57 C 149/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Vrzáčkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 14 561,93 Kč s příslušenstvím (úvěr)

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč s ročním zákonným úrokem z prodlení z částky 8 000 Kč ve výši 12,75 % od 19. 11. 2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 6 561,93 Kč s ročním zákonným úrokem z prodlení z částky 8 000 Kč ve výši 15 % od 7. 10. 2023 do 18. 11. 2024 a dále ve výši 2,25 % od 19. 11. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou ke zdejšímu soudu dne 22.11.2024 doplněnou k výzvě soudu podáním ze dne 13.1.2025 domáhala na žalované zaplacení částky 14 561,93 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že uzavřela se žalovanou dne 15.6.2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které, jí poskytla částku 8 000 Kč. Uzavření smlouvy proběhlo prostřednictvím komunikace na dálku přes webový portál věřitele www., Anonymizováno, .cz. Žalovaná se zaregistrovala na portálu zadáním jména, příjmení, čísla OP či jiného průkazu, adresy trvalého pobytu, čísla mobilního telefonu, e-mailové adresy. Dále žalovaná zvolila své heslo a následně v sekci „mé aktivity“ požádala o poskytnutí úvěru zadáním jeho částky a splatnosti a současně se seznámila s veškerými informacemi, které je povinen věřitel poskytnout před uzavřením smlouvy. Toto žalovaná potvrdila stiskem tlačítka „zažádat“. Tímto byl žalované vygenerován text smlouvy, VOP a formulář s informacemi poskytovanými před uzavřením smlouvy. V případě souhlasu zaškrtla tlačítka „souhlasím s podmínkami smlouvy“ a souhlasím s VOP“ a dále „souhlasím s podmínkami předsmluvního formuláře“. Tím odsouhlasila obsah a stisknutím tlačítka „další“ byla přesměrována na dotazník týkající se finanční a majetkové situace, kde musela uvést informace o zaměstnání, měsíčních příjmech a existujících závazcích. Po kliknutí na „potvrdit žádost“ se žádost považuje za podanou a není možné ji nadále měnit. Veškerá smluvní dokumentace je zasílána žalované na její e-mail. Uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru dochází odesláním finančních prostředků žalované. Identita žalované byla ověřena pomocí dotazníku, výplatní pásky, aplikace Kontomatik. Žalovaná se tak zavázala spolu s úhradou úvěru uhradit také úroky ve výši 0,9 % denně z vypůjčené částky, tedy částku ve výši 3 361,93 Kč. Úvěr byl poskytnut převodem na bankovní účet žalované. Termín splatnosti byl sjednán na 6.10.2023 a celková částka k úhradě byla 11 361,93 Kč. Žalovaná neuhradila ničeho ani přes urgenci žalobkyně. Účastnice ve smlouvě sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny, ohledně níž je dlužník v prodlení. Vzhledem ke splatnosti úvěru dne 6.10.2023 je smluvní pokuta požadována ode dne 7.10.2023 z částky 8 000 Kč v částce 3 200 Kč, tj. do 10.11.2024. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně vycházela z dotazníku vyplněného žalovaného, ze kterého je patrný příjem a její měsíční náklady. Vyplynulo, že je svobodná a příjem byl doložen výplatními pásky a výpisy z účtu žalované, resp. tyto byly ověřeny prostřednictvím aplikace Kontomatik. Z výplatních pásek nevyplynuly žádné srážky ze mzdy. Dále byla provedena lustrace v insolvenčním rejstříku a registru SOLUS. V případě záznamů v těchto rejstřících by byla žádost automaticky zamítnuta. Posouzení úvěruschopnosti žalované tak bylo provedeno řádně.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení zůstala zcela pasivní.

3. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen „o. s. ř.“), když žalovaná se k jednání nedostavila a ani nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání.

