45 C 286/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Koubovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 33 388 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do zaplacení částky 20 388 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 838,56 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 927,62 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 635,03 Kč od 23.4.2024 do zaplacení a úroku 8 % ročně z částky 13 974,23 Kč od 23.4.2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 5.10.2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 33 388 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 21.10.2022 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba., IČO: IČO (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s úrokem v pevné výši 761 Kč. Dále se žalovaný zavázal zaplatit předchůdkyni žalobkyně paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím úvěru v celkové výši 12 127 Kč, představující součet částek za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště ve výši 2 700 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 27 888 Kč se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 21.12.2023. Před uzavřením smlouvy předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr na základě informací získaných od žalovaného, jejich ověřením z dokladů vyžádaných od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Informace získané od žalovaného byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne 21.10.2022 a ověřeny oproti dokladům, a to pracovní smlouvě a výplatním páskám. Žalovaný v žádosti uvedl, že je zaměstnán od 1.2.2022 na dobu neurčitou jako dělník u společnosti právnická osoba, jeho měsíční příjem činil 25 982 Kč. Měsíční výdaje žalovaného činily 7 250 Kč a byly ověřeny z výpisů z bankovního účtu. Žalovaný neměl žádnou vyživovací povinnost. Předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že schopnost žalovaného splácet předmětný úvěr je dostatečná. Žalovaný neplnil své povinnosti ze smlouvy řádně a včas, když nehradil předepsané splátky. Poslední splátka ve výši 2 000 Kč byla ze strany žalovaného uhrazena dne 22. 10. 2022. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky vzniklo předchůdkyni žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dlužné částky úvěru, která činila na jistině 13 974,23 Kč, úroku 660,80 Kč, úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 6 817 Kč, úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1 928,83 Kč a úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 2 507,14 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný poskytnutý úvěr neuhradil řádně a včas, vzniklo předchůdkyni žalobkyně rovněž právo požadovat úrok ve výši 8 % z neuhrazené jistiny od 22. 12. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny. Žalovaný na poskytnutý úvěr vrátil pouze částku ve výši 2 000 Kč. Pohledávka za žalovaným z předmětné smlouvy byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.5.2024, s účinností ke dni 29.5.2024. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno a rovněž byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Žalovaný se k jednání soudu, ač řádně a včas předvolán, bez omluvy nedostavil, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

4. Ze Smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 21.10.2022 vč. předpisu splátek bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal předchůdkyni žalobkyně vrátit celkem 27 888 Kč, a to ve 14měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že celou výši úvěru převzal od předchůdkyně žalobkyně v hotovosti v místě svého bydliště. Smlouva je podepsána oběma smluvními stranami.

5. Z Žádosti o úvěr ze dne 21.10.2022 bylo zjištěno, že žalovaný žádal o úvěr ve výši 30 000 Kč. V žádosti uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost, má středoškolské vzdělání, nemá bankovní účet, je zaměstnán u společnosti právnická osoba od 1.2.2022 s měsíčním příjmem 25 982 Kč, což mělo být ověřeno z výplatní pásky. Měsíční výdaje žalovaný uvedl v celkové výši 7 250 Kč, a to výdaje na bydlení/energie ve výši 3 000 Kč a výdaje na dopravu, jídlo, osobní náklady ve výši 4 250 Kč. Žádost je za žadatele podepsána.

6. Z Pracovní smlouvy ze dne 1.2.2022 bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnán u společnosti právnická osoba jako dělník, od 1.2.2022 na dobu neurčitou, nástupní tarif zaměstnance činil 31 5000 Kč měsíčně.

7. Z Výplatní pásky žalovaného za červenec 2022 bylo zjištěno, že čistý měsíční příjem žalovaného činil 25 879 Kč.

8. Z Výplatní pásky žalovaného za srpen 2022 bylo zjištěno, že čistý měsíční příjem žalovaného činil 26 188 Kč.

9. Z Výplatní pásky žalovaného za září 2022 bylo zjištěno, že čistý měsíční příjem žalovaného činil 25 879 Kč.

10. Z Přehledu plateb ke smlouvě č. hodnota bylo zjištěno, že žalovaný na předmětný úvěr uhradil v hotovosti dne 22 10. 2022 částku ve výši 2 000 Kč.

11. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.5.2024, Seznamu postoupených pohledávek a Potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 3.6.2024 bylo zjištěno, že předmětná pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni s účinností ke dni 29.5.2024.

12. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14.6.2024 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že pohledávka ze smlouvy číslo hodnota uzavřené dne 21.10.2022 byla postoupena žalobkyni a zároveň žalovaného informovala o výši dluhu a možném způsobu jeho uhrazení.

13. Z Výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 10.9.2024 včetně podacího lístku ze dne 11.9.2024 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě předmětné pohledávky před podáním žaloby.

14. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 21.10.2022 smlouvu o úvěru, na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému při podpisu smlouvy v hotovosti částku 15 000 Kč a žalovaný se zavázal předchůdkyni žalobkyně vrátit celkem 27 888 Kč ve 14měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet na základě informací získaných od žalovaného a zaznamenaných v žádosti o úvěr ze dne 21.10.2022, pracovní smlouvy a výplatních pásek. Průměrný čistý měsíční příjem žalovaného v posledních třech měsících před poskytnutím úvěru činil 25 982 Kč. Žalovaný vrátil předchůdkyni žalobkyně částku v celkové výši 2 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno. Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě závazku s výstrahou jeho soudního vymáhání.

15. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Dle § 1958 odst. 1 občanského zákoníku je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu 19. Dle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

20. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

23. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti úvěrujícího při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, pak soudu nezbude než shledat smlouvu neplatnou.

24. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. Z provedeného dokazování vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně měla s žalovaným uzavřít dne 21.10.2022 smlouvu o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě žalovaný obdržel od předchůdkyně žalobkyně částku ve výši 15 000 Kč. Soud se zabýval otázkou, zda předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. Vzhledem k negativnímu zjištění v tomto směru, shledal soud smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou. Předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalovaného splácet úvěr tak, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr, příjmy žalovaného ověřovala z pracovní smlouvy a tří výplatních pásek za červenec 2022, srpen 2022 a září 2022. Žalovaný měl v době poskytnutí úvěru průměrný čistý měsíční příjem 25 982 Kč. Žalovaný byl v době žádosti o úvěr svobodný, neměl mít žádnou vyživovací povinnost a měl bydlet v nájmu. Ve vztahu k výdajům žalovaného a jeho případným dalším závazkům předchůdkyně žalobkyně nepředložila soudu žádný relevantní důkaz. Tvrzené měsíční výdaje žalovaného na bydlení/energie ve výši 3 000 Kč a výdaje na dopravu, jídlo, osobní náklady ve výši 4 250 Kč nijak neprověřovala. Přitom uvedené výdaje se s ohledem na běžnou výši cen bydlení, energií, potravin, oblečení atd. nejeví jako reálné. Tvrzené ověření výdajů z bankovních výpisů ani lustraci žalovaného ve veřejných rejstřících nijak nedoložila. Předchůdkyně žalobkyně učinila nedostatečná zjištění, a ze získaných zjištění tak nemohla učinit odpovídající kvalifikovaný závěr o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Lze tedy uzavřít, že se předchůdkyně žalobkyně jako profesionál v daném případě zodpovědně a s náležitou péčí nezabývala schopností žalovaného v postavení spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Vzájemný vztah účastníků řízení tak byl vypořádán dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení. Z neplatné smlouvy přitom nemohou žalobkyni náležet žádné další případně sjednané nároky jako např. úroky, poplatky, pokuty apod., když ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo.

25. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému 15 000 Kč a žalovaný vrátil pouze 2 000 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách ve výši 13 000 Kč pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Ve zbylém rozsahu nárok pro neplatnost smlouvy o úvěru důvodný není.

26. Pokud se jedná o požadované příslušenství, představované zákonným úrokem z prodlení, nemohlo toto být žalobkyni přiznáno, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022 platí, že splatnost zbývající části jistiny zatím nenastala, a tedy nemohl ani vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení, neboť § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně má dle tohoto rozhodnutí nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení.

27. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud žalobu důvodnou co do zaplacení částky 13 000 Kč a žalobě v této části vyhověl. Co do zbývajících žalobou uplatněných nároků nezbylo soudu než žalobu zamítnout.

28. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když měl žalovaný v řízení většinový úspěch, avšak žádné náklady řízení neuplatnil a žádné na jeho straně ani z proběhlého řízení nevyplývají.

29. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, netvrdil tím méně prokázal, jaké jsou jeho možnosti poskytnutou jistinu vrátit. Svojí neúčastí u jednání soudu se vzdal možného poučení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.