45 C 213/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Koubovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 23 575,14 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 9 532,13 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 316,8 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 340,9 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 9 532,13 Kč od 21.2.2025 do zaplacení, úroku 12,75 % ročně z částky 6 004,13 Kč od 2.11.2024 do zaplacení, částky 14 043,01 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 421,26 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 893,81 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 043,01 Kč od 21.2.2025 do zaplacení a úroku 12,75 % ročně z částky 9 251,2 Kč od 2.10.2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 26. 6. 2025 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 23 575,14 Kč s příslušenstvím z titulu nevrácených úvěrů. Svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba., IČO IČO (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne 26. 9. 2016 smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. hodnota, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ke kreditní kartě do výše úvěrového limitu 10 000 Kč. Současně byla žalovanému poskytnuta kreditní karta hodnota jméno FO Standard. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 2 % z částky, která byla vyčerpána v předcházejícím měsíci, z vyúčtovaných poplatků, z částek po splatnosti a z částky přečerpání úvěrového rámce. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr ze dne 26. 9. 2016. Předchůdkyně žalobkyně kontrolovala aktuální dluhy interní i externí, negativní záznamy, neplatné doklady, informace z externích úvěrových registrů (BRKI/NRKI/SOLUS, insolvenční rejstřík atd.). Žalovaný v žádosti o úvěr deklaroval čistý měsíční příjem ve výši 18 000 Kč, uvedl, že je od dne 1. 11. 2015 na dobu neurčitou zaměstnán jako dělník/řemeslník u zaměstnavatele právnická osoba, bydlí v nájmu, je svobodný, celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 18 000 Kč a že nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného předchůdkyně žalobkyně porovnávala příjem žalovaného a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem získala částku disponibilních zdrojů žalovaného. Z interních i externích zdrojů zjistila, že žalovaný neměl v době podání žádosti o úvěr žádné další závazky. Do výdajů žalovaného byly započteny výdaje žalovaného doložené v žádosti o úvěr, částka životního minima žalovaného, částka normativních nákladů na bydlení, výdaje na bydlení vydané právnická osoba a výše měsíčních splátek dosavadních závazků zjištěné z veřejných databází. Na základě zjištěné dostatečné disponibilní částky bylo žádosti o úvěr vyhověno. Žalovaný průběžně čerpal peněžní prostředky prostřednictvím poskytnuté kreditní karty. Byl povinen nepřekročit sjednaný úvěrový rámec a vyčerpaný úvěr včetně úhrady úroků a poplatků byl pak povinen průběžně hradit inkasem ze svého účtu nebo bankovními příkazy. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. Předchůdkyně žalobkyně proto využila svého práva a dne 1. 10. 2024 ukončila smlouvu a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 14 936,82 Kč. Výše roční úrokové sazby úroku činila 12,75 %. Žalovaný načerpal na základě předmětné smlouvy o úvěru postupně částku v celkové výši 35 828,07 Kč a postupně vrátil částku v celkové výši 59 881,62 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 2. 2025 postoupena s účinností ke dni 19. 2. 2025 na žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 9 251,20 Kč, poplatků ve výši 4 791,81 Kč, kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 893,81 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 421,26 Kč, úroků z úvěru ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny úvěru od 2. 10. 2024 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny a poplatků od 21. 2. 2025 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po předžalobní upomínce. Předchůdkyně žalobkyně dále uzavřela s žalovaným dne 17. 4. 2018 smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. hodnota, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ke kreditní kartě do výše úvěrového limitu 10 000 Kč. Současně byla žalovanému poskytnuta kreditní karta jméno FO Standard. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 5 % z částky, která byla vyčerpána v předcházejícím měsíci, z vyúčtovaných poplatků, z částek po Anonymizováno splatnosti a z částky přečerpání úvěrového rámce. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr ze dne 17. 4. 2018. Předchůdkyně žalobkyně kontrolovala aktuální dluhy interní i externí, negativní záznamy, neplatné doklady, informace z externích úvěrových registrů (BRKI/NRKI/SOLUS, insolvenční rejstřík atd.). Žalovaný v žádosti o úvěr deklaroval měsíční čistý příjem ve výši 18 461 Kč. V Čestném prohlášení o zasílání mzdy ze dne 5. 6. 2017 žalovaný potvrdil, že na jeho běžný účet č. č. účtu byla zaslána za poslední čtyři měsíce mzda. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl měsíční příjem domácnosti ve výši 20 000 Kč, že je svobodný, bydlí v nájmu a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného předchůdkyně žalobkyně porovnávala příjem žalovaného a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem získala částku disponibilních zdrojů žalovaného. Z interních zdrojů zjistila, že měl žalovaný v době podání žádosti o úvěr závazky u předchůdkyně žalobkyně s celkovou výší měsíčních splátek 4 695,34 Kč, z externích zdrojů nebyly zjištěny žádné další závazky. Do výdajů žalovaného byly započteny výdaje žalovaného doložené v žádosti o úvěr, částka životního minima žalovaného, částka normativních nákladů na bydlení, výdaje na bydlení vydané právnická osoba a výše měsíčních splátek dosavadních závazků zjištěné z veřejných databází. Na základě zjištěné dostatečné disponibilní částky bylo žádosti o úvěr vyhověno. Žalovaný průběžně čerpal peněžní prostředky prostřednictvím poskytnuté kreditní karty. Byl povinen nepřekročit sjednaný úvěrový rámec a vyčerpaný úvěr včetně úhrady úroků a poplatků byl pak povinen průběžně hradit inkasem ze svého účtu nebo bankovními příkazy. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. Předchůdkyně žalobkyně proto využila svého práva a dne 1. 11. 2024 ukončila smlouvu a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 13 873,03 Kč. Výše roční úrokové sazby úroku činila 12,75 %. Žalovaný načerpal na základě předmětné smlouvy o úvěru postupně částku v celkové výši 46 048,70 Kč a postupně vrátil částku v celkové výši 46 437,51 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 2. 2025 postoupena s účinností ke dni 19. 2. 2025 na žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 6 004,13 Kč, poplatků ve výši 3 528 Kč, kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 4 340,90 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 316,80 Kč, úroků z úvěru ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny úvěru od 2. 11. 2024 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny a poplatků od 21. 2. 2025 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po předžalobní upomínce.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu platného v době doručování), k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

