57 C 121/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Vrzáčkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČ IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně . Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno – Anonymizováno zastoupené Jméno Zástupce , advokátem sídlem Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 62 608,62 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 459,65 Kč s ročním zákonným úrokem z prodlení z částky 14 459,65 Kč ve výši 12 % od 1. 4. 2025 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 48 148,97 Kč s úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 61 098,62 Kč od 30. 7. 2025 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení z částky 62 608,62 Kč ve výši 12 % od 30. 7. 2025 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 236,87 Kč a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 818,54 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou ke zdejšímu soudu dne 1.9.2025 doplněnou k výzvě soudu podáním ze dne 27.11.2025 domáhala na žalované zaplacení částky 62 608,62 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tvrzením, že žalovaná uzavřela s žalobkyní dne 8.4.2021 smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , na základě které jí byl žalobkyní poskytnut bezúčelový úvěr ve výši 94 000 Kč bezhotovostně převodem na účet žalované. Žalovaná se zavázala splatit jej v 96měsíčních anuitních splátkách po 1 578 Kč se splatností ke každému 14. dni v měsíci. Dne 28.9.2024 k žádosti žalované došlo ke změně splatnosti na 26. den v měsíci. Dne 12.4.2024 bylo vyhověno žalované, která žádala o mimořádnou splátku. Ta byla provedena 11.4.2024 ve výši 1 700 Kč. V důsledku toho se změnil počet anuitních splátek na 95. Nedílnou součástí byly Obchodní podmínky pro , Anonymizováno, spotřebitelské úvěry, které žalovaná obdržela před uzavřením smlouvy a souhlasila s nimi. Žalobkyně byla oprávněna účtovat poplatky podle Sazebníku poplatků , Anonymizováno, . Dlužné poplatky činí částku 1 510 Kč a tvoří jej poplatek za pojištění úvěru ve výši 105 Kč měsíčně (11/2024, 12/2024), poplatek za upomínku k úhradě dlužných částek ve výši 300 Kč a dvojí poplatek za výzvu k úhradě ve výši 500 Kč/upomínka. Žalovaná porušila své povinnosti splácet úvěr řádně a včas, naposledy se ocitla v prodlení s úhradou splátky splatné ke dni 26.11.2024, žalobkyně přistoupila k prohlášení úvěru za okamžitě splatný až po odeslání poslední výzvy k zaplacení žalované dne 10.1.2025. Veškeré závazky žalované se staly splatnými dne 26.3.2025. K datu zesplatnění dlužila žalovaná částku 65 845,93 Kč, kterou tvořila jistina ve výši 61 571,63 Kč, kapitalizovaný běžný úrok ve výši 2 676,57 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 87,73 Kč a poplatky ve výši 1 510 Kč. Ke dni 29.7.2025 činila dlužná jistina částku 61 098,62 Kč, kapitalizovaný běžný úrok částku 4 236,87 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 1 818,54 Kč a poplatky částku 1 510 Kč.Žalobkyně před poskytnutím úvěru s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované a také po nahlédnutí do informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele. V případě, kdy je žalobkyně schopna určit výši příjmů a výdajů na základě odborné kontroly finančních toků na běžném účtu vedeném u žalobkyně a čestného prohlášení žalované o výši příjmů v žádosti o úvěr, nevyžaduje žalobkyně zpravidla k posouzení úvěruschopnosti potvrzení o výši příjmů vystavené zaměstnavatelem žalované. Žalobkyně je bankovním subjektem, který je pravidelně kontrolován ČNB. Příjem zjištěný na základě transakcí na běžném účtu žalované činil 25 047,20 Kč, kdy jde o průměr za pět měsíců, konkrétně období od října 2020 do února 2021. Takto z transakcí na běžném účtu zjištěné příjmy výrazně přesahují příjmy deklarované žalovanou v žádosti o úvěr ve výši 14 740 Kč jako zaměstnance společnosti , právnická osoba, současně pobírajícího rodičovský příspěvek od Úřadu práce. Oba příjmy byly ověřeny nahlédnutím do výpisu z účtu žalované vedeného žalobkyní. Žalobkyně dále vycházela z částky 8 792 Kč jako výdajů žalované vypočtených na základě transakcí na běžném účtu a na základě informací ze žádosti, zahrnujících životní minimum, náklady na bydlení, náklady na splátky, mandatorní výdaje a deklarované platby na pojištění. Platební kapacita zjištěná systémem tak byla vypočtena na částku 16 255,20 Kč, a tedy platební kapacita pro splátku ve výši 1 578 Kč tak byla dostatečná. Výdaje a platební kapacita jsou vypočítávány vnitřním systémem žalobkyně na základě vyhodnocení kreditních a debetních obratů na běžném účtu žalované, kdy tyto údaje jsou také porovnány s údaji o životním minimu a průměrných výdajích obyvatelstva podle databáze , právnická osoba, . Takovým údajem je údaj o průměrných výdajích domácnosti na osobu v roce 2020 ve výši 12 550,83 Kč. Dále žalobkyně do výpočtu platební kapacity žalované zadávala výši výdajů zjištěnou z pohybů na běžném účtu žalované, které jsou pouze mírně nižší, než průměrné výdaje domácností za rok 2021. Dále žalobkyně dne 8.4.2021 prověřovala, zda společnosti , právnická osoba, . jako organizátor největších českých úvěrových registrů eviduje u žalované nepovolené debety, finanční delikvence, exekuce atd. Rovněž žalovanou prověřila prostřednictvím registru SOLUS a ani v tomto registru nezjistila žalobkyně žádné závadové záznamy o žalované. Žalobkyně tak s odbornou péčí posoudila schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet.Na základě smlouvy o elektronickém bankovnictví a obchodních podmínek byly mezi žalobkyní a žalovanou sjednány služby elektronického bankovnictví a žalované přiděleno unikátní identifikační číslo , IČO, , PIN a při každém přihlášení byl zasílán SMS klíč na telefonní číslo , tel. číslo, v žádosti, tj. , Anonymizováno, . Podle čl. VI obchodních podmínek je žalovaná prostřednictví elektronického bankovnictví oprávněna uzavírat smlouvy o vybraných bankovních produktech s žalobkyní, kdy podepíše smlouvu SMS klíčem, případně potvrdí souhlas s jejím obsahem pouhým klikem. K uzavření úvěrové smlouvy došlo elektronicky, když se žalovaná přihlásila ke svému účtu elektronického bankovnictví a smlouvu potvrdila SMS klíčem, podepsala tímto způsobem žádost o spotřebitelský úvěr s identifikačním čísle , hodnota, . Žalovaná od doby 14.5.2021, kdy zaplatila žalobkyni prvou splátku, zaplatila žalobkyni celkem 79 540,35 Kč, kdy 37 683,44 Kč bylo započteno na smluvní úrok, částka 32 901,38 Kč na jistinu, částka 45,53 Kč bylo započteno na zákonný úrok z prodlení a 8 910 Kč bylo započteno na poplatky.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení zůstala zcela pasivní.

3. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen „o. s. ř.“), když žalovaná se k jednání nedostavila a ani nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání.

4. Z Žádosti o služby – elektronické bankovnictví poštovní spořitelny (návrh na uzavření smlouvy) je patrné, že jej podala žalovaná a žádala banku o uzavření smlouvy o Elektronickém bankovnictví Poštovní spořitelny. Uvedla své číslo mobilního telefonu , tel. číslo, , vyplnila požadované limity a dne 18.5.2020 vlastnoručně podepsala.

5. Z Předsmluvních informací ke spotřebitelskému úvěru lze zjistit celkové parametry úvěru – výši 94 tis., druh – neúčelový, bezhotovostně, dobu trvání do 14.4.2029, splátky – 96 po 1 578 Kč, celkovou částku ke splacení ve výši 151 466,34 Kč, úročení – 12,9 % ročně a další důležité aspekty smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru.

6. Z Žádosti o poskytnutí úvěru č. , hodnota, ze dne 8.4.2021 vyplynulo, že žalovaná požádala o poskytnutí úvěru ve výši 94 tis. Kč, uvedla své údaje včetně č. OP a rodného čísla, čistý měsíční příjem ve výši 14 740 Kč a pravidelné měsíční výdaje bez splátek úvěru ve výši 200 Kč. Datum čerpání úvěru byl 8.4.2021, počet splátek 96, pojištění úvěru „Pro zdraví“, datum prvé splátky 14.5.2021.

