45 C 40/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Koubovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 54 571,47 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 818,33 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 11 818,33 Kč od 11.6.2019 do 28.6.2024 kapitalizovaný částkou 5 824,57 Kč a úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 11 818,33 Kč od 29.6.2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 36 928,57 Kč, úroku ve výši 13,9 % ročně z částky 18 066,51 Kč od 29.6.2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 248,18 Kč od 29.6.2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 871,98 Kč od 29.6.2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 755,75 Kč od 24.7.2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 499 Kč od 24.7.2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 500 Kč od 24.7.2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 24.1.2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 54 571,47 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela dne 11.4.2016 se společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) Smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 25 000 Kč, a to dne 11.4.2016 převodem na účet žalované. Žalovaná se zavázena zápůjčku vrátit v měsíčních splátkách po 468 Kč měsíčně. Žalovaná neplnila své závazky ze smlouvy řádně a včas. Dopisem ze dne 31.5.2019 předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě předmětného dluhu. Pohledávky za žalovanou z předmětné smlouvy byly na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16.1.2020 postoupeny na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 30.1.2020. Celková výše postupované pohledávky činila 20 588,60 Kč (výše neuhrazené jistiny činila 18 066,51 Kč). Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 28.6.2024, žalovaná ničeho neuhradila. Žalobkyně se proto touto žalobou po žalované domáhá uhrazení pohledávky v celkové výši 54 571,47 Kč, sestávající z neuhrazené jistiny poskytnuté zápůjčky ve výši 18 066,51 Kč, dlužného obchodního úroku k datu zesplatnění, ke dni 22.3.2019 ve výši 871,98 Kč, neuhrazeného obchodního úroku ve výši 13,9 % ročně z neuhrazené části jistiny za dobu od zesplatnění zápůjčky do dne vyhotovení předžalobní výzvy (od 1.6.2019 do 28.6.2024) v částce 12 755,75 Kč, neuhrazené smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z neuhrazené jistiny za dobu od zesplatnění zápůjčky do vyhotovení předžalobní výzvy (od 1.6.2019 do 28.6.2024) v částce 12 500 Kč (s přihlédnutím k zákonnému omezení), úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z neuhrazené jistiny za dobu od zesplatnění zápůjčky do vyhotovení předžalobní výzvy (od 1.6.2019 do 28.6.2024) v částce 8 947,38 Kč, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z dlužného obchodního úroku ve výši 871,68 Kč vyčísleného ke dni zesplatnění zápůjčky (31.5.2019) za dobu od zesplatnění zápůjčky do vyhotovení předžalobní výzvy (od 1.6.2019 do 28.6.2024) v částce 431,85 Kč, neuhrazeného poplatku za upomínku ve výši 499 Kč, a dále to vše rovněž ode dne následujícího po dni vyhotovení předžalobní upomínky (od 29.6.2024) do zaplacení. K prověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně uvedla, že bylo využito interních a externích datových zdrojů, byly provedeny potřebné lustrace. Insolvenční rejstřík byl bez záznamu, neplatné doklady nebyly nalezeny, v BRKI/NRKI bez negativního záznamu jen s pozitivní úvěrovou historií, v SOLUS nebyl zjištěn aktuální dluh po splatnosti. Z takto zjištěných informací a dále informací získaných od žalované byla s ohledem na výši úvěru vyhodnocena její úvěruschopnost. Předchůdkyně žalobkyně vycházela z příjmů, které žalovaná deklarovala do žádosti ve výši 20 000 Kč. Příjem byl ověřen s využitím komplexního statistického nástroje, který určuje reálně dosažitelné příjmy na základě osobních předpokladů žadatele. Předchůdkyně žalobkyně porovnávala příjmy a výdaje žalované, výpočtem byla získána částka dispozitivních zdrojů, která byla dostatečná k poskytnutí úvěru.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Žalovaná se z jednání soudu omluvila, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

