57 C 142/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Vrzáčkovou v právní věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno , registrační číslo: Anonymizováno , sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno - Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno , zastoupené Jméno Zástupce , advokátem sídlem Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 27 390 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 26 990 Kč s ročním zákonným úrokem z prodlení z částky 26 990 Kč ve výši 11,50 % od 18. 9. 2025 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení ve výši 2 548,57 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 20,01 Kč, úroku ve výši 21,90 % ročně z částky 26 990 Kč od 15. 5. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 26 990 Kč ve výši 12 % od 15. 5. 2025 do 17. 9. 2025 a zbývající části sazby úroku z prodlení ve výši 0,50 % z částky 26 990 Kč od 18. 9. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 2.10.2025, doplněnou podáním ze dne 19.11.2025 domáhala na žalované zaplacení částky 27 390 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že účastníci mezi sebou uzavřeli dne 3.12.2024 smlouvu o nákupu na splátky č. , Anonymizováno, , kdy šlo svou povahou o smlouvu o úvěru podle zákona o spotřebitelském úvěru. Nedílnou součástí smlouvy strany učinily Podmínky smlouvy o nákupu na splátky a Ceník žalobkyně, které byly před podpisem smlouvy žalovanému poskytnuty spolu se splátkovým kalendářem a standardními informacemi o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala podle ust. § 84 zákona o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného úvěr splácet, kdy porovnala příjmy a závazky klienta. Příjmy i finanční závazky žalovaný deklaroval v žádosti o úvěr. Závazky žalobkyně dále ověřovala v Bankovním i Nebankovním registru klientských informací. Dále ověřila, zda žalovaný nemá závazky po splatnosti v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, rejstříku Solus a interní databázi žalobkyně. Totožnost žalovaného byla ověřena pomocí bankovní identity, dále vyplnil online žádost o úvěr, ve které uvedl příjem 40 tis. Kč, finanční závazky ve výši 10 tis. Kč a číslo mobilního telefonu a e-mail. Odsouhlasil podmínky smlouvy, která byla následně podepsána elektronicky prostřednictvím SMS kódu zaslaného na jím uvedené číslo mobilního telefonu. K potvrzení SMS kódu žalovaným došlo 3.12.2024 v 11:26 hodin. Tento podpis je podle občanského zákoníku platnou formou elektronického právního jednání. Jelikož žalovaný deklaroval své příjmy ve výši 40 tis. Kč, žalobkyně dále příjmy žalovaného neověřovala. Deklarované závazky žalobkyně ověřila v již zmíněných rejstřících a registrech. Měsíční výdaje na bydlení a domácnost žalobkyně nezjišťovala.Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 26 990 Kč, a to jako účelový za účelem koupě sjednaného zboží u prodejce , právnická osoba, . Žalovaný čerpal úvěr zaplacením ceny zboží prodejci. Úroková sazba byla sjednána ve výši 21,90 % ročně. Žalovaný byl povinen splácet čerpaný úvěr splátkami podle splátkového kalendáře. Uhradil však jen splátky patrné z přehledu plateb. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, proto jej žalobkyně opakovaně upomínala k vyrovnání dluhu mj. také s upozorněním, že nebude-li dluh uhrazen do 30 dnů, může žalobkyně přistoupit k odstoupení od smlouvy a zesplatnit celý úvěr. Jelikož žalovaný dluh nevyrovnal, odstoupila žalobkyně od smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni 14.5.2025. O této skutečnosti byl žalovaný vyrozuměn předžalobní výzvou. Ke dni 14.5.2025 žalobkyně kapitalizovala smluvní úrok a zákonný úrokem z prodlení a pohledávka za žalovaným činila k tomuto dni 29 958,58 Kč. Z toho nesplacená jistina byla ve výši 26 990 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 2 548,57 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 20,01 Kč a dlužné poplatky ve výši 400 Kč za opakovanou výzvu k úhradě a předžalobní výzvu k okamžité úhradě.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal zcela pasivní.