7. Z listiny označené jako Smlouva o úvěru jsou zřejmé totožné informace jako z listiny označené jako Předsmluvní informace ke spotřebitelskému úvěru, pokud jde o jeho parametry, jen výše splátky včetně pojištění činila 1 683 Kč měsíčně. Dále byly upravena další práva a povinnosti smluvních stran, jako splácení, výše poplatků, pojištění k úvěru apod.

8. Ze záznamu o podpisu klienta bylo zjištěno, že žalovaná podepisovala prostřednictvím SMS klíče , Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, a , Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ve dvojím případě zde označené dokumenty dne 8.4.2021.

9. Z Výpisu z účtu žalované vedeného u , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a.s. za duben 2021 je patrné, že částka 94 000 Kč byla připsána na účet č. , č. účtu, dne 8.4.202110. Z Obchodních podmínek pro , Anonymizováno, spotřebitelské úvěru plynou obecná práva a povinnosti stran smluvních vztahů.

11. Z Výpisu z účtu žalované za období od 1.10.2020 do 15.2.2021 vyplývá, že žalovaná nakupovala pravidelně u obchodníků s potravinami (Kaufland, Lidl, Penny apod.), nákupy hradila kartou, vybírala z bankomatů, za poplatek se dotazovala na zůstatek na účtu, hradila kartou nákupy v drogeriích. Pravidelně kolem 10. dne v měsíci jí Úřad práce , adresa, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . poukazoval na účet částku 10 000 Kč, dále společnost , právnická osoba, kolem 8. dne v měsíci částky cca ve výši 11 – bezmála 15 tis. Kč.

12. Z Žádosti o změnu úvěru je patrné, že elektronicky podepsanou žádostí ze dne 5.9.2024 žalovaná žádala banku o změnu data měsíční splátky spotřebitelského úvěru na 26. den v měsíci.

13. Z Žádosti o změnu úvěru ze dne 11.4.2024 soud zjistil, že žalovaná požádala o částečnou mimořádnou splátku jistiny se zachováním výše splátky a zkrácením doby splácení ke dni 11.4.2024 ve výši 1 700 Kč.

14. Oběma žádostem žalované bylo vyhověno, což bylo žalované oznámeno přípisy ze dne 12.4.2024 a 28.9.202415. Ze Sazebníku , Anonymizováno, pro fyzické osoby – občany účinného k 1.7.2024 byla zjištěna výše jednotlivých poplatků za služby a produkty poskytované bankou od uvedeného data.

16. Výzvou k zaplacení dluhu bylo zjištěno, že k 10.12.2024 byla žalovaná v prodlení s úhradou částky 1 984,48 Kč, ke dni 18.12.2024 byla žalovaná v prodlení se splácením úvěru částkou 2 486,80 Kč.

17. Poslední výzvou k úhradě dluhu ze dne 10.1.2025 banka urgovala žalovanou o úhradu dlužné částky 4 681,75 Kč s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru ke dni 9.2.2025 pro případ neuhrazení dluhu v určené lhůtě. Zásilka byla uložena k vyzvednutí 13.1.2025, vrátila se bance s poznámkou nevyzvednuto.

18. Z Oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 28.3.2025 soud zjistil, že banka oznámila žalované prohlášení úvěru za okamžitě splatný pro neuhrazené dlužné částky z daného smluvního vztahu a požadovala po žalované úhradu částky 65 872,91 Kč celkem. Zásilku podala k poštovní přepravě, tato se vrátila po uplynutí úložní lhůty plynoucí od 1.4.2025 bance jako nevyzvednutá.

19. Z Všeobecných obchodních podmínek – pojištění osob ze dne 1.7.2018 jsou patrná práva a povinnosti pojištění osob, které sjednává , právnická osoba, .

20. Z Historie splácení úvěru za období od jeho poskytnutí, resp. prvé splátky dne 14.5.2021 do 2.7.2025 soud zjistil, jakým způsobem žalovaná úvěr splácela, přičemž k datu 2.7.2025 činil dluh po zesplatnění na jistině částku 61 098,62 Kč.

21. Zástupce žalobkyně vyzval přípisem ze dne 4.8.2025 žalovanou k úhradě celkového dluhu ve výši 68 664,03 Kč. Téhož dne podal zásilku k poštovní přepravě.

22. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:

23. Žalobkyně vyplatila žalované dne 8.4.2021 na její účet vedený u , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, částku 94 000 Kč poté, co byl elektronicky odsouhlasen obsah listiny nazvané jako Smlouva o úvěru, a to SMS kódem. Žalovaná měla hradit poskytnutou částku ve splátkách, ale nečinila tak pravidelně, když již v prosinci 2024 banka žalovanou vyzvala k úhradě dlužné dílčí částky. Žalovaná požádala žalobkyni o poskytnutí úvěru ve výši 94 tis. Kč, uvedla své údaje včetně č. OP a rodného čísla, čistý měsíční příjem ve výši 14 740 Kč a pravidelné měsíční výdaje bez splátek úvěru ve výši 200 Kč. Dvakrát požádala o změnu smlouvy, konkrétně o mimořádnou splátku a o změnu splatnosti měsíční splátky, banky jí v obou případech vyhověla. Splácet tak měla po změně k 26. dne v měsíci a splátek bylo 95. Žalovaná byla opakovaně vyzývána k vrácení poskytnuté částky, avšak marně, proto banka přistoupila k prohlášení úvěru za okamžitě splatný a žádala po žalované úhradu částky 61 098,62 Kč na jistině s příslušenstvím.

24. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

25. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a dále pak zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).

26. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

27. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

28. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

29. Podle § 573 o. z., má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

30. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

31. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

32. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

33. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

34. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

35. Soud se zabýval předně tím, zda žalobkyně před uzavřením Smlouvy přistoupila k posouzení úvěruschopnosti žalované. Za tímto účelem soud poučil žalobkyni ve fázi písemné přípravy o její povinnosti tvrdit a prokázat, jakým způsobem a jaké byly získány informace o schopnosti žalované úvěr splácet, a vyzval ji k doplnění náležitých tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání (v podrobnostech viz usnesení č. l. 13). Žalobkyně reagovala podáním ze dne 27.11.2025, v němž soudu vysvětlila proces posuzování bonity klienta. Žalobkyně podle svého názoru splnila svou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy a informací zjištěných z výpisu z účtu žalované za konkrétní období. Její příjem měl činit cca 25 000 Kč měsíčně za období října 2020 až února 2021 a výdaje činily 8 792 Kč. Při platební kapacitě vypočtené systémem žalobkyně ve výši 16 255,20 Kč a splátce 1 578 Kč bez pojištění dospěla žalobkyně k závěru u schopnosti žalované splácet v budoucnu poskytnutý úvěru ve výši 94 000 Kč.

36. Zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje povinnost věřitele posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, čímž má být zajištěn princip tzv. odpovědného úvěrování, kdy věřitel musí předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet. Pokud by výsledek posouzení úvěruschopnosti spotřebitele byl negativní, není žádoucí spotřebitele zadlužovat. Primárním účelem citované právní úpravy je tedy ochrana spotřebitele před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, jakož i osobních morálně volních vlastností a životních i sociálních poměrů spotřebitele, jinými slovy řečeno, ochrana spotřebitele i před sebou samotným a vlastním neúměrným zadlužováním. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Sekundárně je chráněn jednak věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek, jednak další věřitelé, jejichž pohledávky za dlužníkem by mohly být negativně ovlivněny další zadlužováním dlužníka. Konečně je pak chráněna i společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost aj.).

37. Ustanovení § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Soud proto musí tato ustanovení vykládat v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují (zejména potvrzení o výši příjmu). Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

38. Jde-li o povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, věřitel by tak měl činit s vynaložením odborné péče. Odbornou péči lze přitom vyložit jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti [viz § 2 odst. 1 písm. p) zák. č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele]. Zdrojem informací ohledně schopnosti dlužníka splácet úvěr bude zpravidla samotný spotřebitel. Věřitel se však nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat rozpočet spotřebitele, a to jak příjmy, tak výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z projednávaného dědického řízení, prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.). Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při posuzování budoucí schopnosti spotřebitele splácet úvěr se vychází ze stávajícího stavu a presumpce jeho zachování do budoucnosti (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39).

39. K výkladu shora citovaného ustanovení se vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018, kde dospěl k závěru, že aby věřitel dostál požadavku odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti dlužníka, nemůže se spokojit pouze s jeho nedoloženým prohlášením. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, a tyto porovnat se zjištěnými informacemi o příjmech a výdajích dlužníka.

