45 C 99/2022

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Koubovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 12 430,45 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 12 430,45 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 430,45 Kč od 10. 4. 2020 do zaplacení a na nákladech řízení částku 2 172,64 Kč, to vše v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč, splatných k rukám žalobkyně vždy k 25. dni kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabyl právní moci, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se, co do zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 638,69 Kč od 6. 12. 2017 do 10. 4. 2018, úroku 21,99 % ročně z částky 12 430,45 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 12 430,45 Kč od 26. 2. 2020 do 9. 4. 2020, se zamítá.

1. Žalobou doručenou soudu dne 13. 5. 2020 se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení částky 12 430,45 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne 19. 5. 2016 smlouvu o bankovních produktech a službách, v jejím rámci pak vedla pro žalovaného běžný účet č. [bankovní účet] a na základě žádosti žalovaného ze dne 3. 1. 2017 poskytla žalovanému k tomuto běžnému účtu kontokorentní úvěr [anonymizováno] s úvěrovým limitem ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal dodržet měsíční kreditní příjem, kreditní období na běžném účtu a nepřekročit výši poskytnutého úvěrového limitu. Žalovaný však překročil povolený úvěrový limit, nesplácel úvěr řádně a včas, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek ve výši 13 722,35 Kč, který předchůdkyně žalobkyně převedla na nový úvěrový účet č. [bankovní účet] a umožnila žalovanému splácet tento dluh ve splátkách. Žalovaný uhradil dne 10. 1. 2018 pouze 1 291,91 Kč, zbývající dlužná částka nebyla řádně a včas splacena, proto předchůdkyně žalobkyně prohlásila úvěr za ihned splatný v celé výši ke dni 10. 4. 2018. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2020 (a její přílohy [číslo]) uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalovaný svou povinnost nesplnil, dlužná částka nebyla uhrazena. Ve vztahu k úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v podání došlém soudu dne 10. 6. 2022 uvedla, že při schvalování úvěrů vycházela předchůdkyně žalobkyně z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o povolení debetního zůstatku ze dne 3. 1. 2017. Žádost o úvěr hodnotila individuálně, informace o žalovaném prověřovala v interních a externích databázích, bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku, databázi Ministerstva vnitra ČR. Žalovaný měl dle doloženého důchodového výměru měsíční příjem 9 718 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti uvedl ve výši 28 000 Kč. Příjem žalovaného byl porovnáván s výdaji odhadnutými na základě historických dat z ČSÚ. Z interních zdrojů předchůdkyně žalobkyně zjistila, že v době podání žádosti měl žalovaný vůči ní závazky ve výši měsíční splátky 796,30 Kč. Z externích zdrojů bylo zjištěno, že žalovaný neměl vůči třetím osobám žádné závazky.

2. Žalovaný ve věci při jednání konaném dne 21. 10. 2022 uvedl, že měl u předchůdkyně žalobkyně veden běžný účet a později požádal o vydání kreditní karty. Při žádosti o úvěr byl dotazován na příjmy, a tyto také dokládal důchodovým výměrem. Zda byl dotazován na výdaje při podání žádosti o úvěr, si přesně nepamatoval, ale ani to nevyloučil. K prokázání výdajů však předchůdkyni žalobkyně jistě nedokládal žádné dokumenty. K věci dále uvedl, že úvěr přestal splácet z důvodu zamrazení účtu. Pokud by mu byla stanovena povinnost zaplatit nějakou částku, požádal o možnost jejího splácení v měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč, a to z důvodu nízkého příjmu, který se skládá z důchodu vypláceného ČSSZ a příspěvku na péči.

3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a souhlasila, aby bylo v řízení rozhodnuto bez její přítomnosti. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

4. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 19. 5. 2016 bylo zjištěno, že si předchůdkyně žalobkyně a žalovaný touto smlouvou sjednali vzájemná práva a povinnosti při poskytování bankovních produktů a služeb, banka se mimo jiné zavázala zřídit žalovanému běžný platební účet a spotřebitelský kontokorentní úvěr [anonymizováno] povolením debetního zůstatku na běžném účtu, s tím, že se žalovaný zavázal nepřekročit povolený limit. Konkrétní parametry jednotlivých produktů a služeb měly být sjednány v Dispozici.

