57 C 127/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Vrzáčkovou žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno . Anonymizováno ., IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno - Anonymizováno Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno . Anonymizováno . sídlem Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno proti žalovanému: Anonymizováno Anonymizováno , narozený Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno bytem Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o zaplacení částky 43 203,67 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, s ročním zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 12,75 % od , datum, do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky , částkas kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částkas kapitalizovaným úrokem ve výši , částkas ročním zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 14,75 % od , datum, do zaplacenís úrokem ve výši 8 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacenís kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částkas kapitalizovaným úrokem ve výši , částkas ročním zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 15 % od , datum, do zaplacenís úrokem ve výši 8 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, doplněnou k výzvě soudu podáním ze dne , datum, domáhala na žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, . (dále také jen „původní věřitel“), uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které, mu poskytla částku , částka, převzatou žalovaným v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli částku úvěru spolu s částkou , částka, představující kapitalizovaný úrok, dále s částkou , částka, představující cenu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, dále částkou , částka, jako poplatek za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu a částkou , částka, představující cenu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště. Celkovou dlužnou částku , částka, se žalovaný zavázal hradit měsíčními splátkami v počtu 14 a ve výši , částka, . Poslední splátku byl žalovaný povinen uhradit dne , datum, . Poslední splátku uhradil žalovaný dne , datum, ve výši , částka, Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky vzniklo původnímu věřiteli právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila , částka, . Částka byla tvořena dlužnou jistinou ve výši , částka, , úrokem ve výši , částka, , poplatkem za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši , částka, , úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, a úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši , částka, . Pohledávka za žalovaným byla postoupena z titulu smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný ničeho neuhradil ani přes upomínku žalobkyně.Dále žalobu odůvodnila tvrzením, že právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, . (dále také jen „původní věřitel“), uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které, mu poskytla částku , částka, , kterou žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli částku úvěru spolu s částkou , částka, představující kapitalizovaný úrok, dále s částkou , částka, představující cenu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, dále částkou , částka, jako poplatek za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu a částkou , částka, představující cenu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště. Celkovou dlužnou částku , částka, se žalovaný zavázal hradit měsíčními splátkami v počtu 14 a ve výši , částka, . Poslední splátku byl žalovaný povinen uhradit dne , datum, . Poslední splátku uhradil žalovaný dne , datum, ve výši , částka, . Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky vzniklo původnímu věřiteli právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila , částka, . Částka byla tvořena dlužnou jistinou ve výši , částka, , úrokem ve výši , částka, , poplatkem za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši , částka, , úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, a úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši , částka, . Pohledávka za žalovaným byla postoupena z titulu smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný ničeho neuhradil ani přes upomínku žalobkyně.Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného úvěry splácet, uvedla žalobkyně, že původní věřitel splnil tuto svou zákonnou povinnost především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětných smluv a jejich ověření doklady vyžádanými od žalovaného. Dále nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne , datum, a ze dne , datum, . V žádostech žalovaný uvedl, že je od , datum, zaměstnán u společnosti , právnická osoba, s příjmem ve výši , částka, , resp. následně ve výši , částka, , z toho jeho měsíční výdaje činí , částka, , resp. , částka, a neměl vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Tvrzenou majetkovou situaci/příjmy si původní věřitel v obou případech ověřil z pracovní smlouvy a výplatních pásek. Výdaje ověřoval z výpisů z bankovního účtu. Žalovaný podpisem žádostí stvrdil, že údaje, které původnímu věřiteli poskytl jsou úplné, přesné a pravdivé.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivním.

3. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen „o. s. ř.“), když žalovaný se k jednání nedostavil a ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání.

4. Z listiny označené jako Smlouva o úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaný obdržel od původního věřitele částku , částka, , kterou se zavázal uhradit spolu s poplatkem ve výši , částka, . Celkovou dlužnou částku ve výši , částka, se žalovaný zavázal uhradit 14 hotovostními splátkami po , částka, . Tato listina byla opatřena vlastnoručními podpisy zainteresovaných osob. Žalovaný listinu podepsal a datoval , datum, .

