57 C 20/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Vrzáčkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně , se sídlem Adresa žalobkyně zastoupené Jméno Zástupce Anonymizováno ., Anonymizováno sídlem Jméno advokáta / Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného , bytem Adresa žalovaného , o zaplacení částky 45 460,19 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 41 790,19 Kč spolu s ročním zákonným úrokem z prodlení z částky 41 790,19 Kč ve výši 14,75 % od 14. 3. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 3 670 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 265,60 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 126,44 Kč, úrokem ve výši 22,7 % ročně z částky 41 790,19 Kč od 28. 3. 2023 do zaplacení, ročním zákonným úrokem z prodlení z částky 45 460,19 Kč ve výši 15 % od 24. 11. 2023 do 13. 3. 2024 a dále z částky 3 670 Kč ve výši 0,25 % od 14. 3. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen na náhradě nákladů řízení zaplatit žalobkyni částku 5 519 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , Anonymizováno, , , tituly za jménem 1. Žalobkyně se žalobou ze dne 27.3.2024, doplněnou podáním ze dne 13.5.2024 domáhala na žalovaném zaplacení částky 45 460,19 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení, což odůvodnila tvrzením, že právní předchůdce žalobkyně, , právnická osoba, ., uzavřel se žalovaným dne 9.11.2020 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru a sazebník. Žalovaný výslovně prohlásil, že se s nimi seznámil a že s nimi souhlasí. Banka tak žalovanému na základě ujednání v čl. II a III smlouvy poskytla úvěr ve výši 63 000 Kč z úvěrového účtu č. , č. účtu, . Úvěr byl poskytnut jednorázově, převodem na běžný účet žalovaného. Žalovaný se zavázal uhradit bance úroky v sazbě 22,7 % ročně. Dále se zavázal hradit bance poplatky za poskytnuté bankovní služby podle čl. 22 produktových podmínek. V rámci smlouvy bylo ze strany žalovaného sjednáno pojištění schopnosti splácet úvěr, za které se zavázal hradit bance poplatek za pojištění ve výši 194 Kč měsíčně uvedené v čl. II Smlouvy. Žalovaný byl povinen splácet úvěr formou padesáti pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 959,48 Kč počínaje měsícem následujícím po měsíci uzavření smlouvy, resp. dnem 20.12.2020. Žalovaný porušil své závazky tím, že byl opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru a úroku a vyčíslených poplatků, přičemž banka využila svého oprávnění sjednaného v čl. 14 písm. a) produktových podmínek ve spojení s čl. I smlouvy a dopisem ze dne 27.3.2023 ukončila poskytování úvěru a tento zesplatnila k tomuto dni. Dále banka uplatnila právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 20 % z celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný. Dlužnou částku včetně úroků, poplatků a smluvní pokuty ve výši 49 852,23 Kč byl žalovaný povinen neprodleně uhradit, což neučinil. Dlužná částka je tvořena částkou 41 790,19 Kč na jistině, částkou 3 670 Kč na poplatcích a smluvní pokutě, dále kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 4 126,44 Kč a kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 265,60 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni z titulu smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15.11.2023 s účinností ke dni 21.11.2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 8.12.2023. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po upomínce ze dne 27.2.2024. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela banka z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěru ze dne 24.10.2020. Banka vyšla z příjmu žalovaného ve výši 20 651 Kč v měsíci, z informace o tom, že je zaměstnán, svobodný, žijící u rodičů a celkového měsíčního příjmu domácnosti ve výši 22 600 Kč. Výdaje žalovaného odhadla banka na základě historických dat z ČSÚ, přičemž do výdajů žalovaného započetla výdaje doložené v žádosti o úvěr a poté výpočtem získala částku disponibilních zdrojů žalovaného. Vycházela rovněž z částky životního minima žalovaného podle nařízení vlády a částky normativních nákladů na bydlení vydané , právnická osoba, a výše měsíčních splátek dosavadních závazků zjištěné z veřejných databází. Z interních zdrojů banky bylo zjištěno, že vůči bance neměl žalované další závazky2. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivním.

