45 C 98/2022

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Koubovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně název žalobkyně , organizační složka, IČO sídlem adresa zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 18 269,09 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 888,77 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 888,77 Kč od 30. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně zaplacení částky 2 380,32 Kč, úroku ve výši 7,9 % ročně z částky 18 069,09 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 462,07 Kč od 21. 5. 2018 do 20. 1. 2020, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18 269,09 Kč od 21. 1. 2020 do 29. 9. 2020 a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 380,32 Kč od 30. 9. 2020 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4 266,54 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 4. 10. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 18 269,09 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 21. 5. 2018 smlouvu o hotovostním úvěru [anonymizována dvě slova] č. [anonymizováno], na jejímž základě poskytla žalované bezhotovostně úvěr ve výši 23 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit v 60 měsíčních anuitních splátkách ve výši 465,26 Kč. Úroková sazba za poskytnutí úvěru činila 7,9 % ročně. Žalobkyně zkoumala úvěrovou schopnost žalované, posuzovala pravidelný měsíční příjem žalované oproti výši úvěrové splátky s pozitivním výsledkem, a dále ověřovala bankovní a nebankovní rejstříky dlužníků, insolvenční rejstřík a evidenci exekucí, vše s negativním výsledkem. Žalovaná nesplácela poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně odstoupila od smlouvy ke dni 20. 1. 2020, kdy se současně stal úvěr okamžitě splatný v celé výši 18 731,16 Kč. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 18 069,09 Kč, poplatku za upomínku ve výši 50 Kč, poplatku za odstoupení od smlouvy ve výši 150 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku z dlužné jistiny ke dni odstoupení od smlouvy ve výši 462,07 Kč, smluvní úrok ve výši 7,9 % ročně z dlužné jistiny od 21. 1. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 18 269,09 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, žalovaná svou povinnost nesplnila a dlužná částka nebyla dosud uhrazena.

2. Dne 3. 6. 2022 zaslala žalobkyně na výzvu soudu doplnění žaloby, v němž uvedla, že žalovaná v souvislosti se smlouvou uhradila žalobkyni částku v celkové výši 7 111,23 Kč. Žalobkyně dále konstatovala své přesvědčení, že při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr postupovala v souladu se zákonem a s takovou péčí, kterou zákon požaduje. Při posuzování úvěruschopnosti vycházela ze žádosti o poskytnutí úvěru, kde žalovaná uvedla, že je svobodná, nemá vyživovací povinnosti, její čistý příjem činí 18 000 Kč měsíčně, výdaje 10 000 Kč měsíčně. Dále vycházela z pravidelného obratu na běžném účtu žalované, z něhož zjistila pravidelné příjmy a výdaje žalované. Žalobkyně zohlednila interní i externí závazky žalované a prověřila veřejné registry a rejstříky, kdy byl prověřen insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, evidence dlužníků SOLUS, nebankovní registr klientských informací CBCB. Z žádného z těchto registrů nevyplývaly takové skutečnosti, které by odůvodňovaly neposkytnutí úvěru. Žalobkyně prověřila z jí dostupných podkladů průměrný měsíční příjem žalované za posledních 6 měsíců, jež činil 28 474,33 Kč. Výše splátky činila 465,26 Kč, kterou žalobkyně s ohledem na příjmy žalované a neexistenci jiných závazků shledala přiměřenou a v možnostech žalované. Na svém stanovisku setrvala i při soudním jednání.