5. Žalovaný uhradil na úvěr z této smlouvy šest plateb ve výši 5 x , částka, a 1x , částka, , a to dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, .

6. Z listiny označené jako Smlouva o úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaný obdržel od původního věřitele částku , částka, , kterou se zavázal uhradit spolu s poplatkem ve výši , částka, . Celkovou dlužnou částku ve výši , částka, se žalovaný zavázal uhradit 14 hotovostními splátkami po , částka, . Tato listina byla opatřena vlastnoručními podpisy zainteresovaných osob. Žalovaný listinu podepsal a datoval , datum, .

7. Žalovaný uhradil na úvěr z této smlouvy tři platby ve výši , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , částka, a , částka, , a to dne , datum, , , datum, a , datum, .

8. Z listiny označené jako Smlouva o postoupení pohledávek soud zjistil, že ji uzavřel původní věřitel a žalobkyně dne , datum, a jejím předmětem byl převod portfolia pohledávek z poskytnutých zápůjček ze smluv o spotřebitelském úvěru, o půjčce či o zápůjčce specifikovaných v příloze č. , hodnota, k této smlouvě. Listina nese podpisy obou smluvních stran. Z Přílohy č. , hodnota, soud zjistil, že pohledávky za žalovaným byly uvedeny jako převáděné pod pořadovým číslem shodným s čísly smluv, resp. pod č. , hodnota, a č. , hodnota, . Úplata za převod portfolia byla uhrazena ke dni , datum, , což vyplynulo z listiny označené jako Potvrzení o zaplacení úplaty.

9. Z dvojí listiny označené jako Oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, bylo zjištěno, že původní věřitel vyzval žalovaného k úhradě celkové částky ve výši , částka, ze smlouvy ze dne , datum, a ze dne , datum, a současně oznámil žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni.

10. Právní zástupce žalobkyně urgoval žalovaného o úhradu dluhu přípisy ze dne , datum, , které dne , datum, podal k poštovní přepravě.

11. Z listiny označené jako Výplatní páska bylo zjištěno, že zaměstnavatelem žalovaného byla společnost , právnická osoba, , pracovní poměr byl od , datum, , hrubá mzda za prosinec 2022 byla ve výši , částka, a vyplaceno čistého včetně náhrad bylo , částka, . V listopadu 2022 to bylo čistého , částka, a říjnu 2022 to bylo , částka, .

12. Z Pracovní smlouvy bylo zjištěno, že žalovaný pracoval jako operátor ve výrobě od , datum, , listina nese podpis žalovaného a zaměstnavatele. Dohodou o změně sjednaných pracovních podmínek ze dne , datum, byl pracovní poměr na dobu určitou změněn na pracovní poměr na dobu neurčitou.

13. Z dalších výplatních pásek stejného obsahu bylo zjištěno, že za období od června 2022 do srpna 2022 bylo vyplaceno na čisté mzdě včetně náhrad ve výši , částka, , , částka, a , částka, .

14. Z Žádosti o úvěr ze dne , datum, bylo zjištěno krom shodných údajů o zaměstnání jako shora, že na bydlení a energie vydal žalovaný měsíčně , částka, , na dopravu, jídlo a osobní náklady , částka, a na měsíční splátky stávajících půjček částku , částka, . Celkové měsíční výdaje činily , částka, . Žalovaný bydlel v nájmu, byl svobodný bez vyživovacích povinností, dosáhl základního vzdělání. Listina byla opatřena podpisem žalovaného.

15. Z Žádosti o úvěr ze dne , datum, bylo zjištěno krom shodných údajů o zaměstnání jako shora, že na bydlení a energie vydal žalovaný měsíčně , částka, , na dopravu, jídlo a osobní náklady , částka, a na měsíční splátky stávajících půjček částku , částka, . Celkové měsíční výdaje činily , částka, . Žalovaný bydlel v nájmu, byl svobodný bez vyživovacích povinností, dosáhl základního vzdělání. Listina byla opatřena podpisem žalovaného.

16. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:

17. Původní věřitel a žalovaný podepsali listiny, na základě kterých, obdržel žalovaný od původního věřitele částku , částka, v září 2022 a , částka, v lednu 2023. V obou případech se zavázal uhradit ještě částku , částka, , resp. částku , částka, na poplatcích složených z pevného úroku a konkrétních cen za služby. Na prvý úvěr uhradil , částka, šesti splátkami, na druhý lednový úvěr uhradil třemi platbami , částka, , pak již nehradil vůbec. Do žádosti o poskytnutí úvěrů, které podepsal, uvedl, že je zaměstnán na plný úvazek , právnická osoba, , pracovní poměr trval od , datum, , hrubá mzda za prosinec 2022 byla ve výši , částka, a vyplaceno čistého včetně náhrad bylo , částka, . V listopadu 2022 to bylo čistého , částka, a říjnu 2022 to bylo , částka, . Následovala dohoda o změně pracovního poměru co do určení doby trvání, kdy tento se změnil dohodou stran na pracovní poměr na dobu neurčitou. Za období od června 2022 do srpna 2022 bylo vyplaceno na čisté mzdě včetně náhrad ve výši , částka, , , částka, a , částka, . V období září 2022 měl vydat žalovaný celkem v měsíci , částka, , v lednu vyplnil do žádosti částku , částka, měsíčně na výdajích. Po celou dobu byl svobodný, bez vyživovacích povinností a bydlel v nájmu. Pohledávky za žalovaným byly převedeny na žalobkyni po podpisu smlouvy o postoupení pohledávek s účinností ke dni připsání úplaty za poskytnuté portfolio pohledávek, tj. ke dni , datum, . Pohledávky za žalovaným byly součástí seznamu postupovaných pohledávek. Žalovaný neuhradil ničeho ani po urgenci právního zástupce žalobkyně.

18. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a dále pak zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).

19. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle § 573 o. z., má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

23. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

24. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. Podle § 1959 písm. e) o. z., neplyne-li z ustálené předchozí praxe stran nebo ze zvyklostí něco jiného, má se za to, že strany ujednaly čas plnění výrazem „ihned“ dobu do pěti dnů, avšak při dodávce potravin nebo surovin dobu do dvou dnů a při dodávce strojírenských výrobků dobu do deseti dnů.

26. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

27. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

28. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

29. Soud se zabýval předně tím, zda původní věřitel před uzavřením Smluv přistoupil k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a to poté, co bylo prokázáno, že smlouvy byly na základě podpisů obou smluvních stran uzavřeny. Za tímto účelem soud poučil žalobkyni ve fázi písemné přípravy o její povinnosti tvrdit a prokázat, jakým způsobem a jaké byly získány informace o schopnosti žalovaného úvěr splácet, a vyzval ji k doplnění náležitých tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání (v podrobnostech viz usnesení č. l. 17). Žalobkyně reagovala podáním ze dne , datum, , v němž soudu vysvětlila proces posuzování bonity klienta původním věřitelem. Původní věřitel podle názoru žalobkyně splnil svou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaný byla dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Soudu byly předloženy listiny označené jako žádost o úvěr, pracovní smlouva a výplatní pásky. Právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl v Žádosti o úvěr. Žalobkyně zdůraznila, že žalovaný by se v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle § 209 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. Nepochybně pak není povinností úvěrující instituce prověřovat, zda se osoba žádající o úvěr nedopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě. Žalobkyně dále poukázala na ust. § 6 odst. 1 a ust. § 7 o. z., které uvádějí, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a že se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Není tedy povinností jedné strany , právnická osoba, nedůvěřovat straně druhé, nýbrž naopak.

30. Zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje povinnost věřitele posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, čímž má být zajištěn princip tzv. odpovědného úvěrování, kdy věřitel musí předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet. Pokud by výsledek posouzení úvěruschopnosti spotřebitele byl negativní, není žádoucí spotřebitele zadlužovat. Primárním účelem citované právní úpravy je tedy ochrana spotřebitele před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, jakož i osobních morálně volních vlastností a životních i sociálních poměrů spotřebitele, jinými slovy řečeno, ochrana spotřebitele i před sebou samotným a vlastním neúměrným zadlužováním. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Sekundárně je chráněn jednak věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek, jednak další věřitelé, jejichž pohledávky za dlužníkem by mohly být negativně ovlivněny další zadlužováním dlužníka. Konečně je pak chráněna i společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost aj.).

31. Ustanovení § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne , datum, , o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Soud proto musí tato ustanovení vykládat v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne , datum, ve věci C-449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují (zejména potvrzení o výši příjmů a výši výdajů). Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

32. Jde-li o povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, věřiteli by tak měl činit s vynaložením odborné péče. Odbornou péči lze přitom vyložit jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti [viz § 2 odst. 1 písm. p) zák. č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele]. Zdrojem informací ohledně schopnosti dlužníka splácet úvěr bude zpravidla samotný spotřebitel. Věřitel se však nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat rozpočet spotřebitele, a to jak příjmy, tak výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z projednávaného dědického řízení, prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.). Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při posuzování budoucí schopnosti spotřebitele splácet úvěr se vychází ze stávajícího stavu a presumpce jeho zachování do budoucnosti (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ).

33. K výkladu shora citovaného ustanovení se vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, , kde dospěl k závěru, že aby věřitel dostál požadavku odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti dlužníka, nemůže se spokojit pouze s jeho nedoloženým prohlášením. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, a tyto porovnat se zjištěnými informacemi o příjmech a výdajích dlužníka.

34. K výkladu uvedeného ustanovení se rovněž vyjádřil Ústavní soud v usnesení sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne , datum, , kde uvedl, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (popřípadě si je nechá od žadatele doložit). Poukázal přitom i na interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne , datum, ve věci C-449/13. V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil článek 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.

35. V případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak soud dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní. Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Závažnost zásahu do rozpočtu žadatele o úvěr lze zjistit až při zkoumání jeho příjmů a výdajů. Neplatnost v důsledku neprovedení kontroly úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče není zhojena ani skutečností, že žalovaný nějakou dobu splátky hradil a teprve následně se dostal do prodlení. Naopak tato povinnost má jednoznačně preventivní povahu a sankce tak nastupuje bez ohledu na případné částečné úhrady ze strany žalovaného. O absolutní neplatnost se dle soudu jedná i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb. Jelikož, jak bylo uvedeno shora, ustanovení § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne , datum, , o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, soud musí tato ustanovení vykládat v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, , ve věci , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , OPR-, právnická osoba, ., dostupný na http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs). Zákonodárce na to ostatně reagoval novelizací zákona č. 257/2016 Sb. provedenou zákonem č. 96/2022 Sb. (viz § 87 odst. 1 věta druhá aktuálního znění zák. č. 257/2016 Sb.).

