45 C 6/2022

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Koubovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 34 091 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 22 768 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 22 768 Kč od 26. 5. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do zaplacení částky 8 429 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8 059,33 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 22 768 Kč od 19. 12. 2020 do 25. 5. 2022, kapitalizovaného úroku ve výši 20 614,53 Kč, úroku 20,5 % ročně z částky 22 768 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, částky 2 894 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 570,69 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 945,23 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 1 975,09 Kč a úroku 20,5 % ročně z částky 1 945,23 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 29. 10. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 34 091 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela dne 18. 6. 2015 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o zápůjčce číslo kdy předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím zápůjčky posoudila s odbornou péčí schopnost žalované zápůjčku splácet, a to dle informací o rodinných, majetkových a pracovních poměrech poskytnutých žalovanou a zaznamenaných v zákaznické kartě a ověřených z předložených dokladů. Na základě shora uvedené smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované bezhotovostně 25 000 Kč, které se žalovaná zavázala uhradit ve splátkách spolu s částkou 8 429 Kč, jež představuje kapitalizované úroky ve výši 3 291 Kč a odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 5 138 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 558 Kč, s poslední splátkou dne 11. 8. 2016. Žalovaná na shora uvedenou pohledávku uhradila 2 232 Kč. Žalovaná dále uzavřela dne 23. 3. 2015 s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o zápůjčce číslo kdy předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím zápůjčky posoudila s odbornou péčí schopnost žalované zápůjčku splácet, a to dle informací o rodinných, majetkových a pracovních poměrech poskytnutých žalovanou a zaznamenaných v zákaznické kartě a ověřených z předložených dokladů. Na základě shora uvedené smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti při podpisu smlouvy 6 000 Kč, které se žalovaná zavázala uhradit ve splátkách spolu s částkou 5 016 Kč, jež představuje kapitalizované úroky ve výši 790 Kč, odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 1 233 Kč a náklady za hotovostní inkaso ve výši 2 993 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 184 Kč, s poslední splátkou dne 16. 5. 2016. Žalovaná na uvedenou pohledávku uhradila 8 122 Kč. Pohledávky z předmětných smluv byly předchůdkyní žalobkyně postoupeny žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno a byla rovněž před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhů s výstrahou soudního vymáhání.

2. Dne 31. 5. 2022 zaslala žalobkyně na výzvu soudu doplnění žaloby (ze dne 29. 5. 2022), v němž uvedla, že předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet úvěr na základě informací získaných od žalované před uzavřením smluv o zápůjčkách, kdy tyto informace byly zaznamenány v zákaznických kartách, z nichž vyplývá, že žalovaná byla zaměstnaná ve právnická osoba s.r.o. jako skladník, resp. balič, její měsíční příjem činil 35 543 Kč, resp. 33 956 Kč, žila v podnájmu a neměla žádný úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Současně si z insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Žalovaná svým podpisem stvrdila, že údaje, které předchůdkyni žalobkyně poskytla, jsou úplné, přesné a pravdivé.

3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

4. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaná se, ač řádně a včas předvolána (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavila. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

5. Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 23. 3. 2015 uzavřené mezi žalovanou a předchůdkyní žalobkyně bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované zápůjčku ve výši 6 000 Kč. Žalovaná se zavázala předchůdkyni žalobkyně uhradit v hotovosti celkem 11 016 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 184 Kč. Žalovaná zároveň svým podpisem stvrdila, že finanční prostředky ve výši 6 000 Kč při uzavření smlouvy v hotovosti převzala. Žalobkyně rovněž předložila Smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce, které jsou nedílnou součástí smlouvy.

6. Ze zákaznické karty ze dne 23. 3. 2015 bylo zjištěno, že důvodem zápůjčky byly neočekávané výdaje, žalovaná uvedla, že bydlí v podnájmu, má tři nezaopatřené děti (s rokem narození 2003, 2005 a 2008), není majitelem vozu, je zaměstnána jako balič ve právnická osoba s.r.o. s měsíčním příjmem 9 200 Kč. Žalovaná v zákaznické kartě dále uvedla další příjmy domácnosti v částkách 13 156 Kč, 8 000 Kč, 1 600 Kč, 2 000 Kč bez konkretizace. Celkem tedy příjmy domácnosti měly činit 33 956 Kč. Mezi měsíčními výdaji uvedla nájemné 12 100 Kč, 200 Kč za telefon a výdaje na domácnost ve výši 14 000 Kč. V zákaznické kartě je dále zaznamenáno, že žalovaná nemá kreditní kartu ani zápůjčku u jiné společnosti, a že žalovaná předchůdkyni žalobkyně předložila občanský průkaz, pracovní smlouvu, výplatní pásky, podnájemní smlouvu a SIPO. Žalovaná tuto listinu podepsala.