3. Žalovaný, ač řádně a včas předvolán se k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

4. Z listiny označené jako Smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet , Anonymizováno, , Anonymizováno, vyplynulo, že ji uzavřel původní věřitel se žalovaným, který byl identifikován svým rodným číslem. Banka se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 63 000 Kč s prvým dnem čerpání 9.11.2020. Žalovaný se zavázal vrátit bance peněžní prostředky formou padesáti anuitních splátek ve výši 1 959,48 Kč. Poplatek za pojištění činil 194 Kč měsíčně. Splátka tedy činila celkem 2 153,48 Kč měsíčně. Splátka byla splatná k 20. dni v měsíci počínaje 20.12.2020. Roční úroková sazba byla dohodnuta na 22,70 %. Úrok z úvěru byl účtován měsíčně v anuitní splátce. Celková částka k úhradě činila 99 068,35 Kč. Žalovaný se zavázal hradit rovněž poplatky ve výši 50 Kč jednorázově za každé vyhotovení výpisu z úvěrového účtu na žádost klienta, 100 Kč za každou změnu data měsíční splátky, 200 Kč měsíčně za vedení pohledávky banky v případě ukončení smlouvy o vedení běžného účtu určeného ke splácení dluhů klienta, 600 Kč za zaslání každé písemné upomínky a 300 Kč za prohlášení úvěru za ihned splatný. Žalovaný se zavázal splácet úvěr bezhotovostně. Dále byla sjednána možnost banky prohlásit svým rozhodnutím dluhy klienta za ihned splatné, mj. ocitne-li se klient v prodlení se splněním jakékoli pohledávky banky. Podpisem listiny vzal žalovaný na vědomí, že přistoupením k pojištění se stal pojištěným, pojistníkem byla banka a pojistitelem , právnická osoba, . Smluvní strany učinily součástí smlouvy Všeobecné produktové podmínky. Listina obsahuje vlastnoruční podpisy obou smluvních stran.

5. Banka vyhotovila též Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, který obsahuje shodné informace jako plynoucí ze smlouvy. I tuto listinu žalovaný opatřil vlastnoručním podpisem.

6. Z listiny označené jako , Anonymizováno, , Anonymizováno, vyplývají údaje zcela totožné, jako údaje ze smlouvy. Krom toho žalovaný bance předložil ke ztotožnění ještě občanský průkaz a řidičský průkaz. Dále z listiny plyne pracovní poměr žalovaného na dobu určitou s příjmem 22 600 Kč měsíčně čistého. Dosáhl základního vzdělání, byl svobodný, s bydlištěm u rodičů a jednou vyživovací povinností. Více k jeho poměrům zjištěno nebylo.

7. Z listiny označené jako Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že banka při výpočtu modelu úvěruschopnosti pracovala pouze s výší splátky a výší úvěru, příjmem 22 600 Kč, o kterém do tabulky uvedla, že byl ověřen z doloženého dokladu o příjmu, čistým příjmem ve výši 20 651 Kč, pracovním poměrem na dobu určitou. Dále s informací o tom, že žalovaný má být svobodný, bydlí u rodičů, jeho podíl na nákladech na bydlení činil 91,38 % a měl jednu vyživovací povinnost.