36. Z tvrzení a listin žalobkyní předložených nemá soud za prokázané, že by původní věřitel s odbornou péčí ověřoval úvěruschopnost žalovaného, když tvrzení nabídnuté žalovaným nepodrobil jakémukoli kritickému zkoumání, zejména pokud jde o výdajovou stránku jeho existence. V případě obou žádostí o úvěr původní věřitel vycházel toliko z doložených příjmů žalovaného jako zaměstnaného pracovníka shora uvedené společnosti. Pochybnost musely v původním věřiteli vzbudit skutečnosti, které žalovaný uvedl do žádostí o úvěr o své osobě, zejména výše měsíčních výdajů oproti tomu, že žalovaný bydlí v nájemním bydlení, kde bude nepochybně hradit nejen nájemné, ale rovněž zálohy za dodávku energií a vody. Byť je dané hodnocení soudu o nepravděpodobnosti výše výdajů spojených s nájemním bydlením čistě hypotetická úvaha, resp. i kdyby byly žalovaným uvedeny částky na první pohled přijatelné co do akceptovatelných měsíčních výdajů člověka, který žije sám a je bez vyživovacích povinností, nezbavuje to původního věřitele povinnosti žádat doložení těchto tvrzení příslušnými doklady tak, jak požaduje např. rozsudek Evropského soudního dvora citovaný v odstavci 31 tohoto rozsudku. Současně to totiž žádá rovněž rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, , který mj. uvádí, že nelze smlouvu o úvěru považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele. Musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet, resp. že mu úvěr neměl být poskytnut. Sankcí za nedodržení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí je neplatnost smlouvy. Smlouva je neplatná, pokud byl spotřebiteli poskytnut spotřebitelský úvěr i přesto, že existovaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet. Spotřebitel je tak chráněn v situaci, kdy dostal úvěr, ačkoli tento úvěr mu neměl být poskytnut. Nejde zde tedy o naplnění formálního znaku [např. nesplnění některého z prvků procesu ověření úvěruschopnosti stanoveného v interních procesech poskytovatele podle § 15 odst. 2 písm. c)], pokud by i při splnění tohoto prvku byl spotřebitelský úvěr poskytnut, ale o naplnění znaku materiálního – při řádném dodržení postupů a odborné péče spotřebiteli neměl spotřebitelský úvěr vůbec být poskytnut.

37. Aby bylo lze učinit závěr o tom, zda existovaly či neexistovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet, nutno mít splněnu formální stránku věci, je nutné mít zjištěn okruh proměnných, které na schopnost úvěr v budoucnu hradit, resp. na závěr o schopnosti žalovaného jej hradit, mají vliv. Žalobkyně bude vždy tvrdit, že zde důvodné pochybnosti neexistovaly, neboť by se jinak připravila o úspěch ve věci. Nejsou-li k dispozici, není možné dobrat se tohoto závěru. Veškeré relevantní skutečnosti nebudou k dispozici tehdy, nevyžádá-li si je věřitel před procesem schvalování poskytnutí úvěru či v jeho průběhu.

38. Soud nemůže uzavřít, že zde pochybnosti byly, nemá-li zjištěny relevantní informace ani uzavřít, že zde pochybnosti nejsou, vychází-li z komplexních, avšak ničím nepodložených informací získaných od žalovaného (v rozporu s rozsudkem ESD). Čili je rozhodující, aby věřitel postupoval obezřetně při získávání informací a žádal podklady k doložení skutečností sdělených žadatelem o úvěr, neboť zde vyvstává otázka, proč původní věřitel trvá na předložení pracovní smlouvy a výplatních pásek a netrvá např. na doložení nájemní smlouvy či dokladů prokazujících výši záloh na energie a vodu, potažmo jiných toliko žalovaného se dotýkajících nákladů. Pokud dané rozhodnutí Nejvyššího soudu říká, že spotřebitel je chráněn v situaci, kdy dostal úvěr ačkoli mu tento úvěr neměl být poskytnut, musí soud trvat na požadavku původnímu věřiteli posoudit úvěruschopnost žalovaného na podkladě doložených informací získaných od spotřebitele. Pakliže dané posuzoval, aniž by doloženy byly nebo dané neposuzoval vůbec, nutno uzavřít, že žalovanému úvěr neměl být poskytnut, a to nikoli na základě závěru o tom, že nebyl schopen do budoucna úvěr splácet, ale na základě závěru o tom, že tento závěr nemohl být dost dobře učiněn, neboť zde nebyl zjištěn dostatek relevantních informací ani přes výzvu soudu. Soud má za to, že nelze schopnost splácet dovozovat izolovaně z relativně většího příjmu žadatele doloženého pracovní smlouvou a výplatními páskami oproti relativně nízkým měsíčním nákladům na existenci žalovaného ničím nepodložených.

