56 C 246/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Kvízovou ve věci žalobkyně: Credivo Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 11 703,53 Kč s příslušenstvím (úvěr)

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se co do částky částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne datum domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úrokem z prodlení a smluvní pokutou s tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne datum prostřednictvím webové stránky www.Anonymizováno.cz uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. hodnota, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše částka s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne datum a konec kreditového rámce měl nastat dne datum. Žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti nejprve u žalovaného zjistila celkový počet členů v domácnosti, počet členů v domácnosti mající příjem, pravidelné měsíční výdaje žalovaného a čisté měsíční příjmy žalovaného. Dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaný nenachází v následujících registrech: CEE, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů, registru PČR hledaných osob, registru Starostové, v katastrálním rejstříku, registru „sankční seznamy“ a interních registrech historie klienta (NRKI a BRKI). Po vyplnění žádosti o poskytnutí úvěru žalovaným a před poskytnutím úvěru, žalobkyně shromáždila a zkontrolovala informace uvedené žalovaným, jakož i jiné informace s ním související. Žalovaný následně správnost svých údajů potvrdil ve smlouvě. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaný přihlásil pomocí dvou faktorového ověření. Úvěr byl žalovanému vyplacen na bankovní účet č. č. účtu, a to dne datum v částce částka. Žalovaný si při sjednávání smlouvy zvolil volitelnou službu „Presto“ za poplatek částka. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek. Proto žalobkyně smlouvu vypověděla, o čemž žalovaného informovala e-mailem ze dne datum, přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení s úhradou celého úvěru dne datum. Žalovaný má ve vztahu k žalobkyni nesplacený dluh v celkové výši částka, přičemž se žalovaná částka skládá z jistiny ve výši částka, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši částka, smluvního úroku ve výši částka a poplatku za službu „Presto“ ve výši částka. Žalobkyně dále po žalovaném požaduje uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení prvních 90 dnů. Žalovaný se dostal do prodlení se splacením denní splátky splatné dne datum. Žalobkyně proto po žalovaném požaduje smluvní pokutu ve výši částka od datum do datum. Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzván předžalobní upomínkou ze dne datum.

2. Podáním ze dne datum, doručeným soudu dne datum, žalobkyně doplnila svůj žalobní návrh, když uvedla, že před uzavřením úvěrové smlouvy žalovaný vyplnil žádost o poskytnutí úvěru na internetové stránce žalobkyně. Tímto jednáním žalovaný zahájil kroky k uzavření úvěrové smlouvy s žalobkyní. Žalovaný se jednoznačně identifikoval prostřednictvím služby BankID tím, že zpřístupnil svůj bankovní účet za účelem získání informací o bankovním účtu a jeho majiteli, které byly poskytnuty žalobkyni. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedla žalobkyně dle interní metodiky schválené ČNB. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila částka. K ověření majitele bankovního účtu a výše příjmu využila žalobkyně licence AISP, což doložila autorizací ověření totožnosti. Banka, u níž je žalovaným uvedený účet veden, nejprve přijme požadavek o poskytnutí informací o účtu. Majitel účtu je následně přesměrován do internetového bankovnictví, aby se autorizoval a potvrdil, že banka může informace o účtu poskytnout. Po ověření úvěruschopnosti a majitele účtu bylo žalovanému sděleno, že mu bude poskytnut úvěr.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaný k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v žalobě, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

5. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění: Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru „Anonymizováno Anonymizováno“ č. hodnota bylo zjištěno, že byla mezi účastníky uzavřena dne datum a na jejím základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení s úvěrovým rámcem až do výše částka, s možností postupného a opakovaného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, jejichž výše se odvíjí od podmínek stanovených ve smlouvě a ve všeobecných obchodních podmínkách. První splátka měla být uhrazena 30. den ode dne poskytnutí úvěru, tj. datum. Smluvní úrok byl sjednán ve výši 1,066 % denně z nesplacené jistiny. Dále byl sjednán poplatek za vyplacení každé tranše ve výši 1,99 % z čerpané částky a možnost sjednání volitelných služeb, mimo jiné služby „Klidné spaní“, „Presto“ a informační SMS servis, s odpovídajícími poplatky. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) při čerpání celého úvěrového rámce činí 2 051,60 %. Konec doby platnosti kreditního rámce byl sjednán na den datum. Smlouva dále obsahuje ujednání o sankcích pro případ prodlení žalovaného, včetně práva žalobkyně na zákonný úrok z prodlení, dále smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a náhrady účelně vynaložených nákladů spojených s prodlením ve výši částka denně, s omezením maximální výše za kalendářní měsíc.

