45 C 76/2022

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Koubovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně se sídlem v anonymizována dvě slova příjmení příjmení, země, podnikající v České republice svým odštěpným závodem právnická osoba, IČO zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení, Ph.D. sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 14 112,09 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 14 112,09 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 708,31 Kč od 1. 12. 2021 do zaplacení se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 28. 12. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 14 112,09 Kč s příslušenstvím z titulu nevrácení úvěru s odůvodněním, že žalobkyně s žalovanou uzavřela dne 2. 11. 2015 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalované bezhotovostně úvěr ve výši 100 000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit v 72 měsíčních splátkách spolu s úrokem z úvěru v sazbě 9,95 % ročně, kdy výše měsíční splátky činila 1 850 Kč. Žalovaná nesplácela poskytnutý úvěr řádně a včas. Žalobkyně vyúčtovala žalované smluvní pokutu za prodlení se splácením úvěru v celkové výši 577,20 Kč (do 30. 11. 2016 ve výši 8 % z každé splátky v případě prodlení přesahujícím 30 dnů, od 1. 12. 2016 ve výši 0,1 % denně). Žalovaná přes výzvu žalobkyně ze dne 20. 9. 2021 dlužnou splátku neuhradila. Žalobkyně dopisem ze dne 25. 10. 2021 s účinností dne 30. 11. 2021 od smlouvy o úvěru odstoupila. Dlužnou částku ke dni zesplatnění tvoří jistina ve výši 12 531,11 Kč, úroky z úvěru do zesplatnění ve výši 403,78 Kč, náhrada nákladů za vymáhání ve výši 600 Kč a smluvní pokuta za prodlení ve výši 577,20 Kč. Žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, dlužná částka nebyla dosud uhrazena. Dne 23. 5. 2022 zaslala žalobkyně na výzvu soudu doplnění žaloby, v němž uvedla, že žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila platby v celkové výši 123 486 Kč. Dále žalobkyně detailně popsala postupy při posuzování úvěruschopnosti žadatelů o úvěr. Při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela z údajů o příjmech, výdajích, závazcích a dalších informací uvedených žalovanou v osobním dotazníku žadatele o úvěr a z předložených dokladů, a to z výpisu z bankovního účtu a z potvrzení o výši příjmu. Žalobkyně v dotazníku uvedla, že pracuje pro právnická osoba, je rozvedená, bezdětná, bydlí ve vlastní nemovitosti. Ke zjišťování výdajů uvedla, že klient vždy deklaruje výši svých nákladů na bydlení, pokud je uváděná částka podhodnocena, navýší žalobkyně tuto částku dle tabulky s minimálními náklady na bydlení dle typu bydlení a místa bydliště. Dále žalobkyně započítá do výdajů náklady na jídlo, ošacení, dopravné, provoz osobního automobilu, telekomunikační služby, financování vzdělání, rekreace, finanční závazky ověřené v registru SOLUS a také splátku schvalovaného úvěru. Žalobkyně zavedla ukazatel minimálního disponibilního příjmu k zamezení vzniku hmotné nouze žadatele. Žalobkyně ověřila v registru SOLUS, že žalovaná nemá žádné závazky po splatnosti. Žalobkyně dále prověřila žalovanou v interním blacklistu, databázi zaměstnavatelů ARES, katastru nemovitostí, centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku a registru BRKI/NRKI. Žalobkyně se řídí pravidlem, že disponibilní příjem musí být vyšší než interně stanovené minimální normativní životní náklady, včetně splátek schvalovaného úvěru. Dále se bere v úvahu existence možných mimořádných výdajů. Žalobkyně dále používá automatické posouzení a statistické hodnocení. Jelikož všechny informace poskytnuté žalovanou byly podrobeny uvedenému zkoumání, má žalobkyně za to, že schopnost žalované splácet úvěr byla ověřena dostatečně v souladu se zákonem. Při jednání konaném dne 23. 9. 2022 žalobkyně na svém stanovisku setrvala, právní zástupce žalobkyně uvedl, že má za to, že úvěruschopnost žalované byla žalobkyní dostatečně prověřena, a doplnil, že žalovaná splácela úvěr více jak pět let, byla tedy schopna splácet splátku ve výši 1 850 Kč měsíčně. Dále uvedl, že z výpisu z bankovního účtu žalované a z výpisu z účtu u spol. právnická osoba příjmení příjmení anonymizována dvě slova právnická osoba vyplývá, že prostředky ve výši 100 000 Kč žalobkyně žalované poskytla. Příjmy žalované pak byly doloženy výplatními páskami, potvrzením o příjmu a výpisem z bankovního účtu. Dne 18. 10. 2022 zaslala žalobkyně na výzvu soudu doplnění žaloby, kde zrekapitulovala a upřesnila dosavadní tvrzení k posouzení úvěruschopnosti žalované, tedy že žalovaná byla zaměstnána od února 2015 na jí uváděné pracovní pozici, pracovní poměr s žalovanou byl uzavřen na dobu neurčitou, nebyla ve zkušební době ani ve výpovědi, čistý příjem žalované za poslední 3 měsíce činil 18 833 Kč, ze mzdy žalované nebyly činěny žádné srážky na půjčky ani exekuční srážky. K výdajům doplnila, že ve výpisu z bankovního účtu žalované není uvedena žádná platba nájemného, proto žalovanou uváděné bydlení ve vlastní nemovitosti při nákladech 5 500 Kč je adekvátní, žalovaná nehradila žádné splátky zapůjček či úvěrů, žalovaná uměla se svými prostředky hospodařit, když učet byl bez jakéhokoli debetu, tedy že žalovaná byla schopna uzpůsobit své potřeby a výdaje svým příjmům, účet byl bez jakýchkoli srážek a bez jakékoli blokace. Žalovaná úvěr přes 5 let splácela, byla tedy fakticky schopna poskytnutý úvěr splácet.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Žalovaná se, ač řádně a včas předvolána, k jednání soudu nedostavila. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

