45 C 342/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Koubovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 17 355 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 204 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do zaplacení částky 17 151 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 864,48 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 954,77 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 147,53 Kč od 29.4.2025 do zaplacení a úroku 15 % ročně z částky 11 147,53 Kč od 29.4.2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 27.8.2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 17 355 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 18.1.2022 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO: IČO (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky předchůdkyni žalobkyně vrátit a současně jí zaplatit poplatek v celkové výši 17 151 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 9 691 Kč (s úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně), částky za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 400 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v 52 týdenních splátkách po 696 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 17.1.2023. Žalovaný neplnil své povinnosti ze smlouvy řádně a včas, když nehradil sjednané splátky. Poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 12.1.2023. Pohledávka za žalovaným z předmětné smlouvy byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.4.2025, s účinností ke dni 28.4.2025. Od uzavření smlouvy o úvěru do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil žalovaný celkem částku 18 796 Kč, později již ničeho neuhradil. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno a rovněž byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Ve vztahu k úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr zejména na základě informací získaných od žalovaného o jeho rodinných, majetkových, pracovních a dalších poměrech, které byly zaznamenány do zákaznické karty ze dne 18.1.2022 a ověřeny oproti dokladům, konkrétně z výplatních pásek za měsíce listopad, prosinec 2021, dále prověřovala insolvenční rejstřík. Žalovaný v žádosti uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako Anonymizováno ve společnosti právnická osoba., jeho měsíční příjem činí 45 810 Kč, žije v nájmu, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostatečná.

2. Žalovaný ve věci uvedl, že některé žalobkyní zaznamenané údaje neodpovídají skutečnosti, např. údaj o počtu dětí, kdy je uvedeno, že měl jedno dítě, v předmětnou dobu však vychovával pět dětí. Samotnou žádost o úvěr nevyplňoval sám, ale sepisovala jí osoba, která přišla k žalovanému domů, o obsah žádosti se žalovaný nezajímal, pouze předložil výplatní pásky.

3. Ze zákaznické karty, žádosti o spotřebitelský úvěr bylo zjištěno, že žalovaný požádal o úvěr z důvodu neočekávaných výdajů. V žádosti je uvedeno, že je žalovaný ženatý, bydlí v nájmu, má jednu vyživovací povinnost, není majitelem automobilu, má základní vzdělání, je zaměstnán na plný úvazek jako skladník u společnosti právnická osoba., jeho čistý měsíční příjmem činí 27 709 Kč, další čisté příjmy domácnosti bez konkretizace činí 18 101 Kč, což mělo být ověřeno ze dvou výplatních pásek (11,12/2021). Měsíční výdaje žalovaného jsou uvedeny v odhadované výši 3 500 Kč bez konkretizace, měsíční interní splátky činí 1 514 Kč. V žádosti je dále uvedeno, že žalovaný nemá kreditní kartu, spotřebitelský úvěr u jiné společnosti ani bankovního účtu. Zákaznická karta je za žadatele podepsaná, není datována.

4. Za smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 18.1.2022 včetně mluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 19 000 Kč. Žalovaný se zavázal předchůdkyni žalobkyně vrátit celkem 36 151 Kč (sestávající z poskytnuté částky 19 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru v celkové výši 15 591 Kč a pojistného za doplňkové pojištění 1 560 Kč), a to v 52 týdenních splátkách po 696 Kč (výše poslední splátky 655 Kč). Smlouva je podepsána oběma smluvními stranami.

5. Z tabulky umoření ke smlouvě č. hodnota bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně evidovala platby žalovaného. Dne 18.1.2022 byla žalovanému poskytnuta částka 19 000 Kč, žalovaný na úvěr vrátil postupnými platbami částku v celkové výši 18 796 Kč.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.4.2025 a přílohy č. hodnota smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.4.2025 bylo zjištěno, že předmětná pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 28.4.2025 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že pohledávka ze smlouvy číslo hodnota byla postoupena žalobkyni a zároveň žalovaného informovala o výši dluhu a možném způsobu jeho uhrazení.

8. Z informace o zpracování osobních údajů ze dne 28.4.2025 bylo zjištěno, že žalobkyně informovala žalovaného o důvodu a způsobu zpracování osobních údajů.

