56 C 5/2026

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Kvízovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o zaplacení 20 825 Kč s příslušenstvím (úvěr)

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se co do částky částka, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka od datum do datum, a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne datum domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Žalobkyně uvedla, že s žalovaným uzavřela dne datum úvěrovou smlouvu prostřednictvím internetové stránky Anonymizováno, kdy totožnost žadatele o úvěr je ověřována ze strany žalobkyně prostřednictvím kopie dokladů totožnosti, které jsou ze strany žadatele zaslány. Při uzavírání první smlouvy o úvěru je dále ověřeno vlastnictví k účtu žadatele o úvěr. V případě vyplacení úvěru na bankovní účet, musí být klientem odeslána částka na bankovní účet žalobkyně prostřednictvím tzv. bank jméno FO. V tomto případě klient zaslal ověřovací poplatek ve výši částka na bankovní účet žalobkyně. Žalobkyně zároveň při uzavírání smlouvy hodnotí schopnost žadatele splácet. Žalobkyně zkoumá, zda žadatel o úvěr má u dalších společností jiné úvěry a zda tyto platí, a to prostřednictvím registrů NRKI, BRKI, SOLUS a dále v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Žalobkyně taktéž podrobuje klienty důslednému credit scoringu, posuzuje jejich příjmovou a výdajovou stránku, a dále přezkoumává podstatné ukazatele, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. Na základě výsledků z daného procesu pak úvěr schválí, či nikoliv. Na základě úvěrové smlouvy byl žalovanému poskytnut bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši částka. Žalovaný se ve smlouvě zavázal k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí ve výši částka. Úvěr byl sjednán na dobu 24 měsíců. Schválená částka byla odeslána z účtu žalobkyně na účet žalovaného č. č. účtu, a to dne datum. Žalobkyně dále po žalovaném požaduje poplatek za expres výplatu ve výši částka a poplatek za tzv. bezpečnou splátku ve výši částka. Žalobkyně dále požaduje úrok stanoven pevnou částkou ve výši částka v rámci druhé až osmé splátky. Žalovaný za trvání smlouvy neuhradil ničeho. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, načež byl žalobkyní informován o výši dluhu a vyzýván k jeho úhradě. V souladu se smlouvou byla žalovanému účtována smluvní pokuta v celkové výši částka (3 x částka) za prodlení s úhradou aktuálně splatné splátky. Zároveň byly žalovanému účtovány účelně vynaložené náklady v celkové výši částka. Dopisem ze dne datum byl žalovaný vyzván před zesplatněním celého úvěru k okamžité úhradě dlužné částky. V souladu se smlouvou došlo následně ke dni datum k zesplatnění úvěru a žalovaný byl vyzván k jeho zaplacení včetně smluvní pokuty. Žalovaný byl upomenut právním zástupcem žalobkyně k uhrazení dluhu a upozorněn na možnost soudního vymáhání. S ohledem na výše uvedené eviduje žalobkyně ke dni sepsání žalobního návrhu za žalovaným pohledávku ve výši částka sestávající z neuhrazené jistiny ve výši částka, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši částka, poplatku za expres výplatu ve výši částka, poplatků za bezpečnou splátku ve výši částka, úroků v celkové výši částka, účelně vynaložených nákladů v celkové výši částka a smluvních pokut v celkové výši částka. Příslušenství pak představuje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka a zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 11,5 %.

2. Podáním ze dne datum, doručeným soudu téhož dne, žalobkyně doplnila svůj žalobní návrh, když uvedla, že soudu předkládá konkrétní výpočty hodnoty MLS jak pro klienta, tak pro domácnost. Tyto dva výpočty se porovnají a využije se ten MLS, který je nižší. Výpočet klienta byl vypočten z příjmů ze žádosti ve výši částka, životního minima dospělých členů domácnosti ve výši částka, splátek jiným společnostem z NRKI mimo žalobkyni ve výši částka, splátek žalobkyni ve výši částka, buffer žadatele částka, výše splátky schváleného úvěru částka. Zbývající MLS klienta tedy činilo částka, MLS domácnosti bylo vypočteno na částka. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registrech NRKI, SOLUS, CRIBIS a ISIR s negativním výsledkem. Dle zprávy NRKI za dobu trvání závazků se žalovaný nedostal do prodlení se splácením svých závazků. Platební morálka žalovaného proto byla na velmi vysoké úrovni. Na základě uvedených zjištění a též s ohledem na výši úvěru a výši měsíční splátky shledala žalobkyně žalovaného schopným splácet předmětný úvěr. Ohledně uzavření smlouvy sděluje žalobkyně, že smlouva byla uzavřena s žalovaný elektronicky, a to prostřednictvím klientské sekce, webového rozhraní žalobkyně, jenž je obdobou internetového bankovnictví. Předmětnou smlouvu může klient do samotného podpisu smlouvy kdykoliv zrušit nebo částečně změnit. Totožnost klienta je ověřována prostřednictvím jedné z následujících možností, a to kopií občanského průkazu, výpisem z bankovního účtu, ověřovací transakcí částka nebo službou jméno FO. Tímto krokem je podmíněn vznik samotné smlouvy. V tomto případě bylo vlastnictví účtu ověřeno pomocí jméno FO a kopií občanského průkazu.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