5. Z vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace pro [anonymizováno] včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru vyplývají bližší údaje ohledně předmětného úvěru (jako například výše úvěru, doba trvání, splátky, celková částka, kterou je třeba zaplatit, apod.).

6. Z Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách uzavřené mezi klientem a bankou dne 19. 5. 2016 bylo zjištěno, že na běžném účtu č. [bankovní účet] založeném dne 19. 5. 2016 byl sjednán minimální zůstatek 200 Kč, úroková sazba byla stanovena dle úrokového lístku (ke dni 19. 5. 2016 ve výši 0,01% ročně), s předáváním výpisů z účtu při pohybu na účtu, nejméně ročně ke konci roku; při založení běžného účtu byla žalovanému vydána debetní platební karta.

7. Z Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách uzavřené mezi klientem a bankou ze dne 20. 4. 2017 bylo zjištěno, že minimální zůstatek na běžném účtu byl zvýšen na 500 Kč, déle že k běžnému účtu byl zřízen úvěr [anonymizováno] s výší povoleného limitu 10 000 Kč, s minimálním měsíčním kreditním příjmem 50 % povoleného limitu, s úrokovou sazbou 21,99 % ročně, RPSN 28,66 %; pro případ nepovoleného debetního zůstatku činí úroková sazba 29 % ročně.

8. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 6. 6. 2022 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně podala vyjádření k posuzování úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru, kdy uvedla, že úvěruschopnost byla hodnocena individuálně v souladu s principy obezřetného úvěrování, byla provedena kontrola v interních a externích databázích, insolvenčním rejstříku, databázi MVČR, bankovním a nebankovním registru klientských informací. Disponibilní částka byla zjištěna odečtením splátkových a dalších výdajů od příjmů. Při výpočtu bylo počítáno s částkou životního minima a částkou normativních nákladů na bydlení.

9. Z tabulky závazků bylo zjištěno, že žalovaný měl závazek vůči předchůdkyni žalobkyně ve výši 35 000 Kč s výší měsíční splátky 796,3 Kč.

10. Z žádosti o povolení debetního zůstatku [anonymizováno] ze dne 3. 1. 2017 bylo zjištěno, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je svobodný, bydlí v pronajatém domě/bytě, má základní vzdělání, nemá vyživovací povinnost, jeho čistý měsíční příjem je tvořen důchodem vypláceným ČSSZ ve výši 9 718 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 28 000 Kč. Žalovaný v žádosti dále uvedl, že nemá žádné měsíční náklady.

11. Z oznámení České správy sociálního zabezpečení ze dne 21. 12. 2016 bylo zjištěno, že od lednové splátky 2017 byl zvýšen vyplácený důchod (invalidní třetího stupně) na částku v celkové výši 9 718 Kč.

