45 EC 93/2012

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem JUDr. Liborem Lhoťanem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro: návrh na zaplacení na částky 74 774,60 Kč (původně 121 951,66 Kč s přísl.)

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 74 774,60 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 74 774,60 Kč od 21. 10. 2011 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu částku 121.951,66 Kč s přísl. s odůvodněním, že v období od 19. 9. 2007 do 15. 9. 2011 neoprávněně odebíral zemní plyn na adrese [adresa žalovaného]. Ve věci bylo jednáno znovu po zrušení rozsudku ze dne 20. dubna 2016, čj. 45 EC 93/2012-65, odvolacím soudem, který uložil soudu prvního stupně zabývat se žalovaným vznesenou námitkou promlčení, po poučení žalobce o nutnosti tvrdit skutečnosti rozhodné pro odběr plynu v konkrétním období. Žalobce pak po poučení dle § 118a o.s.ř. nově tvrdil ve vyjádření ze dne 12.3.2018, že celkovou fakturu vyúčtování neoprávněného odběru plynu rozdělil na pět fiktivních zúčtovacích období, od 19.9.2007 do 15.9.2011. Žalovaný uvedl, že vystavený daňový doklad za neoprávněný odběr zemního plynu byl vystaven na základě necertifikovaného plynoměru; telefonicky sdělil na zákaznické lince, že nemovitost [adresa žalovaného], je neobývaná; nemůže mu jít k tíži skutečnost, že žalobce využil právní pomoci advokáta, když má vlastní právní oddělení. Z faktury zapružené služby dodávky zemního plynu [číslo] bylo zjištěno, že ji vystavila [právnická osoba], žalovanému dne 20. 9. 2007 za období od 24. 2. 2007 do 18. 9. 2007 na částku 8.047,23 Kč se splatností do 10. 10. 2007, kdy konečný stav měřícího zařízení (plynoměru) za odběr zemního plynu byl ke dni 18. 9. 2007 45.903 m3. Součástí bylo i ukončení smlouvy, na jejímž základě byl žalovanému dodáván zemní plyn. Z oznámení o přerušení dodávky zemního plynu ze dne 14. 9. 2007 bylo zjištěno, že [právnická osoba], nyní [právnická osoba], [IČO], vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky celkem ve výši 38.764,76 Kč za odběr zemního plynu s upozorněním, nedojde-li k její úhradě, bude neprodleně přistoupeno k přerušení jeho dodávky. Z žádosti o ukončení dodávky plynu bylo zjištěno, že obchodník s plynem, požádal provozovatele distribuční soustavy (žalobkyni) o ukončení dodávky plynu u žalovaného. Z oznámení o neoprávněném odběru plynu a neoprávněné distribuci plynu ze dne 6. 3. 2009 a 20. 7. 2011 bylo zjištěno, že obchodník s plynem požádal provozovatele distribuční soustavy o ukončení dodávky plynu pro odběrné místo na adrese [adresa žalovaného], ale vzhledem k tomu, že nebylo lze provést ukončení dodávky pro nepřístupnost měřidla, nastal ke dni 18. 9. 2007 účinek ukončení dodávky plynu s upozorněním, že další distribuce plynu na uvedeném odběrném místě, počínaje dnem 19. 9. 2007 do dne provedené skutečné demontáže měřícího zařízení, bude kvalifikována jako neoprávněná distribuce. Z protokolu o demontáži měřidla ze dne 16. 9. 2011 bylo zjištěno, že byla provedena demontáž měřícího zařízení na adrese [adresa žalovaného], s konečným stavem 54.800 m3 za odběr zemního plynu, což mělo být stvrzeno i podpisem žalovaného. Z faktury za neoprávněnou distribuci plynu [číslo] bylo zjištěno, že ji vystavil žalobce žalovanému dne 6. 10. 2011 za období od 19. 9. 2007 do 15. 9. 2011 na částku 121.951,66 Kč se splatností do 20. 10. 2011„ neuhrazeno ničeho“. Z upomínky ze dne 11. 11. 2011 bylo zjištěno, že žalobce žalovaného opětovně vyzval k zaplacení dlužné částky za neuhrazenou fakturu vystavenou na částku 121.951,66 Kč. Z dalších provedených, ale doposud výslovně neuvedených důkazů, bylo zjištěno, že [právnická osoba], s žalovaným uzavřela smlouvu, na jejímž základě byl žalovanému do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného], dodáván zemní plyn od roku 1987; žalobce se snažil opakovaně (29x) provést demontáž měřícího zařízení na uvedeném místě, ale bezúspěšně. Z ostatních provedených důkazů nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti pro posouzení projednávané věci, nebude-li dále uvedeno jinak. Žalovanému byl do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného], dodáván zemní plyn, ale vzhledem k tomu, že se na žádost obchodníka s plynem nepodařilo ukončit jeho dodávku pro nepřístupnost měřidla, účinky ukončení dodávky nastaly ke dni 18. 