8. Z listiny označené jako Platební historie soud zjistil, že 9.11.2020 došlo k čerpání úvěru ve výši 63 000 Kč. Žalovaný hradil řádně splátky úvěru do 21.11.2022, kdy prvně uhradil jen 0,61 Kč. Od 1.12.2022 banka počala žalovaného upomínat, ten však nereagoval a od listopadu 2022 neuhradil žádnou dohodnutou splátku. Dne 27.3.2023 banka účtovala poplatek 300 Kč, tj. zesplatnila úvěr a žádala jej celý k úhradě. Dlužná částka byla vypočtena na 49 852,23 Kč. Tyto skutečnosti potvrdily listiny označené jako Výpis z úvěrového účtu č. 1/2020 ze dne 8.12.2020 (čerpání úvěru), č. 2/2020, ze dne 31.12.2020 (splátka), č. 1/2021 ze dne 8.1.2021 (splátka), č. 2/2021 ze dne 8.2.2021 (splátka), č. 3/2021 ze dne 8.3.2021 (splátka), č. 4/2021 ze dne 8.4.2021 (splátka), č. 5/2021 ze dne 7.5.2021 (splátka), č. 6/2021 ze dne 8.6.2021 (splátka), č. 7/2021 ze dne 8.7.2021 (splátka), č. 8/2021 ze dne 6.8.2021 (splátka), č. 9/2021 ze dne 8.9.2021 (splátka), č. 10/2021 ze dne 8.10.2021 (splátka), č. 11/2021 ze dne 8.11.2021 (splátka), č. 12/2021 ze dne 8.12.2021 (splátka), č. 13/2021 ze dne 31.12.2021 (splátka), č. 1/2022 ze dne 7.1.2022, č. 2/2022 ze dne 8.2.2022 (splátka), č. 3/2022 ze dne 8.3.2022 (splátka), č. 4/2022 ze dne 8.4.2022 (splátka), č. 5/2022 ze dne 8.5.2022 (splátka), č. 6/2022 ze dne 8.6.2022 (splátka), č. 7/2022 ze dne 8.7.2022 (splátka), č. 8/2022 ze dne 8.8.2022 (splátka), č. 9/2022 ze dne 8.9.2022 (splátka), č. 10/2022 ze dne 7.10.2022 (splátka), č. 11/2022 ze dne 8.11.2022 (splátka), č. 12/2022 ze dne 8.12.2022 (částečná splátka 0,61 Kč + poplatek za upomínku), č. 13/2022 ze dne 31.12.2022, č. 1/2023 ze dne 6.1.2023 (poplatek za upomínku), č. 2/2023 ze dne 8.2.2023 (částečná splátka úvěru 1 Kč), č. 3/2023 ze dne 8.3.2023 (poplatek za upomínku), č. 4/2023 ze dne 6.4.2023 (poplatek za upomínku, poplatek za zesplatnění úvěru k 27.3.2023).

9. Z Výpisů z účtu č. 5/2023 – 17/2023 neplyne již žádná účetní operace ve prospěch či na vrub tohoto úvěrového účtu a za toto období, resp. ke dni zesplatnění činila splatná jistina 41 790,19 Kč, splatný smluvní úrok 4 126,44 Kč, splatný úrok z prodlení – jistiny 159,36 Kč, splatný úrok z prodlení – úroku 106,24 Kč a splatné poplatky, pojištění a pokuty 3 670 Kč. Tedy splatno bylo celkem 49 852,23 Kč.

10. Z listiny označené jako Oznámení o prohlášení úvěru za splatný je patrné, že banka k tomuto kroku přistoupila pro opakované porušování smluvních podmínek s upozorněním, že současně zaniklo pojištění u , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a.s. Celkovou dlužnou částku vyčíslila na 49 852,23 Kč a žádala její úhradu do 12.4.2023.

11. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15.11.2023 vyplynulo, že ji uzavřela banka se žalobkyní a jejím předmětem byl převod pohledávek uvedených v Příloze č. 1 k této smlouvě. V podobném duchu byla vypracována dohoda ze dne 15.11.2023, kterou potvrdily smluvní strany, že mezi sebou uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek. Potvrzením ze dne 21.11.2023 banka potvrdila, že k zaplacení úplaty za postupované pohledávky v rámci seznamu ze dne 15.11.2023 došlo ke dni 21.11.2023. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni pod pořadovým číslem , hodnota, .

12. Z listiny označené jako Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27.11.2023 soud zjistil, že původní věřitel oznámil žalovanému převod pohledávky na žalobkyni.

13. Výzvou k plnění ze dne 27.2.2024 urgoval právní zástupce žalobkyně žalovaného o úhradu dluhu. Urgenci předal k poštovní přepravě dle podacího lístku téhož dne.

14. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:

15. Banka jako původní věřitel a žalovaný podepsali listinu označenou jako Smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Na jejím základě vyplatila banka žalovanému na jeho úvěrový účet částku 63 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal hradit padesáti splátkami po 1 959,48 Kč. Dále přistoupil k pojistné smlouvě, kterou měla uzavřenu banka a pojišťovna , právnická osoba, . jako pojistník a pojistitel. Žalovaný se tak stal pojištěným a byl za to povinen hradit pojistné ve výši 194 Kč měsíčně, také ze svého úvěrového účtu. Činil tak ve smluvené výši řádně a včas, tj. do každého 20. dne v měsíci až do listopadu 2022, kdy od této doby přestal úplně hradit (nehradil ani částečně). Banka využila svého oprávnění a ke dni 27.3.2023 úvěr zesplatnila a požadovala k úhradě celkem částku jistiny 41 790,19 Kč, smluvního úroku 4 126,44 Kč, úroku z prodlení – jistiny 159,36 Kč, úroku z prodlení – úroku 106,24 Kč a poplatků, pojištění a pokut 3 670 Kč. Ještě před tím, než žalovaný úvěr dne 9.11.2020 načerpal, zjistila banka, že je zaměstnán v pracovním poměru na dobu určitou s příjmem cca 20 600 Kč měsíčně čistého, žije u rodičů, je svobodný, má jednu vyživovací povinnost a základní vzdělání. Banka se rozhodla převést pohledávku za žalovaným v rámci postoupení pohledávek na žalobkyni, což učinila z titulu smlouvy o postoupení pohledávek s účinností ke dni zaplacení úplaty dne 21.11.2023. Žalovaný dlužnou částku neuhradil po převodu pohledávky ani kdykoli potom ani částečně, a to ani k urgenci zástupce žalobkyně ze dne 27.2.2024.

16. V rámci právního hodnocení věci postupoval soud podle následujících ustanovení konstatovaných právních předpisů:

17. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

19. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

21. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Z provedeného řízení vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaný obdržel 63 000 Kč. Žalovaný na základě této smlouvy uhradil pouze 21 209,81 Kč na jistině. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu absolutně neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

23. I když soud shledal smlouvu o úvěru za uzavřenou, žaloba nemůže být zcela úspěšná z důvodu nesplnění povinnosti konstatované v ust. § 86 ZSÚ původním věřitelem - bankou. Žalobkyně tvrdila, že banka vycházela toliko z informací sdělených a dodaných žalovaným, pokud jde o příjem, zaměstnanecké a osobní poměry. Dále uvedla, že banka porovnávala jeho příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ a výpočtem pak získala částku disponibilních prostředků žalovaného. Z externích zdrojů pak banka zjistila, že žalovaný neměl žádné další závazky, vůči bance také ničeho dalšího nesplácel. Dále banka pracovala s částkou životního minima podle nařízení vlády a s normativními náklady na bydlení podle zákona č. 117/1995 Sb. Do výdajů pak započítala také výši měsíčních splátek dosavadních závazků zjištěných z veřejných databází. Dané je ovšem pro jednoznačný závěr poskytovatele úvěru o schopnosti klienta poskytnutý úvěr splácet absolutně nedostatečné, nejenom z toho důvodu, že žalobkyně žádné z těchto tvrzení ničím nedoložila, ale také pro obecnost a odhad, případně vnitřní rozpor daného tvrzení (pokud jde o další závazky žalovaného). Obecné konstatování žalobkyně, že před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila banka schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to případně na základě informací získaných od klienta, který jejich správnost potvrdí podpisem, nepostačí. Žalobkyně neoznačila a nedodala výstupy, které banka případně zjistila z bankovních i nebankovních registrů, banka nezkoumala osobní ani ostatní majetkové poměry žalovaného, rovněž pak nebyly nijak označeny výdaje žalovaného, na jejich doložení právní předchůdce žalobkyně zcela rezignoval. Dále banka nezkoumala např. počet exekucí žalovaného, případně celkový objem jeho závazků, když jednou uvádí, že žádné neměl, podruhé pak, že do výdajů zahrnula výši měsíčních splátek dosavadních závazků zjištěných z veřejných databází. Jak již bylo uvedeno, k danému nebylo doloženo ničeho, pouze tabulky vypracované bankou přesto, že byla soudem vyzvána formou usnesení k doplnění tvrzení a označení. Soud si je vědom, že možnosti poskytovatele úvěru v pohledu zkoumání poměrů klientů nejsou bezbřehé a tyto samozřejmě musí být přiměřené okolnostem, zejména ve vztahu k výdajům, které jsou na rozdíl od příjmů komplikovaněji doložitelné. Na druhou stranu ale nelze připustit, aby na zkoumání výdajů poskytovatelé úvěrů rezignovaly zcela, a to zvláště za situace, kdy jsou tyto deklarovány ve zcela nepravděpodobné výši. Jistě se např. nejeví jako nijak komplikované, opatřit si od žadatele např. výpis z bankovního účtu za období několika měsíců, který může poskytnout celistvý obrázek o majetkových poměrech daného spotřebitele. Za dané situace tak nezbylo než uzavřít, že žalobkyně nedotvrdila a nepředložila nic, z čeho by bylo lze dopět k závěru, že banka řádně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného.