4. Z žádosti o klasický spotřebitelský úvěr/ smlouvy o klasickém spotřebitelském úvěru číslo žádosti o revolvingový spotřebitelský úvěr /smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru a rámcové smlouvě o platebních službách ze dne 5. 11. 2015 bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit úvěr formou 72 pravidelných měsíčních splátek jistiny úvěru a úroků ve výši měsíční splátky 1 850 Kč. Roční úroková sazba byla stanovena v pevné výši 9,95 %. Výše celkové částky, kterou měla žalovaná zaplatit, činila 133 200 Kč. Přímo ve smlouvě byla mezi smluvními stranami sjednána smluvní pokuta za prodlení se splácením úvěru po dobu delší než 30 dnů ve výši 8 % ze splátky. Smlouva je žalovanou i žalobkyní podepsaná. Žalobkyně rovněž ke smlouvě doložila všeobecné obchodní podmínky platné od 1. 6. 2015, které tvořily nedílnou součást smlouvy.

5. Z osobního dotazníku ze dne 2. 11. 2015 bylo zjištěno, že tento žalovaná vyplnila, resp. doplnila v souvislosti s žádostí o úvěr a uvedla v něm údaje o své osobě, kontaktní údaje a dále, že je rozvedená, bezdětná, bydlí ve vlastním domě/bytě, od května 2014 pracuje jako operátor výroby ve právnická osoba anonymizováno a uvedla kontakt na zaměstnavatele. Mezi měsíčními výdaji uvedla náklady na bydlení ve výši 5 500 Kč, výživné ve výši 2 000 Kč, což je doplněno textem, že myslela výdaje na jídlo, splátky úvěrových karet ve výši 250 Kč, kdy je tato částka přeškrtnuta, splátky hypotečních úvěrů ve výši 250 Kč, u které je uvedeno, že myslela SU u příjmení. Není zřejmé, kdo a kdy uvedené úpravy provedl. Tato listina je žalovanou podepsaná.

6. Z výpisu z běžného účtu č. bankovní účet ze dne 30. 10. 2015 bylo zjištěno, že se jedná o výpis z běžného účtu žalované za období měsíce října 2015, kdy počáteční zůstatek na účtu činil 487,13 Kč a konečný zůstatek 703,13 Kč, dne 7. 10. 2015 byla na účet připsána částka ve výši 16 026 Kč, zaslaná společností právnická osoba, dne 13. 10. 2015 byla provedena platba ve výši 500 Kč na stavební spoření. Žalovaná dále prováděla běžné platby za jídlo, drogerii, oblečení, a výběry hotovosti.