12. Z výpisu z běžného účtu č. [bankovní účet] ze dne 6. 6. 2018 bylo zjištěno, že majitelem tohoto účtu byl žalovaný, pravidelné měsíční příjmy žalovaného tvořil v období před povolením úvěru invalidní důchod poskytovaný Českou správou sociálního zabezpečení ve výši 9 453 Kč (11. 7. 2016, 11. 8. 2016, 9. 9. 2016, 11. 10. 2016, 10. 11. 2016, 9. 12. 2016) a příspěvky na bydlení, příspěvky na živobytí a přídavky na děti poskytované Úřadem práce v [obec] (7. 7. 2016 příspěvek na bydlení ve výši 2 670 Kč, 15. 7. 2016 příspěvek na živobytí ve výši 7 743 Kč, 8. 8. 2016 přídavek na dítě ve výši 2 620 Kč, 9. 8. 2016 příspěvek na živobytí ve výši 7 743 Kč, 7. 9. 2016 přídavek na dítě ve výši 2 620 Kč, 15. 9. 2016 příspěvek na živobytí ve výši 7 943 Kč, 21. 10. 2016 přídavek na dítě ve výši 1 920 Kč, 7. 11. 2016 příspěvek na bydlení a přídavek na dítě ve výši 5 041 Kč, 18. 11. 2016 příspěvek na živobytí ve výši 8 233 Kč, 7. 12. 2016 příspěvek na bydlení a přídavek na dítě ve výši 5 041 Kč, 9. 12. 2016 příspěvek na živobytí ve výši 7 743 Kč, 13. 12. 2016 příspěvek na živobytí ve výši 6 546 Kč, 16. 12. 2016 přídavek na dítě ve výši 4 300 Kč. Jiný příjem se v tomto období vyskytl pouze jednou a jednalo se o platbu přijatou dne 8. 12. 2016 ve výši 480 Kč za výkup odpadu. Dne 3. 1. 2017 žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 35 000 Kč. Ve vztahu k výdajům bylo zjištěno, že žalovaný hradil běžné nákupy v potravinách apod., vybíral si hotovost v různé výši, z výpisu z účtu však nevyplývá, jaké měl žalovaný náklady na bydlení, na energie. V období od července 2016 do ledna 2017 činily konečné zůstatky na účtu tyto částky – k 8. 7. 2016 částku 2 838 Kč, k 8. 8. 2016 částku 2 796,04 Kč, k 8. 9. 2016 částku 2 806,50 Kč, k 7. 10. 2016 částku 166,43 Kč, k 8. 11. 2016 částku 5 243,71 Kč, k 8. 12. 2016 částku 5 690,72 Kč a k 31. 12. 2016 částku ve výši 162,12 Kč.

13. Z výpisů z úvěrového účtu č. [bankovní účet] byly zjištěny pohyby na účtu a historie plateb s tím, že z výpisu ze dne 31. 12. 2017 vyplynulo, že dne 6. 12. 2017 byla na účet převedena dlužná částka v celkové výši 13 722,35 Kč, z výpisu ze dne 31. 1. 2018 vyplynulo, že dne 10. 1. 2018 byla uhrazena splátka úvěru ve výši 1 291,90 Kč, z dalších výpisů nebyl zjištěn žádný další pohyb na úvěrovém účtu, z výpisu ze dne 20. 2. 2020 pak vyplynulo, že celkový dluh na jistině úvěru činí 12 430,45 Kč a na úroku z prodlení z jistiny 638,69 Kč.

14. Z platební historie smlouvy [číslo] bylo zjištěno, že dne 6. 12. 2017 byla na účet převedena dlužná částka v celkové výši 13 722,35 Kč, dne 10. 1. 2018 byla uhrazena splátka úvěru ve výši 1 291,90 Kč a celkový dluh na jistině úvěru činí 12 430,45 Kč.

15. Z oznámení o zesplatnění ze dne 10. 4. 2018 včetně podacího archu ze dne 12. 4. 2018 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že úvěr č. [bankovní účet] na částku 13 722,35 Kč prohlásila ke dni 10. 4. 2018 za splatný, sdělila žalovanému platební údaje, a vyzvala ho k uhrazení dlužné částky nejpozději do 24. 4. 2018. Toto oznámení bylo žalovanému odesláno dne 12. 4. 2018.

16. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2020 včetně její přílohy [číslo] bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.

17. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 28. 2. 2020 včetně poštovního podacího archu ze dne 2. 3. 2020 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky za žalovaným z titulu smlouvy [číslo] na žalobkyni.

18. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 31. 3. 2020 včetně poštovního podacího archu ze dne 6. 4. 2020 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně zaslal před podáním žaloby žalovanému výzvu s upozorněním, že je v prodlení se splácením dluhu z předmětného úvěru.

19. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný uzavřel dne 19. 5. 2016 s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o bankovních produktech a službách, na jejímž základě a na základě žádosti ze dne 3. 1. 2017 byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr s úvěrovým limitem 10 000 Kč, kdy po překročení limitu byl předchůdkyní žalobkyně žalovanému zřízen nový úvěrový účet, na který byl převeden nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu ve výši 13 722,35 Kč. Žalovaný na tento dluh uhradil 1 291,90 Kč. Předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr, z oznámení České správy sociálního zabezpečení o zvýšení vypláceného invalidního důchodu, prověřením v bankovním a nebankovním registru klientských informací. Pohledávka za žalovaným byla postoupena předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku s výzvou k zaplacení dlužné částky.