3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila. Žalovaný se, ač řádně a včas předvolán, k jednání soudu bez omluvy nedostavil ani nepožádal o odročení jednání z důležitého důvodu, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení, vycházeje z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Z listiny označené jako Smlouva o nákupu na splátky č. , Anonymizováno, jsou patrné smluvní strany shodné s účastníky řízení, žalovaný byl identifikován rodným číslem, cena zboží činila 26 990 Kč, výše úvěru byla totožná s cenou zboží, měsíční splátka činila 847 Kč a bylo jich 48. Splatnost splátky byla ke každému 20. dni v měsíci. Celková částka splatná spotřebitelem činila 40 615,04 Kč. Pevná úroková sazba byla ve výši 21,90 % ročně. Listina neobsahuje vlastnoruční podpisy stran, jen poznámky o elektronických podpisem účastníků dne 3.12.2024 v 11:26:30 hodin a 11:26:17 hodin.

5. Listina označená jako Splátkový kalendář obsahuje popis všech 48 splátek se splatností od 20.12.2024 do 20.11.2028, poslední splátka činila 806,04 Kč, zbývajících 47 bylo po 847 Kč. Listina není podepsána.

6. Z listiny označené jako Standardní informace o spotřebitelském úvěru jsou zřejmé informační údaje vysvětlující jednotlivé parametry úvěrové smlouvy a úvěru. Listina není podepsána.

7. Z listiny označené jako Podmínky smlouvy o nákupu na splátky žalobkyně obsahují obecná práva a povinnosti stran úvěrového vztahu. Listina není podepsána účastníky.

8. Z listiny označené jako Register description vyplynuly údaje týkající se zřejmě lustra v příslušných registrech s výsledky bez negativního zjištění. Z listiny však není zřejmé, jaká osoba či subjekt byl zjišťován, jen datum, že se tak stalo 3.12.2024.

9. Z listiny, která nemá identifikační znaky žádné je patrné jen vyčíslení dluhu na celkovou částku 29 958,58 Kč k datu 14.5.2025.

10. Z výpisu z interního systému žalobkyně označeného jako Credit application vyplynulo, že žalovaný měl deklarovat příjmy ve výši 40 000 Kč a výdaje ve výši 10 000 Kč. Pokud jde o možnost úhrady žalovaného, vycházel z disponibilního zůstatku 30 000 Kč. Listina je v angličtině, nicméně koresponduje s žalobním tvrzením žalobkyně.

11. Z listiny označené jako Detail dotazuje je patrné, že k rodnému číslu žalovaného nebyl zjištěn v CEE negativní výsledek.

12. Z Výpisu z účtu žalobkyně ze dne 3.12.2024 vyplývá, že byla odepsána platba 26 990 Kč.

13. Z listiny označené jako Detail dotazu s datem vytvoření 29.11.2024 soud zjistil údaje týkající se splátkového shrnutí žalovaného, skóre žalované B v pásmu , právnická osoba, , kdy A je špatné, M je dobré. Údaje o kontraktech žalovaného, kdy bylo odmítnuto 7 splátkových kontraktů, 8 bylo odvoláno, existující jsou 2, ukončeny byly 4. Nesplátkové kontrakty byly v počtu jednoho. Žádosti o kreditní karty a úvěry ze stavebního spoření byly v počtu 6. Jeden z toho k danému datu existoval. Celkové měsíční splátky žalovaného činily 11 134 Kč a celková zbývající částka zde byla uvedena v částce 1 256 967 Kč.

14. Opakovanou výzvou k úhradě byl žalovaný urgován o úhradu částky 3 599,64 Kč.

15. Z přípisu ze dne 10.9.2025 vyplynulo, že zástupce žalobkyně urgoval žalovaného o úhradu částky 32 916,53 Kč přípisem ze dne 10.9.2025 podaného k poštovní přepravě téhož dne.

16. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:

17. Účastníci řízení jednali o uzavření úvěrové smlouvy, která měla být podepsána elektronicky dne 3.12.2024. Tato měla být uzavřena ohledně úvěru na nákup zboží. Žalobkyni byla dne 3.12.2024 odepsána z jejího účtu částka 26 990 Kč. Žalovaný neuhradil žalobkyni žádnou částku/splátku, úhrada neplyne z žádné předložené listiny. Žalobkyně lustrovala nějaký subjekt či osobu v rejstřících SOLUS, ISIR, BRKI, CRIF-CRE. K rodnému číslu žalovaného nevyplynuly negativní skutečnosti z CEE. Zástupce žalobkyně urgoval žalovaného o úhradu částky 32 916,53 Kč přípisem ze dne 10.9.2025 podaného k poštovní přepravě téhož dne.

18. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

19. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a dále pak zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).

20. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Podle § 573 o. z., má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

24. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

25. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

26. Podle § 1959 písm. e) o. z., neplyne-li z ustálené předchozí praxe stran nebo ze zvyklostí něco jiného, má se za to, že strany ujednaly čas plnění výrazem „ihned“ dobu do pěti dnů, avšak při dodávce potravin nebo surovin dobu do dvou dnů a při dodávce strojírenských výrobků dobu do deseti dnů.

27. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

28. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

29. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

30. Soud se zabýval předně tím, zda původní věřitel před uzavřením Smlouvy přistoupil k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Za tímto účelem soud poučil žalobkyni ve fázi písemné přípravy o její povinnosti tvrdit a prokázat, jakým způsobem a jaké byly získány informace o schopnosti žalovaného úvěr splácet, a vyzval ji k doplnění náležitých tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání (v podrobnostech viz usnesení č.l. 13). Žalobkyně reagovala podáním ze dne 19.11.2025, v němž soudu vysvětlila proces posuzování bonity klienta. Žalobkyně podle svého mínění splnila povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Vycházela však toliko z žalovaným deklarovaného příjmu a výdajů, které nijak blíže neověřovala požadavkem na doložení jejich výše. Toliko zkoumala příslušné registry a rejstříky. Žalobkyně nežádala žádné doklady od žalovaného, ani nezkoumala výdaje na domácnost a živobytí.

31. Zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje povinnost věřitele posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, čímž má být zajištěn princip tzv. odpovědného úvěrování, kdy věřitel musí předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet. Pokud by výsledek posouzení úvěruschopnosti spotřebitele byl negativní, není žádoucí spotřebitele zadlužovat. Primárním účelem citované právní úpravy je tedy ochrana spotřebitele před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, jakož i osobních morálně volních vlastností a životních i sociálních poměrů spotřebitele, jinými slovy řečeno, ochrana spotřebitele i před sebou samotným a vlastním neúměrným zadlužováním. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Sekundárně je chráněn jednak věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek, jednak další věřitelé, jejichž pohledávky za dlužníkem by mohly být negativně ovlivněny další zadlužováním dlužníka. Konečně je pak chráněna i společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost aj.).

32. Ustanovení § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Soud proto musí tato ustanovení vykládat v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují (zejména potvrzení o výši příjmu). Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

33. Jde-li o povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, věřitel by tak měl činit s vynaložením odborné péče. Odbornou péči lze přitom vyložit jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti [viz § 2 odst. 1 písm. p) zák. č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele]. Zdrojem informací ohledně schopnosti dlužníka splácet úvěr bude zpravidla samotný spotřebitel. Věřitel se však nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat rozpočet spotřebitele, a to jak příjmy, tak výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z projednávaného dědického řízení, prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.). Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při posuzování budoucí schopnosti spotřebitele splácet úvěr se vychází ze stávajícího stavu a presumpce jeho zachování do budoucnosti (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39).

34. K výkladu shora citovaného ustanovení se vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018, kde dospěl k závěru, že aby věřitel dostál požadavku odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti dlužníka, nemůže se spokojit pouze s jeho nedoloženým prohlášením. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, a tyto porovnat se zjištěnými informacemi o příjmech a výdajích dlužníka.

35. K výkladu uvedeného ustanovení se rovněž vyjádřil Ústavní soud v usnesení sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26. 2. 2019, kde uvedl, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (popřípadě si je nechá od žadatele doložit). Poukázal přitom i na interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13. V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil článek 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.

