56 C 52/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Kvízovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 18 287,62 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 213 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 12 074,62 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % z částky 8 324,17 Kč od 2. 7. 2024 do zaplacení a co do částky 210,31 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 17. 12. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému zaplatit jí 18 077,31 Kč spolu s tam blíže specifikovaným úrokem z prodlení a smluvní pokutou. Žalobkyně uvedla, že se žalovaným uzavřela dne 21. 12. 2023 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (na internetových stránkách , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ) smlouvu o úvěru na základě, které poskytla žalovanému finanční prostředky až do výše 21 000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatek za sjednání úvěru a další poplatky. Před uzavřením smlouvy žalovaný vyplnil žádost o poskytnutí úvěru na internetových stránkách žalobkyně. Tímto zahájil kroky k uzavření úvěrové smlouvy s žalobkyní. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu žalovaného. Identifikace žalovaného proběhla prostřednictvím kopie občanského průkazu a ověřovací platby ve výši 1 Kč z účtu žalovaného č. , č. účtu, na účet žalobkyně. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, kdy odkazovala na posuzování úvěruschopnosti dle metodiky České národní banky. Dále uvedla, že má za to, že naplnila zákonnou povinnost prověřování bonity spotřebitele zjišťováním informací od žalovaného (celkový počet členů domácnosti ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, a členů domácnosti mající příjem, pravidelné měsíční příjmy a výdaje, ověřené čisté měsíční příjmy a další). Dále si žalobkyně ověřovala informace z registrů (CEE, insolvenčního rejstříku, registru hledaných osob PČR, registru neplatných dokladů a dalších). Úvěr byl žalovanému vyplacen na účet č. , č. účtu, prostřednictvím bankovního převodu z účtu žalobkyně, a to dne 21. 12. 2023 částka , částka, a dne 29. 2. 2024 částka , částka, . Žalovaný si k úvěru sjednal i volitelné služby, a to , Anonymizováno, „, Anonymizováno, “ za poplatek 330 Kč. Splatnost úvěru byla dohodnuta do 12. 6. 2025. Žalovaný se se splácením úvěru dostal do prodlení. Na úvěr bylo žalovaným uhrazeno dne 8. 1. 2024 9 787 Kč. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 7 999,98 Kč, poplatků v celkové výši 324,19 Kč a smluvního úroku ve výši 9 753,14 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

4. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění: Z listiny označené jako výpis o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že se jedná o interní dokument žalobkyně, identifikační číslo případu , Anonymizováno, , datum provedení výpočtu úvěruschopnosti 21. 12. 2023, identifikace žalovaného, celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti - sám, v této domácnosti počet členů s příjmem - 1. Žalovaný uvedl pravidelné měsíční výdaje na půjčky 12 000 Kč, na bydlení částku , částka, , nezbytné výdaje 0 Kč, ostatní nezbytné výdaje , částka, , výši ověřeného čistého měsíčního příjmu , částka, , výše měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem , částka, , disponibilní příjem , částka, , počet doporučených prodloužení 0 a úvěruschopnost posouzena jako úspěšná.

5. Z listiny nazvané autorizace ověření totožnosti bylo zjištěno, že ověření totožnosti spotřebitele mělo být autorizováno prostřednictvím zaslání autorizační platby z bankovního účtu č. , č. účtu, , datum 21. 12. 2023. Tato listina není opatřena žádnou hlavičkou či podpisem.

6. Ze scanu občanského průkazu soud zjistil, že se jedná o občanský průkaz žalovaného a že žalobkyně disponovala osobními údaji žalovaného.

7. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že je datována 21. 12. 2023 a obsahuje ujednání o tom, že žalobkyně poskytne žalovanému převodem na bankovní účet č. , č. účtu, částku do výše až 21 000 Kč a žalovaný do 13. 6. 2025 tuto částku vrátí v pravidelných denních splátkách, jejichž rozpis je uveden v příloze této smlouvy, spolu s úrokem (denní úrok) ve výši 1,016%, poplatkem za vyplacení úvěru ve výši 1,99% z čerpané částky. Tato listina však neobsahuje vlastnoruční či zaručený elektronický podpis žalovaného.

8. Z emailu ze dne 1. 7. 2024 bylo zjištěno, že tímto žalobkyně vyzývala žalovaného k uhrazení dlužné částky ve výši 18 392,62 Kč spolu s úroky z prodlení a smluvní pokuty.

9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 27. 11. 2024 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k uhrazení částky ve výši 18 392,62 Kč a nákladů právního zastoupení do tří dnů. Výzva byla žalovanému odeslána dne 27. 11. 2024.

10. Z dopisu společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a.s. ze dne 9. 4. 2025 bylo zjištěno, vlastníkem a disponentem bankovního účtu č. , č. účtu, je žalovaný a že dne 21. 12. 2023 byla na účet připsána částka ve výši , částka, a dne 29. 2. 2024 částka ve výši , částka, .

11. Z listiny označené informace pro spotřebitele, souhlasu se zpracováním osobních údajů, listiny označené jako údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, listiny označené jako identifikované příjmy, z listiny nazvané obecné principy posuzování a filozofie společnosti, všeobecných obchodních podmínek, soud pro níže vyložený právní názor žádná skutková zjištění nečinil.