4. Z Výpisů z běžného účtu žalované za období od 2/2022–4/2022 bylo zjištěno, že je majitelkou účtu č. , č. účtu, . Na výživném jí za toto období přicházela částka 2 000 Kč, resp. 3 000 Kč, od společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, . pak zřejmě výplata ve výši 18 642 Kč, 20 250 Kč a 40 718 Kč. Nadále jsou zřejmé výběry v hotovosti, platby v supermarketech a připsané platby od různých fyzických osob v různých částkách. V šesti případech byla připsána půjčka od , právnická osoba5. Listina označená jako Bank statement data popisuje jednotlivé operace na účtu žalované shora. Krom toho popisuje bankovní operace za období od prosince 2021. U každé položky je uveden popis, částka, druh platby, číslo druhého účtu, datum a měna. Co do druhu operací byly zjištěny zejména výběry hotovosti z bankomatů, příchozí platby výživného, platby kartou (obchody, služby apod.) identifikované názvem obchodníka, platby za dobití karty telefonního operátora, mnoho plateb, které nebyly identifikovány popisem, ale pouze jako příkaz k úhradě, příchozí mzda apod.

6. Z prvé strany fotokopie řidičského průkazu je zřejmá fotografie a rodné číslo žalované.

7. Z fotokopie občanského průkazu č. , hodnota, je zřejmá podoba žalované, její rodné číslo , RČ, a trvalý pobyt , adresa, .

8. Z Výplatních pásek za období od 12/2021–5/2022 je patrný příjem žalované od , právnická osoba, , výplatní místo , Anonymizováno, – , právnická osoba, ve výši cca 26 800 Kč měsíčně v průměru čistého9. Z Potvrzení o provedené platbě vystaveného společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . dne 15.6.2022 soud zjistil, že na účet , č. účtu, byla odeslána dne 15.6.2022 v 11:37 h, pod ID transakcí , Anonymizováno, částka 8 000 Kč.

10. Z Přípisu banky , právnická osoba, . ze dne 31.1.2025 vyplynulo, že majitelem účtu č. , č. účtu, byla žalovaná a dne 15.6.2022 došla na účet částka 8 000 Kč přes , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, .

11. Z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno č. , hodnota, , dále smluvní strany, a to žalobkyně a žalovaná. Ta byla identifikována rodným číslem, adresou, bylo uvedeno telefonní číslo , tel. číslo, číslo účtu. Celková výše úvěru činila 8 000 Kč, kdy částka měla být poukázána na účet klienta. Pevná úroková sazba činila 0,9 % z vypůjčené částky denně. Doba trvání úvěru činila 60 dnů od odeslání finančních prostředků. Celková částka ke splacení byla 11 361,93 Kč ve dvou splátkách po 5 708,42 Kč a 5 653,51 Kč. Smluvní pokuta byla uvedena ve výši 0,1 % denně z částky, se kterou je klient v prodlení. Dále byla dohodnuta možnost účtovat náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každou písemnou upomínku nebo výzvu k zaplacení. Za datum uzavření smlouvy bylo považováno datum odeslání finančních prostředků klientovi. Podpis žalované byl uskutečněn elektronicky prostřednictví webového rozhraní věřitele. U jména a rodného čísla žalované byla uvedena IP adresa: , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, .

12. Obě splátky jsou patrné také z listiny označené jako Faktura ke smlouvě o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 15.6.2022.

13. Z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru byly zjištěny shodné skutečnosti jako ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Listina nebyla podepsána.

14. Z e-mailu ze dne 12.10.2023 je patrné, že žalobkyně zaslala žalované zprávu o tom, že je 36 dnů po splatnosti a vyzvala jí k úhradě.

15. Dále byla žalovaná vyzvána zástupcem žalobkyně k úhradě výzvou ze dne 10.11.2024, která byla k poštovní přepravě podána následujícího dne.

16. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:

17. Žalobkyně vyplatila žalované na její účet vedený u , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . dne 15.6.2022 částku 8 000 Kč, a to na základě smlouvy o úvěru, kterou žalovaná odsouhlasila ze svého počítače pod IP adresou. Listina nenese podpis žalobkyně. Je zde pouze označena firma žalobkyně a u tohoto označení jméno nějaké osoby. Na účet žalované jí byla poukazována výplata od společnosti , právnická osoba, v průměrné výši cca 26 800 Kč měsíčně čistého, hradila z něj nákupy běžných věcí, chodilo jí na něj výživné asi od dvou mužů, hradila kartou, vybírala z bankomatů, v šesti případech obdržela v období od 2/2022–4/2022 půjčku od , právnická osoba, v tisícikorunových částkách apod. Žalovaná předložila za účelem potvrzení své totožnosti dva průkazy – občanský a řidičský. Žalovaná byla vyzvána k úhradě mj. výzvou ze dne 10.11.2024, která byla následující den podána k poštovní přepravě.

18. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

19. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a dále pak zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).

20. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Podle § 573 o. z., má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

24. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

25. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

26. Podle § 1959 písm. e) o. z., neplyne-li z ustálené předchozí praxe stran nebo ze zvyklostí něco jiného, má se za to, že strany ujednaly čas plnění výrazem „ihned“ dobu do pěti dnů, avšak při dodávce potravin nebo surovin dobu do dvou dnů a při dodávce strojírenských výrobků dobu do deseti dnů.

27. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

28. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

29. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

30. Soud se zabýval předně tím, zda původní věřitel před uzavřením Smlouvy přistoupil k posouzení úvěruschopnosti žalované. Za tímto účelem soud poučil žalobkyni ve fázi písemné přípravy o její povinnosti tvrdit a prokázat, jakým způsobem a jaké byly získány informace o schopnosti žalované úvěr splácet, a vyzval ji k doplnění dalších náležitých tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání (v podrobnostech viz usnesení č. l. 12). Žalobkyně reagovala podáním ze dne 13.1.2025, v němž soudu vysvětlila proces posuzování bonity klienta žalovanou a proces uzavření smlouvy. Žalobkyně podle svého názoru splnila svou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy, když její příjem měl činit cca 26 800 Kč měsíčně čistého za období od 12/2021–5/2022, byla svobodná, nebylo vedeno insolvenční řízení ani neměla záznam v registru Solus. Výdaje pak činily cca 15 000 Kč měsíčně.

31. Zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje povinnost věřitele posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, čímž má být zajištěn princip tzv. odpovědného úvěrování, kdy věřitel musí předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet. Pokud by výsledek posouzení úvěruschopnosti spotřebitele byl negativní, není žádoucí spotřebitele zadlužovat. Primárním účelem citované právní úpravy je tedy ochrana spotřebitele před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, jakož i osobních morálně volních vlastností a životních i sociálních poměrů spotřebitele, jinými slovy řečeno, ochrana spotřebitele i před sebou samotným a vlastním neúměrným zadlužováním. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Sekundárně je chráněn jednak věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek, jednak další věřitelé, jejichž pohledávky za dlužníkem by mohly být negativně ovlivněny další zadlužováním dlužníka. Konečně je pak chráněna i společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost aj.).

32. Ustanovení § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Soud proto musí tato ustanovení vykládat v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují (zejména potvrzení o výši příjmu). Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

33. Jde-li o povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, věřiteli by tak měl činit s vynaložením odborné péče. Odbornou péči lze přitom vyložit jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti [viz § 2 odst. 1 písm. p) zák. č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele]. Zdrojem informací ohledně schopnosti dlužníka splácet úvěr bude zpravidla samotný spotřebitel. Věřitel se však nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat rozpočet spotřebitele, a to jak příjmy, tak výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z projednávaného dědického řízení, prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.). Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při posuzování budoucí schopnosti spotřebitele splácet úvěr se vychází ze stávajícího stavu a presumpce jeho zachování do budoucnosti (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39).

34. K výkladu shora citovaného ustanovení se vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018, kde dospěl k závěru, že aby věřitel dostál požadavku odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti dlužníka, nemůže se spokojit pouze s jeho nedoloženým prohlášením. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, a tyto porovnat se zjištěnými informacemi o příjmech a výdajích dlužníka.

35. K výkladu uvedeného ustanovení se rovněž vyjádřil Ústavní soud v usnesení sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26. 2. 2019, kde uvedl, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (popřípadě si je nechá od žadatele doložit). Poukázal přitom i na interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13. V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil článek 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.

36. V případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak soud dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní. Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Závažnost zásahu do rozpočtu žadatele o úvěr lze zjistit až při zkoumání jeho příjmů a výdajů. Neplatnost v důsledku neprovedení kontroly úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče není např. zhojena ani skutečností, že žalovaný nějakou dobu splátky hradil teprve následně se dostal do prodlení. Naopak tato povinnost má jednoznačně preventivní povahu a sankce tak nastupuje bez ohledu na případné částečné úhrady ze strany žalované osoby. O absolutní neplatnost se dle soudu jedná i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb. Jelikož, jak bylo uvedeno shora, ustanovení § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, soud musí tato ustanovení vykládat v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, OPR-, právnická osoba, ., dostupný na http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs). Zákonodárce na to ostatně reagoval novelizací zákona č. 257/2016 Sb. provedenou zákonem č. 96/2022 Sb. (viz § 87 odst. 1 věta druhá aktuálního znění zák. č. 257/2016 Sb.).