4. Z Návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. , hodnota, ze dne 8.4.2016 bylo zjištěno, že žalovaná podala dne 8.4.2016 návrh na uzavření smlouvy o úvěru adresovaný předchůdkyni žalobkyně, kdy žádala o nezajištěný neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 25 000 Kč, se zápůjční úrokovou sazbou 13,90 % ročně, RPSN 14,81 %, s vrácením úvěru formou 84 měsíčních splátek ve výši 468 Kč. Měsíční poplatek za pojištění schopnosti splácet nebyl sjednán. Výše celkové částky, kterou měla žalovaná zaplatit, činila 39 188,08 Kč.

5. Z Akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. , hodnota, ze dne 11.4.2016 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně návrh na uzavření smlouvy o půjčce č. , hodnota, akceptovala, potvrdila žalované uzavření smlouvy o úvěru ve výši 25 000 Kč, se zápůjční úrokovou sazbou 14,90 % ročně, RPSN 14,81 % a vrácení úvěru formou 84 měsíčních splátek po 468 Kč. Žalobkyně dále předložila Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, . účinné od 1.1.2014, Produktové obchodní podmínky , právnická osoba, . pro půjčky účinné od 1.1.2014.

6. Z Oznámení o zesplatnění a výzvy k úhradě závazku ze dne 31.5.2019 včetně podacího archu ze dne 31.5.2019 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně prohlásila všechny dosud nesplatné pohledávky ze smlouvy o půjčce č. , hodnota, v celé výši 19 450,41 Kč ke dni 31.5.2019 za okamžitě splatné, a to z důvodu dlouhodobého nesplácení finančních závazků ze smlouvy.

7. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16.1.2020 včetně jejích příloh bylo zjištěno, že předmětná pohledávka za žalovanou ze smlouvy o půjčce č. , hodnota, byla postoupena žalobkyni.

8. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30.1.2020 včetně podacího archu bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky ze smlouvy o půjčce s tím, že novým věřitelem uvedené pohledávky se stala žalobkyně.

9. Z Předžalobní výzvy k úhradě dlužných částek ze dne 28.6.2024 včetně podacího lístku ze dne 28.6.2024 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně zaslal před podáním žaloby žalované výzvu s upozorněním, že je v prodlení se zaplacením předmětného dluhu, s výstrahou soudního vymáhání.

10. Z Výstupu k prověření registru dlužníků ze dne 9.6.2025 bylo zjištěno, že žalovaná byla evidována v BRKI, kdy měla celkem tři kontrakty, a to splátkový s měsíční splátkou 804 Kč se sumou zbývajících splátek 9 421 Kč a dlužnou splátkou 2 012 Kč, nesplátkový s úvěrovým rámcem 5 000 Kč a dlužnou částkou 298 Kč a kreditní kartu s úvěrovým rámcem 10 000 Kč se sumou zbývajících splátek 6 660 Kč a dlužnou splátkou 3 501 Kč.

11. Z Protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti bylo využito interních a externích datových zdrojů, prověřila doklady, existující exekuce, informace z externích úvěrových registrů BRKI/NRKI (u žalované bez negativního záznamu) a SOLUS (u žalované nebyl zjištěn dluh po splatnosti), insolvenční rejstřík (u žalované bez záznamu), zohlednila příjmy žadatele o úvěr a pravidelné výdaje, jako jsou splátky stávajících úvěrů, náklady na domácnost, pokrytí potřeb dětí, životní minimum, náklady na bydlení – nákladové složky porovnala s deklarovanými výdaji a na základě aktuálních statistických dat státních úřadů. Hodnocení úvěruschopnosti je vždy individuální, kdy v případě žalované bylo vycházeno z příjmu, který byl deklarován v žádosti ve výši 20 000 Kč. Příjem byl ověřen s využitím komplexního statistického nástroje, který určuje reálně dosažitelné příjmy na základě osobních předpokladů. Při hodnocení byl porovnáván příjem a výdaje, výpočtem byla získána částka disponibilních zdrojů, která byla dostatečná.