4. Ze Smlouvy o revolvingovém úvěru o vydání a používání kreditní karty č. hodnota ze dne 26.9.2016 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému revolvingový úvěr, k jehož čerpání vydala žalovanému kreditní kartu. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Podrobné podmínky pak byly upraveny v Dispozici k této smlouvě a Všeobecných smluvních podmínkách.

5. Z Dispozice ke smlouvě č. hodnota o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty uzavřené dne 26.9.2016 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému revolvingový úvěr ke kreditní kartě s parametry úvěru specifikovanými v těchto dispozicích, kdy výše úvěrového rámce činila 10 000 Kč, měsíční splátka v minimální výši 2 % z výše čerpaného úvěru, platby měly být provedeny inkasem z účtu č. účtu, roční úroková sazba 22,99 %. Žalovanému byla poskytnuta kreditní karta jméno FO Standard.

6. Z Upomínky – rozhodnutí o zesplatnění a výzvy k zaplacení dluhu z úvěru ze dne 1.10.2024 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek pohledávku ze smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. hodnota zesplatňuje, sdělila žalovanému, že výše celkové dlužné částky činí 14 936,82 Kč, z toho 4 791,81 Kč poplatky a 893,81 Kč úroky. Předchůdkyně žalobkyně dále uvedla platební údaje a vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky.

7. Z Žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty ze dne 26.9.2016 bylo zjištěno, že žalovaný při podání žádosti o úvěr uvedl, že je svobodný, druh bydlí: pronajatý dům/byt, nemá vyživovací povinnost, je zaměstnán jako řemeslník/dělník od 1.11.2015 na dobu neurčitou u zaměstnavatele právnická osoba, IČO IČO, s průměrným čistým měsíčním příjmem za 3 měsíce 18 000 Kč, přičemž druh předloženého dokladu o hlavním příjmu v žádosti není uveden, dále uvedl celkový čistý měsíční příjmem domácnosti 18 000 Kč, s počtem zdrojů příjmu: 1, měsíční náklady nebyly uvedeny, nemá žádné srážky ze mzdy ani jiné měsíční splátky.