40. K výkladu uvedeného ustanovení se rovněž vyjádřil Ústavní soud v usnesení sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26. 2. 2019, kde uvedl, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (popřípadě si je nechá od žadatele doložit). Poukázal přitom i na interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13. V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil článek 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.

41. V případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak soud dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní. Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Závažnost zásahu do rozpočtu žadatele o úvěr lze zjistit až při zkoumání jeho příjmů a výdajů. Neplatnost v důsledku neprovedení kontroly úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče není např. zhojena ani skutečností, že žalovaný nějakou dobu splátky hradil teprve následně se dostal do prodlení. Naopak tato povinnost má jednoznačně preventivní povahu a sankce tak nastupuje bez ohledu na případné částečné úhrady ze strany žalované osoby. O absolutní neplatnost se dle soudu jedná i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb. Jelikož, jak bylo uvedeno shora, ustanovení § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, soud musí tato ustanovení vykládat v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, OPR-, právnická osoba, ., dostupný na http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs). Zákonodárce na to ostatně reagoval novelizací zákona č. 257/2016 Sb. provedenou zákonem č. 96/2022 Sb. (viz § 87 odst. 1 věta druhá aktuálního znění zák. č. 257/2016 Sb.).

42. Z tvrzení a listin žalobkyní předložených nemá soud za prokázané, že by žalobkyně s odbornou péčí ověřovala úvěruschopnost žalované, když tvrzení nabídnuté žalovanou nepodrobila potřebnému kritickému zkoumání. Nebyly dostatečně zkoumány její poměry majetkové, výdělkové, osobní a celková míra závazkového zatížení, jako např. výdaje na domácnost, vyživovací povinnosti, majetkové poměry apod. Čili lze konstatovat, že žalobkyně zcela rezignovala na zájem na komplexním zjištění relevantních poměrů žalované tak, aby měla dostatek vstupních právně významných údajů, které jí poslouží jako podklad pro závěr o tom, zda je žalovaná skutečně schopna v budoucnu úvěr splatit zejména proto, že se žalovaná byla podle tvrzení žalobkyně na rodičovské dovolené, nedeklarovala, že by měla partnera, který jí finančně vypomáhá, tedy byla zde pravděpodobnost příjmů jsoucích toliko z dávek státní sociální podpory. Fakt, že z citovaného výpisu z účtu žalované vyplynul další příjem od zaměstnavatele ve výši bezmála 10 tis. Kč měsíčně nemění nic na závěru o nedostatečném zkoumání podmínek pro poskytnutí úvěru, nebyly-li zkoumány požadavky ostatní. Soud má za to, že výpis z účtu za konkrétní delší období je jistě podkladem pro závěr o zjištění opakujících se příchozích platbách (výplaty od konkrétního zaměstnavatele), výdajích spadajících do každoměsíčních povinných plateb jako jsou platby na nájemném, zálohy hrazené spolu s užíváním bytu, pojištění čehokoli hrazené opakujícími se měsíčními platbami, splátky dluhů v případě ostatního závazkového zatížení, platby za telefonní a internetové služby či úhrady výživného atp., to ovšem pouze za předpokladu, že jsou dané platby identifikovatelné popisem transakce, neboť jen tak lze uzavřít, že měsíční pravidelné a doložené výdaje jsou v konkrétních částkách a jsou použitelné jako vstupní údaj pro posouzení schopnosti žadatele o úvěr tento v budoucnu splácet. Současně musí žalobce prokázat, že tyto údaje zjišťoval a následně z nich vyšel při zjišťování schopnosti klienta v budoucnu úvěr hradit. Pakliže budou dané údaje z výpisů z účtů dlužníků vyplývat a budou identifikovatelné dostatečným způsobem, mohou podle názoru soudu nahradit i potvrzení o výši příjmu od zaměstnavatele žadatele o úvěr. Soud má za to, že rovněž nelze vycházet z výdajů, které v výpisu z účtu za konkrétní období vycházejí, neboť jak je zřejmé z daného výpisu z účtu žalované, výdaje o jejích poměrech ničeho neříkají, když jsou to prakticky jen nákupy v obchodních řetězcích, u stánků rychlého občerstvení, dotazy na zůstatky na účtu, poplatky za správu účtu, nákupy oblečení či jiného zboží u vietnamských obchodníků či úhrada v hotovosti čehokoli po výběru financí z bankomatu apod. Jinými slovy tyto výdaje jsou každoměsíčně různé, nahodilé a zbytné. Výpis z účtu nehovoří ničeho o pravidelných, nutných výdajích na nezbytné povinné každoměsíční potřeby žalované.