7. Z výplatní pásky za období září 2015 bylo zjištěno, že žalovaná měla v tomto období čistou mzdu ve výši 16 917 Kč.

8. Z výplatní pásky za období srpen 2015 bylo zjištěno, že žalovaná měla v tomto období čistou mzdu ve výši 20 157 Kč.

9. Z výplatní pásky za období červenec 2015 bylo zjištěno, že žalovaná měla v tomto období čistou mzdu ve výši 19 426 Kč.

10. Z potvrzení o výši příjmu vystaveného dne 30. 10. 2015 zaměstnavatelem žalované (společnost právnická osoba bylo zjištěno, že průměrný čistý příjem žalované za poslední tři měsíce činil 18 833 Kč, byla zaměstnána od února 2015 jako operátor, pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou, nebyla ve zkušební době ani nedoslala výpověď, ze mzdy nebyly prováděny žádné srážky.

11. Z výpisu z účtu číslo vedeného u právnická osoba příjmení příjmení anonymizována dvě slova právnická osoba bylo zjištěno, že dne 6. 11. 2015 byla provedena platba ve prospěch účtu žalované ve výši 100 000 Kč.

12. Z výpisu z úvěrového účtu - tabulky přehledu čerpání a plateb k úvěru číslo bylo zjištěno, že žalovaná zaplatila žalobkyni v souvislosti s touto smlouvou o úvěru částku v celkové výši 123 486 Kč. Dlužná částka ke dni 19. 10. 2021 činila 14 112,09 Kč.

13. Z listiny Poslední možnost mimosoudního vyrovnání ze dne 20. 9. 2021 bylo zjištěno, že tuto upomínku žalobkyně adresovala žalované s výzvou k úhradě dluhu s tím, že pokud nebude dluh řádně uhrazen, bude žalobkyně nucena od smlouvy o úvěru odstoupit a žalovaná bude muset uradit také zbývající část úvěru.

14. Z listiny Odstoupení od úvěrové smlouvy číslo ze dne 25. 10. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně tímto odstoupila od úvěrové smlouvy z důvodu neplnění smluvních povinností žalovanou a vyzvala žalovanou k úhradě dluhu v celkové výši 14 113 Kč.

15. Z výzvy k zaplacení dluhu na úvěrovém účtu číslo ze dne 1. 12. 2021 bylo zjištěno, že tuto výzvu adresovala právní zástupkyně žalobkyně žalované s tím, aby uhradila dlužnou částku ve výši 14 112,09 Kč, uvedla platební údaje a upozornila žalovanou na možnost podání žaloby.

16. Z kopie občanského průkazu žalované a kopie cestovního pasu žalované vyplývá, že žalobkyně disponovala osobními doklady žalované.

17. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: žalovaná uzavřela s žalobkyní dne 5. 11. 2015 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě čerpala bezhotovostně úvěr ve výši 100 000 Kč, který se zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 9,95 % ročně v pravidelných 72 měsíčních splátkách ve výši 1 850 Kč. Žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalované splácet úvěr tak, že vycházela z údajů poskytnutých žalovanou, z údajů zjištěných z výpisu z běžného účtu za jeden měsíc, tří výplatních pásek a z potvrzení zaměstnavatele o příjmu. Žalovaná měla pravidelný čistý měsíční příjem ze zaměstnání v průměrné výši 18 833 Kč. Zůstatek na běžném účtu žalované v měsíci před poskytnutím úvěru vykazoval zůstatky v řádu stovek korun českých (počáteční zůstatek 487,13 Kč, konečný zůstatek 703,48 Kč). Jelikož žalovaná nehradila splátky předmětného úvěru řádně a včas, žalobkyně v souladu se smluvními ujednáními prohlásila úvěr za splatný ke dni 30. 11. 2021. Žalovaná žalobkyni vrátila v souvislosti se smlouvou o úvěr částku v celkové výši 123 486 Kč.

18. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

20. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

23. Dle § 1 věta druhá zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Dle § 2 písm. e) zákona o spotřebitelském úvěru, se tento zákon nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu s celkovou výší nižší než 5 000 Kč nebo vyšší než 1 880 000 Kč; částka 5 000 Kč se považuje za dosaženou též tehdy, je-li mezi týmž věřitelem a spotřebitelem uzavřeno v období 12 měsíců více smluv se stejným nebo obdobným účelem, přičemž se tento zákon vztahuje na smlouvu, kterou se dosáhne nebo přesáhne celková výše úvěru 5 000 Kč, a všechny následující smlouvy uzavřené v uvedeném období. Dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

24. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti úvěrujícího při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, pak soudu nezbude než shledat smlouvu neplatnou.

25. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně s žalovanou měla uzavřít dne 5. 11. 2015 smlouvu o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě žalovaná obdržela od žalobkyně bezhotovostně částku ve výši 100 000 Kč. Soud se zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřila schopnost žalované splácet úvěr. Vzhledem k negativnímu zjištění v tomto směru, shledal soud smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou. Žalobkyně sice formálně zjišťovala příjmy žalované, výdaje prověřila pouze v omezeném rozsahu, kdy tvrzené skutečnosti ověřovala z výplatných pásek, potvrzení o příjmu a výpisu z běžného účtu žalované za jeden měsíc, zjištěné informace správně nevyhodnotila a neučinila z nich odpovídající kvalifikovaný závěr, když z předložených listin vyplývá, že žalovaná nebyla schopna dostát svých závazků ze smlouvy o úvěru.

26. Konkrétně tedy ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalované: žalované byl poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč s výší měsíční splátky 1 850 Kč (72 splátek). Žalovaná byla zaměstnaná u společnosti právnická osoba a její čistý měsíční příjem ze zaměstnání činil 18 833 Kč. Žádné jiné příjmy nebyly tvrzeny ani doloženy. Žalobkyně dále evidovala, že žalovaná byla v době podání žádosti o úvěr rozvedená, bezdětná, bydlela ve vlastním domě/bytě, mezi měsíčními výdaji byly uvedeny náklady na bydlení ve výši 5 500 Kč, výživné (nebo výdaje za jídlo) ve výši 2 000 Kč, splátky hypotečních úvěrů (nebo SU banky) ve výši 250 Kč, kdy uvedené údaje o výdajích byly přepisovány (není zřejmé kdy a jakou osobou). Tvrzené měsíční výdaje žalované žalobkyně nijak neověřovala. Z výpisu z běžného účtu za měsíc říjen 2015 je zřejmé, že počáteční i konečný zůstatek na běžném účtu žalované vykazoval zůstatky v řádu stovek korun českých (počáteční zůstatek 487,13 Kč, konečný zůstatek 703,48 Kč), tedy nedosahovaly ani částky měsíční splátky úvěru. Z předloženého výpisu z účtu nelze ověřit, jaké měla žalovaná náklady na bydlení, energie. Z jednoho výpisu z účtu nelze dovozovat, jak žalovaná hospodařila, ani jím nemohlo být prokázáno, že by byla žalovaná schopna řádně a pravidelně hradit žalobkyni měsíčně splátku úvěru, když zůstatek na účtu nevykazoval ani uvedenou výši splátky. Žalobkyně k výzvě soudu nepředložila výpisy z účtu žalované za delší časové období ani doklady o skutečných výdajích žalované. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Z předložených důkazů nelze učinit závěr, že by taková částka žalované měsíčně zbývala. Ani ze skutečnosti, že žalovaná splácela úvěr více jak 5 let, nelze učinit závěr, že by žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, neboť není zřejmé, jak si prostředky na splátky úvěru opatřovala, zda se dále nezadlužovala a nedostala se tím do dluhové spirály. Je tedy třeba vycházet ze skutečností zjišťovaných v době poskytnutí úvěru, nikoli pozdějších. Žalobkyně dále nijak nedoložila, že žalovanou před poskytnutím úvěru prověřila v registru SOLUS, databázi zaměstnavatelů ARES, katastru nemovitostí, centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku a registru BRKI/NRKI. Lze tedy uzavřít, že se žalobkyně jako profesionál v daném případě zodpovědně a s náležitou péčí nezabývala schopností žalované v postavení spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Vzájemný vztah účastníků řízení tak byl vypořádán dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

27. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobkyně uhradila žalované 100 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Z tvrzení žalobkyně v žalobě ohledně úhrad jednotlivých splátek a provedeného dokazování však plyne, že žalovaná vrátila žalobkyni celkem částku ve výši 123 486 Kč. Je tak zřejmé, že žalovaná již bezdůvodné obohacení zcela žalobkyni vrátila ještě před podáním žaloby, a proto soud rozhodl tak, že žalobu zamítl.

28. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když měla žalovaná v řízení plný úspěch, avšak žádné náklady řízení neuplatnila a žádné na její straně ani z proběhlého řízení nevyplývají. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.