8. Z Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 7.10.2025 bylo zjištěno, že v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr, veškeré údaje hodnotila individuálně v souladu s platnými strategiemi, kontrolovala informace v interních a externích databázích, bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a databázi MV ČR. Příjem žalovaného byl ověřen z doložených dokladů a subsidiárně z bankovního účtu. Do výdajů byly započteny výdaje žalovaného doložené v žádosti o úvěr, dále částka životního minima, částka normativních nákladů na bydlení a výše měsíčních splátek dosavadních závazků. Na základě zjištěné disponibilní částky bylo žádosti o úvěr vyhověno a úvěr byl poskytnut. Předchůdkyně žalobkyně zjistila maximální měsíční splátku ve výši 10 510 Kč. Předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného zjistila čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 18 000 Kč, což ověřila z žádosti o úvěr, žalovaný byl zaměstnán na dobu neurčitou, byl svobodný, neměl vyživovací povinnost, bydlel v pronajatém domě/bytě, čistý měsíční příjem domácnosti činil 18 000 Kč. Žalovaný nehradil interní ani externí měsíční splátky. Žalovaný žádal o úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč, schválená výše úvěrového rámce činila 10 000 Kč. Výsledná měsíční splátka činila 500 Kč.

9. Z Vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace pro kreditní kartu vč. formuláře ze dne 26.9.2016 byly zjištěny bližší údaje ohledně předmětného úvěru (jako například výše úvěru, doba trvání, splátky, celková částka, kterou je třeba zaplatit apod.), vysvětlení používaných pojmů.

10. Z Platební historie ke smlouvě č. hodnota bylo zjištěno, že žalovaný čerpal na základě předmětné smlouvy o úvěru postupně částku v celkové výši 35 828,07 Kč a vrátil částku v celkové výši 59 881,62 Kč.

11. Ze Smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. hodnota a vydání a užívání kreditní karty ze dne 17.4.2018 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému revolvingový úvěr, k jehož čerpání vydala žalovanému kreditní kartu. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Podrobné podmínky pak byly upraveny v Dispozici k této smlouvě a Všeobecných smluvních podmínkách.

12. Z Dispozice ke smlouvě č. hodnota o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty uzavřené dne 17.4.2018 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému revolvingový úvěr ke kreditní kartě s parametry úvěry specifikovanými v těchto dispozicích, kdy výše úvěrového rámce činila 10 000 Kč, měsíční splátka v minimální výši 5 % z výše úvěrového rámce, platby měly být provedeny inkasem z účtu č. účtu, roční úroková sazba 17,88 %. Dále byly v dispozici upraveny jednotlivé poplatky. Žalovanému byla poskytnuta kreditní karta jméno FO.

13. Z Upomínky – rozhodnutí o zesplatnění a výzvy k zaplacení dluhu z úvěru ze dne 1.11.2024 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek pohledávku ze smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. hodnota zesplatňuje, sdělila žalovanému, že výše celkové dlužné částky činí 13 873,03 Kč, z toho 3 528 Kč poplatky a 4 340,90 Kč úroky. Předchůdkyně žalobkyně dále uvedla platební údaje a vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky.

14. Z Výpisu ke kreditní kartě název produktu za období od 17.4.2018-31.1.2025 byly zjištěny pohyby na účtu a historie čerpání a plateb s tím, že z posledního výpisu ze dne 31. 1. 2025 vyplynulo, že celková dlužná částka činila 13 073,03 Kč. Žalovaný čerpal postupně částku v celkové výši 46 048,70 Kč a vrátil částku v celkové výši 46 437,51 Kč.

15. Z Žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty ze dne 17.4.2018 bylo zjištěno, že žalovaný při podání žádosti o úvěr uvedl, že je svobodný, druh bydlí: pronajatý dům/byt, nemá vyživovací povinnost, je zaměstnán jako dělník/řemeslník od 1.11.2015 na dobu neurčitou u zaměstnavatele právnická osoba, IČO IČO, s průměrným čistým měsíčním příjmem za 3 měsíce 19 000 Kč, přičemž druh předloženého dokladu o hlavním příjmu v žádosti není uveden, dále uvedl, že není ve zkušební ani výpovědní době, celkový čistý měsíční příjmem domácnosti činí 20 000 Kč, s počtem zdrojů příjmu: 1, měsíční náklady nebyly uvedeny, nemá žádné srážky ze mzdy ani jiné měsíční splátky.