9. 2007. Měřící zařízení se podařilo demontovat teprve dne 16. 9. 2011. Žalovanému byla vystavena faktura za neoprávněnou distribuci plynu, kterou ani přes výzvy neuhradil. Dle § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („ ObčZ“), právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů. Dle § 74 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění účinném ke dni neoprávněného odběru plynu („ EZ“), neoprávněným odběrem plynu je dle písm. a) odběr bez uzavřené smlouvy na dodávku plynu nebo v rozporu s uzavřenou smlouvou na dodávku plynu. Dle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 108/2011 Sb., o měření plynu a o způsobu stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru, neoprávněné dodávce, neoprávněném uskladňování, neoprávněné přepravě nebo neoprávněné distribuci plynu, ve znění účinném ke dni ukončení neoprávněného odběru plynu, při neoprávněném odběru plynu určí množství neoprávněně odebraného plynu provozovatel přepravní soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy na základě změřených nebo jinak zjištěných prokazatelných údajů o neoprávněném odběru plynu a dle odst. 2 v případech, kdy nelze zjistit skutečné množství neoprávněně odebraného plynu podle odstavce 1, stanoví provozovatel přepravní soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy množství neoprávněně odebraného plynu pro stanovení výše náhrady škody výpočtem podle odstavců 3 až 8. Dle § 517 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013, dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení, a dle odst. 2 jde-li o prodlení s plněním peněžního dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, přičemž jejich výši určí prováděcí předpis. Soud po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že žaloba je důvodná částečně, neboť žalovaný neoprávněně odebíral zemní plyn od 19. 9. 2007 do 15. 9. 2011, čímž žalobci způsobil škodu, a proto mu byla zaslána výzva v podobě vystavené faktury [číslo] k úhradě částky ve výši 121.951,66 Kč za neoprávněnou distribuci plynu, ale žalovaný ji neuhradil řádně a včas, tj. ve lhůtě splatnosti do 20. 10. 2011, jak bylo stanoveno. Soud k námitce žalovaného, že neoprávněný odběr zemního plynu byl vystaven na základě necertifikovaného plynoměru, uvádí, že žalovaný měl dle § 71 odst. 9 EZ právo požadovat přezkoušení měřícího zařízení, měl-li pochybnosti o správnosti naměřených údajů. Žalovaný netvrdil ani neprokazoval, že by vůči žalobci projevil vůli uvedené právo realizovat, ačkoli si již v této době byl vědom skutečnosti, že měřící zařízení je necertifikované. V současné době již není objektivně možné přezkoušení měřícího zařízení provést, a proto měl žalovaný uvedenou námitku u žalobce uplatnit bez zbytečného odkladu buď poté, co stvrdil protokol o demontáži měřidla ze dne 16. 9. 2011 svým podpisem, nebo po doručení faktury [číslo] za neoprávněnou distribuci plynu na částku 121.951,66 Kč, čehož si měl být i s přihlédnutím k § 4 ObčZ ve spojení s § 3030 ObčZ vědom. Vzhledem ke shora uvedenému lze uzavřít, že žalovaný nejednal s běžnou péčí a opatrností, což jde k jeho tíži. Žalovaný v daném případě nevyvrátil domněnku správnosti naměřených údajů. Tvrzení žalovaného ohledně nezpůsobilosti měřícího zařízení naměřit správné údaje jsou za současné situace pouze v rovině spekulací a domněnek bez jakékoli právní relevance. Navíc je nutno uvést, že žalobce při stanovení výše neoprávněného odběru zemního plynu vycházel z exaktně naměřených údajů skrze měřící zařízení umístěné na odběrném místě, a proto nebylo potřeba přistoupit ke stanovení fikce odebraného množství zemního plynu, která neodráží