45 C 231/2022

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Koubovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 36 653 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 819 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 17 819 Kč od 27. 11. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do zaplacení částky 18 834 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 790,86 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 17 456,25 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 19 000 Kč od 19. 12. 2020 do 26. 11. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 181 Kč od 27. 11. 2021 do zaplacení a úroku 27 % ročně z částky 19 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 30. 11. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 36 653 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela dne 17. 6. 2016 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o zápůjčce číslo kdy předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím zápůjčky posoudila s odbornou péčí schopnost žalované zápůjčku splácet, a to dle informací o rodinných, majetkových a pracovních poměrech poskytnutých žalovanou a zaznamenaných v zákaznické kartě a ověřených z předložených dokladů. Na základě shora uvedené smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti při podpisu smlouvy 22 000 Kč, které se žalovaná zavázala uhradit ve splátkách spolu s částkou 18 834 Kč, jež představuje kapitalizované úroky ve výši 3 894 Kč (s úrokovou sazbou 27 % ročně), odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 5 480 Kč a náklady za hotovostní inkaso ve výši 9 460 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 681 Kč, s poslední splátkou dne 11. 8. 2017. Pohledávka za žalovanou z předmětné smlouvy byla předchůdkyní žalobkyně postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, s účinností ke dni 5. 1. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno a rovněž byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhů s výstrahou soudního vymáhání. Dne 16. 8. 2022 zaslala žalobkyně na výzvu soudu doplnění žaloby (ze dne 14. 8. 2022), v němž uvedla, že předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet úvěr na základě informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy o zápůjčce, kdy tyto informace byly zaznamenány v zákaznické kartě ze dne 17. 6. 2016, z níž vyplývá, že žalovaná byla zaměstnaná na hlavní pracovní poměr ve společnosti právnická osoba jako operátor výroby, její měsíční příjem činil 34 000 Kč, žila v nájmu, neměla vyživovací povinnost a neměla žádný úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Současně si z insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Žalovaná svým podpisem stvrdila, že údaje, které předchůdkyni žalobkyně poskytla, jsou úplné, přesné a pravdivé.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaná se, ač řádně a včas předvolána (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavila. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

4. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 17. 6. 2016 uzavřené mezi žalovanou a předchůdkyní žalobkyně bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované zápůjčku ve výši 22 000 Kč. Žalovaná se zavázela předchůdkyni žalobkyně vrátit v hotovosti celkem 40 834 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 681 Kč. Žalovaná zároveň svým podpisem stvrdila, že finanční prostředky ve výši 22 000 Kč při uzavření smlouvy v hotovosti převzala. Žalobkyně rovněž předložila Smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce, které jsou nedílnou součástí smlouvy.

5. Ze zákaznické karty ze dne 17. 6. 2016 bylo zjištěno, že důvodem zápůjčky byly rodinné události, žalovaná uvedla, že je vdovou, bydlí v nájmu, nemá nezaopatřené děti, není majitelem vozu, je zaměstnána jako operátor výroby ve společnosti právnická osoba s čistým měsíčním příjmem 14 000 Kč. Žalovaná v zákaznické kartě dále uvedla jiné příjmy ve výši 3 600 Kč bez konkretizace a další čisté příjmy domácnosti ve výši 16 400 Kč bez konkretizace. Celkem příjmy domácnosti měly činit 34 000 Kč. Mezi měsíčními výdaji žalovaná uvedla nájemné/inkaso 8 700 Kč, spoření/pojištění 800 Kč, za telefon 200 Kč a výdaje na domácnost ve výši 11 000 Kč Celkem výdaje domácnosti měly činit 20 700 Kč. V zákaznické kartě je dále zaznamenáno, že žalovaná nemá kreditní kartu ani zápůjčku u jiné společnosti, na její jméno je veden bankovní účet. a že žalovaná předchůdkyni žalobkyně předložila průkaz povolení k pobytu, pracovní smlouvu, výplatní pásky, nájemní smlouvu a SIPO. Žalovaná tuto listinu podepsala.

6. Z listiny označené jako tabulka umoření ke smlouvě číslo bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně evidovala platby žalované s tím, že dne 17. 6. 2016 byla žalované poskytnuta částka 22 000 Kč, žalovaná celkem uhradila částku 4 181 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 18. 12. 2020 mezi žalobkyní a společností právnická osoba a její přílohy (seznamu postoupených pohledávek) bylo zjištěno, že předmětná pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované, že pohledávka z předmětné smlouvy byla postoupena žalobkyni a zároveň jí informovala o výši dluhu.

9. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 11. 11. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala před podáním žaloby žalovanou prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě dluhu v celkové výši 65 967,65 Kč nejpozději do 26. 11. 2021. Dle přiloženého podacího lístku byla výzva žalované odeslána dne 12. 11. 2021.

10. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 17. 6. 2016 při podpisu smlouvy o zápůjčce v hotovosti částku 22 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalované splácet úvěr způsobem, který zaznamenala v zákaznické kartě ze dne 17. 6. 2016. Žalovaná vrátila předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 4 181 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno. Žalobkyně vyzvala žalovanou před podáním žaloby k úhradě závazku s výstrahou jeho soudního vymáhání.

11. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 věta první občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

12. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

15. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16. Dle § 1 věta druhá zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Dle § 2 písm. e) zákona o spotřebitelském úvěru, se tento zákon nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu s celkovou výší nižší než 5 000 Kč nebo vyšší než 1 880 000 Kč; částka 5 000 Kč se považuje za dosaženou též tehdy, je-li mezi týmž věřitelem a spotřebitelem uzavřeno v období 12 měsíců více smluv se stejným nebo obdobným účelem, přičemž se tento zákon vztahuje na smlouvu, kterou se dosáhne nebo přesáhne celková výše úvěru 5 000 Kč, a všechny následující smlouvy uzavřené v uvedeném období. Dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

17. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti úvěrujícího při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, pak soudu nezbyde než shledat smlouvu neplatnou.

18. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného dokazování vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně s žalovanou měla uzavřít dne 17. 6. 2016 smlouvu o zápůjčce dle § 2390 občanského zákoníku, na jejímž základě žalovaná obdržela v hotovosti částku ve výši 22 000 Kč. Soud však shledal smlouvu o zápůjčce neplatnou, když se předchůdkyně žalobkyně zodpovědně nezabývala schopností žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

19. Na daný právní vztah je třeba aplikovat zákon o spotřebitelském úvěru (§ 1 a § 2 tohoto zákona), neboť se jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli přesahující 5 000 Kč uzavřený v době od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016. Žalobkyně tvrdila, že se předchůdkyně žalobkyně schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala v souladu se zákonem (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Soud se však s tímto tvrzením neztotožnil, když právní předchůdkyně žalobkyně sice formálně určitá zkoumání učinila, ale zjištěné informace správně nevyhodnotila a neučinila z nich odpovídající kvalifikovaný závěr. Způsob posouzení úvěruschopnosti žalované předchůdkyně žalobkyně zaznamenala v zákaznické kartě vyplněné před uzavřením předmětné smlouvy. Z této pak vyplývá, že žalovaná byla vdovou, žila v nájmu, její čistý příjem ze zaměstnání činil 14 000 Kč, další její příjmy (ve výši 3 600 Kč) a příjmy domácnosti (ve výši 16 400 Kč) nebyly blíže specifikovány ani ověřeny. Za měsíční výdaje žalovaná označila nájemné/inkaso ve výši 8 700 Kč, spoření/pojištění ve výši 800 Kč, za telefon 200 Kč a výdaje na domácnost ve výši 11 000 Kč Celkem výdaje domácnosti měly činit 20 700 Kč. Tvrzené výdaje tak značně převyšovaly konkretizované příjmy žalované (ze zaměstnání, kdy v podstatě i ověření příjmu ve výši 14 000 Kč bylo pouze tvrzeno, nikoli prokázáno). Žalovaná měla předchůdkyni žalobkyně před uzavřením smlouvy předložit doklady o příjmech a výdajích, a to pracovní smlouvu, výplatní pásky, nájemní smlouvu a SIPO, žalobkyně však uvedené dokumenty soudu nepředložila. Předchůdkyně žalobkyně nezjistila veškeré potřebné údaje k posouzení úvěruschopnosti žalované, získané údaje si nijak neověřila (tvrzené ověření nebylo prokázáno) a dále poskytnuté informace správně nevyhodnotila a neučinila z nich odpovídající kvalifikovaný závěr. Lze tedy uzavřít, že se předchůdkyně žalobkyně jako profesionál zodpovědně a s náležitou péčí nezabývala schopností žalované v postavení spotřebitele poskytnutou zápůjčku splácet. Vzájemný vztah účastníků řízení tak byl vypořádán dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

20. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně uhradila žalované 22 000 Kč a žalovaná vrátila pouze 4 181 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách ve výši 17 819 Kč pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu nejdříve předžalobní výzvou ze dne 11. 11. 2021, k jejímuž doručení došlo v souladu s § 573 občanského zákoníku třetí pracovní den po jejím odeslání. Předchůdkyně žalobkyně stanovila žalované k uhrazení dluhu lhůtu do 26. 11. 2021. Jelikož pak žalovaná v uvedené lhůtě ničeho nezaplatila, je od 27. 11. 2021 v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku).

21. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána dle § 1879 občanského zákoníku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020.

22. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud žalobu důvodnou co do zaplacení 17 819 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky jdoucích od 27. 11. 2021 do zaplacení a žalobě v této části vyhověl. Povinnost k zaplacení úroku z prodlení vyplývá z § 1970 občanského zákoníku a jejich výše pak z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do zbývajícího žalobou uplatněného nároku nezbylo soudu než žalobu zamítnout.

23. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když měla žalovaná v řízení většinový úspěch, avšak žádné náklady řízení neuplatnila a žádné na její straně ani z proběhlého řízení nevyplývají.

24. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.