45 C 205/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Koubovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 22 381 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 005 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 005 Kč od 19.6.2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do zaplacení částky 13 376 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 9 219,47 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 26 644,49 Kč, úroku z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 12 190,09 Kč od 28.9.2023 do 18.6.2024, úroku z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 3 185,09 Kč od 19.6.2024 do zaplacení a úroku 21 % ročně z částky 12 190,09 Kč od 28.9.2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 28.6.2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 22 381 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 9.2.2011 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o půjčce č. , hodnota, . Předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím půjčky posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného půjčku splácet, a to dle informací o rodinných, majetkových a pracovních poměrech poskytnutých žalovaným, zaznamenaných v zákaznické kartě ze dne 9.2.2011 a ověřených z předložených dokladů, konkrétně z pracovní smlouvy, výplatních pásek, nájemní/podnájemní smlouvy a předložených dokladů SIPO. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako zedník ve společnosti , právnická osoba, ., jeho měsíční příjem činí 44 300 Kč, nemá úvěr z kreditní karty ani půjčku u jiné společnosti. Předchůdkyně žalobkyně dospěla k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto půjčku je dostatečná a půjčku žalovanému poskytla. Na základě shora uvedené smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti 16 000 Kč, které se žalovaný zavázal uhradit ve splátkách spolu s částkou 13 376 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 043 Kč (úroková sazba 21 % ročně), odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 3 040 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 293 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 490 Kč, s poslední splátkou splatnou dne 4.4.2012. Žalovaný na uvedenou pohledávku uhradil celkem 6 995 Kč. Pohledávka z předmětné smlouvy byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023 postoupena s účinností ke dni 27.9.2023 žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Žalovaný se k jednání soudu, ač řádně a včas předvolán, k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

4. Ze Zákaznické karty ze dne 9.2.2011 bylo zjištěno, že důvodem půjčky byly běžné výdaje domácnosti, žalovaný uvedl, že žije s rodiči, má dvě nezaopatřené děti (ročník 2009 a 2010), má již půjčku u předchůdkyně žalobkyně, není majitelem vozu, je zaměstnán jako zedník u společnosti , právnická osoba, . s měsíčním příjmem 12 000 Kč. Další příjmy domácnosti měly činit 32 300 Kč. Mezi měsíčními výdaji uvedl nájemné 10 000 Kč, za telefon 200 Kč, splátky půjček/výživné ve výši 9 768 Kč a výdaje na domácnost ve výši 15 000 Kč. V zákaznické kartě je dále zaznamenáno, že žalovaný nemá kreditní kartu, nemá půjčku u jiné společnosti a není majitelem bankovního účtu. Žalovaný měl předchůdkyni žalobkyně předložit občanský průkaz, pracovní smlouvu, výplatní pásky, nájemní smlouvu a SIPO. Listina je za žadatele podepsána.

5. Ze Smlouvy o půjčce č. , hodnota, ze dne 9.2.2011 včetně Smluvních podmínek smlouvy o půjčce bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému půjčku ve výši 16 000 Kč. Žalovaný se zavázal předchůdkyni žalobkyně vrátit celkem 29 376 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 490 Kč. Žalovaný zároveň svým podpisem stvrdil, že finanční prostředky ve výši 16 000 Kč při uzavření smlouvy v hotovosti převzal. Žalobkyně rovněž předložila Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce, které jsou nedílnou součástí smlouvy.

6. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023 a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětná pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni.

7. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29.9.2023 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že pohledávka z předmětné smlouvy byla postoupena žalobkyni a zároveň ho informovala o výši dluhu.

8. Z Informace o zpracování osobních údajů ze dne 29.9.2023 bylo zjištěno, že žalobkyně informovala žalovaného o důvodu a způsobu zpracování osobních údajů.

9. Z Podacího lístku ze dne 27.10.2023 bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalovanému zásilku.

10. Z Výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 3.6.2024 včetně podacího lístku ze dne 4.6.2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě předmětného dluhu před podáním žaloby.

11. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 9.2.2011 při podpisu smlouvy o půjčce v hotovosti částku 16 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalovaného splácet úvěr způsobem, který zaznamenala v zákaznické kartě ze dne 9.2.2011. Žalovaný vrátil předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 6 995 Kč. Předmětná pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávek oznámeno. Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě závazku z předmětné pohledávky s výstrahou soudního vymáhání.

