45 C 261/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Koubovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 20 792 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do zaplacení částky 13 592 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 849,26 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 456,22 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 9 006,17 Kč od 21.2.2025 do zaplacení a úroku 8 % ročně z částky 8 627,75 Kč od 21.2.2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 26.8.2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 20 792 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela dne 6.10.2023 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti při podpisu smlouvy 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit spolu s úrokem v pevné výši 507 Kč. Dále se žalovaná zavázala zaplatit předchůdkyni žalobkyně paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím úvěru v celkové výši 8 085 Kč, představující součet úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 4 900 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 385 Kč a úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště ve výši 1 800 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 18 592 Kč se žalovaná zavázala uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 6.12.2024. Žalovaná neplnila své povinnosti ze smlouvy řádně a včas, když nehradila předepsané splátky. Dnem následujícím po datu splatnosti poslední sjednané splátky byla žalovaná již v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a předchůdkyni žalobkyně vzniklo nejpozději tohoto dne právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila jistinu ve výši 8 627,75 Kč, úrok ve výši 378,42 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 4 056 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1 186,97 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1 542,86 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná poskytnutý úvěr neuhradila řádně a včas, tj. do 6.12.2024, vznikl předchůdkyni žalobkyně rovněž nárok na úrok ve výši 8 % z neuhrazené jistiny ve výši 8 627,75 Kč od 7.12.2024 do zaplacení. Zároveň v důsledku prodlení žalované vzniklo předchůdkyni žalobkyně právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z neuhrazené jistiny ve výši 8 627,75 Kč a nezaplaceného úroku v pevné výši 378,42 Kč. Pohledávka za žalovanou z předmětné smlouvy byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.3.2025, s účinností ke dni 25.3.2025. Od uzavření smlouvy o úvěru do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila žalovaná celkem 2 800 Kč, později již ničeho neuhradila. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno a rovněž byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu. Ve vztahu k úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované a jejich ověření doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány v Žádosti o úvěr ze dne 6.10.2023 a byly ověřeny z potvrzení o pobíraní rodičovského příspěvku a ústřižků. Teprve následně, po vyhodnocení Žalovaná uvedla, že je na rodičovské dovolené, výše jejích měsíční příjmů činí celkem 11 660 Kč, výše jejích měsíčních výdajů činí 6 625 Kč. Použitelný měsíční příjem byl vypočten na částku 5 035 Kč. Žalovaná bydlela u blízké osoby, byla svobodná a měla vyživovací povinnost vůči dvěma osobám. Výdaje žalované byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu. Předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že schopnost žalované splácet předmětný úvěr je dostatečná.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Žalovaná se k jednání soudu, ač řádně a včas předvolána, bez omluvy nedostavila, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované.

4. Ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 6.10.2023 vč. přílohy č. 1 – předpis splátek bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala předchůdkyni žalobkyně vrátit celkem 18 592 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Smlouva je podepsána oběma smluvními stranami.

5. Z Přehledu plateb ke smlouvě č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaná na předmětný úvěr uhradila postupnými platbami částku v celkové výši 2 800 Kč (2 x 1 400 Kč).

6. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.3.2025, Přílohy č. 1 smlouvy o postoupení pohledávek – seznamu pohledávek ze dne 12.3.2025 a Potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 25.3.2025 bylo zjištěno, že předmětná pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni s účinností ke dni 25.3.2025.

7. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2.4.2025 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované, že pohledávka ze smlouvy číslo , hodnota, uzavřené dne 6.10.2023 byla postoupena žalobkyni a zároveň žalovanou informovala o výši dluhu a možném způsobu jejího uhrazení.

8. Z Výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 17.7.2025 včetně podacího lístku ze dne 17.7.2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě předmětné pohledávky před podáním žaloby.

9. Z Žádosti o úvěr ze dne 6.10.2023 bylo zjištěno, že žalovaná žádala o úvěr ve výši 20 000 Kč možností splacení formou 14 měsíčních splátek ve výši 2 656 Kč. Žalovaná v žádosti uvedla, že je svobodná, bydlí u osoby blízké, má dvě vyživovací povinnosti, má základní vzdělání, je na mateřské/rodičovské dovolené s měsíčním příjmem 11 660 Kč. Měsíční výdaje žalovaná uvedla v celkové výši 6 625 Kč, a to výdaje na bydlení/energie ve výši 1 500 Kč, výdaje na dopravu, jídlo, osobní náklady ve výši 5 000 Kč, srážky ze mzdy, výživné ve výši 125 Kč. Zákaznická karta je za žadatele podepsána.

10. Z Potvrzení ze dne 23.8.2023 bylo zjištěno, že toto potvrzení vystavil Úřad práce ČR, Kontaktní pracoviště krajské pobočky v , adresa, , přičemž bylo potvrzeno, že žalovaná pobírá rodičovský příspěvek, a to od 30.12.2021, s předpokládaným koncem jeho pobírání dne 31.5.2024.

11. Z Přehledu vyplacených dávek oprávněné osobě bylo zjištěno, že žalovaná pobírá rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč měsíčně.

