57 C 139/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Vrzáčkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupené Jméno Zástupce , advokátem sídlem Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 43 004,80 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 13 004,80 Kč s ročním zákonným úrokem z prodlení z částky 38 334 Kč ve výši 15 % od 19. 12. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 590 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně , Jméno Zástupce, .

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 5.8.2024 doplněnou podáním ze dne 19.3.2025 domáhala na žalovaném zaplacení částky 43 004,80 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že mezi účastníky byla dne 22.6.2023 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, distančním způsobem na adrese , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . Žalobkyně se z titulu smlouvy zavázala žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr na bydlení ve výši 30 000 Kč s možností postupného čerpání. Nedílnou součástí smlouvy byly dle čl. I, odst. 2 a čl. VIII smlouvy všeobecné obchodní podmínky a sazebník žalobkyně, s nimiž byl žalovaný podpisem smlouvy seznámen, tyto četl a vyslovil s nimi souhlas. Výslovně přijal zejména následky porušení smlouvy a sankce, jak jsou zde stanoveny. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté prostředky spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a dalšími poplatky za žalovaným navolené služby. Žalovaný požádal o úvěr prostřednictvím výše uvedené webové stránky vyplněním žádosti a poskytl údaje, na základě, kterých žalobkyně posoudila jeho úvěruschopnost. Žalobkyně nejprve zjistila počet členů domácnost žijících se spotřebitelem, poté jejich příjem, měli-li ho, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádost o úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Tyto informace sdělil žalovaný žalobkyni, což plyne z PDF souboru jako přílohy žaloby. Dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaný nenachází v evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku, v registru neplatných dokladů, v registru PČR hledaných osob, v registru politicky aktivních osob, v katastrálním rejstříku, v registru sankční seznamy a interní registry historie klienta. Posouzení úvěruschopnosti provedla žalobkyně podle interní metodiky schválené ČNB a zcela v souladu s požadavky zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně nahlédla do databází registrů NRKI a BRKI se závěrem, že dlužník je schopen své závazky splácet. Žalobkyně dále vycházela ze žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem. Žalobkyní ověřená výše příjmu žalovaného činila 35 215 Kč, což umožňuje bezproblémové splácení úvěru. Žalovaný následně správnost svých identifikačních údajů potvrdil žalobkyni ve smlouvě a sekundárně se jednoznačně identifikoval. Do klientského profilu se žalovaný přihlásil pomocí dvoufaktorového ověření. V klientském prostoru mu byl nejprve zpřístupněn formulář SECCI, který odsouhlasil, a poté návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru, který odsouhlasil kliknutím na volbu „podepisuji“. Následně mu byly tyto dokumenty zaslány na jeho e-mailovou adresu. Úvěr mu byl vyplacen na účet , č. účtu, prostřednictvím bankovního převodu z účtu žalobkyně dne 22.6.2023 ve výši 30 000 Kč. Žalovaný si při sjednávání zvolil službu „klidné spaní“ za poplatek ve výši 660 Kč, dále „informační SMS servis“ za poplatek ve výši 174 Kč. Dále požádal 14x o odklad splatnosti úvěru celkově o 149 dní a splatnost úvěru tak nastala dne 18.12.2023. Žalovaný neuhradil ničeho a je v prodlení. Dlužnou částku tvoří jistina ve výši 30 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 500 Kč, poplatek za službu „klidné spaní“ ve výši 660 Kč a poplatek za službu „informační SMS servis“ ve výši 174 Kč. Dále je žalobkyně oprávněna účtovat žalovanému smluvní pokutu ve výši 4 670,80 Kč sjednanou ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení stávajícího dluhu. Žalobkyně smluvní pokutu účtuje pouze za dobu prvých 90 dnů. Se smluvní pokutou je v prodlení od následujícího dne po splatnosti, tj. od 18.12.2023.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, nepožádal o odročení jednání z důležitého důvodu, proto soud postupoval podle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř., kdy jednal a rozhodl vycházeje z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním soud zjistil, že tuto žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 22.6.2023. V rámci Smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet. Žalovaný se zavázal poskytnutý spotřebitelský úvěr splatit do 22.7.2023 spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 7 500 Kč, poplatkem za službu „informační SMS servis“ ve výši 29 Kč měsíčně a poplatkem za službu „Klidné spaní“ ve výši 110 Kč měsíčně. Úvěr měl být poskytnut pod variabilním symbolem , var. symbol, . RPSN úvěru činilo 1410,33 %. Dle odst. I.2. byly součástí Smlouvy i Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník žalobkyně.

