56 C 79/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Kvízovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 64 920 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 40 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 24 920 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % z částky 56 000 Kč od 22. 2. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4 125,27 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 10. 12. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 64 920 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 19. 10. 2023, 26. 10. 2023 prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky, a to na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný vyplnil registrační formulář a dokončil proces registrace zadáním verifikační SMS do žádosti o úvěr, to vše v klientské zóně na webových stránkách , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . Žalovaný zadal vlastní heslo pro přístup k jeho uživatelskému profilu. Žalovaný měl dále provést verifikační platbu ve výši 1 Kč prostřednictvím bankovního převodu. Žalobkyně prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet, kdy k ověření výši příjmů žalovaný žalobkyni poskytl výpis ze svého bankovního účtu či výplatní listy. Smlouva byla žalovaným podepsána prostřednictvím SMS kódu (, Anonymizováno, ). Žalobkyně žalovaného dále lustrovala v interních a externích databázích (ISIR, CEE, CRKI, BRKI). Odesláním žádosti o úvěr žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen úvěr splatit. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřována výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji při ponechání rezervy 10% rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku (10 % se musí rovnat minimálně životnímu minimu). Žalovaný doložil (výplatními páskami), že je zaměstnán ve společnosti , právnická osoba, ., a to s příjmem minimálně ve výši 36 154 Kč (červen 2024), ve výši 29 591 Kč (červenec 2023), ve výši 17 533 Kč (srpen 2023), ve výši 28 595 (září). Výdaje byly doloženy výpisem z účtu. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně se smluvním úrokem. Žalovaný úvěr žalobkyni i přes výzvu neuhradil a s úhradou celého úvěru se dostal do prodlení. Žalobkyně žalovaného v upomínce ze dne 18. 2. 2024 informovala o zesplatnění celého úvěru ke dni 21. 2. 2024. Žalovaný byl taktéž vyzván právním zástupcem žalobkyně v rámci předžalobní upomínky ze dne 2. 10. 2024.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

4. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění: Z kopie občanského průkazu bylo zjištěno že žalobkyně disponovala osobními údaji žalovaného.

5. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr byly zjištěny základní informace o žalovaném a jeho poměrech, kdy bylo uvedeno, že žalovaný je ženatý, žije s dalšími 2 členy v domácnosti, 2 členové domácnosti mají příjmy, má jednu vyživovací povinnost, bydlí v družstevním bytu, má středoškolské vzdělání s výučním listem, je zaměstnaný u společnosti , právnická osoba, . jako dělník s měsíčním příjmem 26 , Anonymizováno, , měsíční výdaje 19 000 Kč.

6. Z výpisů z účtu žalovaného za období od 2/2023 - 4/2023 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek v měsíci únor 2023 činil - 8 271,96 Kč, konečný zůstatek činil – 40,79 Kč, kdy v rámci tohoto měsíce byla žalovanému na účet připsána částka , částka, (od společnosti , právnická osoba, .), další plusové operace na účtu byly zaznamenány od společnosti , právnická osoba, ., , právnická osoba, . a , právnická osoba, ., na nájemném byla odepsána platba ve výši 4 088 Kč, dále byly v tomto měsíci zaznamenány plusové operace z čerpání úvěru, v měsíci březen 2023 činil počáteční zůstatek - , částka, a konečný zůstatek činil - , částka, , kdy v rámci tohoto měsíce byla žalovanému na účet připsána částka , částka, (od společnosti , právnická osoba, .), další plusové operace na účtu byly zaznamenány od společnosti , právnická osoba, ., , právnická osoba, . a , právnická osoba, ., na nájemném byla odepsána platba ve výši 4 088 Kč, dále byly v tomto měsíci zaznamenány plusové operace z čerpání úvěru (, Anonymizováno, , Anonymizováno, ), v měsíci duben 2023 činil počáteční zůstatek – 5 023,78 Kč a konečný zůstatek činil - 5 082,80 Kč, kdy v rámci tohoto měsíce byla žalovanému na účet připsána částka 36 319 Kč (od společnosti , právnická osoba, .), další plusové operace na účtu byly zaznamenány od společnosti , právnická osoba, ., , právnická osoba, . a , právnická osoba, ., na nájemném byla odepsána platba ve výši 4 088 Kč, na energie společnosti , právnická osoba, . odepsána platba 7 097,30 Kč dále byly v tomto měsíci zaznamenány mínusové operace na splátky úvěru.

7. Z výplatních pásek společnosti , právnická osoba, . za období od 6 - 9/2023 bylo zjištěno, že žalovanému byla vyplacena mzda za 6/2023 ve výši , částka, , za 7/2023 ve výši , částka, , za 8/2023 ve výši , částka, a za 9/2023 ve výši , částka, .

