56 C 243/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Kvízovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 24 907,24 Kč s příslušenstvím (úvěr)

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se co do částky částka spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši částka, zákonným úrokem ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka od datum do datum, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne datum domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úroky a úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Žalobkyně uvedla, že s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota na základě, které se zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše úvěrového rámce, který činil částka. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta vždy na 20. den v kalendářním měsíci. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný načerpal celkem částku ve výši částka. Žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil částka. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění zesplatit úvěr a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky. Žalobkyně tedy úvěr zesplatnila ke dni datum. Žalovaný byl vyzván ke splacení celého úvěru dopisem ze dne datum. Jelikož žalovaný na výzvy žalobkyně nereagoval a po zesplatnění úvěru neuhradil žádnou splátku, eviduje žalobkyně ke dni sepisu žaloby za žalovaným pohledávku ve výši částka sestávající z neuhrazené jistiny ve výši částka, nákladů na vymáhání ve výši částka a smluvních pokut účtovaných ve výši částka. Příslušenství představuje úrok kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši částka, úrok ve výši 26,28 % ročně od datum do zaplacení z částky částka, úrok z prodlení v zákonné výši kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši částka a úrok z prodlení v zákonné výši od datum do zaplacení z částky částka. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že naplnila svou zákonnou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, a to několika způsoby, zejména kontrolou v několika registrech nebo dostupných databázích, výpočtem tzv. MLS tedy částky, která klientovi po odečtení všech mandatorních výdajů zbývá a do její výše je tak možno maximálně zatížit klienta splátkou úvěru a dále zjišťováním kreditního skóre klienta. Žalovaný byl upomenut právním zástupcem žalobkyně k uhrazení dluhu a upozorněn na možnost soudního vymáhání.

2. Podáním ze dne datum, doručeným soudu téhož dne, žalobkyně doplnila svůj žalobní návrh, když uvedla, že dne datum došlo k prvnímu čerpání úvěru, kdy žalovanému poskytla účelový spotřebitelský úvěr na úhradu ceny zboží prodejci ve výši částka, kdy prodejce po podpisu smlouvy předá zboží klientovi a žalobkyně následně proplatí cenu zboží prodejci, načež klient začne splácet úvěr v dohodnutých splátkách. Žalobkyně uhradila prodejci cenu za zboží bezhotovostním převodem přímo na účet prodejce právnická osoba., IČO: IČO, č. ú. č. účtu.

3. Podáním ze dne datum, doručeným soudu téhož dne, žalobkyně doplnila svá žalobní tvrzení a důkazní prostředky ohledně zkoumání úvěruschopnosti, kdy uvedla, že ke zjištění skutečnosti, zda žalovaný bude schopný předmětný úvěr splácet, užila nejprve výpočet jméno FO, kdy hlavním účelem tohoto výpočtu je zjistit, zda i po úhradě nezbytných měsíčních výdajů (bydlení, strava, doprava…) včetně výdajů na již existující závazky, bude žadatel schopný úvěr splácet. Ve výpočtu MLS se zohledňují jak příjmy, tak výdaje žalovaného. K ověření příjmové stránky si žalobkyně od žalovaného vyžádala vyúčtování mzdy za únor 2024. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán u společnosti právnická osoba, IČO: IČO. Od této společnosti obdržel žalovaný částku částka, tedy částku převyšující tvrzený hlavní příjem žalovaného. Na základě výše uvedeného žalobkyně opětovně provedla výpočet jméno FO s ověřeným příjmem. MLS klienta činil částka a MLS domácnosti částka. Dále žalobkyně zjistila, zda má žalovaný v době žádosti o poskytnutí úvěru závazky u jiných institucionálních věřitelů. Ze zprávy NRKI bylo zjištěno, že závazky činily částka, kdy tyto byly následně zahrnuty do výpočtu MLS. Žalobkyně dále provedla lustraci žalovaného v registru CEE s negativním výsledkem. S ohledem na výši úvěru a výši měsíční splátky shledala žalobkyně žalovaného schopným splácet předmětný úvěr. Z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplynulo, že nejsou žádné důvodné pochybnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet.

4. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

5. Žalovaný se, ač řádně a včas předvolán, k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

6. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění: Z karty klienta a ověření bonity MLS bylo zjištěno, že žalobkyně měla provést lustraci žalovaného v systémech CEE, JAP PŮJČKA, MVCR, a NRKI s žádným negativním poznatkem. Při výpočtu nejvyšší možné měsíční splátky klienta žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného částka, životního minima dospělých členů domácnosti – částka, splátek jiným společnostem mimo žalobkyni – částka, buffer MLSu žadatele – částka, splátek schváleného úvěru – částka. Zbývající MLS žalovaného činilo částka. Měsíční výdaje domácnosti činily částka. Žalovaný uvedl, že je svobodný a nemá žádné dítě. Žalovaný žádal o revolvingový úvěr ve výši částka.

7. Ze smlouvy – šikovný účet – revolvingový úvěr č. hodnota soud zjistil, že tato je datována datum. Žalobkyně se zde zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce částka. Úvěr sloužil k nákupu zboží Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno“ Anonymizováno Anonymizováno a dalšího zboží. Žalovaný se naproti tomu zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úrok ve výši 26,28 % ročně, to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % dlužné částky (min. částka), splatných ke každému 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Smlouva obsahuje údaje o žalovaném, zejména že je svobodný, má Anonymizováno, bydlí ve státním bytě s výdaji na bydlení částka, je zaměstnán u společnosti právnická osoba, s měsíčním příjmem částka. Žalovaný dále uvedl, že má vedlejší měsíční příjem částka a splátky všech úvěrů ve výši částka, ostatní výdaje uvedl ve výši částka. Z přiložených úvěrových podmínek platných od datum soud zjistil, že mimo jiné zakotvují oprávnění žalobkyně, v případě že se žalovaný dostane do prodlení se splácením dvou a více splátek, případně do prodlení delšího tří měsíců, zesplatnit celý úvěr.

8. Z listiny nazvané výpis čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že tato se vztahuje k úvěrové smlouvě č. hodnota s výší úvěru částka. K prvnímu čerpání došlo dne datum nákupem zboží na splátky (částka částka) a dále docházelo k čerpání úvěru formou převodu hotovosti na účet. Podle této listiny žalovaný zaplatil žalobkyni částka, částka předpisu činila částka a dluh je zde uveden v částce částka. Z této listiny rovněž vyplývá, jakým způsobem žalobkyně zaúčtovávala jednotlivé úhrady a že dne datum došlo k zesplatnění úvěru.

9. Z listiny nazvané opis výpisu proplacení smlouvy č. hodnota bylo zjištěno, že se jedná o interní dokument žalobkyně, kdy dle tohoto byla dne datum poukázána částka ve výši částka na bankovní účet č. č. účtu a dále prokazuje čerpání v celkové výši částka.

10. Z listiny nazvané úvěrová zpráva soud zjistil, že žalovaný má jeden existující splátkový úvěr s výší měsíční splátky částka a zbývající částkou částka, zároveň mu bylo 7 splátkových úvěrů zamítnuto a 3 byly odvolány. Žalovaný má rovněž jednu kreditní kartu se zbývající částkou částka, 20 kreditních karet mu bylo odmítnuto a 2 odvolány.

11. Z dopisu ze dne datum soud zjistil, že jím žalobkyně oznámila žalovanému, že jelikož se dostal do prodlení, vyzývá ho ke splacení celého úvěru ve výši částka, a to do 14 dnů od sepsání výzvy. Z přiloženého podacího archu se podává, že tento dopis byl žalovanému odeslán dne datum.

12. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne datum soud zjistil, že jím právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši částka do 19. 6 .2025, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Z přiloženého poštovního podacího archu se podává, že tento dopis byl žalovanému odeslán datum.

13. Z vyúčtování mzdy soud zjistil, že čistá měsíční mzda žalovaného činila částka, na účet bylo žalovanému vyplacena částka částka.

14. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Dne datum účastníci uzavřeli smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce částka, přičemž žalovaný se naproti tomu zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úrok ve výši 26,28 % ročně, to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % dlužné částky, splatných ke každému 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Žalovaný takto načerpal částka, avšak zaplatil jen částka. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, prohlásila žalobkyně celý zůstatek úvěru splatným ke dni datum a dále žalovaného k zaplacení vyzval zástupce žalobkyně dopisem odeslaným datum. V kartě klienta žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá žádné dítě, je zaměstnán s měsíčním příjmem částka. Žalobkyně měla provést lustraci žalovaného v systémech CEE, JAP PŮJČKA, MVCR a NRKI, s žádným negativním poznatkem. Při výpočtu nejvyšší možné měsíční splátky klienta žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného částka (čistý hlavní příjem částka a čistý vedlejší příjem částka), životního minima dospělých členů domácnosti – částka, splátek jiným společnostem mimo žalobkyni – částka, buffer MLSu žadatele – částka a splátek schváleného úvěru – částka. Zbývající MLS žalovaného činilo částka. Měsíční výdaje domácnosti sdělené žalovaným činily částka.

15. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále již jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne datum ve věci C-679/18 (OPR-právnická osoba. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

20. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne datum sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

21. V projednávané věci uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

22. Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů, které jí žalovaný sdělil a které vyhodnotila žalobkyně v rámci zjišťování kreditního skóre. Výstupem byla hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být hrazena, aniž by došlo k předlužení. Žalobkyně uvedla, že zbývající MLS žalovaného činilo částka, přičemž soud je toho názoru, že pokud žalobkyně při zjišťování kreditního skóre nevycházela z reálných výdajů, nemohla dospět k žádným relevantním závěrům. Žalovaný měl být zaměstnán u společnosti právnická osoba s měsíčním příjmem částka, vedlejší měsíční příjem byl uveden ve výši částka, příjem ostatních členů domácnosti nebyl uveden, výdaje domácnosti částka na bydlení a ostatní výdaje částka. Splátky všech úvěrů činily částka. Žalobkyně ohledně těchto tvrzení však nedoložila krom karty klienta, úvěrové zprávy a vyúčtování mzdy za měsíc Anonymizováno žádných důkazů, ze kterých by soud mohl zhodnotit, že se údaje uvedené žalovaným zakládají na skutečnosti. Nebyly doloženy např. výpisy z účtu žalovaného za období bezprostředně předcházející uzavření úvěru nebo vyúčtování mzdy, ze kterých by bylo možné zjistit, zda má žalovaný stálý příjem, tedy zda je zaměstnán na dobu neurčitou a v jaké průměrné výši se jeho měsíční příjem pohybuje. Z výpisů z účtu by také bylo možné zjisti platební morálku a bilanci žalovaného ohledně jeho měsíčních příjmů a výdajů. Není tak zřejmé, zda případně z jakých podkladů žalobkyně ověřovala příjmy a výdaje uvedené žalovaným. Žalobkyně pak při hodnocení výdajové stránky vycházela z automatizovaných modelů. Soud má za to, že využití statistických dat a modelů je při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele vhodné, avšak jako metoda sekundární a podpůrná. Primárně je třeba vycházet z informací poskytnutých spotřebitelem a tyto řádně ověřit. Statistické údaje je tak možné využít jako druhotný zdroj informací, kdy informace poskytnuté spotřebitelem není možné získat (ověřit). Žalobkyně však v tomto případě (u výdajů žalovaného) primárně využila statistické údaje bez toho, aniž by se snažila získat informace od žalovaného a tyto řádně ověřit. Vzhledem k uvedenému soudu nezbylo než uzavřít, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou smlouvu o úvěru nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z. Ze strany žalobkyně tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v adresa ze dne datum sp. zn. spisová značka).

24. Podle ustanovení § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst.1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).

25. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný od žalobkyně načerpal celkem částka. Žalovaný pak na úvěr uhradil částka.

26. S odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je pak žalovaný za daného stavu povinen vrátit poskytnuté finanční prostředky ponížené o již učiněné splátky v době přiměřené jeho možnostem, v daném případě je tedy povinen vrátit částku částka (46 036 – 28 603), když ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotné neplatné smlouvy soud žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť úprava obsažená v zákoně o úvěru ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobkyně tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení (§ 1968, § 1970 občanského zákoníku), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka ze dne datum splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož však možnostem žalovaného neodpovídají žádné splátky a ani nedeklaroval očekávání jakýchkoliv příjmů v budoucnosti, uložil jí soud dluh uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

27. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 4,64 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 52,32 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 47,68 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky částka za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky částka za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a z částky částka za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. dne datum včetně jedné paušální náhrady výdajů ve výši částka dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a, a v souvislosti s cestou realizovanou dne datum částka částka představující jednu třetinu z náhrady za 44 ujetých km (částka za litr paliva dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6 l/100 km a částka/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka. Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit advokátu žalobkyně. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.