skutečně realizovaný odběr, což by bylo důvodem, aby soud na základě námitky žalovaného přistoupil ke zjišťování relevantních okolností, za nichž byl odběr zemního plynu realizován. Žalobci nemůže jít k tíži skutečnost, že výše neoprávněného množství odebraného zemního plynu byla naměřena měřícím zařízením s uplynulou dobou certifikace, když tento stav zavinil žalovaný. Žalovaným uplatněná další námitka, že telefonicky sdělil na zákaznické lince, že nemovitost [adresa žalovaného], byla neobývaná, není relevantní jednak z důvodu, že žalovaný v průběhu řízení nijak uvedené skutečnosti neprokázal, a dále z důvodu, že uvedené sdělení by samo o sobě nemohlo mít žádnou právní relevanci, neboť nic nevypovídá o skutečném stavu, tj. zda někdo nemovitost obýval. Užíval-li někdo nemovitost bez souhlasu žalovaného jako jejího vlastníka, jde opětovně taková skutečnost k tíži žalovaného. Lze poukázat na účelovost uvedených tvrzení, když i ani sám žalovaný neví, kdy měl uvedenou nemovitost skutečně opustit, když u jednání dne 9. 3. 2016 (čl. 31) sdělil, že od 30. 4. 2004 měl bydlet se svou manželkou na jiné adrese, všechny spotřebiče měly být odpojeny, uzavřen přívod plynu a přívod vody, ale u jednání dne 13. 4. 2016 (čl. 62) sdělil, že do roku 2006 nemovitost užíval on, jeho manželka a jejich dcera, která se poté vystěhovala. Z žalovaným předložených faktur za odběr elektrické energie za období od 31. 10. 2011 do 30. 10. 2010 a faktury za vodné a stočné za období od 20. 1. 2007 do 19. 1. 2008 vyplývá, že na odběrném místě na adrese [adresa žalovaného], byly uvedené komodity spotřebovávány, ale již žádným způsobem neprokazují jeho tvrzení, že nemovitost jím nebyla skutečně využívána. Žalobce zaslal žalovanému fakturu za neoprávněnou distribuci plynu na adresu [adresa žalovaného], k níž byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky plynu, tehdy označovaná jako smlouva o dodávce topných plynů (kupní smlouva). Vzhledem k tomu, že žalobce nemá dle zákona přístup do centrální evidence obyvatel, nemohl zjistit, že žalovaný měl od 3. 2. 2010 změnit adresu trvalého pobyt na [obec], [ulice a číslo]. Nutno si je dále uvědomit, že pojem„ trvalý pobyt“, kterého užívají předpisy správního práva upravující evidenci obyvatel, není obsahově totožný s pojmem bydliště, jímž se rozumí místo, kde osoba zdržuje s úmyslem žít tam s výhradou změny okolností trvale. Samotné tvrzení žalovaného, že měl na adrese shora uvedené bydlet, ještě neznamená, že se tam skutečně zdržoval, neboť tvrzení nemá žádnou oporu v navržených a soudem provedených důkazech. Na základě vznesené námitky promlčení nároku, však soud provedl důkaz vyúčtováním neoprávněného odběru plynu ze dne 12.3.2018, které rozděluje dosavadní vyúčtování na dílčí faktury za výše uvedené období. Podle § 100 zák. č. 40/1964 Sb. (1) Právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. (2) Promlčují se všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického. Tím není dotčeno ustanovení § 105. Zástavní práva se nepromlčují dříve, než zajištěná pohledávka. (3) Nepromlčují se rovněž práva z vkladů na vkladních knížkách nebo na jiných formách vkladů a běžných účtech, pokud vkladový vztah trvá. Podle § 101 Pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. Podle § 102 U práv, která musí být uplatněna nejprve u fyzické nebo právnické osoby, počíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy bylo právo takto uplatněno. Podle § 106 se právo na náhradu škody promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, nejpozději se právo promlčí za tři roky. Žaloba byla podána 24.1.2012, žalobce se o výši škody dověděl při demontáži měřidla dne 16.9.2011 a od 16.9.2011 tedy lhůta začala běžet. Pokud by však žalobce vystavoval jednotlivé faktury za kalendářní rok, dozvěděl by se o škodě průběžně, počínaje dnem splatnosti první fiktivní faktury 1.1.2008, dvouletá promlčecí doba tedy uběhla dnem 1.1.2010 a do této doby měla být podána žaloba. Soud tedy přiznal nárok na náhradu škody toliko za poměrnou část spotřeby plynu toliko za období do 1.1.2010 ve výši 47.177,46 Kč s úrokem z prodlení – bod II. rozsudku a žalobu za pozdější odběr plynu na částku 74.744,60 Kč s příslušenstvím zamítl – bod I., v důsledku vznesené námitky promlčení. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci i zákonný úrok z prodlení, kdy počátek jeho běhu je dán dnem, kdy se žalovaný dostal do prodlení. Dle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Dle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že žalovaný 29 krát neumožnil přístup k plynoměru a žalobce se nemohl dozvědět stav plynoměru, spatřuje v tom soud důvody hodné zvláštního zřetel hodné dle § 150 o.s.ř. a rozhodl proto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Ve věci bylo jednáno po zrušení rozsudku z 27.3.2018 č.j. 45 EC 93/2012 usnesením odvolacího soudu č.j. 84 Co 303/2018, který zrušil prvostupňový rozsudek ve výroku I. a III. a uložil prokázání skutečnosti od kdy se žalovaný dověděl o ukončení dodávky plynu a nově posoudit zejména objektivní promlčecí dobu též dle § 106 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb. Bylo tedy jednáno již jen o částce 74 774,60 Kč. Podle § 106 zák. č. 40/1964 Sb. (1) Právo na náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. (2) Nejpozději se právo na náhradu škody promlčí za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. (3) Jestliže škoda vznikla porušením právní povinnosti v důsledku poskytnutí, nabídnutí nebo přislíbení úplatku2e) jiným než poškozeným, anebo v důsledku přímého nebo nepřímého vyžadování úplatku od poškozeného (dále jen "korupční jednání"), právo na náhradu takto vzniklé škody se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, nejdéle však za deset let ode dne, kdy došlo ke korupčnímu jednání. Žalobkyně u posledního jednání nebyla schopna prokázat doručení ukončení smlouvy obchodníkem s plynem. Běh subjektivní lhůty tedy byl prokázán až od 16.9.2011, kdy dne 15.9.2011 odpojen plynoměr. Objektivní lhůta u úmyslně způsobené škody by začala běžet od 19.19 2007, pokud by objektivní lhůta byla tříletá, uplynula by 19.9.2010, přičemž žaloba byla podána až 24.1.2012, tedy po uplynutí tříleté objektivní lhůty dle § 101 cit. zákona. Vznesená námitka promlčení žalovaného by nebyla způsobilá, pokud by se jednalo o škodu způsobenou úmyslně. Žalobkyně však netvrdila rozhodné skutečnosti k prokázání přímého či nepřímého úmyslu žalovaného způsobit škodu. Srovnej Usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 25 Cdo 1159/2005 z 25.7.2005, kde úmysl žalovaného byl důvodně spatřován ve vědomosti o zákazu nakládání s pozůstalostí, když neoprávněně kácel na pozemku stromy, přes písemný zákaz. V tomto případě však žalovaný jako označený škůdce na počátku běhu desetileté lhůty ještě nevěděl o výši škody a proto jeho vědomá složka nemohla ještě zahrnovat celou výši škody, která byl zjištěna až po odečtu stavu plynoměru. Ostatně žalobce ani neprokázal, že by plyn odebíral po celou dobu právě žalovaný. Nebylo tedy prokázáno že žalovaný po celou dobu běhu 10 –leté lhůty věděl že škodu způsobí a ani s tímto následkem byl srozumněn. Jednalo se o tzv. bezesmluvní vztah. Vzhledem k uplynutí objektivní 3 – leté promlčecí doby 19.9.2010 a neprokázání úmyslného způsobení škody, nezbylo soudu než žalobu zamítnout, když nebyl u žalovaného prokázán ani úmysl eventuální a objektivní promlčecí doba uplynula dříve než lhůta subjektivní. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 150 o. s. ř. tak, že nepřiznal náhradu nákladů řízení ani jedné z procesních stran, žalovaný byl sice v této části řízení úspěšný, opakovaně však neumožňoval žalobkyni přístup k plynoměru. Žalobkyně sice byla v první části řízení formálně úspěšná, opožděně však na základě neúplných a nesprávných skutkových tvrzení, ohledně běhu promlčecí doby, podala žalobu. V těchto skutečnostech soud spatřuje důležitý důvod k nepřiznání náhrady nákladů řízení procesním stranám.