37. Z tvrzení a listin žalobkyní předložených nemá soud za prokázané, že by žalobkyně s odbornou péčí ověřovala úvěruschopnost žalované dostatečně, když tvrzení nabídnutá žalovanou nepodrobila kritickému zkoumání v potřebné míře. Údaje tvrzené žalobkyní v doplnění žalobních tvrzení byly doloženy pouze částečně, a to výplatními páskami a výpisy z účtu. Současně nebyly zkoumány jiné její poměry, jako např. výdaje na domácnost a vůbec výdaje obecně, když z výpisu z Kontomatik, resp. z účtu nelze zcela konkrétně vypozorovat pravidelné měsíční povinné výdaje žalované, a které zcela zásadně zasahují do závěru o dostatku zbývajících financí po úhradě všeho potřebného. Dále nebyly zkoumány vyživovací povinnosti nebo majetkové poměry žalované apod. Čili lze konstatovat, že žalobkyně rezignovala na zájem na komplexním zjištění relevantních poměrů žalované. Současně žalobkyně ponechala zcela bez zájmu ověření dalších základních registrů ke zjištění skutečného závazkového zatížení žalované, resp. nedoložila nikterak své tvrzení o zkoumání poměrů žalované v jí tvrzených registrech v souvislosti s tím, že z výpisů z účtu plyne opakované úvěrové zatížení žalované drobnými úvěry od společnosti , právnická osoba, . Kontext situace, kdy žalovaná, ve snaze získat úvěr u nebankovního poskytovatele lichevních úvěrů (tj. že není schopna dosáhnout úvěru u bankovní instituce za pro ni znatelně výhodnějších podmínek), představuje jen další skutečnost vyvolávající zvýšenou potřebu obezřetnosti stran správnosti a úplnosti žalovanou uváděných údajů. Dle názoru soudu lze očekávat, že si věřitel předložené dokumenty, a to zejména v takto pochybných případech, ponechá v kopii pro případ budoucího zpochybnění.

38. Pokud by soud nezkoumal posouzení úvěruschopnosti ex offo, osoby poskytující spotřebitelský úvěr by těžily ze své vlastní nepoctivosti, pokud by neposuzovaly úvěruschopnost svých klientů a spoléhaly se na to, že klienti uvedený nedostatek namítat nebudou. Primárně to byla tedy žalobkyně, kdo pochybil, když nesplnila povinnost uloženou jí § 86 z. s. ú. Nedostatek odborné péče přitom nikterak nezmírňuje ani případné uvedení nepravdivých informací žalovanou či snad podpis žalované stvrzující správnost poskytnutých informací a odbornost vyvinutou původním věřitelem. Soud proto nebyl s to objektivně zhodnotit, jakým způsobem žalobkyně úvěruschopnost zkoumala.

39. Současně nelze podmiňovat povinnost úvěrujícího s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost úvěrovaného poctivým chováním úvěrovaného. V opačném případě, pokud by úvěrovaný v rámci ověřování úvěruschopnosti postupoval nepoctivě, zbavil by se úvěrující jednak povinnosti vynaložit na posouzení úvěruschopnosti odbornou péči, jednak negativních následků nesplnění takové povinnosti. Takový výklad je však zjevně v rozporu se smyslem a účelem dotčené právní normy. Bezpochyby účelem (jedním z účelů) požadavku vynaložení odborné péče je právě to, aby úvěrující, panují-li důvodné pochybnosti ohledně správnosti úvěrovaným nabízených údajů, tyto údaje podrobil kritickému zkoumání a nespokojil se pouze s ústně či písemně sdělenými údaji. Ohledně osob, jež se obracejí na nebankovní poskytovatele půjček a jsou ochotni přijmout extrémně nevýhodné až lichevní smluvní podmínky, jež je nutí vrátit v krátkém časovém horizontu např. dvojnásobek zapůjčené částky, lze totiž přijmout apriorní závěr, že se nenacházejí ve zdravé, nebo alespoň standardní, finanční situaci, a že mají tendenci neuvádět pravdivé a úplné údaje, když příjmovou stránku nadhodnocují, výdajovou stránku naopak podhodnocují tak, aby dosáhly požadovaného kladného rozdílu k placení splátek. Konečně pak, případný následný trestněprávní postih nepoctivého jednání úvěrovaného nevylučuje povinnost danou úvěrujícímu v § 86 z. s. ú.