5. Z listiny označené jako Popis základních vlastností spotřebitelského úvěru soud zjistil tytéž základní informace jako ze smlouvy o úvěru. Úroková sazba činila 0 % denně. Úvěr byl splatný jednou splátkou k 30. dni ode dne čerpání úvěru. Byla sjednána možnost odstoupit od smlouvy ve lhůtě 14 kalendářních dnů. Listina nebyla podepsána.

6. Z listiny označené jako Autorizace ověření totožnosti vyplynulo, že totožnost spotřebitele byla ověřena a autorizována prostřednictvím služby , jméno FO, od společnosti , právnická osoba, . Protiúčet zněl na jméno , Jméno žalovaného, , , č. účtu, s datem 22.6.2023.

7. Ze všeobecných obchodních podmínek žalobkyně soud zjistil, že dle jejich odst. 6.4. ocitne-li se žalovaný v prodlení s úhradou dlužné splátky vzniká žalobkyni krom jiného nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky do jejího zaplacení. Listina nebyla podepsána žádným ze způsobů podpisu.

8. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, . soud zjistil, že žalovaný měl žít v domácnosti s dalšími třemi osobami, kdy dvě z nich měly příjem. Měl pravidelný měsíční výdaj na půjčky ve výši 10 000 Kč a na bydlení ve výši 6 800 Kč. Další nezbytné výdaje činily 6 000 Kč a ostatní zbytné výdaje 1 000 Kč. Výše ověřeného čistého příjmu činila 35 215 Kč. Disponibilní příjem u něj měl měsíčně činit částku 15 100 Kč. Posouzení úvěruschopnosti žalobkyní bylo hodnoceno jako úspěšné.

9. Z dokumentu obecné principy posuzování a filozofie Společnosti soud zjistil, že jakým způsobem žalobkyně ověřuje úvěruschopnost svých klientů, tedy i žalovaného. V tomto dokumentu žalobkyně odkazuje i na své další interní kalkulace a dále uvádí, že vychází i z metodiky ČNB.

10. Z listiny označené jako Identifikované příjmy soud zjistil, že žalobkyně uvedla, že ověřila čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 35 215 Kč. Způsob ověření tohoto příjmu uveden není. Listina není datována ani podepsána.

11. Z Výpisu BankID vyplynuly identifikační údaje žalovaného jako rodné číslo, telefonní číslo.

12. Z Přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli vyplynula výplata částky 30 000 Kč dne 22.6.2023. Listina není podepsána ani datována.

13. Z Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 7.6.2024 bylo zjištěno, že žalovaného urgoval o zaplacení zástupce žalobkyně. Téhož dne podal výzvu k poštovní přepravě.

14. Z výpisu z běžného účtu CZ , Anonymizováno, za období od 21.6.2022 do 22.6.2023 bylo zjištěno, že jeho počáteční zůstatek činil 0 Kč a konečný zůstatek 4 510,09 Kč. Nejčastější položky výdajů byly platby u obchodníků s potravinami, mobilnímu operátorovi (T-mobile), platby sázkovým kancelářím (Betano, Tipsport) Kč, splátky úvěrů (, právnická osoba, ), platby za pohonné hmoty a drogerii, platby streemovacím platformám (Netflix, Disney+), zálohy na služby ve výši 6 875 Kč, pojistka ve výši 1 608 Kč. , adresa, část odchozích plateb byla nepojmenovaná. Příchozí platby činily půjčky úvěrů (provident, via SMS, Multitude , jméno FO, , ProfiCredit Czech, Zaplo, Cofidis), příjem ze mzdy od , Anonymizováno, , Anonymizováno, ve výši cca 35 000 Kč měsíčně, platby za výhry od sázkové kanceláře Tipsport. Úvěry si žalovaný bral v tisícikorunových částkách, např. úvěr od , právnická osoba, však dne 7.3.2023 činil 79 000 Kč, od Zaplo o měsíc dříve pak částku 16 000 Kč. V tomto režimu pak fungovaly platby příchozí a odchozí po celou dobu fungování účtu.

15. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěru o skutkovém stavu věci:

16. Dne 22.6. 2023 byla mezi žalobkyní a žalovaným podepsána listina označená jako Smlouva o spotřebitelském úvěru, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr – spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč. Daný úvěr poskytla žalobkyně žalovanému bankovním převodem na jím uvedené číslo účtu , č. účtu, dne 22.6.2023. Žalovaný se zavázal poskytnutý spotřebitelský úvěr splatit do 22.7.20223 spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 7 500 Kč, poplatkem za službu „informační SMS servis“ ve výši 29 Kč měsíčně a poplatkem za službu „Klidné spaní“ ve výši 110 Kč měsíčně. Dle odst. 6.

4. Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně pak v případě prodlení žalovaného vznikl žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky do zaplacení. Na úhradu svých závazků žalovaný neuhradil ničeho, a to ani po předžalobní výzvě zástupce žalobkyně ze dne 7.6.2024.

17. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

18. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a dále pak zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).

19. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle § 573 o. z., má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

23. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

24. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. Podle § 1959 písm. e) o. z., neplyne-li z ustálené předchozí praxe stran nebo ze zvyklostí něco jiného, má se za to, že strany ujednaly čas plnění výrazem „ihned“ dobu do pěti dnů, avšak při dodávce potravin nebo surovin dobu do dvou dnů a při dodávce strojírenských výrobků dobu do deseti dnů.

26. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

27. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

28. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

29. Soud se zabýval předně tím, zda žalobkyně před uzavřením Smlouvy přistoupila k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Za tímto účelem soud poučil žalobkyni ve fázi písemné přípravy o její povinnosti tvrdit a prokázat, jakým způsobem a jaké byly získány informace o schopnosti žalovaného úvěr splácet, a vyzval ji k doplnění náležitých tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání (v podrobnostech viz usnesení č.l. 14). Žalobkyně reagovala podáním ze dne 19.3.2025, v němž soudu vysvětlila proces posuzování bonity klienta, když měla za to, že splnila svou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaný byla dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného, které soudu ovšem předloženy nebyly.

30. Žalobkyně sice v žalobě i v jejím doplnění tvrdila, že dostatečně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, avšak k tomuto svému tvrzení nedoložila žádnou relevantní dokumentaci vyjma dokumentů Identifikované příjmy a Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, ., dokument obsahující popis obecných principů a filozofie žalobkyně a výpis z účtu žalovaného z období jednoho roku před uzavřením Smlouvy. Dokument Identifikované příjmy a popis obecných principů a filozofie žalobkyně jsou však pouze interními dokumenty žalobkyně. Ohledně dokumentu Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, ., tento opět představuje jen výpis z interního systému žalobkyně. Dle tohoto dokumentu měl mít žalovaný čistý měsíční příjem 35 215 Kč, měsíční výdaje žalovaného měly činit 14 305 Kč sestávající se z nákladů na bydlení ve výši 6 800 Kč, dalších nezbytných výdajů ve výši 6 000 Kč a ostatních zbytných výdajů ve výši 1 000 Kč. Disponibilní příjem měl tak činit 15 100 Kč měsíčně, žalovaný měl bydlet s dalšími třemi osobami. Částka nákladů na bydlení ve výši 6 800 Kč přitom není nijak ověřena a s ohledem na skutečnost, že by měl v sobě zahrnovat i zálohy na služby spojené s užíváním domu/bytu ve formě elektřiny, plynu, vodného a stočného atd. se jeví soudu jako velmi nízká. Taktéž částka měsíčních nezbytných výdajů ve výši 6 000 Kč se jeví jako nízká s přihlédnutím k cenám telekomunikačních služeb, dopravy, jídla atd. Žalobkyně tak při ověřování úvěruschopnosti očividně kalkulovala jen s částkami, které tvrdil žalovaný a které zjistila z výpisu z Kontomatik, k jejich fyzickému ověření dle předložených dokumentů nedošlo, resp. pro to neexistuje ve spise jediný důkaz. Žalobkyně sice měla k dispozici výpis z účtu, z tohoto však vyplynulo nemalé úvěrové zatížení, když žalovaný byl zvyklý opakovaně uzavírat úvěrové smlouvy a žít z těchto zdrojů, které mnohdy dosahovaly vyšších desetitisícových hodnot. Splátky úvěrů pak činily v měsíci nezanedbatelnou částku, když byly z výpisu účtu zjištěny v řádech tisíců. S odkazem na tyto skutečnosti soud shledal posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní jako nedostatečné.

31. Zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje povinnost věřitele posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, čímž má být zajištěn princip tzv. odpovědného úvěrování, kdy věřitel musí předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet. Pokud by výsledek posouzení úvěruschopnosti spotřebitele byl negativní, není žádoucí spotřebitele zadlužovat. Primárním účelem citované právní úpravy je tedy ochrana spotřebitele před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, jakož i osobních morálně volních vlastností a životních i sociálních poměrů spotřebitele, jinými slovy řečeno, ochrana spotřebitele i před sebou samotným a vlastním neúměrným zadlužováním. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Sekundárně je chráněn jednak věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek, jednak další věřitelé, jejichž pohledávky za dlužníkem by mohly být negativně ovlivněny další zadlužováním dlužníka. Konečně je pak chráněna i společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost aj.).

32. Ustanovení § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Soud proto musí tato ustanovení vykládat v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují (zejména potvrzení o výši příjmu). Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

33. Jde-li o povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, věřiteli by tak měl činit s vynaložením odborné péče. Odbornou péči lze přitom vyložit jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti [viz § 2 odst. 1 písm. p) zák. č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele]. Zdrojem informací ohledně schopnosti dlužníka splácet úvěr bude zpravidla samotný spotřebitel. Věřitel se však nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat rozpočet spotřebitele, a to jak příjmy, tak výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z projednávaného dědického řízení, prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.). Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při posuzování budoucí schopnosti spotřebitele splácet úvěr se vychází ze stávajícího stavu a presumpce jeho zachování do budoucnosti (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39).

34. K výkladu shora citovaného ustanovení se vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018, kde dospěl k závěru, že aby věřitel dostál požadavku odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti dlužníka, nemůže se spokojit pouze s jeho nedoloženým prohlášením. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, a tyto porovnat se zjištěnými informacemi o příjmech a výdajích dlužníka.

35. K výkladu uvedeného ustanovení se rovněž vyjádřil Ústavní soud v usnesení sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26. 2. 2019, kde uvedl, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (popřípadě si je nechá od žadatele doložit). Poukázal přitom i na interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13. V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil článek 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.

36. V případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak soud dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní. Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Závažnost zásahu do rozpočtu žadatele o úvěr lze zjistit až při zkoumání jeho příjmů a výdajů. Neplatnost v důsledku neprovedení kontroly úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče není zhojena ani skutečností, že žalovaný nějakou dobu splátky hradil teprve následně se dostala do prodlení. Naopak tato povinnost má jednoznačně preventivní povahu a sankce tak nastupuje bez ohledu na případné částečné úhrady ze strany žalovaného. O absolutní neplatnost se dle soudu jedná i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb. Jelikož, jak bylo uvedeno shora, ustanovení § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, soud musí tato ustanovení vykládat v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, OPR-, právnická osoba, ., dostupný na http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs). Zákonodárce na to ostatně reagoval novelizací zákona č. 257/2016 Sb. provedenou zákonem č. 96/2022 Sb. (viz § 87 odst. 1 věta druhá aktuálního znění zák. č. 257/2016 Sb.).