39. Čili lze konstatovat, že původní věřitel zcela rezignoval na zájem na komplexním zjištění relevantních poměrů žalovaného. Původní věřitel rezignoval zejména na zkoumání výdajů žalovaného, který je uvedl v toliko odhadované výši, tedy nikoli doložené např. nájemní smlouvou či smlouvami s dodavateli energií. Současně původní věřitel ponechal zcela bez zájmu ověření registrů ke zjištění skutečného závazkového zatížení žalovaného. Kontext situace, kdy žalovaný, ve snaze získat úvěr u nebankovního poskytovatele lichevních úvěrů (tj. že není schopen dosáhnout úvěru u bankovní instituce za pro něj znatelně výhodnějších podmínek), představuje jen další skutečnost vyvolávající zvýšenou potřebu obezřetnosti stran správnosti a úplnosti žalovaným uváděných údajů. Dle názoru soudu lze očekávat, že si věřitel předložené dokumenty, a to zejména v takto pochybných případech, ponechá v kopii pro případ budoucího zpochybnění. Žalobkyně dále neprokázala, že by původní věřitel lustroval obvyklé rejstříky, např. insolvenční rejstřík či centrální evidenci exekucí, SOLUS, NRKI apod. Nejedná se přitom o detektivní činnost, nýbrž o úkon provedený v řádech desítek sekund. Pokud by původní věřitel postupoval s odbornou péčí, stačilo si tímto způsobem ověřit tvrzení žalovaného v žádosti o úvěr o neexistenci jiného zatížení dalším závazkem či exekucí a bylo možno učinit závěr o tom, zda mu lze úvěr poskytnout či nikoli.

40. Pokud by soud nezkoumal posouzení úvěruschopnosti ex offo, osoby poskytující spotřebitelský úvěr by těžily ze své vlastní nepoctivosti, pokud by neposuzovaly úvěruschopnost svých klientů a spoléhaly se na to, že klienti uvedený nedostatek namítat nebudou. Primárně to byl tedy původní věřitel, kdo pochybil, když nesplnil povinnost uloženou mu § 86 z. s. ú. Nedostatek odborné péče přitom nikterak nezmírňuje ani případné uvedení nepravdivých informací žalovaným či snad podpis žalovaného stvrzující správnost poskytnutých informací a odbornost vyvinutou původním věřitelem.

41. Současně nelze podmiňovat povinnost úvěrujícího s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost úvěrovaného poctivým chováním úvěrovaného. V opačném případě, pokud by úvěrovaný v rámci ověřování úvěruschopnosti postupoval nepoctivě, zbavil by se úvěrující jednak povinnosti vynaložit na posouzení úvěruschopnosti odbornou péči, jednak negativních následků nesplnění takové povinnosti. Takový výklad je však zjevně v rozporu se smyslem a účelem dotčené právní normy. Bezpochyby účelem (jedním z účelů) požadavku vynaložení odborné péče je právě to, aby úvěrující, panují-li důvodné pochybnosti ohledně správnosti úvěrovaným nabízených údajů, tyto údaje podrobil kritickému zkoumání a nespokojil se pouze s ústně sdělenými údaji. Ohledně osob, jež se obracejí na nebankovní poskytovatele půjček a jsou ochotni přijmout extrémně nevýhodné až lichevní smluvní podmínky, jež je nutí vrátit v krátkém časovém horizontu dvojnásobek zapůjčené částky, lze totiž přijmout apriorní závěr, že se nenacházejí ve zdravé, nebo alespoň standardní, finanční situaci, a že mají tendenci neuvádět pravdivé a úplné údaje, když příjmovou stránku nadhodnocují, výdajovou stránku naopak podhodnocují tak, aby dosáhly požadovaného kladného rozdílu k placení splátek. Konečně pak, případný následný trestněprávní postih nepoctivého jednání úvěrovaného nevylučuje povinnost danou úvěrujícímu v § 86 z. s. ú.