12. Soud s ohledem na výše uvedená skutková zjištění učinil tento skutkový závěr: Dne 21. 12. 2023 hodlala žalobkyně uzavřít se žalovaným smlouvu o úvěru za použití prostředků komunikace na dálku, a to internetových stránek žalobkyně , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . Tato smlouva není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr do výše , částka, a žalovaný se zavázal úvěr vrátit v pravidelných denních splátkách spolu se sjednaným úrokem a poplatky nejpozději do 13. 6. 2025. Dne 21. 12. 2023 byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši , částka, a dne 29. 2. 2024 ve výši 8 000 Kč na účet žalovaného č. , č. účtu, uvedený ve smlouvě. Žalovaný za doby trvání smluvního vztahu uhradil částku , částka, . Žalovaný byl vyzván k uhrazení dlužné částky.

13. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

16. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

17. Podle § 562 odst. 1 o.z písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.

18. Podle § 582 odst. 1, věty první, o.z není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí.

19. Dle § 2395 o.z se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části a z jiných než žalobkyní uvedených důvodů. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi ní a žalovaným byla dne 21. 12. 2023 uzavřena smlouva, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžité prostředky až do výše , částka, s možností opakovaného čerpání a žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit, včetně úroků a poplatků. Předložená smlouva o úvěru ze dne 21. 12. 2023 není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného. Pokud v daném případě mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, je zřejmé, že žalobkyně ve skutečnosti nevěděla (vědět nemohla), kdo skutečně s ní „na dálku“ komunikoval, kdo údaje zadával (zda žalovaný sám, či osoba od žalovaného odlišná, která osobní údaje žalovaného „pouze“ použila) a kdo smlouvu o úvěru elektronicky podepsal.

21. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle § 565 věty druhé o.z. v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalovaného, ten však v řízení zůstal nečinný. Nepřímé důkazy v podobě prokázání vlastnictví účtu a vyplacení peněžních prostředků na tento účet, jakož i případné splácení úvěru sice mohou vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřela žalovaný, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalovaného k uzavření smlouvy bez jeho vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaný (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděl o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne 26. 6. 2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu podepsal právě žalovaný. Žalobkyně však ničeho neprokázala. S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavřel, že v daném případě nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající se žalobkyní o uzavření úvěrové smlouvy ani nebyla splněna písemná forma vyžadována k zachování platnosti právního jednání, tedy nebyly splněny podmínky zakotvené v ustanovení § 561 odst. 1 věta první o.z., ani § 562 odst. 1 o.z.

22. Z ustanovení § 104 zák. o spotřebitelském úvěru vyplývá, že smlouva, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu. Písemnou formu je nutno odlišit od formy listinné, neboť písemná forma může být realizována i bez listinné podoby a bez trvalého nosiče dat, například elektronickými prostředky komunikace na dálku, které splňují požadavky občanského zákoníku na písemnou formu, tedy možnost zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila (§ 561 odst. 1 o.z. a § 562 odst. 1, 2 o.z.). V projednávané věci k uzavření smlouvy mělo dojít prostřednictvím komunikace na dálku, a to prostřednictvím registrace žalovaného, autorizační platby a kliknutím na „podepsat“. Tato forma uzavírání smlouvy nesplňuje požadavek na jednoznačnou identifikaci osoby, která smlouvu sjednává, neboť se tak děje bez uznávaného elektronického podpisu, respektive jiného jednoznačného identifikátoru v rámci uceleného systému zabezpečených internetových stránek. V projednávaném případě tak smlouva, v níž měla být sjednána tvrzený úvěr, trpí nedostatkem písemné formy. A protože zákon spojuje tuto podmínku s platností právního jednání (§ 561 odst. 1 o.z.), je podle názoru soudu smlouva o úvěru neplatná.

23. Zároveň soud, pokud odhlédne od výše odůvodněné neplatnosti smlouvy pro nedostatek písemné formy, konstatuje, že žalobkyně důsledně v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 spotřebitelského zákona neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného úvěr splácet, resp. žalobkyně neprokázala a nedotvrdila, ač k tomu byla soudem vyzvána, jakým způsobem zkoumala její právní předchůdkyně schopnost žalovaného úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně aktuálním potvrzením zaměstnavatele dlužníka o tom, že žalovaný je v době před uzavřením smlouvy zaměstnán a s jakým výdělkem a také jaké jsou výdaje žalovaného. Žalobkyně sice tvrdila, informace od žalovaného zjišťovala, kdy uváděla výši ověřeného čistého měsíčního příjmu , částka, , avšak dle žalovaného měla být výše , částka, , výdaje byly uvedeny ve výši , částka, na půjčky, , částka, na bydlení a na ostatní a nezbytné výdaje částka , částka, . Žádná z těchto tvrzených skutečností však žalobkyní nebyla, a to ani po výzvě soudu, důkazně podložena. Soud tak neměl možnost si informace uvedené žalobkyní ověřit a zhodnotit, zda žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného postupovala řádně. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit.

24. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného úvěr splácet, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje ustanovení § 580 odst. 1 o.z., neplatná, přičemž k této neplatnosti právního jednání přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).

25. S odkazem na § 87 odst. 1 zákona o úvěru je pak žalovaný za daného stavu povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru (, částka, ) poníženou o již učiněné splátky (, částka, ) v době přiměřené jeho možnostem, v daném případě je tedy povinen vrátit částku , částka, , když ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotné neplatné smlouvy soud žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť úprava obsažená v zákoně o úvěru ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobce tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení (§ 1968, § 1970 o.z.), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne 20. 4. 2022 splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 zákona o úvěru spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobce může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož však možnostem žalovaného neodpovídají žádné splátky a ani nedeklaroval očekávání jakýchkoliv příjmů v budoucnosti, uložil mu soud dluh uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

26. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě soud rozhodl s ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu ve věci, kdy žalovaný byl ve věci převážně úspěšným účastníkem a náleželo by mu tudíž právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.

27. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.