20. Dle § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o účtu ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.

21. Dle § 2665 občanského zákoníku ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.

22. Dle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

23. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

24. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

25. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

27. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

28. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

29. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

30. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. Předně soud uvádí, že Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti úvěrujícího při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, pak soudu nezbyde, než shledat smlouvu absolutně neplatnou.

31. Z provedeného dokazování vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 19. 5. 2016 smlouvu o účtu (§ 2662 občanského zákoníku) a dne 3. 1. 2017 měla být uzavřena mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným smlouva o povoleném debetu, na jejichž základě žalovaný mohl čerpat záporný zůstatek (§ 2665 občanského zákoníku a § 2395 občanského zákoníku). Soud se zabýval otázkou, zda předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr, a vzhledem k negativnímu zjištění v tomto směru, shledal soud smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou. Předchůdkyně žalobkyně sice formálně zjišťovala příjmy žalovaného, tvrzené skutečnosti ověřila z oznámení o důchodovém výměru, v případě výdajů vycházela z částek životního minima a normativních nákladů na bydlení, prověřila žalovaného v bankovním a nebankovním registru klientských informací. Předchůdkyně žalobkyně však nezjistila veškeré potřebné údaje k posouzení úvěruschopnosti, a dále zjištěné informace správně nevyhodnotila a neučinila z nich odpovídající kvalifikovaný závěr, když z předložených listin nevyplývá, že by byl žalovaný schopen dostát svých závazků ze smlouvy o úvěru.

32. Konkrétně tedy ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného: k běžnému účtu žalovaného byl zřízen úvěr s výší povoleného limitu 10 000 Kč. Žalovaný v žádosti o povolení debetního zůstatku na účtu uvedl, že je svobodný, bydlí v pronajatém domě/bytě, nemá vyživovací povinnost, jeho čistý měsíční příjem je tvořen důchodem vypláceným ČSSZ ve výši 9 718 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 28 000 Kč. Skutečnost, že byl žalovaný příjemcem důchodu ve výši 9 718 Kč, předchůdkyně žalobkyně ověřila z oznámení o zvýšení vyplácené dávky od lednové splátky roku 2017. Tato skutečnost vyplývá rovněž k výpisu z běžného účtu žalovaného. Čistý měsíční příjem domácnosti nebyl nijak ověřen. Žalovaný v žádosti dále uvedl, že nemá žádné měsíční náklady. Dle obecného tvrzení předchůdkyně žalobkyně mělo být v případě výdajů žalovaného počítáno s životním minimem a normativními náklady na bydlení. Žádný konkrétní výpočet s výsledným disponibilním zůstatkem nebyl předložen. Dne 3. 1. 2017 předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému další úvěr ve výši 35 000 Kč, žalovaný měl v době posuzování žádosti vůči předchůdkyni žalobkyně závazek ve výši měsíční splátky 796,30 Kč. Z výpisu z běžného účtu žalovaného plyne, že žalovanému byl pravidelně vyplácen invalidní důchod ve výši 9 453 Kč a příspěvky na bydlení, příspěvky na živobytí a přídavky na děti poskytované Úřadem práce v [obec] (viz výše). Ve vztahu k výdajům žalovaného byly z výpisu z účtu zjištěny pouze běžné nákupy v potravinách apod., nikoli již jaké měl žalovaný náklady na bydlení, na energie, na telefon, internet, případně léky, dopravu, apod. V období od července 2016 do ledna 2017 činily konečné zůstatky na účtu žalovaného plusové částky v rozmezí od 162,12 Kč do 5 690,72 Kč (podrobně uvedeno shora). Z výše uvedeného tedy plyne, že si předchůdkyně žalobkyně neopatřila veškeré relevantní informace potřebné k prověření úvěruschopnosti žalovaného, když získané údaje o příjmech byly neúplné, a to ve vztahu k příjmům domácnosti, které nebyly ověřeny (pokud s nimi bylo počítáno, což není z tvrzení ani předložených důkazů zřejmé). Skutečnými výdaji žalovaného se žalobkyně nezabývala vůbec, a to i když žalovaný uvedl, že žádné výdaje nemá. Předchůdkyně žalobkyně měla dle svého tvrzení vycházet ve vztahu k výdajům z částek životního minima a normativních nákladů na bydlení, což nijak nedokládá a není tak zřejmé k jakému došla výsledku a proč došla k přesvědčení, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Ve stejném období navíc poskytla žalovanému další úvěr ve výši 35 000 Kč. Z žalobních tvrzení a předložených důkazů nelze učinit jednoznačný závěr, že by žalovaný byl schopen splácet další závazky. Příjmy žalovaného byly poměrně nízké a výdaje nebyly řádně zkoumány. Lze tedy uzavřít, že se předchůdkyně žalobkyně jako profesionál v daném případě zodpovědně a s náležitou péčí nezabývala schopností žalovaného v postavení spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Vzájemný vztah účastníků řízení tak byl vypořádán dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

33. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému 12 430,45 Kč a žalovaný z této částky ničeho nevrátil, je třeba na částku ve výši 12 430,45 Kč pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu nejdříve předžalobní upomínkou ze dne 31. 3. 2020, k jejímuž doručení došlo v souladu s § 573 občanského zákoníku třetí pracovní den po jejím odeslání (6. 4. 2020), tj. dne 9. 4. 2020. Jelikož pak žalovaný bez zbytečného odkladu neplnil, je od 10. 4. 2020 v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku). Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána dle § 1879 občanského zákoníku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2020.

34. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud žalobu důvodnou co do zaplacení 12 430,45 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky jdoucích od 10. 4. 2020 do zaplacení a žalobě v této části vyhověl. Povinnost k zaplacení úroku z prodlení vyplývá z § 1970 občanského zákoníku a jejich výše pak z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do zbývajícího žalobou uplatněného nároku nezbylo soudu než žalobu zamítnout.

35. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. dle většinového úspěchu žalobkyně, jež zároveň doložila, že splnila podmínky stanovené § 142a o. s. ř. Náklady řízení na straně žalobkyně pak tvoří zaplacený soudní poplatek v částce 800 Kč a náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 430,45 Kč sestávající z částky 1 620 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 810 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 1 620 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 950 Kč ve výši 1 039,50 Kč Celkem tedy náklady řízení na straně žalobkyně při součtu výše uvedených částek činí 6 789,50 Kč. Žalobkyně byla úspěšná ohledně zaplacení částky 12 430,45 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 3 150,18 Kč, tj. celkem v částce 15 580,63 Kč. Žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení kapitalizovaného úroku ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 7 256,76 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 766,06 Kč (638,69 + 127,37), tj. celkem v částce 8 022,82 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 23 603,45 Kč tak představuje úspěch žalobkyně 66 % a úspěch žalovaného 34 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobkyně má právo na úhradu 32 % svých nákladů, z částky 6 789,50 Kč tedy ve výši 2 172,64 Kč Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit právnímu zástupci žalobkyně.

36. Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit dlužnou částku v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. ve splátkách s ohledem na návrh žalovaného a jeho sociální situaci. V souzené věci dluží žalovaný žalobkyni částku 12 430,45 Kč představující nepovolený debetní zůstatek na účtu. Žalovaný při jednání soudu uvedl, že není schopen dluh uhradit celý najednou, je v invalidním důchodu, pobírá dávky státní sociální podpory. Výši splátek soud na jedné straně stanovil s ohledem na reálné možnosti žalovaného předmětný dluh splácet, na straně druhé soud přihlédl k výši dlužné částky a jejího příslušenství. Soud má za to, že povolení splátek k plnění uložené povinnosti nebude představovat neúměrné zvýhodnění žalovaného na úkor žalobkyně a žalobkyni výrazně nezatíží. Pro ochranu žalobkyně pak soud ve výroku tohoto rozsudku rovněž vyslovil podmínku ztráty výhody splátek, jež znamená, že pokud se žalovaný opozdí se splácením svého dluhu, stane se tím splatnou celá zbývající částka.