12. Z Poštovní poukázky B ze dne 12.7.2023 bylo zjištěno, že žalované byla Úřadem práce ČR poukázána částka ve 11 660 Kč přestavující rodičovský příspěvek, přídavek na dítě ročník 2020 a přídavek na dítě ročník 2021, vše za měsíc červen 2023.

13. Z Poštovní poukázky B ze dne 14.8.2023 bylo zjištěno, že žalované byla Úřadem práce ČR poukázána částka ve 11 660 Kč přestavující rodičovský příspěvek, přídavek na dítě ročník 2020 a přídavek na dítě ročník 2021, vše za měsíc červenec 2023.

14. Z Poštovní poukázky B ze dne 12.9.2023 bylo zjištěno, že žalované byla Úřadem práce ČR poukázána částka ve 11 660 Kč přestavující rodičovský příspěvek, přídavek na dítě ročník 2020 a přídavek na dítě ročník 2021, vše za měsíc srpen 2023.

15. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 6.10.2023 smlouvu o úvěru, na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované při podpisu smlouvy v hotovosti částku 10 000 Kč a žalovaná se zavázala předchůdkyni žalobkyně vrátit částku v celkové výši 18 592 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila schopnost žalované úvěr splácet na základě informací získaných od žalované a zaznamenaných v žádosti o úvěr ze dne 6.10.2023, potvrzení o pobírání rodičovského příspěvku a poštovních poukázek. Průměrný čistý měsíční příjem žalované v posledních třech měsících před poskytnutím úvěru činil 11 660 Kč a sestával z rodičovského příspěvku a přídavků na děti. Žalovaná vrátila předchůdkyni žalobkyně částku v celkové výši 2 800 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno. Žalobkyně vyzvala žalovanou před podáním žaloby k úhradě závazku s výstrahou jeho soudního vymáhání.

16. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Dle § 1958 odst. 1 občanského zákoníku je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu20. Dle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

21. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

24. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti úvěrujícího při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, pak soudu nezbude než shledat smlouvu neplatnou.

25. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. Z provedeného dokazování vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně měla s žalovanou uzavřít dne 6.10.2023 smlouvu o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě žalovaná obdržela od předchůdkyně žalobkyně částku ve výši 10 000 Kč. Soud se zabýval otázkou, zda předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřila schopnost žalované úvěr splácet. Vzhledem k negativnímu zjištění v tomto směru, shledal soud smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou. Předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalované splácet úvěr tak, že vycházela z údajů poskytnutých žalovanou v žádosti o úvěr, příjmy žalované ověřovala z potvrzení o pobírání rodičovského příspěvku a poštovních poukázek. Čistý měsíční příjem žalované činil 11 660 Kč a sestával z rodičovského příspěvku a přídavků na děti. Žalovaná byla v době podání žádosti o úvěr svobodná, bydlela u osoby blízké, měla dvě vyživovací povinnosti, byla na rodičovské dovolené. Ve vztahu k výdajům žalované předchůdkyně žalobkyně nepředložila soudu žádný relevantní důkaz, tvrzené měsíční výdaje žalované v celkové výši 6 625 Kč, sestávající z výdajů na bydlení/energie ve výši 1 500 Kč, výdajů na dopravu, jídlo, osobní náklady ve výši 5 000 Kč nijak neověřovala. Tvrzené výdaje se s ohledem na běžnou výši cen bydlení, energií, potravin, oblečení atd. a rovněž dvě vyživovací povinnosti žalované nejeví jako reálné. Předchůdkyně žalobkyně učinila nedostatečná zjištění, a ze získaných zjištění neučinila odpovídající kvalifikovaný závěr o schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet. Lze tedy uzavřít, že se předchůdkyně žalobkyně jako profesionál v daném případě zodpovědně a s náležitou péčí nezabývala schopností žalované v postavení spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Vzájemný vztah účastníků řízení tak byl vypořádán dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení. Z neplatné smlouvy přitom nemohou žalobkyni náležet žádné další případně sjednané nároky jako např. úroky, poplatky, pokuty apod., když ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo.

26. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované 10 000 Kč a žalovaná vrátila pouze 2 800 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách ve výši 7 200 Kč pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je povinna takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Ve zbylém rozsahu nárok pro neplatnost smluv o úvěru důvodný není.

27. Pokud se jedná o požadované příslušenství, představované zákonným úrokem z prodlení, nemohlo toto být žalobkyni přiznáno, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022 platí, že splatnost zbývající části jistiny zatím nenastala, a tedy nemohl ani vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení, neboť § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně má dle tohoto rozhodnutí nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaná jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení.

28. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud žalobu důvodnou co do zaplacení částky 7 200 Kč a žalobě v této části vyhověl. Co do zbývajících žalobou uplatněných nároků nezbylo soudu než žalobu zamítnout.

29. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když měla žalovaná v řízení většinový úspěch, avšak žádné náklady řízení neuplatnila a žádné na její straně ani z proběhlého řízení nevyplývají.

30. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, netvrdila tím méně prokázala, jaké jsou její možnosti poskytnutou jistinu vrátit. Svojí neúčastí u jednání soudu se vzdala možného poučení.