56 C 36/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Kvízovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 34 064,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 9 864,50 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % z částky 31 110 Kč od 6. 1. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 490,05 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26. 6. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému zaplatit jí 31 110 Kč spolu s tam blíže specifikovaným úrokem z prodlení a smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z částky 31 110 Kč od 6. 1. 2024 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že se žalovaným uzavřela dne 6. 12. 2023 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (na internetových stránkách www., Anonymizováno, .cz) smlouvu o úvěru na základě, které poskytla žalovanému finanční prostředky až do výše 24 200 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se naproti tomu zavázala tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatek za sjednání úvěru a další poplatky. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu žalovaného. Identifikace žalovaného proběhla prostřednictvím ověřovací platby ve výši 1 Kč z účtu žalovaného č. , č. účtu, na účet žalobkyně. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, kdy odkazovala na posuzování úvěruschopnosti dle metodiky České národní banky. Dále uvedla, že má za to, že naplnila zákonnou povinnost prověřování bonity spotřebitele zjišťováním informací od žalovaného (celkový počet členů domácnosti ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, a členů domácnosti mající příjem, pravidelné měsíční příjmy a výdaje, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Dále si žalobkyně ověřovala informace z registrů (CEE, insolvenčního rejstříku, registru hledaných osob PČR, registru neplatných dokladů a dalších). Úvěr byl žalovanému vyplacen na účet č. , č. účtu, prostřednictvím bankovního převodu z účtu žalobkyně, a to dne 6. 12. 2023 částka 19 900 Kč a dne 7. 12. 2023 částka 4 300 Kč. Žalovaný si k úvěru sjednal i volitelné služby, a to „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “ za poplatek 110 Kč a „, Anonymizováno, “ za poplatek 330 Kč. Splatnost úvěru byla dohodnuta do 5. 1. 2024. Žalovaný však nezaplatil ničeho a dostal se tak do prodlení. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 24 200 Kč, poplatků v celkové výši 6 910 Kč a smluvní pokuty za prodlení ve výši 2 954,50 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

4. Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění tvrzení a doložení důkazů nereagovala.

5. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění: Z Listiny označené jako výpis o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že se jedná o interní dokument žalobkyně, identifikační číslo případu , Anonymizováno, , datum provedení výpočtu úvěruschopnosti 6. 12. 2023, identifikace žalovaného, celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti - sám, v této domácnosti počet členů s příjmem - 1. Žalovaný uvedl pravidelnéměsíční výdaje na půjčky 10 000 Kč, na bydlení částku 5 000 Kč, nezbytné výdaje 500 Kč, ostatní nezbytné výdaje 1 000 Kč, výši ověřeného čistého měsíčního příjmu 59 500 Kč, výše měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem 23 000 Kč, disponibilní příjem 6 500 Kč, počet doporučených prodloužení 11 a úvěryschopnost posouzena jako úspěšná.

6. Z listiny nazvané autorizace ověření totožnosti bylo zjištěno, že ověření totožnosti spotřebitele bylo autorizováno prostřednictvím zaslání autorizační platby z bankovního účtu č. , č. účtu, , datum 2. 1. 2023. Tato listina není opatřena žádnou hlavičkou či podpisem.

7. Ze scanu občanského průkazu soud zjistil, že se jedná o občanský průkaz žalovaného a že žalobkyně disponovala osobními údaji žalovaného.

8. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním soud zjistil, že je datována 6. 12. 2023 a obsahuje ujednání o tom, že žalobkyně poskytne žalovanému převodem na účet 24 200 Kč a žalovaný do 5. 1. 2024 tuto částku vrátí a zaplatí poplatek za sjednání úvěru ve výši 6 050 Kč. Tato listina však neobsahuje vlastnoruční či zaručený elektronický podpis žalovaného.

9. Z listiny nazvané přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že se jedná o interní dokument žalobkyně, kde uvádí, že dne 6. 12. 2023 byla na účet č. , č. účtu, poukázána částka 19 900 Kč a dne 7. 12. 2023 částka 4 300 Kč.

10. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 31. 5. 2024 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyzával žalovaného k uhrazení částky ve výši 35 105,50 Kč, a to do tří dnů. Výzva byla žalovanému odeslána dne 31. 5. 2024.

11. Z informací o klientech společnosti Moneeta Money Bank, a.s. ze dne 6. 11. 2024 bylo zjištěno, vlastníkem a disponenetem bankovního účtu č. , č. účtu, je žalovaný a že dne 6. 12. 2023 byla na účet připsána částka ve výši 19 900 Kč a dne 7. 12. 2023 částka ve výši 4 300 Kč, v poznámce Vaše , Anonymizováno, půjčka.

12. Ze souhlasu se zpracováním osobních údajů, sazebníku, listiny označené jako údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, listiny označené jako identifikované příjmy, z listiny nazvané obecné principy posuzování a filozofie společnosti, všeobecných obchodních podmínek, soud pro níže vyložený právní názor žádná skutková zjištění nečinil.

13. Soud s ohledem na výše uvedená skutková zjištění učinil tento skutkový závěr: Dne 6. 12. 2023 hodlala žalobkyně uzavřít se žalovaným smlouvu o úvěru za použití prostředků komunikace na dálku, a to internetových stránek žalobkyně www., Anonymizováno, .cz. Tato smlouva není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 24 200 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 050 Kč, do 5. 1. 2024. Dne 6. 12. 2024 byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 19 900 Kč a dne 7. 12. 2023 ve výši 4 300 Kč na účet žalovaného č. , č. účtu, uvedený ve smlouvě. Žalovaný za doby trvání smluvního vztahu neuhradil ničeho. Žalovaný byl vyzván k uhrazení dlužné částky.

14. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

17. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

18. Podle § 562 odst. 1 o.z písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.

19. Podle § 582 odst. 1, věty první, o.z není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí.

20. Podle § 2390 o.z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

21. Dle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

22. Dle § 2394 o.z. bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.

23. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části a z jiných než žalobkyní uvedených důvodů. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi ní a žalovaným byla dne 6. 12. 2023 uzavřena smlouva, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžité prostředky až do výše 24 200 Kč a žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit, včetně poplatku. Předložená smlouva o zápůjčce ze dne 6. 12. 2023 však není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného. Pokud v daném případě mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, je zřejmé, že žalobkyně ve skutečnosti nevěděla (vědět nemohla), kdo skutečně s ním „na dálku“ komunikoval, kdo údaje zadával (zda žalovaný sám, či osoba od žalovaného odlišná, která osobní údaje žalovaného „pouze“ použila) a kdo smlouvu o úvěru elektronicky podepsal.

24. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle § 565 věty druhé o.z. v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalovaného, ten však v řízení zůstal nečinný. Nepřímé důkazy v podobě prokázání vlastnictví účtu a vyplacení peněžních prostředků na tento účet, jakož i případné splácení úvěru sice mohou vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřela žalovaný, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalovaného k uzavření smlouvy bez jeho vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaný (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděl o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 ze dne 26. 6. 2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu podepsal právě žalovaný. Žalobkyně však ničeho neprokázala. S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavřel, že v daném případě nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající se žalobkyní o uzavření úvěrové smlouvy ani nebyla splněna písemná forma vyžadována k zachování platnosti právního jednání, tedy nebyly splněny podmínky zakotvené v ustanovení § 561 odst. 1 věta první o.z., ani § 562 odst. 1 o.z.

25. Z ustanovení § 104 zák. o spotřebitelském úvěru vyplývá, že smlouva, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu. Písemnou formu je nutno odlišit od formy listinné, neboť písemná forma může být realizována i bez listinné podoby a bez trvalého nosiče dat, například elektronickými prostředky komunikace na dálku, které splňují požadavky občanského zákoníku na písemnou formu, tedy možnost zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila (§ 561 odst. 1 o.z. a § 562 odst. 1, 2 o.z.). V projednávané věci k uzavření smlouvy mělo dojít prostřednictvím komunikace na dálku, a to prostřednictvím registrace žalovaného, autorizační platby a kliknutím na „podepsat“. Tato forma uzavírání smlouvy nesplňuje požadavek na jednoznačnou identifikaci osoby, která smlouvu sjednává, neboť se tak děje bez uznávaného elektronického podpisu, respektive jiného jednoznačného identifikátoru v rámci uceleného systému zabezpečených internetových stránek. V projednávaném případě tak smlouva, v níž měla být sjednána tvrzený úvěr, trpí nedostatkem písemné formy. A protože zákon spojuje tuto podmínku s platností právního jednání (§ 561 odst. 1 o.z.), je podle názoru soudu smlouva o úvěru neplatná.

26. Zároveň soud, pokud odhlédne od výše odůvodněné neplatnosti smlouvy pro nedostatek písemné formy, konstatuje, že žalobkyně důsledně v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 spotřebitelského zákona neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného úvěr splácet, resp. žalobkyně neprokázala a nedotvrdila, ač k tomu byla soudem vyzvána, jakým způsobem zkoumala její právní předchůdkyně schopnost žalovaného úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně aktuálním potvrzením zaměstnavatele dlužníka o tom, že žalovaný je v době před uzavřením smlouvy zaměstnán a s jakým výdělkem a také jaké jsou výdaje žalovaného. Žalobkyně sice tvrdila, informace od žalovaného zjišťovala, kdy uváděla výši ověřeného čistého měsíčního příjmu 59 500 Kč avšak dle žalovaného měla být výše 23 000 Kč, výdaje byly uvedeny ve výši 10 000 Kč na půjčky, 5 500 Kč na bydlení a na ostatní a nezbytné výdaje částka 1 500 Kč. Žádná z těchto tvzených skutečností však žalobkyní nebyla, a to ani po výzvě soudu, důkazně podložena. Soud tak neměl možnost si informace uvedené žalobkyní ověřit a zhodnotit, zda žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného postupovala žádně. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit.

27. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného úvěr splácet, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje ustanovení § 580 odst. 1 o.z., neplatná, přičemž k této neplatnosti právního jednání přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).

28. S odkazem na § 87 odst. 1 zákona o úvěru je pak žalovaný za daného stavu povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru poníženou o již učiněné splátky v době přiměřené jeho možnostem, v daném případě je tedy povinen vrátit částku 24 200 Kč (jistinu zápůjčky), když ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotné neplatné smlouvy soud žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť úprava obsažená v zákoně o úvěru ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobce tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení (§ 1968, § 1970 občanského zákoníku), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 zákona o úvěru spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobce může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož však možnostem žalovaného neodpovídají žádné splátky a ani nedeklaroval očekávání jakýchkoliv příjmů v budoucnosti, uložil mu soud dluh uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

29. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 490,05 Kč, přičemž tato částka představuje 42,08 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 71,04 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 28,96 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 363 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 34 064,50 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit advokátu žalobkyně.

30. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.