8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 19. 10. 2023 bylo zjištěno, že tato smlouva není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného. Z obsahu textu této listiny vyplývá, že žalobkyně a žalovaný měli uzavřít smlouvu, na jejímž základě se měla žalobkyně zavázat na požádání žalovaného poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve formě revolvingového úvěru do výše 30 000 Kč s možností opakovaného čerpání a žalovaný se měl zavázat vrátit poskytnuté peníze, včetně úroků, kdy výše úrokové sazby byla stanovena na 40 % měsíčně. Pro případ prodlení žalovaného s plněním jeho závazků se měl žalovaný zavázat uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně a dále nahradit účelně vynaložené náklady, které vznikly žalobkyni v souvislosti s prodlením žalovaného.

9. Ze všeobecných obchodních podmínek byly zjištěny základní pravidla obchodních vztahů mezi žalobkyní a klienty a vzájemná práva a povinnosti klienta a žalobkyně při zřizování, vedení a rušení klientské zóny, při poskytování služeb.

10. Z částečného výpisu z účtu č. , č. účtu, bylo zjištěno, že z tohoto účtu byla dne 19. 10. 2023 odeslána platba ve výši 18 000 Kč a dne 26. 10. 2023 platba ve výši 22 000 Kč, obě na bankovní účet č. , č. účtu, .

11. Z výzvy k úhradě – oznámení o zesplatnění ze dne 18. 2. 2024 bylo zjištěno, žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 111 045 Kč, a to do tří dnů ode dne doručení výzvy a oznámila mu, že s ohledem prodlení s uhrazení dlužné částky zesplatňuje dluh žalovaného ke dni 18. 2. 2024.

12. Z výzvy ze dne 2. 10. 2024 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 123 851,31 Kč, a to do tří dnů. Tato výzva byla dle poštovního podacího lístku odeslána dne 2. 10. 2024.

13. Z potvrzení o platbě , právnická osoba, . ze dne 5. 2. 2025 bylo zjištěno, že v říjnu 2023 byly na účet č. , č. účtu, poukázány částky 18 000 Kč a 22 000 Kč, majitelem/disponentem tohoto bankovního účtu je žalovaný.

14. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Dne 19. 10. 2023 hodlala žalobkyně s žalovaným uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to na základě žádosti žalovaného. Ve smlouvě se žalobkyně měla zavázat poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 30 000 Kč s možností opakovaného čerpání, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnuté finanční prostředky společně se smluvním úrokem pravidelně v měsíčních splátkách. Žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet dne 19. 10. 2023 částku 18 000 Kč a dne 26. 10. 2023 částku 22 000 Kč. Žalovaný však na poskytnuté finanční prostředky nesplatil řádně a včas. V důsledku porušení povinnosti na straně žalovaného došlo dne 18. 2. 2024 k zesplatnění celého úvěru. O této skutečnosti byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 18. 2. 2024. Zástupce žalobkyně žalovaného upomínal k uhrazení dluhu upomínkou ze dne 2. 10. 2024, odeslanou téhož dne.

15. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

18. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

19. Podle § 562 odst. 1 o.z písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.

20. Podle § 582 odst. 1, věty první, o.z není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí.

21. Dle § 2395 o.z se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části a z jiných než žalobkyní uvedených důvodů. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi ní a žalovaným byla dne 19. 10. 2023 uzavřena smlouva, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžité prostředky až do výše 30 000 Kč s možností opakovaného čerpání a žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit, včetně smluvního úroku. Předložená smlouva o úvěru ze dne 19. 10. 2023 není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného. Pokud v daném případě mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, je zřejmé, že žalobkyně ve skutečnosti nevěděla (vědět nemohla), kdo skutečně s ním „na dálku“ komunikoval, kdo údaje zadával (zda žalovaný sám, či osoba od žalovaného odlišná, která osobní údaje žalovaného „pouze“ použila) a kdo smlouvu o úvěru elektronicky podepsal.

23. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle § 565 věty druhé o.z. v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalovaného, ten však v řízení zůstal nečinný. Nepřímé důkazy v podobě prokázání vlastnictví účtu a vyplacení peněžních prostředků na tento účet, jakož i případné splácení úvěru sice mohou vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřela žalovaný, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalovaného k uzavření smlouvy bez jeho vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaný (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděl o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne 26. 6. 2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu podepsal právě žalovaný. Žalobkyně však ničeho neprokázala. S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavřel, že v daném případě nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající se žalobkyní o uzavření úvěrové smlouvy ani nebyla splněna písemná forma vyžadována k zachování platnosti právního jednání, tedy nebyly splněny podmínky zakotvené v ustanovení § 561 odst. 1 věta první o.z., ani § 562 odst. 1 o.z.