3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

4. Žalovaná se, ač řádně a včas předvolána (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavila. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

5. Ze Smlouvy o hotovostním úvěru„ [anonymizována dvě slova]“ č. [anonymizováno] [bankovní účet] ze dne 21. 5. 2018 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované bezhotovostně úvěr ve výši 23 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr formou 60 pravidelných měsíčních anuitních splátek ve výši 465,26 Kč měsíčně. Roční úroková sazba byla stanovena v pevné výši 7,9 % ročně. Výše celkové částky, kterou měla žalovaná zaplatit, činila 31 502,68 Kč. Žalobkyně dále předložila Všeobecné obchodní podmínky pro zakládání a vedení účtu fyzických osob platné a účinné od 1. 6. 2017, Podmínky pro poskytování hotovostních úvěrů mBank platné a účinné od 1. 11. 2017, Sazebník bankovních poplatků mBank platný od 13. 3. 2018 a Sazebník bankovních poplatků mBank platný od 15. 12. 2019.

6. Z žádosti o poskytnutí hotovostního úvěru [anonymizována dvě slova] – předschválená nabídka bylo zjištěno, že žalovaná jako klientka žalobkyně požádala o poskytnutí úvěru ve výši 23 000 Kč. V žádosti uvedla, že je svobodná, nemá vyživovací povinnost, její čistý měsíční příjem činí 18 000 Kč, pravidelné měsíční výdaje domácnosti činí 10 000 Kč.

7. Z úplného výpisu z běžného účtu žalované ze dne 21. 8. 2020 bylo zjištěno, že tento účet byl zřízen dne 31. 3. 2016, majitelem účtu je žalovaná, a dále byly zjištěny pohyby na účtu a historie plateb s tím, že v období od 1. 1. 2018 do 21. 5. 2018 činily konečné zůstatky na účtu nízké částky - v prosinci 2017 částku 106,94 Kč, v lednu 2017 částku 0,45 Kč, v únoru 2018 částku 2 241,05 Kč, v březnu 2018 částku 541,69 Kč, v dubnu 2018 částku 582,98 Kč, přičemž v tomto období žalobkyně poskytla žalované další úvěry, a to dne 8. 2. 2018 ve výši 20 000 Kč, dne 18. 3. 2018 ve výši 30 000 Kč, s tím, že žalovaná již hradila splátky úvěru ve výši 60 000 Kč poskytnutého dne 31. 10. 2017. Z výpisu bylo dále zjištěno, že žalovaná hradila měsíčně nájemné ve výši 9 000 Kč, elektřinu 450 Kč, plyn 300 Kč, kabelovou televizi 375 Kč, telefon 499 Kč, dále platby za jídlo a prováděla výběry hotovosti. Příjem žalované byl tvořen pravidelnými platbami od společnosti [právnická osoba] ve výši v rozmezí od 11 520 Kč do 11 885 Kč, příspěvky na bydlení v různých měsíčních částkách, platbami z Krajské majetkové v různých částkách a platbami od společnosti [právnická osoba] v různých částkách. Konkrétně v lednu 2018 žalovaná obdržela dne 5. 1. 2018 platbu od společnosti [právnická osoba] ve výši 11 662 Kč, dne 8. 1. 2018 od Úřadu práce v [obec] 7 105 Kč, dne 11. 1. 2018 od společnosti Krajská majetková 12 279 Kč, dne 18. 1. 2018 částku 8 517 Kč od společnosti [právnická osoba]; v únoru 2018 obdržela dne 6. 2. 2018 částku 11 520 Kč od společnosti [právnická osoba], dne 7. 2. 2018 částku 2 286 Kč od Úřadu práce v [obec], dne 9. 2. 2018 částku 12 455 Kč od společnosti Krajská majetková, dne 14. 2. 2018 částku 15 500 Kč od [jméno] [příjmení], dne 20. 2. 2018 pak částku 9 211 Kč od společnosti [právnická osoba]; v březnu 2018 žalovaná obdržela dne 6. 3. 2018 částku 11 642 Kč od společnosti [právnická osoba], dne 7. 3. 2018 pak 4 966 Kč od Úřadu práce v [obec], dne 15. 3. 2018 pak částku 13 600 Kč od [jméno] [příjmení]; v dubnu 2018 obdržela dne 6. 4. 2018 částku 11 682 Kč od společnosti [právnická osoba], dne 9. 4. 2018 pak 4 966 Kč od Úřadu práce v [obec], dne 13. 4. 2018 pak částku 8 400 Kč od [jméno] [příjmení], dne 19. 4. 2018 pak částku 5 775 Kč od společnosti [právnická osoba]

