56 C 72/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Kvízovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Palackého 4058, 430 01 Chomutov pro zaplacení 13 205 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 711 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 494 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 12 711 ve výši 14,75% Kč od 21. 3. 2024 do zaplacení, smluvního úroku z prodlení 9,9% ročně z částky 12 711 Kč od 21. 3. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 36,32 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení ve výši 633,66 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 604,44 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 29. 11. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že se žalovaným uzavřela dne 4. 9. 2023 smlouvu o nákupu na splátky na základě, které poskytla žalovanému úvěr ve výši 12 711 Kč na nákup zboží u prodejce , právnická osoba, tak, že tyto peněžní prostředky převedla na účet prodejce a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 9,9 % ročně. Žalobkyně byla žalovaným kontaktována prostřednictvím samotného zprostředkovatele , právnická osoba, . Žalovaný vyplnil žádost o úvěr prostřednictvím zprostředkovatele, kdy tato online vyplněná žádost byla zaznamenána do informačního systému žalobkyně. Smlouva na nákup zboží tak byla uzavřena elektronicky právě prostřednictvím zprostředkovatele. Zprostředkovatel spolu s žalovaným zadal potřebné údaje do elektronického portálu žalobkyně. Osobní údaje žalovaného byly zprostředkovatelem ověřeny pomocí občanského průkazu. Smlouva o nákupu zboží byla následně podepsána prostřednictvím SMS. Žalovaný deklaroval příjmy ve výši , částka, a závazky nebyly deklarovány žádné. Žalovaný byl prověřen v bankovním a nebankovním registru klientských informací. Žalovaný neměl evidovány závazky po splatnosti. Žalovaný však neuhradil finanční prostředky řádně a včas a dostal se do prodlení. Ač byl žalovaný vyzván k uhrazení dlužné částky, poskytnuté finanční prostředky neuhradil a žalobkyně tak od smlouvy odstoupila a úvěr ke dni 20. 3. 2024 zesplatnila. O zesplatnění byl žalovaný žalobkyní informován dopisem. Žalovaný za dobu trvání úvěrové smlouvy neuhradil ničeho, Anonymizováno2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

4. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění: Z detailu dotazu bylo zjištěno, že tímto byl žalovaný prověřován v registru klientských informací, bankovních a nebankovních registrech, CEE/CRE, kdy žalovaný byl shledán bez negativních záznamů, měl podanou 1 žádost (ze dne 29. 8. 2023) o , Anonymizováno, , Anonymizováno, (úvěrový rámec 22 000 Kč) a 1 žádost (ze dne 29. 8. 2023) o , Anonymizováno, , Anonymizováno, (úvěrový rámec 10 000 Kč) odvolanou. CB skóre žalovaného bylo stanoveno jako příliš nové pro skórování.

5. Ze standardních informací o spotřebitelském úvěru a podmínek nákupu na splátky byly zjištěny základní parametry úvěru, kdy se mělo jednat o spotřebitelský úvěr (splátkový prodej) s čerpáním ve výši 12 711 Kč. Úvěr bude čerpán po uzavření smlouvy, a to na účet prodávajícího financovaného zboží. Smlouva bude uzavřena na 24 měsíců (do 20. 9. 2025) s měsíční splátkou 638,39 Kč. Celková částka ke splacení by měla činit 15 321,11 Kč, dohodnutý úrok 9,90 % ročně, měsíční poplatek za správu smlouvy 49 Kč. Smlouva bude uzavřena na základě žádosti, a to prostřednictvím elektronických médií.

6. Z listiny nazvané smlouva o nákupu na splátky č. , Anonymizováno, soud zjistil, že návrh této smlouvy byl vytvořen dne 4. 9. 2023, na základě této smlouvy se žalobkyně měla zavázat poskytnout peněžní prostředky ve výši 12 711 Kč na koupi zboží (mobilní telefon – , Anonymizováno, , Anonymizováno, ) prodejci/zprostředkovateli (, právnická osoba, .) a žalovaný se naproti tomu měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok v sazbě 9,9 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 638,39 Kč. Celková částka k uhrazení měla činit 15 321,11 Kč. Smlouva však není žádným z účastníků podepsána.

