činila 50 000 Kč a úroky po splatnosti celkem 6 143,64 Kč.

13. Z Výpisu z osobního účtu žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný načerpal celkem částku ve výši 89 219,80 Kč a na úvěr vrátil částku v celkové výši 40 911 Kč.

14. Z Mimořádného výpisu z účtu [číslo] za období 1. 1. 2000 – 8. 6. 2020 byly zjištěny pohyby na účtu v období od ledna roku 2017 do dubna roku 2020 s tím, že v období bezprostředně předcházejícím poskytnutí úvěru, tedy od května 2018 do července 2018, bylo zjištěno, že na účet byla pravidelně každý měsíc připisována příchozí platba od Úřadu práce [obec] ve výši 9 392 Kč, resp. 9 726 Kč představující rodičovský příspěvek, pravidelně každý měsíc byla připsána na účet platba od [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], a to 11. 5. 2018 ve výši 21 157 Kč, 11. 6. 2018 ve výši 23 067 Kč, 11. 7. 2018 ve výši 16 823 Kč, pravidelně každý měsíc byla na účet připsána platba od společnosti [právnická osoba], a to 15. 5. 2018 ve výši 33 384 Kč, 15. 6. 2018 ve výši 36 853 Kč, 13. 7. 2018 ve výši 33 789 Kč, v příchozích platbách se dále objevují dávky nemocenského jištění – nemocenské, ošetřovné vyplacené ČSSZ, dne 23. 5. 2018 byla na účet připsána částka 22 794 Kč od Finančního úřadu pro [kraj] [anonymizováno], dne 17. 5. 2018 byly na účet připsány 3 platby ve výši 49 023 Kč, 40 400 Kč, 50 000 Kč označené [anonymizována dvě slova], téhož dne došlo k uhrazení splátek spotřebitelského úvěru v 55 platbách v celkové výši 47 638,97 Kč, následně 18. 5. 2018 byla z účtu uhrazena platba za vodu ve výši 2 898 Kč, dluh na nájmu ve výši 5 789 Kč, vybrána hotovost ve výši 40 000 Kč, a provedeny další blíže nespecifikované platby. Ve vztahu k výdajům v období od května 2018 do července 2018 bylo zjištěno, že z účtu pravidelně každý měsíc odcházela blíže neurčená splátka ve výši 11 529 Kč, dále žalovaný splácel spotřebitelský úvěr – platby z 15. 5. 2018 ve výši 473,28 Kč, 836,58 Kč, 40 Kč, dne 18. 6. 2018 uhradil splátku spotřebitelského úvěru [anonymizována dvě slova] ve výši 3 794,27 Kč, dne 13. 7. 2018 splátku spotřebitelského úvěru [anonymizována dvě slova] ve výši 4 720 Kč, dne 28. 5. 2018 byla z účtu ohrazena částka 690 Kč na účet homkredit, dále hradil měsíčně platbu označenou home karta ve výši 5 000 Kč, a to ve dnech 13. 7. 2018, 13. 8. 2018. Žalovaný dále hradil pojistné za dva automobily ([anonymizována dvě slova]), školkovné, paušály, internet a prováděl běžné platby za potraviny, oblečení apod. a prováděl výběry hotovosti. Z výpisu nebylo možné zjistit počáteční a konečné zůstatky na účtu v jednotlivých měsících.

15. Z Protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně popsala schvalovací proces před poskytováním úvěrů, dle kterého mělo být postupováno i v případě žádosti žalovaného o úvěr, kdy mělo být využito interních a externích datových zdrojů, byly provedeny potřebné lustrace, s ohledem na informace získané z těchto zdrojů, informace od žalovaného a s ohledem na výši úvěru byl úvěr schválen. Bylo zjištěno, že žalovaný neměl žádné závazky, dluhy ani exekuce. Předchůdkyně žalobkyně dále uvedla, že hodnocení úvěruschopnosti je vždy individuální s tím, že žalovaný dostal nabídku na základě průměrných příjmů na běžném účtu ve výši 99 373 Kč. 16. [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] ze dne 24. 6. 2022 bylo zjištěno, že se předchůdkyně žalobkyně dotazovala na žalovaného a ten byl hodnocen s tím, že subjekt je v pořádku, nebyla nalezena negativní informace.

17. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný měl uzavřít dne 3. 8. 2018 s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o povoleném debetu na běžném účtu, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr s úvěrovým limitem 50 000 Kč. Žalovaný v průběhu trvání oprávnění čerpat debet načerpal částku v celkové výši 89 219,80 Kč a na úvěr vrátil částku v celkové výši 40 911 Kč. Předchůdkyně žalobkyně nezkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru. Úvěr byl prohlášen za okamžitě splatný dopisem předchůdkyně žalobkyně ze dne 15. 4. 2020 (odeslán dne 16. 4. 2020) z důvodu, že se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou splatných závazků, současně byl žalovaný vyzván k okamžité úhradě dluhu. Pohledávka za žalovaným byla postoupena předchůdkyní žalobkyně na [právnická osoba], a.s., která následně pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému v obou případech oznámeno. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku s výzvou k zaplacení dlužné částky.

18. Dle § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o účtu ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.

19. Dle § 2665 občanského zákoníku ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.

20. Dle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

22. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Dle § 1958 odst. 1 občanského zákoníku je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

25. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

26. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

28. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti úvěrujícího při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, pak soudu nezbude než shledat smlouvu neplatnou.

29. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. Z provedeného dokazování vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o účtu (§ 2662 občanského zákoníku) a dne 3. 8. 2018 měla být uzavřena mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným smlouva o povoleném debetu, na jejichž základě žalovaný mohl čerpat záporný zůstatek (§ 2665 občanského zákoníku a § 2395 občanského zákoníku). Soud se zabýval otázkou, zda předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr, a vzhledem k negativnímu zjištění v tomto směru, shledal soud smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou. Předchůdkyně žalobkyně sice formálně zjišťovala příjmy žalovaného z běžného účtu, prověřila žalovaného v bankovním registru, nezjistila však veškeré potřebné údaje k posouzení úvěruschopnosti, a dále jí zjištěné informace správně nevyhodnotila a neučinila z nich odpovídající kvalifikovaný závěr, když z předložených listin nevyplývá, že by byl žalovaný schopen dostát svých závazků ze smlouvy o úvěru.

30. Konkrétně tedy ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného: k běžnému účtu žalovaného byl zřízen úvěr s výší povoleného limitu 50 000 Kč. Dle tvrzení žalobkyně vycházela předchůdkyně žalobkyně z údajů poskytnutých žalovaným v návrhu na uzavření smlouvy, kontrolovala dostupné informace v interních a externích databázích, bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a databázi MV ČR, příjem žalovaného porovnávala s výdaji odhadnutými na základě historických dat z ČSÚ. Předchůdkyně žalobkyně popsala schvalovací proces před poskytováním úvěrů, dle kterého mělo být postupováno i v případě žádosti žalovaného o úvěr, kdy mělo být využito interních a externích datových zdrojů, měly být provedeny potřebné lustrace, s ohledem na informace získané z těchto zdrojů, informace od žalovaného a s ohledem na výši úvěru byl úvěr schválen. Předchůdkyně žalobkyně měla zjistit, že žalovaný neměl žádné závazky, dluhy ani exekuce. Předchůdkyně žalobkyně dále uvedla, že hodnocení úvěruschopnosti bylo individuální s tím, že žalovaný dostal nabídku na základě průměrných příjmů na běžném účtu ve výši 99 373 Kč. Ze soudu předložených důkazu však shora uvedený postup nevyplývá, není zřejmé, jaké údaje uvedl žalovaný v žádosti o úvěr, ani jak byly příjmy porovnávány s výdaji dle historických dat ČSÚ, když konkrétní výpočty nebyly žalobkyní tvrzeny ani doloženy. Z předložených důkazů, a to především z výpisu z běžného účtu jednoznačně vyplývá, že žalovaný měl před poskytnutím úvěru další závazky, které měsíčně splácel, což je v rozporu s tvrzením předchůdkyně žalobkyně, že byl žalovaný v době poskytnutí úvěru bez závazků. Z výpisu z běžného účtu vyplynulo, že žalovaný dne 17. 5. 2018 čerpal spotřebitelský úvěr ve výši 49 023 Kč, 40 400 Kč a 50 000 Kč, který splácel, konkrétně dne 18. 6. 2018 uhradil splátku ve výši 3 794,27 Kč, dne 13. 7. 2018 splátku ve výši 4 720 Kč. Z účtu pravidelně každý měsíc odcházela blíže neurčená splátka ve výši 11 529 Kč. Žalovaný splácel další spotřebitelský úvěr dle plateb z 15. 5. 2018 ve výši 473,28 Kč, 836,58 Kč, 40 Kč. Dále byla dne 28. 5. 2018 z účtu uhrazena částka 690 Kč na účet homkredit a ve dnech 13. 7. 2018 a 13. 8. 2018 platby označené home karta ve výši 5 000 Kč. Žalovaný měl pravidelný příjem, kdy se pravděpodobně jednalo o příjmy celé domácnosti, kdy na účet žalovaného pravidelně přicházely platby rodičovského příspěvku ve výši 9 392 Kč, resp. 9 726 Kč, platby od [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] ve výši 21 157 Kč, resp. 23 067 Kč, resp. 16 823 Kč, platby od společnosti [právnická osoba] ve výši 33 384 Kč, resp. 36 853 Kč, resp. 33 789 Kč. Předchůdkyně žalobkyně nijak nezjišťovala osobní a rodinné poměry žalovaného. Z výpisu z účtu, konkrétně z plateb školkovného, vyplaceného rodičovského příspěvku a dávek nemocenského pojištění však lze zjistit, že měl žalovaný vyživovací povinnost k dalším osobám, dále byl plátcem pojistného dvou osobních automobilů, z účtu byly hrazeny náklady na bydlení - voda, nájem, internet, atd. Z výpisu však nebylo možné zjistit počáteční a konečné zůstatky na účtu v jednotlivých měsících, tedy stav měsíčního hospodaření žalovaného. Z výše uvedeného tedy plyne, že si předchůdkyně žalobkyně neopatřila veškeré relevantní informace potřebné k prověření úvěruschopnosti žalovaného, když získané údaje byly neúplné, nejednoznačné, tím i nevypovídající, nebyly zjišťovány osobní poměry žalovaného, skutečnými výdaji žalovaného se žalobkyně nezabývala vůbec, a to i když z výpisu z běžného účtu vyplývaly závazky z osobních poměrů žalovaného i závazky z dalších úvěrů. Není zřejmé, z jakého důvodu došla předchůdkyně žalobkyně k přesvědčení, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Z žalobních tvrzení a předložených důkazů tedy nelze učinit závěr, že by žalovaný byl v době poskytnutí předmětného úvěru schopen splácet další závazky. Lze tedy uzavřít, že se předchůdkyně žalobkyně jako profesionál v daném případě zodpovědně a s náležitou péčí nezabývala schopností žalovaného v postavení spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Vzájemný vztah účastníků řízení tak byl vypořádán dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

31. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému 89 219,80 Kč a žalovaný vrátil pouze 40 911 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách ve výši 48 308,80 Kč pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalobkyně, resp. předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu nejdříve prohlášením o okamžité splatnosti a výzvou k úhradě dluhu ze dne 15. 4. 2020, k jejímuž doručení došlo v souladu s § 573 občanského zákoníku třetí pracovní den po jejím odeslání (16. 4. 2020), tj. dne 21. 4. 2020. Jelikož pak žalovaný bez zbytečného odkladu neplnil, je od 23. 4. 2020 v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku). Žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení až od 16. 5. 2020, proto byl přiznán od tohoto dne. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána dle § 1879 občanského zákoníku na základě shora uvedených smluv o postoupení pohledávek ze dne 29. 8. 2018, ze dne 27. 5. 2020 a ze dne 9. 6. 2020.

32. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud žalobu důvodnou co do zaplacení 48 308,80 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky jdoucích od 16. 5. 2020 do zaplacení a žalobě v této části vyhověl. Povinnost k zaplacení úroku z prodlení vyplývá z § 1970 občanského zákoníku a jejich výše pak z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do zbývajícího žalobou uplatněného nároku nezbylo soudu než žalobu zamítnout.

33. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. dle většinového úspěchu žalobkyně, jež zároveň doložila, že splnila podmínky stanovené § 142a o. s. ř., a přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 246,81 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudní 2 500 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 550 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 650 Kč ve výši 1 816,50 Kč. Žalobkyně byla úspěšná ohledně zaplacení částky 48 308,80 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 12 414,70 Kč, tj. celkem v částce 60 723,50 Kč. Žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení částky 1 691,20 Kč, kapitalizovaného úroku ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 34 283,64 Kč (6 143,64 + 28 140) a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 434,62 Kč, tj. celkem v částce 36 409,46 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 97 132,96 Kč tak představuje úspěch žalobkyně 62,52 % a úspěch žalovaného 37,48 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobkyně má právo na úhradu 25,04 % svých nákladů, z částky 12 966,50 Kč tedy ve výši 3 246,81 Kč Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit právní zástupkyni žalobkyně.

34. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.