16. Z Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 7.10.2025 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně uvedla, že v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr, veškeré údaje hodnotila individuálně v souladu s platnými strategiemi, kontrolovala informace v interních a externích databázích, bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a databázi MV ČR. Příjem žalovaného byl ověřen z doložených dokladů a případně subsidiárně z bankovního účtu. Do výdajů byly započteny výdaje žalovaného doložené v žádosti o úvěr, dále částka životního minima, částka normativních nákladů na bydlení a výše měsíčních splátek dosavadních závazků. Na základě zjištěné disponibilní částky bylo žádosti o úvěr vyhověno a úvěr byl poskytnut. Předchůdkyně žalobkyně zjistila maximální měsíční splátku ve výši 6 634,86 Kč. Předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného zjistila čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 19 000 Kč, což ověřila z dokladu o příjmu doloženého k jiné žádosti o úvěr, žalovaný byl zaměstnán na dobu neurčitou, byl svobodný, neměl vyživovací povinnost, bydlel v pronajatém domě/bytě, čistý měsíční příjem domácnosti činil 20 000 Kč. Žalovaný hradil interní měsíční splátky v celkové výši 4 695,34 Kč, externí měsíční splátky ve výši 0 Kč. Žalovaný žádal o úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč, schválená výše úvěrového rámce činila 10 000 Kč. Výsledná měsíční splátka činila 500 Kč.

17. Z Vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace pro kreditní kartu vč. formuláře ze dne 17.4.2018 bylo zjištěno, že byly zjištěny bližší údaje ohledně předmětného úvěru (jako například výše úvěru, doba trvání, splátky, celková částka, kterou je třeba zaplatit apod.), vysvětlení používaných pojmů.

18. Z Čestného prohlášení o zasílání výzvy ze dne 5.6.2017 bylo zjištěno, že žalovaný dne 5.6.2017 čestně prohlásil, že na jeho bankovní účet č. č. účtu byla za poslední čtyři měsíce zasílána mzda, a to od zaměstnavatele právnická osoba dne 9.2.2017 ve výši 14 716 Kč, dne 9.3.2017 ve výši 19 080 Kč, dne 10.4.2017 ve výši 18 601 Kč, dne 10.5.2017 ve výši 18 321 Kč.

19. Z Platební historie ke smlouvě č. hodnota bylo zjištěno, že žalovaný čerpal na základě předmětné smlouvy o úvěru postupně částku v celkové výši 46 048,70 Kč a vrátil částku v celkové výši 46 437,51 Kč.

20. Žalobkyně dále předložila Produktové podmínky revolvingového úvěru a kreditní karty právnická osoba Bank a.s. účinné od 1.1.2012, Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba Bank a.s. z 1.11.1999, Sazebník poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platný od 1.12.2016, přičemž z těchto listin nebyla učiněna zjištění.

21. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17.2.2025, Přílohy č. hodnota – seznamu postupovaných pohledávek ze dne 17.2.2025, Dohody o úplatě ze dne 17.2.2025 a Potvrzení o úplatě ze dne 19.2.2025 bylo zjištěno, že pohledávky za žalovaným z předmětných úvěrových smluv byly postoupeny žalobkyni.

22. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27.2.2025 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky za žalovaným vzniklé z titulu smlouvy č. hodnota a pohledávky vzniklé z titulu smlouvy č. hodnota žalobkyni.

23. Z Podacího lístku ze dne 11.3.2025 bylo zjištěno, že žalobkyně odeslala žalovanému dne 11.3.2025 zásilku.

24. Z Výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 3.6.2025 včetně podacího lístku ze dne 3.6.2025 bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně zaslal před podáním žaloby žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky v celkové výši 31 665,73 Kč nejpozději do 18.6.2025 s upozorněním, že je v prodlení se splácením dluhů z předmětných úvěrů a na možnost podání žaloby k soudu v případě nezaplacení.

25. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný uzavřel dne 26.9.2016 s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty s úvěrovým rámcem ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit, zaplatit úroky a poplatky. Procentuální sazba pro výpočet minimální splátky činila 2 %. Roční úroková sazba činila 22,99 %. Předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalovaného splácet úvěr tak, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr a ze zjištění o dalších závazcích žalovaného z interních záznamů a externích databází. Žalovaný neměl v době podání žádosti o úvěr jiné závazky. Jelikož žalovaný nehradil splátky předmětného úvěru řádně a včas, předchůdkyně žalobkyně prohlásila úvěr za splatný ke dni 1.10.2024. V souvislosti s touto smlouvou čerpal žalovaný průběžně částku v celkové výši 35 828,07 Kč. Žalovaný na úvěr vrátil celkem 59 881,62 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně prostřednictvím svého zástupce zaslala žalovanému předžalobní upomínku s výzvou k zaplacení dlužné částky. Žalovaný uzavřel dne 17.4.2018 s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty s úvěrovým rámcem ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit, zaplatit úroky a poplatky. Procentuální sazba pro výpočet minimální splátky činila 5 %. Roční úroková sazba činila 17,88 %. Předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalovaného splácet úvěr tak, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr, čestného prohlášení ze dne 5.6.2017 a ze zjištění o dalších závazcích žalovaného z výpisu z BRKI/NRKI. Žalovaný měl v době podání žádosti o úvěr závazky vůči předchůdkyni žalobkyně s celkovou výší měsíčních splátek 4 695,34 Kč, závazky u jiných institucí nebyly zjištěny. Jelikož žalovaný nehradil splátky předmětného úvěru řádně a včas, předchůdkyně žalobkyně prohlásila úvěr za splatný ke dni 1.11.2024. V souvislosti s touto smlouvou čerpal žalovaný průběžně částku v celkové výši 46 048,70 Kč. Žalovaný na úvěr vrátil celkem 46 437,51 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně prostřednictvím svého zástupce zaslala žalovanému předžalobní upomínku s výzvou k zaplacení dlužné částky.

26. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

27. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

28. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

29. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

30. Dle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

31. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru 257/2016“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

32. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru 257/2016, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

33. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru 257/2016 poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

34. Dle § 1 věta druhá zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

35. Dle § 2 písm. e) zákona o spotřebitelském úvěru 145/2010, se tento zákon nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu s celkovou výší nižší než 5 000 Kč nebo vyšší než 1 880 000 Kč; částka 5 000 Kč se považuje za dosaženou též tehdy, je-li mezi týmž věřitelem a spotřebitelem uzavřeno v období 12 měsíců více smluv se stejným nebo obdobným účelem, přičemž se tento zákon vztahuje na smlouvu, kterou se dosáhne nebo přesáhne celková výše úvěru 5 000 Kč, a všechny následující smlouvy uzavřené v uvedeném období.

36. Dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru 145/2010, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

37. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti úvěrujícího při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, pak soudu nezbude než shledat smlouvu neplatnou.

38. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. Z provedeného dokazování vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný měli uzavřít dne 26. 9. 2016 smlouvu o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta kreditní karta s úvěrovým rámcem 10 000 Kč. Soud se zabýval otázkou, zda předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr. Vzhledem k negativnímu zjištění v tomto směru, shledal soud smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou. Předchůdkyně žalobkyně sice formálně zjišťovala příjmy a výdaje žalovaného, tvrzené skutečnosti však nijak neověřovala. Žalovaný měl být v době poskytnutí úvěru (od 1.11.2015, u zaměstnavatele právnická osoba Syst, IČO IČO) zaměstnán na dobu neurčitou s čistým měsíčním příjmem ve výši 18 000 Kč. Žalobkyně však pracovní poměr ani výši příjmu žalovaného nijak neověřila, vycházela pouze z tvrzení žalovaného. Žalovaný byl v době podání žádosti svobodný, neměl vyživovací povinnost, bydlel v pronajatém domě/bytě. Žalovaný v žádosti o úvěr neuvedl žádné měsíční výdaje. Předchůdkyně žalobkyně výdaje žalovaného nijak neověřovala, pouze si prověřila existenci jiných závazků, kdy zjistila, že žalovaný v době podání žádosti další závazky neměl. Dle tvrzení předchůdkyně žalobkyně mělo být v případě výdajů žalovaného počítáno s částkou životního minima a normativních nákladů na bydlení. Ani k výzvě soudu žalobkyně doklady prokazující prověřování příjmů a výdajů žalovaného nedoložila. Ze soudu předložených listin tak nebylo možné učinit závěr, že by byl žalovaný schopen dostát svých závazků ze smlouvy o úvěru. Lze tedy uzavřít, že se předchůdkyně žalobkyně jako profesionál v daném případě zodpovědně a s náležitou péčí nezabývala schopností žalovaného v postavení spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Vzájemný vztah účastníků řízení tak byl vypořádán dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení. Z neplatné smlouvy přitom nemohou žalobkyni náležet žádné další případně sjednané nároky jako např. úroky, poplatky, pokuty apod., když ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo.

39. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 35 828,07 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Z tvrzení žalobkyně ohledně úhrad jednotlivých splátek a provedeného dokazování však plyne, že na předmětný úvěr bylo již vráceno celkem 59 881,62 Kč. Je tak zřejmé, že žalovaný již bezdůvodné obohacení zcela žalobkyni, resp. předchůdkyni žalobkyně vrátil ještě před podáním žaloby.

40. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. Z provedeného dokazování vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný měli uzavřít dne 17. 4. 2018 smlouvu o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta kreditní karta s úvěrovým rámcem 10 000 Kč. Soud se zabýval otázkou, zda předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr. Vzhledem k negativnímu zjištění v tomto směru, shledal soud smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou. Předchůdkyně žalobkyně sice formálně zjišťovala příjmy a výdaje žalovaného, tvrzené skutečnosti však nijak neověřovala. Žalovaný měl být v době poskytnutí úvěru zaměstnán (od 1.11.2015, u zaměstnavatele právnická osoba, IČO IČO) na dobu neurčitou s čistým měsíčním příjmem ve výši 18 461 Kč, resp. 19 000 Kč. Žalobkyně však pracovní poměr ani výši příjmu žalovaného nijak neověřila, vycházela pouze z tvrzení žalovaného. Příjem žalovaného měl být dle tvrzení předchůdkyně žalobkyně ověřen z dokladu o příjmu doloženého k jiné žádosti o úvěr. Soudu doložené čestné prohlášení však bylo vyhotoveno dne 5.6.2017, tedy přibližně 10 měsíců před podáním žádosti o úvěr. Příjem žalovaného v době podání žádosti jím tedy nemohl být ověřen. Žalovaný byl v době podání žádosti svobodný, neměl vyživovací povinnost, bydlel v pronajatém domě/bytě. Žalovaný v žádosti o úvěr neuvedl žádné měsíční výdaje. Předchůdkyně žalobkyně výdaje žalovaného nijak neověřovala, pouze si prověřila existenci jiných závazků, kdy zjistila, že měl žalovaný v době podání žádosti o úvěr již jiné závazky, a to vůči předchůdkyni žalobkyně s celkovou výší měsíční splátky 4 695,34 Kč, závazky u jiných institucí nebyly zjištěny. Dle tvrzení předchůdkyně žalobkyně mělo být v případě výdajů žalovaného počítáno s částkou životního minima a normativních nákladů na bydlení. Ani k výzvě soudu žalobkyně doklady prokazující prověřování příjmů a výdajů žalovaného nedoložila. Ze soudu předložených listin tak nebylo možné učinit závěr, že by byl žalovaný schopen dostát svých závazků ze smlouvy o úvěru. Lze tedy uzavřít, že se předchůdkyně žalobkyně jako profesionál v daném případě zodpovědně a s náležitou péčí nezabývala schopností žalovaného v postavení spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Vzájemný vztah účastníků řízení tak byl vypořádán dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení. Z neplatné smlouvy přitom nemohou žalobkyni náležet žádné další případně sjednané nároky jako např. úroky, poplatky, pokuty apod., když ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo.

41. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 46 048,70 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Z tvrzení žalobkyně ohledně úhrad jednotlivých splátek a provedeného dokazování však plyne, že na předmětný úvěr bylo již vráceno celkem 46 437,51 Kč. Je tak zřejmé, že žalovaný již bezdůvodné obohacení zcela žalobkyni, resp. předchůdkyni žalobkyně vrátil ještě před podáním žaloby.

42. Vzhledem k výše uvedeným skutkovým závěrům a právnímu posouzení věci tak soudu nezbylo než předmětnou žalobu zcela zamítnout.

43. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy měl žalovaný ve věci plný úspěch. Jelikož však žalovaný žádné náklady řízení neuplatnil a žádné náklady na jeho straně ze spisového materiálu ani nevyplývají, rozhodl soud, jak je výše uvedeno. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.