7. Z listiny označené jako tabulka umoření ke smlouvě číslo bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně evidovala platby žalované s tím, že dne 23. 3. 2015 byla žalované poskytnuta částka 6 000 Kč, žalovaná celkem uhradila částku 8 122 Kč.

8. Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 18. 6. 2015 uzavřené mezi žalovanou a předchůdkyní žalobkyně bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované zápůjčku ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala předchůdkyni žalobkyně uhradit bezhotovostně na účet předchůdkyně žalobkyně celkem 33 429 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 558 Kč. Žalobkyně rovněž předložila Smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce, které jsou nedílnou součástí smlouvy.

9. Ze zákaznické karty ze dne 18. 6. 2015 bylo zjištěno, že důvodem zápůjčky byla dovolená, žalovaná uvedla, že bydlí v podnájmu, má další zápůjčku u předchůdkyně žalobkyně, není majitelem vozu, je zaměstnána jako skladník ve právnická osoba s.r.o. s měsíčním příjmem 14 132 Kč. Žalovaná v zákaznické kartě dále uvedla další příjmy domácnosti v částkách 6 738 Kč, 9 973 Kč, 1 700 Kč, 3 000 Kč bez konkretizace. Celkem tedy příjmy domácnosti měly činit 35 543 Kč. Mezi měsíčními výdaji uvedla nájem 11 500 Kč, 400 Kč za telefon, splátky zápůjček/výživné 828 Kč a výdaje na domácnost ve výši 14 000 Kč. V zákaznické kartě je dále zaznamenáno, že žalovaná nemá kreditní kartu ani zápůjčku u jiné společnosti, a že žalovaná předchůdkyni žalobkyně předložila občanský průkaz, pracovní smlouvu, výplatní pásky, podnájemní smlouvu a SIPO. Předchůdkyně žalobkyně neprověřovala bankovní účet žalované. Žalovaná tuto listinu podepsala.

10. Z listiny označené jako tabulka umoření ke smlouvě číslo bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně evidovala platby žalované s tím, že dne 18. 6. 2015 byla žalované poskytnuta částka 25 000 Kč, žalovaná uhradila dne 7. 7. 2015 částku 2 232 Kč.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 18. 12. 2020 mezi žalobkyní a společností právnická osoba a její přílohy (seznamu postoupených pohledávek) bylo zjištěno, že předmětné pohledávky za žalovanou byly postoupeny na žalobkyni.

12. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované, že pohledávky z předmětných smluv byly postoupeny žalobkyni a zároveň jí informovala o výši dluhu. Dle přiloženého podacího lístku bylo toto oznámení žalované odesláno dne 25. 1. 2021.

13. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 28. 6. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhů před podáním žaloby. Dle přiloženého podacího lístku byla výzva žalované odeslána dne 28. 6. 2021.

14. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 23. 3. 2015 při podpisu smlouvy o zápůjčce v hotovosti částku 6 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalované splácet úvěr způsobem, který zaznamenala v zákaznické kartě ze dne 23. 3. 2015. Žalovaná vrátila předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 8 122 Kč. Předchůdkyně žalobkyně dále poskytla žalované dne 18. 6. 2015 bezhotovostně částku 25 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalované splácet úvěr způsobem, který zaznamenala v zákaznické kartě ze dne 18. 6. 2015. Žalovaná vrátila předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 2 232 Kč. Uvedené pohledávky za žalovanou byly postoupeny žalobkyni. Žalované bylo postoupení pohledávek oznámeno. Žalobkyně vyzvala žalovanou před podáním žaloby k úhradě závazků s výstrahou jeho soudního vymáhání.

15. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 věta první občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

16. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

19. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

20. Dle § 1 věta druhá zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Dle § 2 písm. e) zákona o spotřebitelském úvěru, se tento zákon nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu s celkovou výší nižší než 5 000 Kč nebo vyšší než 1 880 000 Kč; částka 5 000 Kč se považuje za dosaženou též tehdy, je-li mezi týmž věřitelem a spotřebitelem uzavřeno v období 12 měsíců více smluv se stejným nebo obdobným účelem, přičemž se tento zákon vztahuje na smlouvu, kterou se dosáhne nebo přesáhne celková výše úvěru 5 000 Kč, a všechny následující smlouvy uzavřené v uvedeném období. Dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

21. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti úvěrujícího při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, pak soudu nezbyde, než shledat smlouvu neplatnou.

22. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného dokazování vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně s žalovanou měla uzavřít dne 23. 3. 2015 smlouvu o zápůjčce dle § 2390 občanského zákoníku, na jejímž základě žalovaná obdržela v hotovosti částku ve výši 6 000 Kč, a dále dne 18. 6. 2015 smlouvu o zápůjčce dle § 2390 občanského zákoníku, na jejímž základě žalovaná obdržela bezhotovostně částku ve výši 25 000 Kč. Soud však shledal obě smlouvy neplatnými, když se žalobkyně zodpovědně nezabývala schopností žalované poskytnuté spotřebitelské úvěry splácet. Zápůjčky byly poskytnuty v krátké době za sebou, a to dne 23. 3. 2015 a dne 18. 6. 2015. Na oba právní vztahy je třeba aplikovat zákon o spotřebitelském úvěru (§ 1 a § 2 tohoto zákona), neboť se v obou případech jedná o úvěry poskytnuté spotřebiteli přesahující 5 000 Kč uzavřené v době od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016. Žalobkyně tvrdila, že se schopností žalované splácet úvěry právní předchůdkyně žalobkyně podrobně a zodpovědně zabývala v souladu se zákonem (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Soud se však s tímto tvrzením neztotožnil, když právní předchůdkyně žalobkyně sice formálně určitá zkoumání učinila, ale zjištěné informace správně nevyhodnotila a neučinila z nich odpovídající kvalifikovaný závěr. Způsob posouzení úvěruschopnosti žalované předchůdkyně žalobkyně zaznamenala v zákaznických kartách vyplněných při uzavírání předmětných smluv. Z těchto pak vyplývá, že žalovaná žila v podnájmu, měla tři nezletilé děti, její příjem ze zaměstnání činil 9 200 Kč, resp. 14 132 Kč, další příjmy domácnosti nebyly blíže specifikovány ani ověřeny. Výdaje domácnosti se třemi dětmi ve věku od 7 let do 12 let, kdy měsíční náklady na nájemné měly činit 12 100 Kč, resp. 11 500 Kč, náklady na domácnost pak 14 000 Kč měsíčně, značně převyšovaly ověřené příjmy žalované. Ani ověření příjmů ze zaměstnání však nebylo v řízení prokázáno, když žalobkyně uvedené dokumenty soudu nepředložila (což platí i ve vztahu k uváděným výdajům). Žalovaná měla předchůdkyni žalobkyně předložit pracovní smlouvu, výplatní pásky, podnájemní smlouvu a SIPO. Lze tedy uzavřít, že se předchůdkyně žalobkyně jako profesionál ani v jednom z projednávaných případů zodpovědně a s náležitou péčí nezabývala schopností žalované v postavení spotřebitele poskytnuté zápůjčky splácet. Vzájemný vztah účastníků řízení tak byl vypořádán dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

23. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně uhradila žalované 6 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Z tvrzení žalobkyně v žalobě ohledně úhrad jednotlivých splátek a provedeného dokazování však plyne, že žalovaná vrátila předchůdkyni žalobkyni celkem částku 8 122 Kč. Je tak zřejmé, že žalovaná již bezdůvodné obohacení zcela žalobkyni vrátila ještě před podáním žaloby, proto soud žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.

24. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně uhradila žalované 25 000 Kč a žalovaná vrátila pouze 2 232 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách ve výši 22 768 Kč pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, kdy žalovanou řádně vyzvala k zaplacení dluhu, považoval soud za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalované doručena žaloba soudem. K doručení žaloby došlo v souladu s § 573 občanského zákoníku třetí pracovní den po jejím odeslání, tj. dne 25. 5. 2022, s tím, že ve stejný den nastala i splatnost dluhu. Jelikož žalovaná v tento den neplnila bez zbytečného odkladu, dostala se od následujícího dne, tedy od 26. 5. 2022, do prodlení (§ 1968 občanského zákoníku).

25. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána dle § 1879 občanského zákoníku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020.

26. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud žalobu důvodnou co do zaplacení 22 768 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky jdoucích od 26. 5. 2022 do zaplacení a žalobě v této části vyhověl. Povinnost k zaplacení úroku z prodlení vyplývá z § 1970 občanského zákoníku a jejich výše pak z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do zbývajícího žalobou uplatněného zákonného úroku z prodlení z částky 4 000 Kč nezbylo soudu než žalobu zamítnout.

27. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když měla žalovaná v řízení většinový úspěch, avšak žádné náklady řízení neuplatnila a žádné na její straně ani z proběhlého řízení nevyplývají.

28. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.