24. Z ustanovení § 104 zák. o spotřebitelském úvěru vyplývá, že smlouva, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu. Písemnou formu je nutno odlišit od formy listinné, neboť písemná forma může být realizována i bez listinné podoby a bez trvalého nosiče dat, například elektronickými prostředky komunikace na dálku, které splňují požadavky občanského zákoníku na písemnou formu, tedy možnost zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila (§ 561 odst. 1 o.z. a § 562 odst. 1, 2 o.z.). V projednávané věci k uzavření smlouvy mělo dojít prostřednictvím komunikace na dálku, a to prostřednictvím registrace žalovaného a jedinečného autorizačního kódu (SMS kódu). Tato forma uzavírání smlouvy nesplňuje požadavek na jednoznačnou identifikaci osoby, která smlouvu sjednává, neboť se tak děje bez uznávaného elektronického podpisu, respektive jiného jednoznačného identifikátoru v rámci uceleného systému zabezpečených internetových stránek. V projednávaném případě tak smlouva, v níž měla být sjednána tvrzený úvěr, trpí nedostatkem písemné formy. A protože zákon spojuje tuto podmínku s platností právního jednání (§ 561 odst. 1 o.z.), je podle názoru soudu smlouva o úvěru neplatná.

25. Zároveň soud, pokud odhlédne od výše odůvodněné neplatnosti smlouvy pro nedostatek písemné formy, konstatuje, že žalobkyně důsledně v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 spotřebitelského zákona neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně si sice opatřila výpis z bankovního účtu žalovaného (období 2-4/2023) a dále výplatní pásky žalovaného (6-9/2023), avšak tyto řádně nezkoumala. Pokud by tak učinila, zjistila bych že sice žalovaný dosahuje poměrně slušného příjmu ze zaměstnání, avšak jeho mínusové platební operace během měsíce převažují a jak počáteční, tak i konečný stav účtu dozajista neposkytuje záruku řádné úvěruschopnosti. Dle výpisu z bankovního účtu bylo možné zjistit, že žalovaný se věnuje sázení (, právnická osoba, ., , právnická osoba, ., , právnická osoba, .) a i když jsou z této činnosti na účtu vedeny plusové operace je zřejmé, že v tomto směru musí být nejprve finanční prostředky investovány, aby pak případně mohly být hodnoceny. Žalovaný měl i další závazky, jejichž měsíční úhrada se promítala do povinných odchozích plateb žalovaného. Žalobkyně pak ani netvrdila, že by zkoumala jak příjmovou, tak i výdajovou stránku žalovaného.

26. Odborná péče ale předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně aktuálním potvrzením zaměstnavatele dlužníka o tom, že žalovaný je v době před uzavřením smlouvy zaměstnán a s jakým výdělkem. Žalobkyně nepředložila potvrzení zaměstnavatele a ani pracovní smlouvu. Byly sice doloženy výpisy z účtu, kde je příjem v podobě mzdy uveden, nicméně pro komplexní posouzení je třeba zkoumat, zda se jedná o pracovní poměr na dobu určitou či dobu neurčitou. Soud má tak za to, že příjmová stránka žalovaného nebyla řádně zkoumána ani doložena. Výdajová stránka žalovaného nebyla taktéž řádně zkoumána a ani doložena. Je nezbytné, aby předchůdkyně žalobkyně zkoumala např. výši nákladů žalovaného na bydlení, výdaje související s uspokojováním ostatních životních potřeb apod. a tyto ověřila. Pokud předchůdkyně žalobkyně nic z výše uvedeného nezkoumala, lze tak uzavřít, že nezkoumala řádně výdaje žalovaného.

27. S ohledem na výše uvedené skutečnosti, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru a věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit.

28. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného úvěr splácet, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje ustanovení § 580 odst. 1 o.z., neplatná, přičemž k této neplatnosti právního jednání přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).

29. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla na jeho bankovní účet poukázána dne 19. 10. 2023 částka ve výši 18 000 Kč a dne 26. 10. 2023 částka 22 000 Kč a dle tvrzení žalobkyně žalovaný na úvěr ničeho neuhradil.

30. S odkazem na § 87 odst. 1 zákona o úvěru je pak žalovaný za daného stavu povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru (40 000 Kč) poníženou o již učiněné splátky (0 Kč) v době přiměřené jeho možnostem, v daném případě je tedy povinen vrátit částku 40 000 Kč, když ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotné neplatné smlouvy soud žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť úprava obsažená v zákoně o úvěru ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobce tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení (§ 1968, § 1970 občanského zákoníku), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne 20. 4. 2022 splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 zákona o SP spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobce může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož však možnostem žalovaného neodpovídají žádné splátky a ani nedeklaroval očekávání jakýchkoliv příjmů v budoucnosti, uložil mu soud dluh uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

31. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na poměrnou náhradu nákladů řízení v částce 4 125,27 Kč, přičemž tato částka představuje 23,22 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 61,61 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 38,39 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 246 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (účinného do 31. 12. 2024 dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 64 920 Kč sestávající z částky 3 700 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 000 Kč ve výši 2 520 Kč. Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit advokátu žalobkyně.

32. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.