36. V případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak soud dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní. Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Závažnost zásahu do rozpočtu žadatele o úvěr lze zjistit až při zkoumání jeho příjmů a výdajů. Neplatnost v důsledku neprovedení kontroly úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče není zhojena ani skutečností, že žalovaný nějakou dobu splátky hradila teprve následně se dostala do prodlení. Naopak tato povinnost má jednoznačně preventivní povahu a sankce tak nastupuje bez ohledu na případné částečné úhrady ze strany žalované. O absolutní neplatnost se dle soudu jedná i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb. Jelikož, jak bylo uvedeno shora, ustanovení § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, soud musí tato ustanovení vykládat v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, OPR-, právnická osoba, ., dostupný na http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs). Zákonodárce na to ostatně reagoval novelizací zákona č. 257/2016 Sb. provedenou zákonem č. 96/2022 Sb. (viz § 87 odst. 1 věta druhá aktuálního znění zák. č. 257/2016 Sb.).

37. Z tvrzení a listin žalobkyní předložených nemá soud za prokázané, že by s odbornou péčí ověřovala úvěruschopnost žalovaného, když tvrzení nabídnuté žalovaným nepodrobila jakémukoli kritickému zkoumání. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného jen z údajů jím deklarovaných a zjištěných lustrací v rejstřících a registrech, ze kterých však žalovaný vyšel jako osoba celkem zásadně závazkově zatížená, resp. žijící z poskytovaných úvěrů. Žalobkyně tak neměla zcela nepochybně dostatek relevantních vstupních informací pro samotnou možnost začít úvěruschopnost posuzovat. Nebylo tvrzeno a doloženo, co tvoří příjem žalovaného, a jaké jsou jeho měsíční výdaje či závazkové zatížení v měsíci. Čili lze konstatovat, že žalobkyně zcela rezignovala na zájem na komplexním zjištění relevantních poměrů žalovaného, který za těchto okolností rozhodně nebyl adeptem pro poskytnutí jakéhokoli úvěru. Žalobkyně nepředložila jakékoli listiny, z nichž by vycházela při posuzování bonity žalovaného. Dle názoru soudu lze očekávat, že si věřitel předložené dokumenty, a to zejména v pochybných případech, ponechá v kopii pro případ budoucího zpochybnění.

38. Pokud by soud nezkoumal posouzení úvěruschopnosti ex offo, osoby poskytující spotřebitelský úvěr by těžily ze své vlastní nepoctivosti, pokud by neposuzovaly úvěruschopnost svých klientů a spoléhaly se na to, že klienti uvedený nedostatek namítat nebudou. Primárně to byl tedy původní věřitel, kdo pochybil, když nesplnil povinnost uloženou mu § 86 z. s. ú. Nedostatek odborné péče přitom nikterak nezmírňuje ani případné uvedení nepravdivých informací žalovaným či snad podpis žalovaného stvrzující správnost poskytnutých informací a odbornost vyvinutou původním věřitelem. Je totiž zjevné, že žalovaný měl zájem na kladném výsledku posouzení své úvěruschopnosti, aby dosáhl uzavření smlouvy. Soud proto nebyl s to objektivně zhodnotit, jakým způsobem původní věřitel úvěruschopnost zkoumal.

