45 C 66/2022

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Koubovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 4 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 1 440 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 24. 5. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do zaplacení 2 560 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 504,67 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 4 000 Kč od 19. 12. 2020 do 23. 5. 2022, a dále zákonného úroku z prodlení z částky 2 560 Kč od 24. 5. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 4 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 3. 5. 2007 žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), smlouvu o půjčce [číslo]. Na základě uvedené smlouvy byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 4 000 Kč, jež se žalovaná zavázala splatit spolu se sjednanými poplatky ve výši 2 560 Kč v dohodnutých splátkách. Žalovaná své povinnosti řádně a včas neplnila, na úhradu dluhu zaplatila pouze 2 560 Kč, zbývá uhradit částku ve výši žalované jistiny. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy po uplynutí 40 týdnů od data podpisu, tj. 7. 2. 2008. Pohledávka za žalovanou byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Žalovaná byla vyzvána před podáním žaloby k úhradě dluhu, žalovaná však na výzvu žalobkyně nereagovala a již ničeho neuhradila.

2. Dne 31. 5. 2022 zaslala žalobkyně na výzvu soudu doplnění žaloby, v němž uvedla, že předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy neměla zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr, neboť k uzavření smlouvy došlo dne 3. 5. 2007, tedy před účinností zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, který zavedl do právního řádu povinnost věřitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

3. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila.

4. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaná se, ač řádně a včas předvolána (fikcí na adresu trvalého pobytu shora) bez omluvy nedostavila, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.

5. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř.

6. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 3. 5. 2007 při podpisu smlouvy o půjčce v hotovosti částku 4 000 Kč. Žalovaná vrátila předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 2 560 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno. Žalobkyně vyzvala žalovanou před podáním žaloby k úhradě závazku s výstrahou jeho soudního vymáhání.

7. Dle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Dle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 451 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Dle § 451 odst. 2 občanského zákoníku je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Podle § 563 občanského zákoníku, není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Dle § 517 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

8. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně s žalovanou měla uzavřít smlouvu o půjčce (dle § 657 občanského zákoníku), na jejímž základě žalovaná obdržela v hotovosti částku ve výši 4 000 Kč. Soud však shledal smlouvu o půjčce neplatnou, když žalobkyně netvrdila a ani nedoložila, že by se předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalované úvěr splácet. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti úvěrujícího při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, pak soudu nezbyde, než shledat smlouvu neplatnou ve smyslu jejího rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 občanského zákoníku), jak je tomu také v tomto projednávaném případě. Vzájemný vztah účastníků řízení tak byl vypořádán dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

9. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně uhradila žalované 4 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobkyni vydat, ponížené o dosud provedené úhrady ve výši 2 560 Kč na výsledné 1 440 Kč (§ 451 občanského zákoníku). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat první den poté, co byla věřitelem vyzvána (§ 563 občanského zákoníku). Kvalifikovanou výzvou k plnění je v projednávaném případě až žaloba, která se dostala do sféry dispozice žalované dne 20. 5. 2022, následující pracovní den, tj. 23. 5. 2022, tak byla žalovaná povinna bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinila, dostala se dne 24. 5. 2022 do prodlení (§ 517 občanského zákoníku) a je tak povinna žalobkyni uhradit úroky z prodlení v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku žalobního návrhu pak soud žalobu zamítl.

10. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když měla žalovaná v řízení většinový úspěch, avšak žádné náklady řízení neuplatnila a žádné na její straně ani z proběhlého řízení nevyplývají.