9. Z podacího lístku ze dne 22.5.2025 bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalovanému dne 22.5.2025 zásilku.

10. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 29.7.2025 včetně podacího lístku ze dne 30.7.2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě předmětné pohledávky před podáním žaloby.

11. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 18.1.2022 částku 19 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet na základě informací získaných od žalovaného a zaznamenaných v zákaznické kartě. Žalovaný vrátil předchůdkyni žalobkyně na předmětný úvěr částku ve výši 18 796 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno. Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě závazku s výstrahou jeho soudního vymáhání.

12. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

14. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Dle § 1958 odst. 1 občanského zákoníku je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.

17. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu 18. Dle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

19. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

22. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti úvěrujícího při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, pak soudu nezbude než shledat smlouvu neplatnou.

23. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. Z provedeného dokazování vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně měla s žalovaným uzavřít dne 18.1.2022 smlouvu o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě žalovaný obdržel od předchůdkyně žalobkyně částku ve výši 19 000 Kč. Soud se zabýval otázkou, zda předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. Vzhledem k negativnímu zjištění v tomto směru, shledal soud smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou. Předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalovaného splácet úvěr tak, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, formálně tak sice zjišťovala příjmy a výdaje žalovaného, kdy tyto údaje byly uvedeny v žádosti o spotřebitelský úvěr, ale tvrzené skutečnosti již nijak neověřovala. Ve vztahu k prověřování úvěruschopnosti žalovaného nepředložila žalobkyně soudu žádný relevantní důkaz, pouze zákaznickou kartu obsahující tvrzené údaje. Žalobkyně neprokázala ani tvrzenou lustraci v insolvenčním rejstříku. Žalovaný měl mít dle informací uvedených v zákaznické kartě čistý měsíční příjmem 27 709 Kč a další čisté příjmy domácnosti měly činil 18 101 Kč, což mělo být ověřeno ze dvou výplatních pásek (11,12/2021), žalobkyně však žádnou výplatní pásku ani jiný dokument soudu nepředložila. Žalovaný byl v době žádosti o úvěr ženatý, měl mít jednu vyživovací povinnost (dle tvrzení žalovaného pět vyživovacích povinností), bydlet měl nájmu. Měsíční výdaje žalovaného jsou v zákaznické kartě uvedeny pouze v odhadované výši 3 500 Kč bez konkretizace. Uvedené měsíční výdaje se však s ohledem na běžnou výši cen bydlení, energií, potravin, oblečení atd. a vyživovací povinnosti žalovaného nejeví jako reálné. Nad to žádost o úvěr není datována a žalovaný zpochybnil správnost v žádosti vyplněných údajů, když tuto sám nevyplňoval. Předchůdkyně žalobkyně učinila nedostatečná zjištění, proto ani nemohla učinit odpovídající kvalifikovaný závěr o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Lze tedy uzavřít, že se předchůdkyně žalobkyně jako profesionál v daném případě zodpovědně a s náležitou péčí nezabývala schopností žalovaného v postavení spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Vzájemný vztah účastníků řízení tak byl vypořádán dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení. Z neplatné smlouvy přitom nemohou žalobkyni náležet žádné další případně sjednané nároky jako např. úroky, poplatky, pokuty apod., když ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo.

24. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému 19 000 Kč a žalovaný vrátil pouze 18 796 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách ve výši 204 Kč pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je proto povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Ve zbylém rozsahu nárok pro neplatnost smluv o úvěru důvodný není.

25. Pokud se jedná o požadované příslušenství, představované zákonným úrokem z prodlení, nemohlo toto být žalobkyni přiznáno, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022 platí, že splatnost zbývající části jistiny zatím nenastala, a tedy nemohl ani vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení, neboť § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně má dle tohoto rozhodnutí nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení.

26. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud žalobu důvodnou co do zaplacení částky 204 Kč a žalobě v této části vyhověl. Co do zbývajících žalobou uplatněných nároků nezbylo soudu než žalobu zamítnout.

27. Dle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když měl žalovaný v řízení většinový úspěch, avšak žádné náklady řízení neuplatnil, při ústním jednání ve věci výslovně uvedl, že náhradu nákladů řízení nepožaduje.

28. Dle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.