6. Ze všeobecných obchodních podmínek platných pro revolvingový spotřebitelský úvěr „Anonymizováno Anonymizováno“ a pro zprostředkování spotřebitelského úvěru a všeobecných obchodních podmínek byly zjištěny základní pravidla obchodních vztahů mezi žalobkyní a klienty a vzájemná práva a povinnosti klienta a žalobkyně při poskytování služeb.

7. Z listiny nazvané informace o klientech vyhotovené společností právnická osoba. ze dne datum na č. l. 21 soud zjistil, že majitelem a disponentem účtu č. č. účtu je žalovaný. Na tento účet byly dne datum zaslány dvě platby ve výši částka, a to od společnosti právnická osoba. a Anonymizováno-Anonymizováno 8. Z listiny BankID na č. l. 26 soud zjistil ověření totožnosti žalovaného, včetně jeho jména, data narození, rodného čísla, státní příslušnosti, adresy bydliště a údajů z jeho platného občanského průkazu, poskytnutých poskytovateli elektronicky prostřednictvím služby BankID.

9. Z autorizace ověření totožnosti ze dne datum bylo zjištěno, že totožnost spotřebitele byla ověřena a autorizována prostřednictvím služby BankID od společnosti právnická osoba. a to k bankovnímu účtu č. č. účtu.

10. Z listiny označené jako informace pro spotřebitele soud zjistil, že poskytovatelem úvěru je společnost právnická osoba., oprávněná poskytovat spotřebitelské úvěry na základě povolení České národní banky. Dokument obsahuje poučení o možnosti mimosoudního řešení sporů prostřednictvím finančního arbitra a dále uvádí základní podmínky poskytování spotřebitelského úvěru, požadavky na žadatele, potřebné podklady k posouzení úvěruschopnosti, charakter úvěru a přehled smluvních sankcí, včetně možnosti zesplatnění po 91 dnech prodlení.

11. Z listiny označené jako souhlas se zpracováním osobních údajů soud zjistil, že žalobkyně informuje žalovaného o způsobu zpracování osobních údajů.

12. Z listiny označené jako identifikované příjmy soud zjistil, že jde o interní dokument žalobkyně, vyhotovený v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Podle této listiny výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činila částka.

13. Z údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru soud zjistil, že tato listina obsahuje popis základních vlastností spotřebitelského úvěru, náklady spotřebitelského úvěru a další.

14. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že jde o interní dokument žalobkyně vztahující se k posouzení bonity žalovaného, vedený pod identifikačním číslem případu Anonymizováno. V dokumentu je uvedeno, že žalovaný žil ve společně hospodařící domácnosti s počtem členů: 2, kdy oba tito členové měli příjem. Výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky byla nulová. Výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení činila částka, další nezbytné výdaje činily částka a ostatní zbytné výdaje činily částka. Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činila částka. Disponibilní příjem byl vypočítán na částka, posouzení úvěruschopnosti tak bylo úspěšné.

15. Z neoznačené listiny žalobkyně bylo zjištěno, že tato obsahuje obecné principy posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.

16. Z listiny označené jako předpis denních splátek soud zjistil, že obsahuje denní splátkový kalendář počínající dnem datum, přičemž každá denní splátka se skládá z částky na jistinu, úrok a poplatky, v souladu s mechanikou uvedenou ve smlouvě a VOP. Poslední splátka měla být uhrazena dne datum.

17. Z listiny označené jako přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že jde o automatizovaný výpis z interního systému žalobkyně, z něhož vyplývá, že žalobkyně poukázala žalovanému dne datum částku částka na bankovní účet č. č. účtu, a to pod variabilním symbolem var. symbol. Listina neobsahuje potvrzení banky o provedení transakce, nýbrž představuje interní evidenční záznam žalobkyně o provedené platbě.

18. Z e-mailové zprávy žalobkyně adresované žalovanému soud zjistil, že žalobkyně dne datum oznámila žalovanému výpověď smlouvy s okamžitou účinností, a to z důvodu prodlení žalovaného se splácením závazků, přičemž nejstarší neuhrazená splátka byla v té době 92 dní po splatnosti. Současně žalobkyně uvedla, že celková dlužná částka činí částka a je splatná v plné výši. Zpráva neobsahuje údaj o tom, od jakého konkrétního dne je žalovaný v prodlení s úhradou celé dlužné částky, ani neuvádí částku tvrzenou žalobkyní v žalobě; jde o jednostranné oznámení žalobkyně bez doložení dalších podkladů.

