45 C 262/2022

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Koubovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20 000 Kč od 14. 12. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 000 Kč od 1. 5. 2020 do 13. 12. 2021 zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 664,68 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 28. 2. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 20 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) se žalovaným uzavřela dne 29. 4. 2019 smlouvu o úvěru. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč se splatností do 30. 4. 2020. Žalovaný o úvěr zažádal prostřednictvím internetových stránek [webová adresa], na kterých se žalovaný nejdříve zaregistroval a zřídil si uživatelský účet. Před uzavřením smlouvy byl žalovaný lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, BRKI. Peněžitá částka ve výši 20 000 Kč byla žalovanému poskytnuta bankovním převodem na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Předchůdkyně žalobkyně identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu, kterým bylo rodné číslo žalovaného. Žalovaný však poskytnuté peněžní prostředky do uvedeného data splatnosti nevrátil. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 11. 2021 postoupena na žalobkyni. Žalovanému byla zaslána dne 3. 12. 2021 předžalobní upomínka prostřednictvím právního zástupce žalobkyně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adresu trvalého pobytu shora) bez omluvy nedostavil, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 29. 4. 2019 bylo zjištěno, že tato smlouva nebyla žalovaným podepsána. Žalobkyně dále předložila Všeobecné obchodní podmínky pro smlouvy o zápůjčce uzavřené se zapůjčitelem [anonymizováno] (pod záštitou společnosti [právnická osoba])

5. Z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 29. 4. 2019 bylo zjištěno, že tento nebyl podepsán žalovaným ani předchůdkyní žalobkyně.

6. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 29. 4. 2019 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně zaslala dne 29. 4. 2019 na účet č. [bankovní účet] částku ve výši 20 000 Kč pod variabilním symbolem [číslo].

7. Z odpovědi [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] na žádost o součinnost ze dne 21. 9. 2022 bylo zjištěno, že majitelem účtu č. [bankovní účet] byl žalovaný, a dále že na tento účet byla v dubnu 2019 připsána částka ve výši 20 000 Kč.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 11. 2021 včetně přílohy [číslo] seznamu pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.

9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 12. 2021 včetně podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky za žalovaným z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni.

10. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 3. 12. 2021 včetně podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím právního zástupce vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu před podáním žaloby.

11. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Smlouva o úvěru nebyla žalovaným podepsána. Předchůdkyně žalobkyně disponovala osobními údaji žalovaného. Předchůdkyně žalobkyně zaslala dne 29. 4. 2019 na bankovní účet žalovaného částku 20 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce zaslala před podáním žaloby žalovanému výzvu k úhradě dluhu.

12. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Dle § 1958 odst. 1 občanského zákoníku je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

16. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

17. Dle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace, lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5. Dle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis.

18. Dle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014 (dále jen„ eIDAS) se„ podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

19. Dle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

20. Dle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: musí být: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

21. Ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 občanského zákoníku je k platnosti smlouvy třeba, aby k ní žalovaný připojil svůj podpis. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

22. Elektronický podpis, jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručnímu, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpis vytvořený kvalifikovaným prostředkem). Ve smyslu článku 26 eIDAS lze za podpis, jenž důvěryhodně identifikuje osobu podepisující označit i zaručený elektronický podpis, jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Tedy takový podpis, který je v terminologii zákona č. 297/2016 Sb., podřazen pod termín uznávaný elektronický podpis. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu. Má-li být elektronický podpis uznán za podpis konkrétní osoby, musí být prokázáno, že splňuje všechny podmínky stanovené v článku 26 eIDAS.

23. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

24. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

26. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně převedla na účet žalovaného 20 000 Kč, ovšem po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že nebyl prokázán žádný právní titul k takovému úkonu. Z žádného provedeného důkazu nevyplývá, že by žalovaný provedl jakýkoliv relevantní úkon směřující k uzavření smlouvy o úvěru s žalobkyní tvrzeným obsahem. Bylo pouze prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně disponovala identifikačními údaji žalovaného a nepodepsaným vyhotovením smlouvy. Žalobkyně tedy předloženými listinnými důkazy neprokázala, že by mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru prostřednictvím komunikace na dálku (§ 2395 a násl. občanského zákoníku a § 1824 a násl. občanského zákoníku), právě o takovém obsahu, který tvrdí v žalobě, když z nich neplyne vůle žalovaného smlouvu uzavřít. Za žalovaného nebyla smlouva o úvěru nijak podepsána. Samotná smlouva v elektronické podobě neobsahuje žádné záznamy o tom, že by k ní byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis. Soud proto uzavřel, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzeného uzavření předmětné smlouvy. Vzhledem k neplatnosti smlouvy se neuplatní ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky žalovaným vráceny předchůdkyni žalobkyně. Nadto soud uvádí, že předmětná smlouva o úvěru by byla neplatná i z toho důvodu, že žalobkyně dostatečně neprověřila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, když žalobkyní nebyly soudu předloženy důkazy, z nichž by vyplývalo, že by předchůdkyně žalobkyně posuzovala bonitu žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně se svou neúčastí u jednání soudu vzdala možného poučení dle § 118a o. s. ř.

27. Soud tedy shledal plnění předchůdkyně žalobkyně na účet žalovaného plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Ze strany žalovaného nebylo nijak tvrzeno a tím méně prokázáno, že by provedl jakoukoli úhradu předchůdkyni žalobkyně či žalobkyni. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu nejdříve výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 3. 12. 2021, k jejímuž doručení došlo v souladu s § 573 občanského zákoníku třetí pracovní den po jejím odeslání (3. 12. 2021), tj. dne 8. 12. 2021. Žalobkyně ve výzvě stanovila žalovanému lhůtu k plnění do 3 dnů, tj. do dne 13. 12. 2021. Jelikož pak žalovaný v této lhůtě neplnil, je od 14. 12. 2021 v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku). Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána dle § 1879 občanského zákoníku na základě smlouvy o postoupení pohledávek.

28. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud žalobu důvodnou co do zaplacení 20 000 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky od 14. 12. 2021 do zaplacení a žalobě v této části vyhověl. Povinnost k zaplacení úroku z prodlení vyplývá z § 1970 občanského zákoníku a jejich výše pak z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do zbývajícího žalobou uplatněného zákonného úroku z prodlení z částky 20 000 Kč nezbylo soudu než žalobu zamítnout.

29. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. dle většinového úspěchu žalobkyně, jež zároveň doložila, že splnila podmínky stanovené § 142a o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 664,68 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Žalobkyně byla úspěšná ohledně zaplacení částky 20 000 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 1 630,14 Kč, tj. celkem v částce 21 630,14 Kč. Žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 243,84 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 24 873,98 Kč tak představuje úspěch žalobkyně 86,96 % a úspěch žalovaného 13,04 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobkyně má právo na úhradu 73,92 % svých nákladů, z částky 2 252 Kč tedy ve výši 1 664,68 Kč Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit právnímu zástupci žalobkyně.

30. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.