8. Z historie úvěru [anonymizováno] ze dne 21. 8. 2020 bylo zjištěno, že dne 21. 5. 2018 žalovaná čerpala úvěr ve výši 23 000 Kč a celkem na úvěr vrátila 7 111,23 Kč, poslední platba byla žalovanou zaplacena dne 4. 10. 2019, kdy zbývalo k zaplacení 18 069,09 Kč.

9. Z výstupu z aplikace žalobkyně - historie položky č. [anonymizováno] bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaná dne 20. 5. 2018 spolu uzavřely smlouvu o úvěru elektronicky.

10. Z informace o postupu žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované bylo zjištěno, že žádost o úvěr byla podána prostřednictvím zákaznická linky. V žádosti žalovanou uvedený příjem 18 000 Kč byl zkontrolován na účtu žalované, kdy žalobkyně zjistila, že částka odpovídá průměrnému příjmu žalované v měsících předcházejících podání žádosti o úvěr. Žalovaná v žádosti uvedla výdaje ve výši 10 000 Kč, kdy tato částka odpovídala výdajům podle interního ekonomického modelu ve stejné výši. Banka zjistila ukazatel zatížení příjmu splátkami ve výši 14,9 % pro dobu po poskytnutí úvěru. Maximální možné zatížení splátkami bylo žalobkyní v případě žalované stanoveno na 5 374,9 Kč. Žalobkyně zjistila, že žalované byly v době podání žádosti poskytnuty úvěry se splátkovým zatížením 2 225,1 Kč měsíčně, splátka nového úvěru pak činila 465,3 Kč.

11. Z výstupu z aplikace žalobkyně – určení disponibilního příjmu bylo zjištěno, že žalobkyně vypočítal průměrný příjem žalované za tři měsíce, který činil dle jejího výpočtu částku 21 233,50 Kč, a průměrný příjem žalované za šest měsíců, který činil dle jejího výpočtu částku 28 474,33 Kč.

12. Z reportu CBCB vyhotoveného dne 20. 5. 2018 bylo zjištěno, že skóre CIS bylo vyhodnoceno s výsledkem B+, ostatní zde uvedené položky byly nulové.

13. Z poslední výzvy k uhrazení dlužné částky/odstoupení od smlouvy ze dne 17. 12. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně upozornila žalovanou na dlužnou pohledávku ve výši 995,67 Kč, vyzvala žalovanou k uhrazení této částky a poplatku 150 Kč za vyhotovení a zaslání upomínky do 7 dnů od doručení výzvy s tím, že žalovanou upozornila, že pokud nedojde k úhradě dluhu, je tato výzva zároveň odstoupením od smlouvy„ [anonymizována dvě slova]“ č. [anonymizováno]. Dle přiložené dodejky byla výzva žalované odeslána, avšak tato zásilka nebyla žalovanou vyzvednuta.

14. Z dopisu ze dne 14. 9. 2020 včetně podacího archu ze dne 15. 9. 2020 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně zaslal žalované před podáním žaloby výzvu s upozorněním, že je v prodlení se splácením dluhu z předmětného úvěru a na možnost podání žaloby k soudu v případě nezaplacení.

15. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaná uzavřela dne 21. 8. 2018 s žalobkyní smlouvu o úvěru. V souvislosti s touto smlouvou čerpala bezhotovostně 23 000 Kč, které se zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 7,9 % ročně v pravidelných 60 měsíčních splátkách ve výši 465,26 Kč. Žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalované splácet úvěr tak, že vycházela z údajů poskytnutých žalovanou, z údajů zjištěných z běžného účtu žalované a z bankovních registrů. Zůstatky (počáteční i konečné) na běžném účtu žalované před poskytnutím úvěru vykazovaly pravidelně nízké hodnoty, a to v částkách 106,94 Kč, 0,45 Kč, 2 241,05 Kč, 541,69 Kč, 582,98 Kč. Žalovaná v posuzované době čerpala další úvěry od žalobkyně (dne 8. 2. 2018 ve výši 20 000 Kč, dne 18. 3. 2018 ve výši 30 000 Kč, dne 31. 10. 2017 ve výši 60 000 Kč). Jelikož žalovaná nehradila splátky předmětného úvěru řádně a včas, žalobkyně v souladu se smluvními ujednáními prohlásila úvěr za splatný ke dni 20. 1. 2020. Žalovaná žalobkyni vrátila celkem 7 111,23 Kč. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku s výzvou k zaplacení dlužné částky.

16. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

20. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

23. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti úvěrujícího při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, pak soudu nezbyde, než shledat smlouvu absolutně neplatnou.

24. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně s žalovanou měla uzavřít dne 21. 5. 2018 smlouvu o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě žalovaná obdržela od žalobkyně bezhotovostně částku ve výši 23 000 Kč. Soud se zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřila schopnost žalované splácet úvěr, vzhledem k negativnímu zjištění v tomto směru, shledal soud smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou. Žalobkyně sice formálně zjišťovala příjmy a výdaje žalované, tvrzené skutečnosti si ověřovala na běžném účtu žalované, ale zjištěné informace již správně nevyhodnotila a neučinila z nich odpovídající kvalifikovaný závěr, když z předložených listin vyplývá, že žalovaná nebyla schopna dostát svých závazků ze smlouvy o úvěru.

25. Konkrétně tedy ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalované: žalované byl poskytnut úvěr ve výši 23 000 Kč s výší měsíční splátky 465,26 Kč (60 splátek). Žalovaná byla zaměstnaná u společnosti [právnická osoba] a její čistý měsíční příjem ze zaměstnání činil přibližně 11 700 Kč. Žalovaná dále pravidelně pobírala dávku sociální pomoci – příspěvek na bydlení. Z běžného účtu žalované vyplynuly i příjmy od dalších osob jak je uvedeno shora. Sama žalovaná však v žádosti o úvěr uvedla příjem ve výši 18 000 Kč. Údaje získané o příjmech žalované jsou rozporné, neurčité, nejsou vzájemně v souladu, nelze o nich učinit jednoznačný závěr. Ve vztahu k výdajům žalované je situace obdobná, bylo zjištěno, že skutečné výdaje přesahují částku 10 000 Kč uvedenou žalovanou v žádosti o úvěr, když jen nájemné hradila ve výši 9 000 Kč, s platbami za energie, telefon, televizi, jídlo a nutné ošacení, byly její skutečné výdaje výrazně vyšší. Z výpisu z běžného účtu je zřejmé, že se žalovaná pravidelně každý měsíc pohybovala v nízkých zůstatkových částkách, kdy jednoznačně neměla žádnou vytvořenou finanční rezervu na účtu. Nadto se v krátké době před poskytnutím úvěru zavázala k vrácení dalších úvěrů, a i přes jejich čerpání její účet stále vykazoval nízké zůstatky, z čehož plyne, že výdaje žalované převyšovaly její příjem. Žalovaná nebyla schopna v daném období splácet žádný další závazek. Lze tedy uzavřít, že se žalobkyně jako profesionál v daném případě zodpovědně a s náležitou péčí nezabývala schopností žalované v postavení spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Vzájemný vztah účastníků řízení tak byl vypořádán dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

26. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované 23 000 Kč a žalovaná vrátil pouze 7 111,23 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách ve výši 15 888,77 Kč pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu nejdříve předžalobní upomínkou ze dne 14. 9. 2020, k jejímuž doručení došlo v souladu s § 573 občanského zákoníku třetí pracovní den po jejím odeslání (15. 9. 2019), tj. dne 18. 9. 2020. Jelikož pak žalovaná ve lhůtě stanovené žalobkyní, tj. do deseti dnů od doručení výzvy neplnila, je od 30. 9. 2020 v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku).

27. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud žalobu důvodnou co do zaplacení 15 888,74 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky jdoucích od 30. 9. 2020 do zaplacení a žalobě v této části vyhověl. Povinnost k zaplacení úroku z prodlení vyplývá z § 1970 občanského zákoníku a jejich výše pak z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do zbývajícího žalobou uplatněného nároku nezbylo soudu než žalobu zamítnout.

28. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. dle většinového úspěchu žalobkyně, jež zároveň doložila, že splnila podmínky stanovené § 142a o. s. ř. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 269,09 Kč sestávající z částky 1 860 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 930 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 1 860 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 1 860 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 710 Kč ve výši 1 619,10 Kč. Dle § 14 odst. 3 tarifu náleží advokátu rovněž náhrada ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu, kterou promeškal v souvislosti s cestou k jednání soudu. V daném případě se jednalo o cestu z [obec] do [obec] a zpět, za níž advokát nárokoval adekvátní náhradu v rozsahu osmi půlhodin, tj. 800 Kč. Co se týče náhrady cestovného, advokátu náleží náhrada za cestu z [obec] do [obec] a zpět v adekvátní délce 192 km, k čemuž předložil technický průkaz použitého vozidla, z nějž vyplynulo, že vozidlo má průměrnou spotřebu 6 l benzínu na 100 km. Dle § 1 písm. b) vyhl. č. 511/2021 Sb. činí náhrada za 1 km jízdy 4,70 Kč, dle § 4 písm. a) činí průměrná cena za 1 litr benzinu automobilového 95 oktanů 44,50 Kč. Za vykonanou cestu tedy advokátu náleží 192 x 4,70 + 6 x 44,50 x [číslo], tedy celkem 1 415,04 Kč. Jelikož se právní zástupce účastnil v předmětný den u zdejšího soudu celkem dvou jednání, je třeba náklady na cestovné a za promeškaný čas v celkové výši 2 215,04 Kč (1 415,04 Kč + 800 Kč) přiznat v jednotlivých věcech v rozsahu jedné poloviny, tedy ve výši 1 107,52 Kč. Dle § 137 odst. 3 o. s. ř. advokátu také náleží náhrada DPH v sazbě 21 % z částky 1 107,52 Kč ve výši 232,58 Kč. Žalobkyně byla úspěšná ohledně zaplacení částky 15 888,77 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 2 675,52 Kč, tj. celkem v částce 18 564,29 Kč. Žalovaná byla úspěšná ohledně zaplacení částky 2 380,32 Kč, kapitalizovaného úroku z úvěru 4 365,09 Kč (3 903,02 Kč + 462,07 Kč) a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 1 752,17 Kč (1 266,32 + 485,85), tj. celkem v částce 8 497,58 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 27 061,87 Kč tak představuje úspěch žalobkyně 68,6 % a úspěch žalované 31,4 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobkyně má právo na úhradu 37,2 % svých nákladů, z částky 11 469,20 Kč tedy ve výši 4 266,54 Kč. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyni nebyla přiznána náhrada nákladů řízení za úkon doplnění žaloby ze dne 2. 6. 2022, neboť se jednalo o doplnění skutkových tvrzení k výzvě soudu, kdy tato měla být tvrzena již v samotné žalobě; předžalobní upomínka ze dne 14. 9. 2020 pak byla posouzena jako prostá výzva, neboť neobsahovala skutkový a právní rozbor věci. Tyto náklady řízení je žalovaná podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit právnímu zástupci žalobkyně.

29. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.