39. Současně nelze podmiňovat povinnost úvěrujícího s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost úvěrovaného poctivým chováním úvěrovaného. V opačném případě, pokud by úvěrovaný v rámci ověřování úvěruschopnosti postupoval nepoctivě, zbavil by se úvěrující jednak povinnosti vynaložit na posouzení úvěruschopnosti odbornou péči, jednak negativních následků nesplnění takové povinnosti. Takový výklad je však zjevně v rozporu se smyslem a účelem dotčené právní normy. Bezpochyby účelem (jedním z účelů) požadavku vynaložení odborné péče je právě to, aby úvěrující, panují-li důvodné pochybnosti ohledně správnosti úvěrovaným nabízených údajů, tyto údaje podrobil kritickému zkoumání a nespokojil se pouze s ústně sdělenými údaji. Ohledně osob, jež se obracejí na nebankovní poskytovatele půjček a jsou ochotni přijmout extrémně nevýhodné až lichevní smluvní podmínky, jež je nutí vrátit v krátkém časovém horizontu dvojnásobek zapůjčené částky, lze totiž přijmout apriorní závěr, že se nenacházejí ve zdravé, nebo alespoň standardní, finanční situaci, a že mají tendenci neuvádět pravdivé a úplné údaje, když příjmovou stránku nadhodnocují, výdajovou stránku naopak podhodnocují tak, aby dosáhly požadovaného kladného rozdílu k placení splátek. Konečně pak, případný následný trestněprávní postih nepoctivého jednání úvěrovaného nevylučuje povinnost danou úvěrujícímu v § 86 z. s. ú.

40. Soud dospěl k závěru, kterým se žalobkyni přes výzvu a poučení nepodařilo nikterak zvrátit, že s odbornou péči úvěruschopnost žalovaného před uzavřením Smlouvy neověřila, čímž nedostála požadavku § 86 z. s. ú. Byl připraven ji poučit ještě podle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. Žalobkyně se však omluvenou účastí vzdala možnosti být tímto způsobem poučena a unést důkazní břemeno ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného.

41. Soud proto posoudil Smlouvu jako absolutně neplatnou. Právní vztah mezi původním věřitelem a žalovaným je tak nutno posoudit jako vztah bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z., konkrétně jako plnění bez právního důvodu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018), kdy ochuzený (žalobkyně) přenechal obohacenému (žalovanému) bez právního důvodu částku 26 990 Kč. Žalobkyně za žalovaného uhradila požadované zboží, žalovaný neuhradil ničeho na daný dluh. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného nadále existuje ve výši 26 990 Kč. Žalobkyně má tudíž v souladu s § 2993 o. z. právo na vrácení toho, co plnila.

42. Žalovaný byla vyzván žalobkyní k vrácení dlužné částky do 17.9.2025 (soud přitom, vycházeje z § 573 o. z. s ohledem na datum odeslání výzvy, má za to, že výzva se dostala včas do sféry žalovaného před stanovenou lhůtou, když výzva ze dne 10.9.2025 byla podána k poštovní přepravě dne 10.9.2025 a doručena byla dne 15.9.2025). Dnem následujícím, tedy 18.9.2025, se žalovaný dostal do prodlení a žalobkyně je tak oprávněna požadovat zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky (§ 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení).

43. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku uvedenou ve výroku jedna tohoto rozsudku spolu s příslušenstvím v podobě zákonného ročního úroku z prodlení.

44. Jelikož soud věc posuzoval dle zásad bezdůvodného obohacení, bylo namístě žalobu ve zbývajícím rozsahu stran požadovaného plnění ze Smlouvy nad rámec shora přiznaného zamítnout, když s ohledem na neplatnost Smlouvy nevzniklo původnímu věřiteli, resp. žalobkyni, právo na smluvní poplatky, poplatek za pojištění a smluvní úrok. V případě požadovaných poplatků se přitom bezpochyby jednalo o příslušenství pohledávky.

45. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem tři tohoto rozsudku dle § 142 odst. 3 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Úspěch žalobkyně činil co do číselného vymezení částku 28 716,25 Kč a co do procentuálního pak 75,90 %. Její neúspěch činil co do číselného vyčíslení 9 089,51 Kč a co do procentuálního 24,10 %. Odečtením neúspěchu od úspěchu žalobkyně lze dospět k číslu 51,80 %, tedy k závěru, že úspěch i neúspěch účastníků řízení je prakticky stejný. Proto soud rozhodl tak, že nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Pro úplnost soud dodává, že příslušenství kapitalizoval za účelem zjištění celkové částky úspěchu a neúspěchu vždy k datu vyhlášení rozsudku.

46. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

47. Žalovaný je povinen dlužnou částku příslušenstvím uhradit žalobkyni v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť soud důvody pro rozhodnutí odlišné neshledal.