7. Z výpisu z účtu , právnická osoba, . z období 4. 9. 2023 bylo zjištěno, že dne 4. 9. 2023 byla na bankovní účet č. , č. účtu, poskytnuta částka 12 711 Kč.

8. Z dopisu ze dne 7. 2. 2024 soud zjistil, že jím žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě 2 566,02 Kč, jinak bude nucena přistoupit k odstoupení od smlouvy.

9. Z dopisu ze dne 22. 3. 2024 soud zjistil, že jím žalobkyně odstoupila od úvěrové smlouvy, neboť se žalovaný dostal se splácením do prodlení, prohlásila veškeré závazky z poskytnutého úvěru splatnými ke dni 22. 3. 2024 a žalovaného tak vyzvala k zaplacení celkem 13 874,98 Kč.

10. Z dopisu ze dne 8. 11. 2024 soud zjistil, že jím zástupkyně žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě celkem 15 866,53 Kč, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Dle poštovního podací archu byla výzva odeslána dne 8. 11. 2024.

11. Z přípisu , právnická osoba, . ze dne 7. 3. 2025 soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . je vlastníkem/disponentem bankovního účtu č. , č. účtu, , kdy dne 4. 9. 2023 byla na tento účet poskytnuta částka ve výši 12 711 Kč.

12. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Dne 4. 9. 2023 hodlala žalobkyně s žalovaným uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru na základě žádosti žalovaného. Ve smlouvě se žalobkyně měla zavázat poskytnout částku 12 711 Kč. Úvěr měl být čerpán po uzavření smlouvy, a to na účet prodávajícího financovaného zboží. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnuté finanční prostředky společně se smluvním úrokem pravidelně v měsíčních splátkách. Žalobkyně poskytla zprostředkovateli na jeho bankovní účet dne 4. 9. 2023 částku ve výši 12 711 Kč. Žalovaný však poskytnuté finanční prostředky nesplatil řádně a včas. Žalobkyně úvěr s ohledem na prodlení žalovaného s uhrazením splátek zesplatnila, a to dopisem ze dne 22. 3. 2024. Žalovaný však na úvěr neuhradil ničeho. Zástupce žalobkyně žalovaného upomínal k uhrazení dluhu upomínkou ze dne 8. 11. 2024, odeslanou téhož dne. Žalovaný však ničeho neuhradil.

13. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

16. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

17. Podle § 562 odst. 1 o.z písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.

18. Podle § 582 odst. 1, věty první, o.z není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí.

19. Dle § 2395 o.z se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části a z jiných než žalobkyní uvedených důvodů. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi ní a žalovaným byla dne 4. 9. 2023 uzavřena smlouva, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout zprostředkovateli finanční prostředky ve výši 12 711 Kč a žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit, včetně smluvního úroku. Předložená smlouva o úvěru ze dne 4. 9. 2023 není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného (ani jiného účastníka). Pokud v daném případě mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku je zřejmé, že žalobkyně ve skutečnosti nevěděla (vědět nemohla), kdo skutečně s ním „na dálku“ komunikoval, kdo údaje zadával (zda žalovaný sám, či osoba od žalovaného odlišná, která osobní údaje žalovaného „pouze“ použila) a kdo smlouvu o úvěru elektronicky podepsal.

21. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle § 565 věty druhé o.z. v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalovaného, ten však v řízení zůstal nečinný. Nepřímé důkazy v podobě prokázání vlastnictví účtu a vyplacení peněžních prostředků na tento účet, jakož i případné splácení úvěru sice mohou vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřela žalovaný, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalovaného k uzavření smlouvy bez jeho vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaný (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděl o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne 26. 6. 2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu podepsal právě žalovaný. Žalobkyně však ničeho neprokázala. S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavřel, že v daném případě nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající se žalobkyní o uzavření úvěrové smlouvy ani nebyla splněna písemná forma vyžadována k zachování platnosti právního jednání, tedy nebyly splněny podmínky zakotvené v ustanovení § 561 odst. 1 věta první o.z., ani § 562 odst. 1 o.z.

22. Z ustanovení § 104 zák. o spotřebitelském úvěru vyplývá, že smlouva, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu. Písemnou formu je nutno odlišit od formy listinné, neboť písemná forma může být realizována i bez listinné podoby a bez trvalého nosiče dat, například elektronickými prostředky komunikace na dálku, které splňují požadavky občanského zákoníku na písemnou formu, tedy možnost zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila (§ 561 odst. 1 o.z. a § 562 odst. 1, 2 o.z.). V projednávané věci k uzavření smlouvy mělo dojít prostřednictvím komunikace na dálku, a to prostřednictvím registrace žalovaného a jedinečného autorizačního kódu (SMS kódu). Tato forma uzavírání smlouvy nesplňuje požadavek na jednoznačnou identifikaci osoby, která smlouvu sjednává, neboť se tak děje bez uznávaného elektronického podpisu, respektive jiného jednoznačného identifikátoru v rámci uceleného systému zabezpečených internetových stránek. V projednávaném případě tak smlouva, v níž měla být sjednána tvrzený úvěr, trpí nedostatkem písemné formy. A protože zákon spojuje tuto podmínku s platností právního jednání (§ 561 odst. 1 o.z.), je podle názoru soudu smlouva o úvěru neplatná.

23. Zároveň soud, pokud odhlédne od výše odůvodněné neplatnosti smlouvy pro nedostatek písemné formy, konstatuje, že žalobkyně důsledně v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 spotřebitelského zákona neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného úvěr splácet, kdy pouze uvedla, že prověřovala žalovaného v bankovních a nebankovních registrech bez negativního výsledku, dále uvedla deklarovaný příjem žalovaného ve výši 24 000 Kč a žádné závazky. Žalobkyně však již podrobněji nezkoumala a ani neuváděla, co tvoří příjem žalovaného, zda se jedná o příjem ze zaměstnání či jiné výdělečné činnosti nebo má žalovaný ještě nějaké další příjmy. Dále žalobkyně neuvedla a tím méně prokázala jaká je výdajová stránka žalovaného. K této žalobkyně nedoložila žádných důkazů. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně aktuálním potvrzením zaměstnavatele dlužníka o tom, že žalovaný je v době před uzavřením smlouvy zaměstnán a s jakým výdělkem a také jaké jsou výdaje žalovaného. Žalobkyně ani netvrdila, že by nějaké informace od žalovaného zjišťovala (krom příjmu) nadto aby tyto dokládala. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit.

24. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného úvěr splácet, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje ustanovení § 580 odst. 1 o.z., neplatná, přičemž k této neplatnosti právního jednání přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).

25. S odkazem na § 87 odst. 1 zákona o úvěru je pak žalovaný za daného stavu povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru poníženou o již učiněné splátky v době přiměřené jeho možnostem, v daném případě je tedy povinen vrátit částku 12 711 Kč, když ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotné neplatné smlouvy soud žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť úprava obsažená v zákoně o úvěru ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobce tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení (§ 1968, § 1970 o.z.), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne 20. 4. 2022 splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 zákona o SP spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobce může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož však možnostem žalovaného neodpovídají žádné splátky a ani nedeklaroval očekávání jakýchkoliv příjmů v budoucnosti, uložil mu soud dluh uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

26. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 604,44 Kč, přičemž tato částka představuje 92,52 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 96,26 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 3,74 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 205 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit advokátu žalobkyně.

27. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.