12. Dle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

13. Dle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

14. Dle § 451 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

15. Dle § 451 odst. 2 občanského zákoníku je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

16. Podle § 563 občanského zákoníku, není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

17. Dle § 517 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

18. Dle § 1 věta druhá zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

19. Dle § 2 písm. e) zákona o spotřebitelském úvěru, se tento zákon nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu s celkovou výší nižší než 5 000 Kč nebo vyšší než 1 880 000 Kč; částka 5 000 Kč se považuje za dosaženou též tehdy, je-li mezi týmž věřitelem a spotřebitelem uzavřeno v období 12 měsíců více smluv se stejným nebo obdobným účelem, přičemž se tento zákon vztahuje na smlouvu, kterou se dosáhne nebo přesáhne celková výše úvěru 5 000 Kč, a všechny následující smlouvy uzavřené v uvedeném období.

20. Dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

21. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti úvěrujícího při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, pak soudu nezbude než shledat smlouvu neplatnou.

22. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného dokazování vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně s žalovaným měla uzavřít dne 9.2.2011 smlouvu o půjčce dle § 657 občanského zákoníku, na jejímž základě žalovaný obdržel v hotovosti částku ve výši 16 000 Kč. Na předmětný právní vztah je třeba aplikovat zákon o spotřebitelském úvěru (§ 1 a § 2 tohoto zákona), neboť se jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli přesahující 5 000 Kč. Soud se zabýval otázkou, zda předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. Vzhledem k negativnímu zjištění v tomto směru, shledal soud smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou. Předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalovaného úvěr splácet tak, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, formálně tak sice zjišťovala příjmy a výdaje žalovaného, kdy tyto údaje byly uvedeny v zákaznické kartě. V zákaznické kartě bylo zaznamenáno, že žalovaný žije s rodiči, má dvě nezaopatřené děti, má další půjčku u předchůdkyně žalobkyně, je zaměstnán s měsíčním příjmem 12 000 Kč, další příjmy domácnosti měly činit 32 300 Kč bez konkretizace, mezi měsíčními výdaji uvedl nájemné 10 000 Kč, za telefon 200 Kč, splátky půjček/výživné ve výši 9 768 Kč a výdaje na domácnost ve výši 15 000 Kč. Žalovaný měl předchůdkyni žalobkyně předložit občanský průkaz, pracovní smlouvu, výplatní pásky, nájemní smlouvu a SIPO. Žalobkyně však nijak neprokázala, že by tvrzené skutečnosti jakkoli ověřovala. Ve vztahu k prověřování úvěruschopnosti žalovaného nepředložila žalobkyně soudu žádný relevantní důkaz, pouze zákaznickou kartu obsahující tvrzené údaje. Předchůdkyně žalobkyně učinila nedostatečná zjištění, proto ani nemohla učinit odpovídající kvalifikovaný závěr o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Lze tedy uzavřít, že se předchůdkyně žalobkyně jako profesionál v daném případě zodpovědně a s náležitou péčí nezabývala schopností žalovaného v postavení spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Vzájemný vztah účastníků řízení tak byl vypořádán dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení. Z neplatné smlouvy přitom nemohou žalobkyni náležet žádné další případně sjednané nároky jako např. úroky, poplatky, pokuty apod., když ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo.

23. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému 16 000 Kč a žalovaný vrátil pouze 6 995 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách ve výši 9 005 Kč pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 451 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen bezdůvodné obohacení vydat první den poté, co byl věřitelem vyzván (§ 563 občanského zákoníku). Kvalifikovanou výzvou k plnění je v projednávaném případě výzva k plnění ze dne 3.6.2024, žalobkyně stanovila žalovanému lhůtu k plnění do 18.6.2024, jelikož žalovaný dluh v této lhůtě neuhradil, dostal se od následujícího dne, tedy od 19.6.2024 do prodlení (§ 517 občanského zákoníku) a je tak povinen žalobkyni uhradit úroky z prodlení v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána dle § 1879 občanského zákoníku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023.

24. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud žalobu důvodnou co do zaplacení částky 9 005 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky jdoucích od 19.6.2024 do zaplacení a žalobě v této části vyhověl. Co do zbývajícího žalobou uplatněného nároku nezbylo soudu než žalobu zamítnout.

25. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když měl žalovaný v řízení většinový úspěch, avšak žádné náklady řízení neuplatnil a žádné na jeho straně ani z proběhlého řízení nevyplývají.

26. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.