45 C 52/2022

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Koubovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 6 090 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 090 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 000 Kč od 3. 10. 2019 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 000 Kč od 30. 12. 2020 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 90 Kč od 2. 11. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 6. 1. 2022 domáhala zaplacení částky 6 090 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacení ceny za poskytnutou zdravotní péči v protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici v nemocnice, o. z., která je odštěpným závodem žalobkyně, a dále z titulu nezaplacení regulačního poplatku za využití lékařské pohotovostní služby v této nemocnici. Žalovaná částka se pak skládá z částky 3 000 Kč vyúčtované fakturou číslo ze dne 24. 9. 2019 se splatností dne 2. 10. 2019, z částky 3 000 Kč vyúčtované fakturou číslo ze dne 29. 12. 2020 se splatností téhož dne, kdy předmětné částky představují náklady za poskytnutou zdravotní péči v protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici, a dále z částky 90 Kč vyúčtované dokladem číslo ze dne 31. 10. 2018 se splatností téhož dne představující regulační poplatek za využití lékařské pohotovostní služby. Tyto své závazky žalovaný uznal a zavázal se zaplatit předmětné částky žalobkyni, což však neučinil, a to ani po zaslání předžalobní upomínky.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil. Žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

4. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř.

5. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: žalobkyně vystavila žalovanému dne 24. 9. 2019 platební doklad, podle kterého měl za pobyt na protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici zaplatit částku 3 000 Kč. Žalovaný svůj dluh co do důvodu i výše téhož dne na téže listině uznal a zavázal se jej uhradit nejpozději do 7 dnů ode dne vystavení dokladu, což neučinil. Žalobkyně dále vystavila žalovanému dne 29. 12. 2020 platební doklad, podle kterého měl za pobyt na protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici zaplatit částku 3 000 Kč. Žalovaný svůj dluh co do důvodu i výše téhož dne na téže listině uznal a zavázal se jej uhradit ještě téhož dne, což neučinil. Žalobkyně dále vystavila žalovanému dne 31. 10. 2018 platební doklad, podle kterého měl zaplatit regulační poplatek za využití lékařské pohotovostní služby ve výši 90 Kč. Žalovaný svůj dluh co do důvodu i výše téhož dne na téže listině uznal a zavázal se jej uhradit ještě téhož dne, což ovšem neučinil.

6. Dle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

7. Dle § 16a odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, pojištěnec, anebo za něj jeho zákonný zástupce, je povinen hradit poskytovateli regulační poplatek ve výši 90 Kč za využití lékařské pohotovostní služby.

8. Dle § 89e odst. 1 věty první zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, kdy v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly.

9. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Dne 24. 9. 2019 a dne 29. 12. 2020 žalovaný ve smyslu § 2053 občanského zákoníku písemně uznal svůj dluh vzniklý z titulu pobytu na protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici co do důvodu i výše 6 000 Kč (2 x 3 000 Kč). Dne 31. 10. 2018 žalovaný ve smyslu § 2053 občanského zákoníku písemně uznal svůj dluh vzniklý z titulu povinnosti uhradit regulační poplatek co do důvodu i výše 90 Kč. V důsledku toho byla založena vyvratitelná právní domněnka, že tyto dluhy v době uznání trvaly. Jelikož se žalovaný k žalobě nevyjádřil, netvrdil, tím méně prokázal, že by došlo k úhradě dluhu, nedošlo k vyvrácení zákonné domněnky o trvání dluhu. Vzhledem k tomu, že žalovaný dluh řádně a včas neuhradil, soud žalobě ve výroku I. rozsudku zcela vyhověl, a to včetně úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po splatnosti závazků dle § 1968 občanského zákoníku.

11. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení představovanou zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a paušální náhradou hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši dle § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. za 2 úkony po 100 Kč (podání žaloby a předžalobní výzva k plnění). Celkem tak soud na náhradě nákladů žalobkyni přiznal částku 600 Kč. Ve věci se jedná o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněný opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.

12. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.