12. Z Výpisů z účtu č. , č. účtu, od března 2016 do ledna 2020 bylo zjištěno, že majitelkou tohoto účtu byla v uvedeném období žalovaná, v březnu 2016 byly zůstatky na účtu nulové bez obratu, od dubna 2016 začal být účet využíván, přičemž dne 11.4.2016 byla na účet připsána platba označená jako půjčka ve výši 25 000 Kč, za období od května 2016 do června 2018 žalovaná na půjčku uhradila celkem 13 181,67 Kč. Z výpisů bylo dále zjištěno, že měla žalovaná nezaopatřené dítě, kdy na účet byly připisovány platby označené jako výživné Kubík.

13. Žalobkyně pro případ, že by předložené důkazy byly nedostatečné, k důkazu navrhovala dotaz soudu a vyžádání podkladů u právního nástupce společnosti , právnická osoba, ., společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a to podkladů, z nichž předchůdkyně žalobkyně vycházela při prověření úvěruschopnosti žalované, a kalkulaci jednotlivých nároků postoupených předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni, s odkazy na jejich kalkulaci s ohledem na jednotlivé platby žalované. Žalobkyně následně upřesnila, že na požadované kalkulaci již netrvá a požádala soud pouze o opatření podkladů od právního nástupce předchůdkyně žalobkyně, konkrétně čestného prohlášení o příjmu a potvrzení o příjmu, neboť tyto jsou běžně při poskytování úvěrů předkládány. Vzhledem k tomu, že požadavky žalobkyně na opatření důkazů byly neurčité a po konkretizaci rovněž z důvodu, že požadované listiny byly navrhovány pouze z hypotetických důvodů, přičemž z provedeného dokazování vyplynulo, že při posuzování úvěruschopnosti žalované bylo vycházeno z deklarovaných údajů uvedených žalovanou v žádosti a statistických nástrojů, byly návrhy na provedení důkazů čestným prohlášením o příjmu, potvrzením o příjmu a případně dalšími podklady zamítnuty.

14. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalovaná uzavřela dne 11.4.2016 s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru. V souvislosti s touto smlouvou čerpala žalovaná bezhotovostně 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 13,90 % ročně v pravidelných 84 měsíčních splátkách ve výši 468 Kč. Předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalované splácet úvěr tak, že vycházela z údajů, které měla žalovaná poskytnout v žádosti o úvěr a údajů zjištěných z bankovních a nebankovních registrů klientských informací. Žalovaná měla v žádosti o úvěr uvést měsíční příjem 20 000 Kč, který měl být ověřen s využitím komplexního statistického nástroje, který určuje reálně dosažitelné příjmy na základě osobních předpokladů. Faktický příjem a výdaje žalované předchůdkyně žalobkyně neověřovala, dle svých tvrzení vycházela pouze ze statistických dat. Jelikož žalovaná nehradila splátky předmětného úvěru řádně a včas, předchůdkyně žalobkyně prohlásila úvěr za splatný ke dni 31.5.2019. Žalovaná na úvěr vrátila celkem 13 181,67 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Žalobkyně vyzvala žalovanou před podáním žaloby k úhradě závazku s výstrahou soudního vymáhání.

15. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 věta první občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

16. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

19. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

20. Dle § 1 věta druhá zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Dle § 2 písm. e) zákona o spotřebitelském úvěru, se tento zákon nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu s celkovou výší nižší než 5 000 Kč nebo vyšší než 1 880 000 Kč; částka 5 000 Kč se považuje za dosaženou též tehdy, je-li mezi týmž věřitelem a spotřebitelem uzavřeno v období 12 měsíců více smluv se stejným nebo obdobným účelem, přičemž se tento zákon vztahuje na smlouvu, kterou se dosáhne nebo přesáhne celková výše úvěru 5 000 Kč, a všechny následující smlouvy uzavřené v uvedeném období. Dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

21. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti úvěrujícího při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, pak soudu nezbyde než shledat smlouvu neplatnou.

22. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného dokazování vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně s žalovanou měla uzavřít dne 11.4.2016 smlouvu o zápůjčce dle § 2390 občanského zákoníku, na jejímž základě žalovaná obdržela částku ve výši 25 000 Kč. Na daný právní vztah je třeba aplikovat zákon o spotřebitelském úvěru (§ 1 a § 2 tohoto zákona), neboť se jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli přesahující 5 000 Kč uzavřený v době od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016. Soud se zabýval otázkou, zda předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřila schopnost žalované úvěr splácet. Vzhledem k negativnímu zjištění v tomto směru, shledal soud předmětnou smlouvu neplatnou. Předchůdkyně žalobkyně sice formálně zjišťovala příjmy a výdaje žalované, vycházela však pouze z údajů poskytnutých žalovanou (deklarovaný příjem ve výši 20 000 Kč), ze zjištění z úvěrových registrů a ze statistických dat. Skutečné příjmy a výdaje žalované ani její osobní poměry nijak neověřovala. Z Výstupu k prověření registru dlužníků je zřejmé, že žalovaná měla již další závazky, navíc s dlužnými splátkami (splátkový s měsíční splátkou 804 Kč se sumou zbývajících splátek 9 421 Kč a dlužnou splátkou 2 012 Kč, nesplátkový s úvěrovým rámcem 5 000 Kč a dlužnou částkou 298 Kč a kreditní kartu s úvěrovým rámcem 10 000 Kč se sumou zbývajících splátek 6 660 Kč a dlužnou splátkou 3 501 Kč). Z předložených výpisů z bankovního účtu žalované (za období po poskytnutí úvěru) dále vyplynulo, že žalovaná měla vyživovací povinnost, příjmy ve výši 20 000 Kč v následném období nebyly zjištěny. Konkrétní výpočet výdajů žalované a disponibilní částky nebyl tvrzen ani doložen. Z žalobních tvrzení a předložených listin nebylo možné dojít k závěru, že by byla žalovaná schopna dostát svých závazků ze smlouvy o úvěru. Lze tedy uzavřít, že se předchůdkyně žalobkyně jako profesionál v daném případě zodpovědně a s náležitou péčí nezabývala schopností žalované v postavení spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Vzájemný vztah účastníků řízení tak byl vypořádán dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení. Z neplatné smlouvy přitom nemohou žalobkyni náležet žádné další případně sjednané nároky jako např. úroky, poplatky, pokuty apod., když ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo.

23. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované 25 000 Kč a žalovaná vrátila pouze 13 181,67 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách ve výši 11 818,33 Kč pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je povinna takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu nejdříve výzvou k okamžité úhradě ze dne 31.5.2019, k jejímuž doručení došlo v souladu s § 573 občanského zákoníku třetí pracovní den po jejím odeslání. Předchůdkyně žalobkyně stanovila žalované k uhrazení dluhu lhůtu do 10 dnů od vyhotovení výzvy, tj. do 10.6.2019. Jelikož pak žalovaná v uvedené lhůtě ničeho nezaplatila, je od 11.6.2019 v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku).

24. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána dle § 1879 občanského zákoníku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16.1.2020.

25. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud žalobu důvodnou co do zaplacení 11 818,33 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky jdoucích od 11.6.2019 do zaplacení a žalobě v této části vyhověl. Povinnost k zaplacení úroku z prodlení vyplývá z § 1970 občanského zákoníku a jejich výše pak z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do zbývajícího žalobou uplatněného nároku nezbylo soudu než žalobu zamítnout.

26. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když měla žalovaná v řízení většinový úspěch, avšak žádné náklady řízení neuplatnila a žádné na její straně ani z proběhlého řízení nevyplývají.

27. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.