43. Pokud by soud nezkoumal posouzení úvěruschopnosti ex offo, osoby poskytující spotřebitelský úvěr by těžily ze své vlastní nepoctivosti, pokud by neposuzovaly úvěruschopnost svých klientů a spoléhaly se na to, že klienti uvedený nedostatek namítat nebudou. Primárně to byl tedy původní věřitel, kdo pochybil, když nesplnil povinnost uloženou mu § 86 z. s. ú. Nedostatek odborné péče přitom nikterak nezmírňuje ani případné uvedení nepravdivých informací žalovanou či snad podpis žalované stvrzující správnost poskytnutých informací a odbornost vyvinutou původním věřitelem. Soud proto nebyl s to objektivně zhodnotit, jakým způsobem žalobkyně úvěruschopnost zkoumala.

44. Současně nelze podmiňovat povinnost úvěrujícího s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost úvěrovaného poctivým chováním úvěrovaného. V opačném případě, pokud by úvěrovaný v rámci ověřování úvěruschopnosti postupoval nepoctivě, zbavil by se úvěrující jednak povinnosti vynaložit na posouzení úvěruschopnosti odbornou péči, jednak negativních následků nesplnění takové povinnosti. Takový výklad je však zjevně v rozporu se smyslem a účelem dotčené právní normy. Bezpochyby účelem (jedním z účelů) požadavku vynaložení odborné péče je právě to, aby úvěrující, panují-li důvodné pochybnosti ohledně správnosti úvěrovaným nabízených údajů, tyto údaje podrobil kritickému zkoumání a nespokojil se pouze s ústně sdělenými údaji.

45. Soud dospěl k závěru, který se žalobkyni přes výzvu a poučení nepodařilo nikterak zvrátit, že původní věřitel s odbornou péči úvěruschopnost žalované před uzavřením Smlouvy neověřil, čímž nedostál požadavku § 86 z. s. ú.

46. Soud proto posoudil Smlouvu jako absolutně neplatnou. Za všech okolností a poté, co bylo prokázáno, že žalobkyně vyplatila žalované na její účet částku 94 000 Kč, posoudil soud právní vztah jako vztah bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z., konkrétně jako plnění bez právního důvodu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018), kdy ochuzený (žalobkyně) přenechal obohacenému (žalované) bez právního důvodu částku 94 000 Kč. Pokud na tuto částku žalovaná uhradila 79 540,35 Kč, bezdůvodné obohacení na straně žalované nadále existuje ve výši 14 459,65 Kč. Žalobkyně má tudíž v souladu s § 2993 o. z. právo na vrácení toho, co plnila.

47. Žalovaná byla vyzvána původním věřitelem k vrácení dlužné částky do 31.3.2025 (soud přitom, vycházeje z § 573 o. z. s ohledem na datum odeslání výzvy, má za to, že výzva se dostala včas do sféry žalované, když výzva ze dne 28.3.2025 byla podána k poštovní přepravě dne 28.3.2025, doručena byla dne 31.3.2025 a dluh měl být uhrazen do tohoto dne). Dnem následujícím, tedy 1.4.2025 se žalovaná dostala do prodlení a žalobkyně je tak oprávněna požadovat zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky (§ 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení).

48. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku uvedenou ve výroku jedna tohoto rozsudku spolu s příslušenstvím v podobě zákonného ročního úroku z prodlení.

49. Jelikož soud věc posuzoval dle zásad bezdůvodného obohacení, bylo namístě žalobu ve zbývajícím rozsahu stran požadovaného plnění ze Smlouvy nad rámec shora přiznaného zamítnout.

50. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem tři tohoto rozsudku dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádné z účastnic nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. I když byla žalovaná převážně úspěšnou v řízení, žádné prokazatelné náklady řízení jí nevznikly.

51. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.