19. Z výpisů z účtu žalovaného za období od Anonymizováno Anonymizováno do Anonymizováno Anonymizováno na č. l. 27–36 bylo zjištěno, že za celé období činil konečný zůstatek na účtu částka. Z účtu je patrné, že žalovaný pravidelně sázel, když jsou z účtu pravidelně placeny částky ve prospěch Anonymizováno.cz, Anonymizováno, Anonymizováno.cz, Anonymizováno a jiné. Z výpisu je dále patrné, že za toto období došlo několikrát k nepovolenému debetu. Zároveň jsou z účtu placeny splátky úvěrů. Za Anonymizováno byla žalovanému vyplácena podezřelý výraz. Anonymizováno od společnosti právnická osoba, kdy datum mu byla vyplacena mzda ve výši částka, dne datum mzda ve výši částka, datum mzda ve výši částka, datum mzda ve výši částka, datum mzda ve výši částka, datum mzda ve výši částka, datum mzda ve výši částka, datum mzda ve výši částka, datum mzda ve výši částka a datum mzda ve výši částka.

20. Z výpisu ze spořicího účtu žalovaného za období od částka 21. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne datum a potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne datum soud zjistil, že jím právní zástupkyně žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši částka a nákladů právního zastoupení ve výši částka do tří dnů, jinak se vystavuje riziku podání žaloby.

22. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Dne datum účastníci uzavřeli smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše částka, přičemž žalovaný se naproti tomu zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úrok ve smlouvě sjednaný, to vše v pravidelných denních splátkách, počínaje 30. dnem ode dne poskytnutí úvěru, tj. datum. Žalovaný však na úvěr nezaplatil ničeho. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, prohlásila žalobkyně celý úvěr splatným ke dni datum a dále žalovaného k zaplacení vyzvala právní zástupkyně žalobkyně dopisem odeslaným datum. Ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaný uvedl, že žil ve společně hospodařící domácnosti s počtem členů dva, kdy oba tito členové měli příjem. Výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky byla nulová. Výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení činila částka, další nezbytné výdaje činily částka a ostatní zbytné výdaje činily částka. Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činila částka. Disponibilní příjem byl vypočítán na částka, posouzení úvěruschopnosti tak bylo úspěšné.

23. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále již jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

24. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

25. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

26. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne datum ve věci C-679/18 (OPR-Jméno žalobkyně. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

28. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne datum sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

29. V projednávané věci uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

30. Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

31. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů, které jí žalovaný sdělil a které vyhodnotila žalobkyně v rámci zjišťování disponibilního příjmu žalovaného. Výstupem měla být hodnota tzv. disponibilního příjmu, tedy částky, která může být hrazena, aniž by došlo k předlužení. Soud je však toho názoru, že pokud žalobkyně při zjišťování disponibilního příjmu žalovaného nevycházela z reálných výdajů, nemohla dospět k žádným relevantním závěrům. Žalovaný měl být zaměstnán s měsíčním příjmem částka, příjem ostatních členů domácnosti nebyl uveden. Splátky všech úvěrů měly být nulové. Výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení měla činit částka, další nezbytné výdaje částka a ostatní zbytné výdaje částka. Žalobkyně si sice opatřila výpisy z bankovního účtu žalovaného (období 12/2023-12/2024), avšak tyto řádně nezkoumala. Pokud by tak učinila, zjistila by že sice žalovaný dosahuje pravidelného příjmu ze zaměstnání, avšak jeho mínusové platební operace během měsíce převažují a jak počáteční, tak i konečný stav účtu dozajista neposkytuje záruku řádné úvěruschopnosti. Dle výpisu z bankovního účtu bylo možné zjistit, že žalovaný se věnuje sázení (Anonymizováno). Žalovaný měl i další závazky, když z výpisů je patrné, že mu byly strhávány částky za jiné úvěry.

32. Podle ustanovení § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst.1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).

33. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný od žalobkyně načerpal celkem částka. Žalovaný pak na úvěr neuhradil ničeho.

34. S odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je pak žalovaný za daného stavu povinen vrátit poskytnuté finanční prostředky ponížené o již učiněné splátky v době přiměřené jeho možnostem, v daném případě je tedy povinen vrátit částku částka (5 000 – 0), když ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotné neplatné smlouvy soud žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť úprava obsažená v zákoně o úvěru ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobkyně tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení (§ 1968, § 1970 občanského zákoníku), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka ze dne datum splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož však možnostem žalovaného neodpovídají žádné splátky a ani nedeklaroval očekávání jakýchkoliv příjmů v budoucnosti, uložil mu soud dluh uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

35. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když měl žalovaný v řízení většinový úspěch, avšak žádné náklady řízení neuplatnil a soudu ani žádné náklady na jeho straně nevyplynuly.

36. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.