37. Z tvrzení a listin žalobkyní předložených nemá soud za prokázané, že by žalobkyně s odbornou péčí ověřovala úvěruschopnost žalovaného, když tvrzení nabídnuté žalovaným nepodrobila kritickému zkoumání. Pochybnost musely v žalobkyni vzbudit skutečnosti, které žalovaný uvedl o své osobě oproti obsahu výpisu z účtu (Kontomatik) zejména pokud jde o počet úvěrů a výši měsíčních splátek. Nadto si lze těžko představit stav, kdy by se do částky odhadovaných měsíčních výdajů vešly náklady na uspokojení potřeb žalovaného, které jsou krom těchto již uvedených považovány za nezbytné, jako jsou náklady na stravu, ošacení, hygienu, náklady na provoz telefonu aj. Ani nebyly zkoumány blíže osobní poměry žalovaného za účelem zjištění komplexního stavu jeho poměrů. Čili lze konstatovat, že žalobkyně rezignovala na zájem na komplexním zjištění relevantních poměrů žalovaného. Současně žalobkyně ponechala zcela bez zájmu ověření registrů k zjištění skutečného závazkového zatížení žalovaného. Kontext situace, kdy žalovaný, ve snaze získat úvěr u nebankovního poskytovatele lichevních úvěrů (tj. že není schopen dosáhnout úvěru u bankovní instituce za pro něj znatelně výhodnějších podmínek), představuje jen další skutečnost vyvolávající zvýšenou potřebu obezřetnosti stran správnosti a úplnosti žalovaným uváděných údajů. Žalobkyně nepředložila jakékoli listiny, z nichž původní věřitel vycházel při posuzování bonity žalovaného. Dle názoru soudu lze očekávat, že si věřitel předložené dokumenty, a to zejména v takto pochybných případech, vyžádá a ponechá v kopii pro případ budoucího zpochybnění.

38. Žalobkyně dále neprokázala, že by žalobkyně lustrovala obvyklé rejstříky, např. SOLUS, NRKI, BRKI apod. Nejedná se přitom o detektivní činnost, nýbrž o úkon provedený v řádech desítek sekund. Pokud by žalobkyně postupovala s odbornou péčí, stačilo si tímto způsobem ověřit tvrzení žalovaného v žádosti o úvěr o neexistenci jiného zatížení dalším závazkem či exekucí.

39. Pokud by soud nezkoumal posouzení úvěruschopnosti ex offo, osoby poskytující spotřebitelský úvěr by těžily ze své vlastní nepoctivosti, pokud by neposuzovaly úvěruschopnost svých klientů a spoléhaly se na to, že klienti uvedený nedostatek namítat nebudou. Primárně to byl tedy původní věřitel, kdo pochybil, když nesplnil povinnost uloženou mu § 86 z. s. ú. Nedostatek odborné péče přitom nikterak nezmírňuje ani případné uvedení nepravdivých informací žalovaným či snad podpis žalovaného stvrzující správnost poskytnutých informací a odbornost vyvinutou původním věřitelem. Je totiž zjevné, že žalovaný měl zájem na kladném výsledku posouzení své úvěruschopnosti, aby dosáhl uzavření smlouvy. Soud proto nebyl s to objektivně zhodnotit, jakým způsobem původní věřitel úvěruschopnost zkoumal.

