56 C 22/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Kvízovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 87 434,12 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 37 434,12 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % z částky 87 434,12 Kč od 29. 9. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 966,82 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 10. 6. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí celkem 87 434,12 Kč spolu s tam blíže specifikovaným úrokem z prodlení a náklady. Žalobkyně uvedla, že původní věřitel společnost , Anonymizováno, . (dříve , Anonymizováno, ) (dále jen „předchůdkyně žalobkyně) se žalovaným uzavřela dne 29. 8. 2023 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (na internetových stránkách , Anonymizováno, ) smlouvu o revolvingovém úvěru na základě, které poskytla žalovanému převodem na účet č. , č. účtu, konečnou částku 87 431,12 Kč. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr prostřednictvím své webové stránky, na které se žalovaný nejprve zaregistroval a zřídil uživatelský účet, kdy po dokončení registrace zaslal žalovaný předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Před uzavřením smlouvy si předchůdkyně žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji a dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází (ISIR, CEE, CRKI, EUCB). Žalovaný svoji povinnost řádně a včas uhradit poskytnuté finanční prostředky v souladu se smlouvou nesplnil. Žalovaný byl žalobkyní opakované vyzývám k uhrazení dlužné částky. Žalovaná částka činí 87 434,12 Kč. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020. Žalovaný byl taktéž vyzván právním zástupcem žalobkyně v rámci předžalobní upomínky ze dne 16. 3. 2024.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Na výzvu soudu, jakým způsobem zkoumala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného a na doplnění tvrzení žalobkyně nereagovala.

4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

5. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění: Z listiny nazvané úvěrová smlouva ze dne 29. 8. 2023 soud zjistil, že společnost se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr do výše limitu 50 000 Kč. Žalovaný se naproti tomu měl zavázat peněžní prostředky vrátit a zaplatit v měsíčních splátkách odpovídající minimální částce platby spolu s úrokem ve výši 146,949 % ročně. Celková splatná částka ve výši 89 798,69 Kč. Smlouva však není žalovaným podepsána.

6. Ze standardních informací byly zjištěny základní parametry úvěru, kdy se mělo jednat o spotřebitelský revolvingový úvěr s celkovou výši 50 000 Kč na dobu neurčitou. Úvěr bude poskytnut na základě žádosti a po schválení věřitele. Finanční prostředky budou poskytnuty na účet. Minimální splátka úvěru bude činit 13% z nesplaceného úvěru spolu s úrokem a poplatkem za výběr. Celková dlužná částka úvěru k úhradě měla činit 89 798,69 Kč.

7. Z platební informace bylo zjištěno, že tímto společnost upozorňovala žalovaného na aktuální povinnou celkovou částku po splatnosti 40 642,51 Kč s datem splatnosti 28. 2. 2024.

8. Z výpisu za období od 29. 8. 2023 do 26. 2. 2024 bylo zjištěno, že se jedná o interní dokument společnosti, kdy dne 29. 8. 2023 je uvedena částka 50 000 Kč s poznámkou withdrawal (vybrání).

9. Z listiny nazvané smlouva o opakovaném postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených, dodatku č. , hodnota, , soud zjistil, že touto společnost dne 27. 1. 2020 postoupila společnost žalobkyni soubor pohledávek včetně pohledávky za žalovaným uplatněné v tomto řízení.

10. Z dopisu ze dne 16. 3. 2024 soud zjistil, že jím společnost oznámila žalovanému, že pohledávka za ním uplatněná v tomto řízení byla postoupena žalobkyni.

11. Z dopisu ze dne 16. 3. 2024 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě celkem 105 293,12 Kč do tří dnů, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že tento byl žalovanému odeslán dne 16. 3. 2024.

12. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 29. 10. 2024 bylo zjištěno, že dne 29. 10. 2024 byla na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, připsána částka 50 000 Kč, kdy žalovaný je majitelem bankovního účtu s dispozičním právem.

13. Z listiny nazvané loan application info, loan disbursment payment soud z nich pro níže vyložený právní závěr žádná skutková zjištění nečinil.

14. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Dne 29. 8. 2023 hodlala žalobkyně s žalovaným uzavřít smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru na základě žádosti žalovaného. Ve smlouvě se žalobkyně měla zavázat poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 50 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnuté finanční prostředky společně se smluvním úrokem pravidelně v měsíčních splátkách. Žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet dne 29. 10. 2024 částku ve výši 50 000 Kč. Žalovaný však poskytnuté finanční prostředky nesplatil řádně a včas. Žalovaný však na úvěr neuhradil ničeho. Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 27. 1. 2020. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 16. 3. 2024. Zástupce žalobkyně žalovaného upomínal k uhrazení dluhu upomínkou ze dne 16. 3. 2024, odeslanou téhož dne. Žalovaný však ničeho neuhradil.

15. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

18. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

19. Podle § 562 odst. 1 o.z písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.

20. Podle § 582 odst. 1, věty první, o.z není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí.

21. Dle § 2395 o.z se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části a z jiných než žalobkyní uvedených důvodů. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi ní a žalovaným byla dne 29. 8. 2023 uzavřena smlouva, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžité prostředky až do výše 50 000 Kč a žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit, včetně smluvního úroku. Předložená smlouva o úvěru ze dne 29. 8. 2023 není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného. Pokud v daném případě mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, je zřejmé, že žalobkyně ve skutečnosti nevěděla (vědět nemohla), kdo skutečně s ním „na dálku“ komunikoval, kdo údaje zadával (zda žalovaný sám, či osoba od žalovaného odlišná, která osobní údaje žalovaného „pouze“ použila) a kdo smlouvu o úvěru elektronicky podepsal.

24. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle § 565 věty druhé o.z. v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalovaného, ten však v řízení zůstal nečinný. Nepřímé důkazy v podobě prokázání vlastnictví účtu a vyplacení peněžních prostředků na tento účet, jakož i případné splácení úvěru sice mohou vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřel žalovaný, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalovaného k uzavření smlouvy bez jeho vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaný (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděl o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 ze dne 26. 6. 2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu podepsal právě žalovaný. Žalobkyně však ničeho neprokázala. S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavřel, že v daném případě nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající se žalobkyní o uzavření úvěrové smlouvy ani nebyla splněna písemná forma vyžadována k zachování platnosti právního jednání, tedy nebyly splněny podmínky zakotvené v ustanovení § 561 odst. 1 věta první o.z., ani § 562 odst. 1 o.z.

25. Z ustanovení § 104 zák. o spotřebitelském úvěru vyplývá, že smlouva, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu. Písemnou formu je nutno odlišit od formy listinné, neboť písemná forma může být realizována i bez listinné podoby a bez trvalého nosiče dat, například elektronickými prostředky komunikace na dálku, které splňují požadavky občanského zákoníku na písemnou formu, tedy možnost zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila (§ 561 odst. 1 o.z. a § 562 odst. 1, 2 o.z.). V projednávané věci k uzavření smlouvy mělo dojít prostřednictvím komunikace na dálku, a to prostřednictvím registrace žalovaného a jedinečného autorizačního kódu (SMS kódu). Tato forma uzavírání smlouvy nesplňuje požadavek na jednoznačnou identifikaci osoby, která smlouvu sjednává, neboť se tak děje bez uznávaného elektronického podpisu, respektive jiného jednoznačného identifikátoru v rámci uceleného systému zabezpečených internetových stránek. V projednávaném případě tak smlouva, v níž měla být sjednána tvrzený úvěr, trpí nedostatkem písemné formy. A protože zákon spojuje tuto podmínku s platností právního jednání (§ 561 odst. 1 o.z.), je podle názoru soudu smlouva o úvěru neplatná.

26. Zároveň soud, pokud odhlédne od výše odůvodněné neplatnosti smlouvy pro nedostatek písemné formy, konstatuje, že žalobkyně důsledně v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 spotřebitelského zákona neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného úvěr splácet, resp. žalobkyně neprokázala a nedotvrdila, ač k tomu byla soudem vyzvána, jakým způsobem zkoumala její právní předchůdkyně schopnost žalovaného úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně aktuálním potvrzením zaměstnavatele dlužníka o tom, že žalovaný je v době před uzavřením smlouvy zaměstnán a s jakým výdělkem a také jaké jsou výdaje žalovaného. Žalobkyně ani netvrdila, že by nějaké informace od žalovaného zjišťovala nadto aby tyto dokládala. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit.

27. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného úvěr splácet, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje ustanovení § 580 odst. 1 o.z., neplatná, přičemž k této neplatnosti právního jednání přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).

28. S odkazem na § 87 odst. 1 zákona o úvěru je pak žalovaný za daného stavu povinen vrátit poskytnutou jistinu (50 000 Kč) úvěru poníženou o již učiněné splátky (0 Kč) v době přiměřené jeho možnostem, v daném případě je tedy povinen vrátit částku 50 000 Kč, když ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotné neplatné smlouvy soud žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť úprava obsažená v zákoně o úvěru ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobce tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení (§ 1968, § 1970 občanského zákoníku), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 zákona o SP spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobce může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož však možnostem žalovaného neodpovídají žádné splátky a ani nedeklaroval očekávání jakýchkoliv příjmů v budoucnosti, uložil mu soud dluh uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

29. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 966,82 Kč, přičemž tato částka představuje 14,38 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 57,19 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 42,81 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 498 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, účinného do 31. 12. 2024 (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 87 434,12 Kč sestávající z částky 4 620 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 160 Kč ve výši 2 973,60 Kč. Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit advokátu žalobkyně.

30. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.