56 C 55/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Kvízovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 16 640 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 6 640 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% z částky 14 200 Kč od 2. 11. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 454,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 18. 7. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí celkem 14 200 Kč spolu s tam blíže specifikovaným úrokem z prodlení, náklady na uplatnění pohledávky ve výši 2 000 Kč a smluvní pokutou ve výši 2 440 Kč. Žalobkyně uvedla, že se žalovaným uzavřela dne 25. 8. 2023 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (na internetových stránkách www., Anonymizováno, .cz) smlouvu o zápůjčce na základě, které poskytla žalovanému převodem na účet č. , č. účtu, částku 10 000 Kč. Žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit společně s poplatkem ve výši 4 200 Kč do 1. 11. 2023. Žalobkyně si před uzavřením smlouvy ověřovala totožnost žalovaného skenem dokladu totožnosti s fotografií a pomocí ověřovací korunové bezhotovostní platby. Smlouva o zápůjčce je podepsaná elektronicky, a to PINem, který žalobkyně zasílá na klientem uvedené číslo. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, resp. případně nahlédnutím do relevantních databázích. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobkyní vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. Žalovaný svoji povinnost řádně a včas uhradit poskytnuté finanční prostředky v souladu se smlouvou nesplnil. Žalovaný byl žalobkyní opakované vyzývám k uhrazení dlužné částky. V důsledku prodlení žalovaného s uhrazením dlužné částky vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaná částka se skládá z jistiny a poplatku ve výši 14 200 Kč, nákladů na uplatnění pohledávky ve výši 2 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 440 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Na výzvu soudu, jakým způsobem zkoumala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného žalobkyně reagovala přípisem ze dne 3. 12. 2024, kdy sdělila, že k tomuto nebude doplňovat žádná skutková tvrzení a navrhovala, aby soud věc posoudil jako nárok z bezdůvodného obohacení.

4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

5. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění: Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 25. 8. 2023 bylo zjištěno, že tato smlouva není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného, ale pouze PIN kódem: , Anonymizováno, . Z obsahu textu této listiny vyplývá, že žalobkyně a žalovaný měli uzavřít smlouvu, na jejímž základě se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se měl zavázat vrátit poskytnuté peníze, včetně poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 200 Kč, nejpozději do 1. 11. 2023 od poskytnutí zápůjčky. Pro případ prodlení žalovaného s plněním jeho závazků se měl žalovaný zavázat uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně a dále nahradit účelně vynaložené náklady, které vznikly žalobkyni v souvislosti s prodlením žalovaného, a to poplatek za písemnou upomínku/výzvu k úhradě ve výši 500 Kč.

6. Ze Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně byla zjištěna úprava vztahů mezi účastníky řízení vzniklých v souvislosti s uzavřením smlouvy. Tyto podmínky nejsou opatřeny vlastnoručním podpisem žalovaného, ale pouze PIN kódem: , Anonymizováno, .

7. Z kopie občanského průkazu bylo zjištěno že žalobkyně disponovala osobními údaji žalovaného.

8. Z částečného výpisu z účtu č. , č. účtu, bylo zjištěno, že z tohoto účtu byla dne 25. 8. 2023 odeslána platba ve výši 10 000 Kč, a to na bankovní účet č. , č. účtu, .

9. Z upomínky ze dne 28. 9. 2023 bylo zjištěno, žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 5 609 Kč.

10. Z upomínky ze dne 9. 10. 2023 bylo zjištěno, žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 6 507 Kč.

11. Z opětovné upomínky ze dne 6. 11. 2023 bylo zjištěno, žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 17 916 Kč.

12. Z výzvy k úhradě – oznámení o zesplatnění ze dne 28. 10. 2023 bylo zjištěno, žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 17 235 Kč a oznámila mu, že s ohledem prodlení s uhrazení dlužné částky zesplatňuje dluh žalovaného.

13. Z výzvy ze dne 4. 6. 2024 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 20 509 Kč, a to do tří dnů. Tato výzva byla dle poštovního podacího lístku odeslána dne 4. 6. 2024.

14. Z potvrzení o platbě , právnická osoba, . ze dne 17. 12. 2024 bylo zjištěno, že dne 25. 8. 2023 byla na účet č. , č. účtu, poukázána částka 10 000 Kč, majitelem/disponentem tohoto bankovního účtu je žalovaný.

15. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

18. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

19. Podle § 562 odst. 1 o.z písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.

20. Podle § 582 odst. 1, věty první, o.z není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí.

21. Dle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

22. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části a z jiných než žalobkyní uvedených důvodů. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi ní a žalovaným byla dne 25. 8. 2023 uzavřena smlouva, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžité prostředky v celkové výši 10 000 Kč a žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit, včetně poplatku. Předložená smlouva o úvěru ze dne 25. 8. 2023 není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného. Pokud v daném případě mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, je zřejmé, že žalobkyně ve skutečnosti nevěděla (vědět nemohla), kdo skutečně s ním „na dálku“ komunikoval, kdo údaje zadával (zda žalovaný sám, či osoba od žalovaného odlišná, která osobní údaje žalovaného „pouze“ použila) a kdo smlouvu o úvěru elektronicky podepsal.

23. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle § 565 věty druhé o.z. v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalovaného, ten však v řízení zůstal nečinný. Nepřímé důkazy v podobě prokázání vlastnictví účtu a vyplacení peněžních prostředků na tento účet, jakož i případné splácení úvěru sice mohou vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřela žalovaný, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalovaného k uzavření smlouvy bez jeho vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaný (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděl o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 ze dne 26. 6. 2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu podepsal právě žalovaný. Žalobkyně však ničeho neprokázala. S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavřel, že v daném případě nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající se žalobkyní o uzavření úvěrové smlouvy ani nebyla splněna písemná forma vyžadována k zachování platnosti právního jednání, tedy nebyly splněny podmínky zakotvené v ustanovení § 561 odst. 1 věta první o.z., ani § 562 odst. 1 o.z.

24. Z ustanovení § 104 zák. o spotřebitelském úvěru vyplývá, že smlouva, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu. Písemnou formu je nutno odlišit od formy listinné, neboť písemná forma může být realizována i bez listinné podoby a bez trvalého nosiče dat, například elektronickými prostředky komunikace na dálku, které splňují požadavky občanského zákoníku na písemnou formu, tedy možnost zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila (§ 561 odst. 1 o.z. a § 562 odst. 1, 2 o.z.). V projednávané věci k uzavření smlouvy mělo dojít prostřednictvím komunikace na dálku, a to prostřednictvím registrace žalovaného a jedinečného autorizačního kódu (SMS kódu). Tato forma uzavírání smlouvy nesplňuje požadavek na jednoznačnou identifikaci osoby, která smlouvu sjednává, neboť se tak děje bez uznávaného elektronického podpisu, respektive jiného jednoznačného identifikátoru v rámci uceleného systému zabezpečených internetových stránek. V projednávaném případě tak smlouva, v níž měla být sjednána tvrzený úvěr, trpí nedostatkem písemné formy. A protože zákon spojuje tuto podmínku s platností právního jednání (§ 561 odst. 1 o.z.), je podle názoru soudu smlouva o úvěru neplatná.

25. Zároveň soud, pokud odhlédne od výše odůvodněné neplatnosti smlouvy pro nedostatek písemné formy, konstatuje, že žalobkyně v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 spotřebitelského zákona neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně tvrdila, že si od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, resp. případně nahlédnutím do relevantních databázích. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobkyní vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. Žádnou z výše uvedených skutečností však žalobkyně důkazně nepodložila, ač k tomu byla soudem vyzvána. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit.

26. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného úvěr splácet, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje ustanovení § 580 odst. 1 o.z., neplatná, přičemž k této neplatnosti právního jednání přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).

27. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla na jeho bankovní účet poukázána dne 25. 8. 2023 částka ve výši 10 000 Kč a dle tvrzení žalobkyně žalovaný na úvěr ničeho neuhradil.

28. S odkazem na § 87 odst. 1 zákona o úvěru je pak žalovaný za daného stavu povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru (10 000 Kč) poníženou o již učiněné splátky (0 Kč) v době přiměřené jeho možnostem, v daném případě je tedy povinen vrátit částku 10 000 Kč, když ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotné neplatné smlouvy soud žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť úprava obsažená v zákoně o úvěru ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobce tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení (§ 1968, § 1970 občanského zákoníku), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 zákona o SP spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobce může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož však možnostem žalovaného neodpovídají žádné splátky a ani nedeklaroval očekávání jakýchkoliv příjmů v budoucnosti, uložil mu soud dluh uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

29. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 454,90 Kč, přičemž tato částka představuje 20,2 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60,1 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 39,9 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 640 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit advokátu žalobkyně.

30. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.