4. Žalovaný se, ač řádně a včas předvolán, k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

5. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění: Z karty klienta ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně měla provést lustraci žalovaného v systémech CRIBIS, SOLUS, ISIR a NRKI s žádným negativním poznatkem. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán s výší příjmu částka a příjem ostatních členů domácnosti činil částka. Splátky jiným společnostem uvedené v žádosti činily částka. Zároveň uvedl, že má jedno dítě.

6. Z kopie občanského průkazu bylo zjištěno, že žalobkyně disponovala kopií tohoto dokladu žalovaného.

7. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a úvěrové smlouvy ze dne datum bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši částka. RPSN činilo 49,1 %. Celková částka splatná spotřebitelem činila částka s tím, že úvěr bude uhrazen formou 24měsíčních splátek pod variabilním symbolem var. symbol a bude úročený pevnou částkou, která závisí na výši poskytnutého úvěru a je uvedena ve splátkovém kalendáři. Splátky byly splatné vždy k 22.dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Poplatek za poskytnutí úvěru činil částka. Ve smlouvě byl dále sjednán jednorázový poplatek za expres výplatu ve výši částka, poplatek za doplňkovou službu bezpečná splátka ve výši částka měsíčně a smluvní pokuta za zpoždění se zaplacením dlužné splátky. Smlouva byla za žalovaného podepsána kódem Anonymizováno.

8. Žalobkyně dále předložila soudu sazebník platný od datum, ve kterém jsou uvedeny výše jednotlivých poplatků, účelně vynaložených nákladů a smluvních pokut.

9. Z posouzení úvěruschopnosti klienta byla v obecné rovině zjištěna metodika žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti jejích klientů.

10. Z informačního memoranda o zpracování osobních údajů platného k datum bylo soudem zjištěno, jakým způsobem žalobkyně zpracovává osobní údaje klientů – fyzických osob.

11. Z opisu výpisu pro placení smlouvy bylo zjištěno, že se jedná o interní dokument žalobkyně, kdy žalobkyně evidovala platbu ve výši částka, která byla zaslána na účet č. č. účtu dne datum pod variabilním symbolem var. symbol.

12. Úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaný měl v době uzavírání smlouvy šest existujících splátkových kontraktů s měsíčními splátkami v celkové výši částka a zbývající celkovou částkou ve výši částka, 10 žádostí o splátkový kontrakt mu bylo odmítnuto, 4 odvoláno, 7 již ukončeno a měl jednu žádost o splátkový kontrakt. Dále je ze zprávy patrné, že má jeden existující nesplátkový kontrakt a jeden ukončený. Dále, že má žádost o Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, 5 mu jich bylo odmítnuto a má jednu existující Anonymizováno Anonymizováno.

13. Z výzvy před zahájením vymáhání celého úvěru ze dne datum včetně podací archu ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyrozuměla, že v případě, že nesplatí svůj dluh ve výši částka z předmětné úvěrové smlouvy do 30 dnů, dojde k zesplatnění celého úvěru.

14. Z výzvy ke splacení celé půjčky ze dne datum včetně podacího archu ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyrozuměla o zesplatnění celého předmětného úvěru a vyzvala ho k zaplacení dlužné částky ve výši částka, a to nejpozději do 14 dní od sepsání výzvy.

15. Z listiny nazvané výpis čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že tato se vztahuje k úvěrové smlouvě č. hodnota s výší úvěru částka. Podle této listiny žalovaný nezaplatil žalobkyni ničeho, částka předpisu činila částka a dluh je zde uveden v částce částka. Z této listiny rovněž vyplývá, že dne datum došlo k zesplatnění úvěru.

16. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne datum soud zjistil, že jím právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši částka do 26. 9 .2025, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Z přiloženého poštovního podacího archu se podává, že tento dopis byl žalovanému odeslán téhož dne.

17. Žalobkyně dále předložila výstup z jméno FO a dohledání informací o činnosti klienta, ze kterých soud zjistil, že se žalovaný registroval do klientské sekce dne datum. Dne datum mu byla schválena smlouva č. hodnota. Smlouva byla podepsána elektronickým podpisem – kód sms: Anonymizováno.

18. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Dne datum účastníci uzavřeli smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši částka, přičemž žalovaný se naproti tomu zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úrok ve smlouvě sjednaný, to vše v pravidelných 24měsíčních splátkách, splatných ke každému 22. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Žalovaný však na úvěr nezaplatil ničeho. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, prohlásila žalobkyně celý úvěr splatným ke dni datum a dále žalovaného k zaplacení vyzval zástupce žalobkyně dopisem odeslaným datum. V kartě klienta žalovaný uvedl, že má jedno dítě, je zaměstnán s měsíčním příjmem částka, příjem ostatních členů domácnosti měl být částka a splátky jiným společnostem částka. Žalobkyně měla provést lustraci žalovaného v systémech CRIBIS, SOLUS, ISIR a NRKI s žádným negativním poznatkem. Při výpočtu nejvyšší možné měsíční splátky klienta žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného částka, životního minima dospělých členů domácnosti částka, splátek jiným společnostem mimo žalobkyni částka, splátek žalobkyni částka, buffer MLSu žadatele částka, splátek schváleného úvěru částka. Zbývající MLS žalovaného činilo částka. Zbývající MLS domácnosti činilo částka.

19. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále již jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

21. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne datum ve věci C-679/18 (OPR-právnická osoba. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

24. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne datum sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

25. V projednávané věci uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

26. Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

27. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů, které jí žalovaný sdělil a které vyhodnotila žalobkyně v rámci zjišťování kreditního skóre. Výstupem měla být hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být hrazena, aniž by došlo k předlužení. Soud je však toho názoru, že pokud žalobkyně při zjišťování kreditního skóre nevycházela z reálných příjmů a výdajů, nemohla dospět k žádným relevantním závěrům. Žalovaný měl být zaměstnán s měsíčním příjmem částka, příjem ostatních členů domácnosti měl být částka. Splátky všech úvěrů činily částka. Žalobkyně ohledně těchto tvrzení však nedoložila krom karty klienta a úvěrové zprávy žádných důkazů, ze kterých by soud mohl zhodnotit, že se údaje uvedené žalovaným zakládají na skutečnosti. Nebyly doloženy např. výpisy z účtu žalovaného za období bezprostředně předcházející uzavření úvěru nebo vyúčtování mzdy, ze kterých by bylo možné zjistit, zda má žalovaný stálý příjem, tedy zda je zaměstnán na dobu neurčitou a v jaké průměrné výši se jeho měsíční příjem pohybuje. Z výpisů z účtu by také bylo možné zjisti platební morálku a bilanci žalovaného ohledně jeho měsíčních příjmů a výdajů. Není tak zřejmé, zda případně z jakých podkladů žalobkyně ověřovala příjmy a výdaje uvedené žalovaným. Žalobkyně pak při hodnocení výdajové stránky vycházela z automatizovaných modelů. Soud má za to, že využití statistických dat a modelů je při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele vhodné, avšak jako metoda sekundární a podpůrná. Primárně je třeba vycházet z informací poskytnutých spotřebitelem a tyto řádně ověřit. Statistické údaje je tak možné využít jako druhotný zdroj informací, kdy informace poskytnuté spotřebitelem není možné získat (ověřit). Žalobkyně však v tomto případě primárně využila statistické údaje bez toho, aniž by se snažila získat informace od žalovaného a tyto řádně ověřit. Vzhledem k uvedenému soudu nezbylo než uzavřít, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou smlouvu o úvěru nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z. Ze strany žalobkyně tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v adresa ze dne datum sp. zn. spisová značka).

28. Podle ustanovení § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst.1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).

29. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný od žalobkyně načerpal celkem částka. Žalovaný pak na úvěr neuhradil ničeho.

30. S odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je pak žalovaný za daného stavu povinen vrátit poskytnuté finanční prostředky ponížené o již učiněné splátky v době přiměřené jeho možnostem, v daném případě je tedy povinen vrátit částku částka (15 000 – 0), když ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotné neplatné smlouvy soud žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť úprava obsažená v zákoně o úvěru ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobkyně tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení (§ 1968, § 1970 občanského zákoníku), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka ze dne datum splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož však možnostem žalovaného neodpovídají žádné splátky a ani nedeklaroval očekávání jakýchkoliv příjmů v budoucnosti, uložil jí soud dluh uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

31. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 33,34 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66,67 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 33,33 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky částka za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky částka za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a z částky částka za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. dne datum včetně jedné paušální náhrady výdajů ve výši částka dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a, a v souvislosti s cestou realizovanou dne datum částka částka představující jednu třetinu z náhrady za 44 ujetých km (částka za litr paliva dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6 l/100 km a částka/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka. Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit advokátu žalobkyně. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.