40. Současně nelze podmiňovat povinnost úvěrujícího s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost úvěrovaného poctivým chováním úvěrovaného. V opačném případě, pokud by úvěrovaný v rámci ověřování úvěruschopnosti postupoval nepoctivě, zbavil by se úvěrující jednak povinnosti vynaložit na posouzení úvěruschopnosti odbornou péči, jednak negativních následků nesplnění takové povinnosti. Takový výklad je však zjevně v rozporu se smyslem a účelem dotčené právní normy. Bezpochyby účelem (jedním z účelů) požadavku vynaložení odborné péče je právě to, aby úvěrující, panují-li důvodné pochybnosti ohledně správnosti úvěrovaným nabízených údajů, tyto údaje podrobil kritickému zkoumání a nespokojil se pouze s ústně sdělenými údaji. Ohledně osob, jež se obracejí na nebankovní poskytovatele půjček a jsou ochotni přijmout extrémně nevýhodné až lichevní smluvní podmínky, jež je nutí vrátit v krátkém časovém horizontu např. dvojnásobek zapůjčené částky, lze totiž přijmout apriorní závěr, že se nenacházejí ve zdravé, nebo alespoň standardní, finanční situaci, a že mají tendenci neuvádět pravdivé a úplné údaje, když příjmovou stránku nadhodnocují, výdajovou stránku naopak podhodnocují tak, aby dosáhly požadovaného kladného rozdílu k placení splátek. Konečně pak, případný následný trestněprávní postih nepoctivého jednání úvěrovaného nevylučuje povinnost danou úvěrujícímu v § 86 z. s. ú.

41. Soud dospěl k závěru, který se žalobkyni přes výzvu a poučení nepodařilo nikterak zvrátit, že původní věřitel s odbornou péči úvěruschopnost žalovaného před uzavřením Smlouvy neověřil, čímž nedostál požadavku § 86 z. s. ú.

42. Žalobkyní skutečně poskytnutou částku ve výši 30 000 Kč původně z důvodu poskytnutí spotřebitelského úvěru, je tak třeba považovat za bezdůvodné obohacení žalovaného, když bylo plněno na základě neplatného právního důvodu. V takovém případě je žalovaný povinen obdržené plnění dle § 87 odst. 1 ZSU vrátit žalobkyni, což do podání žaloby neučinil ani z části. Ke dni vydání tohoto rozsudku tak trvá u žalovaného bezdůvodné obohacení v rozsahu 30 000 Kč. Vzhledem k neplatnosti Smlouvy jako celku se neuplatní ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky vráceny žalovaným žalobkyni, ani ujednání o úrocích, poplatcích, smluvních pokutách a dodatečných službách.

43. V návaznosti na výše uvedené soud vyhověl žalobě v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I., v ostatním žalobu ve výroku II. zamítl, a to včetně požadovaných zákonných úroků z prodlení. V dané věci je totiž třeba aplikovat ust. § 87 ZSU jakožto speciální úpravu k obecné úpravě bezdůvodného obohacení dle § 2991 o.z. Žalobkyni tak sice zůstává nárok na vydání bezdůvodného obohacení, avšak v nové době splatnosti, jež v tomto případě byla určena ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyni tak vznikne nárok na zákonný úrok z prodlení až v situaci, kdy povinnost uložená tímto rozsudkem nebude plněna dobrovolně (k tomu srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Odo 3675/2021).

44. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce 590 Kč po zaokrouhlení, přičemž tato částka představuje 16,40 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 58,20 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 41,80 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 721 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 43 004,80 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 250 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 250 Kč ve výši 325,50 Kč.

45. Soud postupoval při stanovení odměny a hotových výdajů žalobkyně podle citovaného zákonného ustanovení proto, že žalobkyně opakovaně zahajuje řízení u zdejšího soudu prostřednictvím ustáleného vzoru ve skutkově i právně obdobných případech. K tomu srov. např. řízení vedené zdejším soudem pod sp. zn. , spisová značka, nebo , spisová značka, .

46. Náklady za doplnění žaloby na výzvu soudu nepovažuje soud za náklady účelně vynaložené, neboť veškerá relevantní tvrzení mají být obsaženy již v žalobě samotné. Proto soud za toto podání odměnu a náhradu hotových výdajů žalobkyni nepřiznal.

47. Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit zástupci žalobkyně. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.