40. Čili v daném případě byl žalobkyní ověřen jen příjem žalované, a to předložením výplatních pásek od zaměstnavatele, výdaje ověřeny nebyly, když je nelze ani dovodit z předložených výpisů, vyživovací povinnosti nebyly zjištěny, byť žalované chodilo výživné asi od dvou mužů. Ve zbytku není možné na ostatní relevantní skutečnosti dovozovat z hypotéz učiněných např. z výpisů z účtu či výpisu z Kontomatik. Soud byl připraven, pokud jde o chybějící tvrzení žalobkyně, poučit žalobkyni podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o nutnosti dotvrdit a označit důkazy pro svá tvrzení. Žalobkyně tím, že se omluvila z prvého jednání ve věci, vzdala se možnosti být poučena, neboť danou povinnost je podle zákona soud povinen splnit (a poučení poskytnout) pouze u ústního jednání.

41. Soud dospěl k závěru, že se žalobkyni přes výzvu a poučení nepodařilo prokázat zkoumání úvěruschopnost žalované před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí, čímž nedostála požadavku § 86 z. s. ú.

42. Soud proto posoudil Smlouvu, byla-li vůbec uzavřena, jako absolutně neplatnou. Za všech okolností a poté, co bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované na její účet částku 8 000 Kč, posoudil soud právní vztah mezi původním věřitelem a žalovanou jako vztah bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z., konkrétně jako plnění bez právního důvodu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. , spisová značka, ), kdy ochuzený (žalobkyně) přenechal obohacenému (žalované) bez právního důvodu částku 8 000 Kč. Žalovaná na tuto částku neuhradila ničeho, proto bezdůvodné obohacení na straně žalované nadále existuje ve výši 8 000 Kč. Žalobkyně má tudíž v souladu s § 2993 o. z. právo na vrácení toho, co žalobkyně plnila.

43. Žalovaná byla vyzvána žalobkyní k vrácení dlužné částky do 7 dnů od odeslání výzvy, tj. podle výpočtu soudu do 18.11.2024 (soud přitom, vycházeje z § 573 o. z. s ohledem na datum odeslání výzvy, má za to, že výzva se dostala včas do sféry žalované, když výzva ze dne 10.11.2024 byla podána k poštovní přepravě dne 11.11.2024, doručena byla dne 14.11.2024 a dluh měl být uhrazen do 18.11.2024). Dnem následujícím, tedy 19.11.2024, se žalovaná dostala do prodlení a žalobkyně je tak oprávněna požadovat zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky (§ 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení).

44. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku uvedenou ve výroku jedna tohoto rozsudku spolu s příslušenstvím v podobě zákonného ročního úroku z prodlení. Jelikož soud věc posuzoval dle zásad bezdůvodného obohacení, bylo namístě žalobu ve zbývajícím rozsahu stran požadovaného plnění ze Smlouvy nad rámec shora přiznaného zamítnout, když s ohledem na neplatnost Smlouvy, resp. její neuzavření nevzniklo původnímu věřiteli, resp. žalobkyni, právo na smluvní poplatky, poplatek za pojištění a smluvní úrok. V případě požadovaných poplatků se přitom bezpochyby jednalo o příslušenství pohledávky.

45. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem tři tohoto rozsudku dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch a neúspěch obou účastnic řízení je prakticky tentýž (žalobkyně byla úspěšná co do částky 8 572,55 Kč a neúspěšná pak co částky 8 001,44 Kč, tedy rozdíl po odečtení neúspěchu od úspěchu činí cca 3,4 %. Soud proto vyslovil, maje za to, že úspěch a neúspěch obou účastnic řízení je prakticky 50 %, že žádná z nich nemá na náhradu nákladů řízení právo. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.