24. Je pravdou, že zákon o úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o SP) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o SP, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Jelikož pak soud s odkazem na výše uvedené shledal, že právní předchůdce žalobce se s odbornou péčí úvěruschopností žalovaného nezabýval, resp. tuto skutečnost neprokázal, shledal soud uzavřenou smlouvu s odkazem na § 86 odst. 1 zákona o úvěru a shora uvedenou judikaturu neplatnou.

25. V případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se totiž nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak soud dospěl k závěru, že se jedná o neplatnost absolutní, když smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o.z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Smyslem a účelem této normy je ochrana spotřebitele před nezodpovědným úvěrováním. Soud k této vadě právního jednání přihlíží z úřední povinnosti tak, aby ochrana poskytnutá slabší straně byla skutečně účinná a dostatečně odrazující od poskytování úvěrů bez náležitého zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr.

26. Ačkoli by pouhý jazykový výklad § 87 ZSÚ nasvědčoval pouhé relativní neplatnosti úvěrové smlouvy coby důsledku porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele dle § 86 ZSÚ (k námitce spotřebitele v promlčecí lhůtě tří let od uzavření smlouvy), má soud za to, že takový výklad je v rozporu se základními zásadami, z nichž ZSÚ vychází (zásada rovnosti a ochrany slabší strany – spotřebitele, jehož nerovné postavení ve vztahu k podnikateli dorovnává uvedená právní úprava), neboť nepředstavuje dostatečný nástroj ochrany spotřebitele a vedl by k významnému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, a znamenal by také popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti. Jak bylo nastíněno výše, účelem této povinnosti je předejít nezvladatelnému zadlužování těch spotřebitelů, kteří by mohli skončit ve spirále dluhů, předlužení a insolvence se všemi negativními důsledky s tím spojenými, které mají dopad na další věřitele, osoby dlužníkovi blízké i na celou společnost. Celospolečenské souvislosti negativních sociálních důsledků předlužení spotřebitele s (prevenční) povinností posouzení úvěruschopnosti zmínil také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má tedy celospolečenský význam, a porušení této povinnosti před uzavřením úvěrové smlouvy proto zjevně narušuje veřejný pořádek, což má za následek absolutní neplatnost takové smlouvy, k níž soud přihlíží i bez námitky. K závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy v režimu nového ZSÚ dospěl rovněž Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019.

27. Vzhledem k vývoji právní úpravy spotřebitelských úvěrů, jakož i judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu směrem k vyšší ochraně spotřebitele, není logické, aby se s novým ZSÚ stala z neplatnosti absolutní neplatnost relativní, tedy aby ochrana spotřebitele byla oslabena podmínkou vznesení námitky neplatnosti ze strany spotřebitele, a to jen ve tříleté lhůtě od uzavření smlouvy (zvláště pokud k uplatnění práva věřitele na zaplacení splatné pohledávky z úvěrové smlouvy může dojit s ohledem na sjednanou délku doby splácení i později). Rovněž dle důvodové zprávy k § 86 ZSÚ byla záměrem zákonodárce mj. snaha o posílení principu zodpovědného úvěrování, čemuž následek v podobě relativní neplatnosti neodpovídá. Naopak smysl a účel právní úpravy povinnosti zkoumání úvěruschopnosti a její historický vývoj (i v rámci judikatury) vedou k jednoznačnému závěru o následku jejího porušení v podobě absolutní neplatnosti. Jedině takový výklad je rovněž eurokonformní, neboť zmíněná právní úprava je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES. Soud v tomto ohledu poukazuje také na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, podle nějž „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“28. K možnosti, a dokonce povinnosti soudu odchýlit se od doslovného znění zákona pak srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 4. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 92/06, či nález Ústavního soudu ze dne 4. 7. 1992, sp. zn. Pl. ÚS 21/96.

29. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

30. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

31. Žalovaný čerpal částku 63 000 Kč a uhradil do konce roku 2022 na jistinu částku 21 209,81 Kč. Zbývající dluh na jistině tak činí částku 41 790,19 Kč. Do tohoto rozsahu posoudil soud žalobu jako důvodnou a zavázal žalovaného k úhradě citované částky z titulu bezdůvodného obohacení. Poněvadž splatnost bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena, uplatní se pravidlo podle § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu. Splatnost povinnosti vydat bezdůvodné obohacení tak nastane na výzvu věřitele. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně žalovaného prostřednictvím právního zástupce prvně vyzvala k úhradě přípisem ze dne 27.2.2024 (k ostatním případným upomínkám nedoložila žalobkyně podací lístky či výpis z podací knihy), kterou podala k poštovní přepravě téhož dne. V rámci výzvy stanovila lhůtu k úhradě do deseti dnů ode dne doručení výzvy. Zásilka byla doručena dne 1.3.2024 (§ 573 o. z.). Žalovaný se tak ocitl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení dne 14.3.2024, neboť lhůta uplynula dnem 13.3.2024. Ode dne následujícího je žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaném zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o.z. ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení.

32. S ohledem na shora uvedené tak soud shledal žalobu důvodnou z části a žalobě proto v tomto rozsahu vyhověl. Ve výroku druhém rozsudku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl ve zbývajícím rozsahu.

33. Podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

34. Žalobkyně požadovala celkem v daném řízení částku 68 253,57 Kč (soud příslušenství kapitalizoval ode dne splatnosti do dne soudního jednání). Přiznána jí byla částka ve výši 44 619,56 Kč (opět včetně kapitalizovaného příslušenství zjištěného podle postupu shora) a do této částky byla také úspěšným účastníkem řízení. Oproti tomu byla žaloba zamítnuta do částky 23 633,98 Kč (včetně příslušenství) a do této částky byla tak neúspěšným účastníkem řízení. Žalobkyně byla v procentuálním vyjádření úspěšnou co do 65,37 %, neúspěšnou co do 34,63 %. Odečtením neúspěchu od úspěchu lze konstatovat procentuální vyjádření 30,74 % a v tomto rozsahu má žalobkyně právo na náhradu svých nákladů, které vynaložila k účelnému uplatňování práva.

35. Náklady řízení tvoří v dané věci žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 2 273 Kč, odměna za právní zastoupení stanovená podle ust. § 7 bod 5, ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen a. t.) ve výši 11 760 Kč (2 940 za převzetí a přípravu zastoupení, 2 940 Kč za podání žaloby, 2 940 Kč za výzvu k plnění a 2 940 Kč za účast u jednání soudu), dále paušální náhrada hotových výdajů podle ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a. t., ve spojení s ust. § 13 odst. 4 a. t. ve výši 1 200 Kč (4 režijní paušály ke každému úkonu právní služby x 300 Kč/úkon) a konečně náhrada za 21 % DPH z částky odměny advokáta a náhrady hotových výdajů ve výši 2 721,60 Kč podle ust. § 137 odst. 1, odst. 3 o.s.ř. Náklady řízení tak činí v daném řízení celkem částku 17 955 Kč. Žalobkyně má právo na 30,740 % nákladů, které vynaložila, tj. na částku 5 519 Kč po zaokrouhlení.

36. Za doplnění žaloby soud odměnu a náhradu hotových výdajů nepřiznal, neboť má za to, že veškerá relevantní tvrzení – v daném případě minimálně tvrzení o zkoumání schopnost žalovaného úvěr splatit – mají být obsažena již v žalobě samotné. Pakliže to tak není, a soud je nucen žalobkyni vyzvat, má za to, že takové podání k výzvě soudu nelze hodnotit jako úkon s účelně vynaloženými náklady.

37. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.

38. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a stanovil zákonnou třídenní pariční lhůtu, jelikož pro stanovení lhůty v jiné délce neshledal žádného důvodu.