42. Odkazuje-li žalobkyně na rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , pak soud uvádí, že toto rozhodnutí pro něj není závazné. Krom toho rozhodnutí nepůsobí ani vahou přesvědčivosti, když závěr dotčeného soudu o tom, že soud posuzující řádnost hodnocení úvěruschopnosti se má spokojit s tím, že úvěrující podpisem stvrdil, že dokumenty, z nichž bylo při posuzování úvěruschopnosti vycházeno, předložil, aniž by je soud měl jakkoli zkoumat, v žádném případě nelze pojímat obecně, neboť sám o sobě je zkratkovitý, a podporující spekulativní chování úvěrujících, kteří, a to je případ původního věřitele, jak je soudu známo z jeho vlastní rozhodovací činnosti, zkrátka posuzování úvěruschopnosti odbornou ba vůbec žádnou péči nevěnují nebo hůř, aktivně se podílí na vyplnění formulářů stran majetkové, osobní a sociální situace jejich klientů tak, aby údaje vyhovovaly závěru o vhodnosti poskytnutí úvěru. Krom toho všeho byl v daném případě původním věřitelem ověřen toliko příjem žalovaného, a to rozhodnutími o poskytnutí dávky státní sociální podpory. V ostatním se spokojil s tvrzením žalovaného, případně rozhodné skutečnosti nezkoumal vůbec.

43. Soud dospěl k závěru, který se žalobkyni přes výzvu a poučení nepodařilo nikterak zvrátit, že původní věřitel s odbornou péči úvěruschopnost žalovaného před uzavřením Smlouvy neověřil, čímž nedostál požadavku § 86 z. s. ú.

44. Soud proto posoudil Smlouvu jako absolutně neplatnou, proto je nutné právní vztah mezi původním věřitelem a žalovaným posoudit jako vztah bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z., konkrétně jako plnění bez právního důvodu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, a ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), kdy ochuzený (původní věřitel) přenechal obohacenému (žalovanému) bez právního důvodu částku , částka, a , částka, . Bylo prokázáno listinami – prostými tabulkami původního věřitele, které nebyly rozporovány, že na částku , částka, uhradil žalovaný částku , částka, a na částku , částka, uhradil částku , částka, . Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného nadále existuje v celkové výši , částka, , což je částka, která zbývá po odečtení uhrazených částek z jistin. Žalobkyně má tudíž v souladu s § 2993 o. z. právo na vrácení toho, co původní věřitel plnil. Pohledávky z bezdůvodného obohacení byly postoupeny původním věřitelem platně žalobkyni (§ 1879 a násl. o. z.) a je nerozhodné, že pohledávky příp. náleží z jiného titulu, než jak jej ve smlouvě o postoupení její účastníci právně kvalifikovali (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. , spisová značka, ), tedy nikoliv ze smlouvy o úvěru, ale z bezdůvodného obohacení.

45. Žalovaný byla vyzván původním věřitelem k vrácení dlužné částky nejpozději ve lhůtě do , datum, . Dnem následujícím, tedy , datum, se žalovaný dostal do prodlení a žalobkyně je tak oprávněna požadovat zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky (§ 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení).

46. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku uvedenou ve výroku jedna tohoto rozsudku spolu s příslušenstvím v podobě zákonného ročního úroku z prodlení.

47. Jelikož soud věc posuzoval dle zásad bezdůvodného obohacení, bylo namístě žalobu ve zbývajícím rozsahu stran požadovaného plnění ze Smlouvy nad rámec shora přiznaného zamítnout, když s ohledem na neplatnost Smlouvy nevzniklo původnímu věřiteli, resp. žalobkyni, právo na smluvní poplatky, poplatek za pojištění a smluvní úrok. V případě požadovaných poplatků se přitom bezpochyby jednalo o příslušenství pohledávky.

48. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem tři tohoto rozsudku dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný byl v řízení z procesního hlediska úspěšnější. Podle obsahu spisu mu však žádné náklady nevznikly.

49. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

50. Žalovaný je povinen dlužnou částku příslušenstvím uhradit žalobkyni v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť soud důvody pro rozhodnutí odlišné neshledal.