45 C 430/2022

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Koubovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 15 144,75 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 15 144,75 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 144,75 Kč od 31. 8. 2019 do zaplacení se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 20. 4. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 15 144,75 Kč s příslušenstvím z titulu nevráceného úvěru. V odůvodnění uvedla, že společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), s žalovaným uzavřela dne 10. 6. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 7 500 Kč se splatností nejpozději do 30. 8. 2019. Žalovaný o úvěr zažádal prostřednictvím internetových stránek [webová adresa]), kde se nejdříve zaregistroval, zřídil si uživatelský účet a po dokončení registrace zaslal předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí úvěru. Podpis žalovaného ve smlouvě byl nahrazen unikátním SMS kódem ([anonymizováno]). Peněžitá částka byla žalovanému poskytnuta bankovním převodem na účet č. [bankovní účet], který žalovaný uvedl, a to po prověření platební schopnosti žalovaného. Žalovaný byl lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky do uvedeného data splatnosti nevrátil. Žalobkyně po žalovaném požaduje kromě nesplacené jistiny úvěru v částce 7 500 Kč i nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 644,75 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021 postoupena na žalobkyni. Žalovanému byla dne 3. 4. 2021 zaslána předžalobní upomínka prostřednictvím právního zástupce žalobkyně.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adresu trvalého pobytu shora) bez omluvy nedostavil, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.

4. Ze Smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] ze dne 1.8.2019 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný spolu měli uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru, mělo se jednat o úvěr ve výši 7 500 Kč, s formou poskytnutí refinancování půjčky, s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 644,75 Kč (před slevou), datem poskytnutí 3. 8. 2019 a splatností dne 30. 8. 2019. Tento dokument nebyl žalovaným podepsán, když je u jména a příjmení žalovaného uveden pouze SMS [anonymizována dvě slova].

5. Z Historie transakcí č. účtu [číslo] za období od 10.6.2019 31.7.2019 bylo zjištěno, že z tohoto účtu byla dne 10. 6. 2019 zaslána na účet č. [bankovní účet] částka ve výši 7 500 Kč pod [variabilní symbol].

6. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.3.2021 vč. přílohy [číslo] – Seznam pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni.

7. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3.4.2021 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně žalovanému postoupení pohledávky oznámila.

8. Z Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 3.4.2021 včetně podacího lístku ze dne 3.4.2021 bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby.

9. Z Žádosti o součinnost – [právnická osoba] ze dne 9.3.2023 bylo zjištěno, že v červnu 2019 byl majitelem účtu č. [bankovní účet] [jméno] [příjmení], [datum narození], a dále že na tento účet byla dne 10. 6. 2019 připsána částka ve výši 7 500 Kč z účtu [bankovní účet] pod [variabilní symbol].

10. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Smlouva o úvěru ze dne 1. 8. 2019 nebyla žalovaným podepsána. Předchůdkyně žalobkyně disponovala osobními údaji žalovaného. Předchůdkyně žalobkyně zaslala dne 10. 6. 2019 na bankovní účet č. [bankovní účet] částku ve výši 7 500 Kč. Majitelem účtu č. [bankovní účet] je [jméno] [příjmení], [datum narození]. Předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021 na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno. Dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 3. 4. 2021 (odeslán žalovanému téhož dne) byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby.

11. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Dle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace, lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5. Dle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis.

16. Dle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014 (dále jen„ eIDAS) se„ podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

17. Dle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

18. Dle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: musí být: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

19. Ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 občanského zákoníku je k platnosti smlouvy třeba, aby k ní žalovaný připojil svůj podpis. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

20. Elektronický podpis, jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručnímu, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpis vytvořený kvalifikovaným prostředkem). Ve smyslu článku 26 eIDAS lze za podpis, jenž důvěryhodně identifikuje osobu podepisující označit i zaručený elektronický podpis, jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Tedy takový podpis, který je v terminologii zákona č. č. 297/2016 Sb., podřazen pod termín uznávaný elektronický podpis. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu. Má-li být elektronický podpis uznán za podpis konkrétní osoby, musí být prokázáno, že splňuje všechny podmínky stanovené v článku 26 eIDAS.

21. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

24. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti úvěrujícího při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, pak soudu nezbude než shledat smlouvu absolutně neplatnou.

25. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Soud vzal za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně zaslala na bankovní účet č. č. [bankovní účet] částku ve výši 7 500 Kč, a že majitelem účtu č. [bankovní účet] je [jméno] [příjmení], [datum narození]. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 10. 6. 2019 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se společnost zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit do 30. 8. 2019. Žalobkyně k prokázání těchto svých tvrzení označila a předložila soudu smlouvu o úvěru ze dne 1. 8. 2019. Žalobkyně touto listinou ani jinými důkazy neprokázala, že by mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru prostřednictvím komunikace na dálku (§ 2395 a násl. občanského zákoníku a § 1824 a násl. občanského zákoníku), a to právě o takovém obsahu, který tvrdí v žalobě, když z nich neplyne vůle žalovaného smlouvu uzavřít. Předložená smlouva o úvěru je z jiného dne a ani není opatřena podpisem žalovaného. Za žalovaného byla elektronická smlouva podepsána kódem. Samotná úvěrová smlouva v elektronické podobě neobsahuje žádné záznamy o tom, že by k němu byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis. Kód měl být žalovaným připojen na smlouvu, ze smlouvy předložené žalobkyní však nevyplývá, kdy a jak k ní byl výše uvedený kód připojen, a že poté, kdy k ní byl tento kód připojen, je možné zjistit jakoukoliv dodatečnou změnu smlouvy. Dále nebylo prokázáno, že by kód byl připojen právě žalovaným, že by právě žalovaný byl tím, kdo jej na smlouvu připojil. Soud proto uzavřel, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzeného uzavření předmětné smlouvy. Vzhledem k neplatnosti smlouvy se neuplatní ani její jiná ujednání. Nadto soud uvádí, že by předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla neplatná i z toho důvodu, že předchůdkyně žalobkyně dostatečně neprověřila úvěruschopnost žalovaného, když žalobkyní nebyly i přes výzvu soudu předloženy důkazy, z nichž by vyplývalo, že by se předchůdkyně žalobkyně zabývala bonitou žalovaného. Soud dále neshledal plnění předchůdkyně žalobkyně na shora uvedený účet ani plněním bez právního důvodu, kterým by se žalovaný bezdůvodně obohatil (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku), neboť majitelem účtu, na který bylo plnění zasláno, není žalovaný.

26. Vzhledem k výše uvedenému skutkovému závěru a právnímu posouzení věci pak soudu nezbylo než žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

27. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když měl žalovaný v řízení plný úspěch, avšak žádné náklady řízení neuplatnil a žádné na jeho straně ani z proběhlého řízení nevyplývají.