57 C 34/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Vrzáčkovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČ Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupené Mgr. Jméno zainteresované osoby 0/0 , advokátem Adresa zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 o zaplacení částky 23 490 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s ročním zákonným úrokem z prodlení z částky 15 000 Kč ve výši 15 % od 24. 10. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyni na žalované domáhala zaplacení částky 8 490 Kč s ročním zákonným úrokem z prodlení z částky 21 000 Kč ve výši 15 % od 2.5.2023 do 23.10.2023 a dále z částky 6 000 Kč ve výši 15 % od 24.10.2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 586 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně , Jméno zainteresované osoby 0/0, .

1. Žalobou ze dne 16.4.2024, doplněnou podáním ze dne ze dne 22.7.2024 domáhala se žalobkyně na žalované zaplacení částky 23 490 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, .cz, na které si žalovaná vybrala podle své volby dostupné parametry, jako je výše požadovaného úvěru a dobu splatnosti ve dnech. Následně vyplnila registrační formulář svými osobními údaji, uvedla heslo ke svému uživatelskému profilu a odsouhlasila smluvní dokumentaci zaškrtnutím příslušného pole formuláře. Registraci dokončila zadání pětimístného verifikačního sms kódu do žádosti o úvěr. Dále byla povinna poskytnout žalobkyni kopii svého občanského průkazu a zavázala se zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 Kč prostřednictvím bankovního převodu – ověřovací platbu. Jako variabilní symbol bylo dohodnuto rodné číslo žalované. K ověření příjmu žalovaná poskytla žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu, případně výplatní listy. Žalovaná byla žalobkyní lustrována v databázích ISIR, CEE, CRKI, BRKI. Původní věřitel úvěruschopnost žalované ověřoval výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Žalovaná registrací na webových stránkách prohlásila, že není v prodlení se splacením jakéhokoli dluhu vůči třetí osobě, ani si nebyla vědoma o její registraci v žádné databázi dlužníků nebo databázi pro tvorbu úvěrové historie. Žalovaná doložila doklad o pravidelném příjmu z rodičovského příspěvku od České správy sociálního zabezpečení min. ve výši 23 900 Kč za období od září 2022 do listopadu 2022 Po posouzení nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalované. Smlouva byla podepsána prostřednictvím pětimístného verifikačního kódu, který byl zaslán na telefonní číslo uvedené žalovanou. Kód , Anonymizováno, žalovaná následně vložila do příslušného formulářového pole na webových stránkách a odesláním potvrdila svoji vůli být smlouvou vázána. Výše uvedenými kroky uzavřela se žalobkyní dne 27.12.2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Téhož dne došlo k převodu úvěru na bankovní účet žalované č. , č. účtu, , který je totožný s účtem, ze kterého přišla verifikační platba. Úvěr byl identifikován variabilním symbolem , tel. číslo, odpovídajícím rodnému číslu žalované. Žalovaná se zavázala uhradit smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny a úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaná jej měla splácet každý měsíc nejpozději k 26. dni v měsíci. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, přičemž v poslední upomínce ze dne 28.4.2023 byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru. Předmětem nároku je tedy pohledávka v celkové výši 21 000 Kč, kterou tvoří nesplacená část jistiny ve výši 15 000 Kč a smluvní úrok ve výši 40 % p.m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 6 000 Kč. Žalovaná neuhradila ničeho ani po výzvě k úhradě. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně které byla žalovaná v prodlení. Do prodlení se žalovaná dostala následující den po dni zesplatnění úvěru. Smluvní pokuta byla kapitalizována na 2 490 Kč.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila a po celé řízení zůstala zcela pasivní.

3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaná, ač řádně předvolána, se k jednání bez omluvy nedostavila ani nepožádala o odročení jednání z důležitého důvodu. Soud tak jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastnic vycházeje z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

4. Z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že jako úvěrující se uvedena žalobkyně, jako úvěrovaná žalovaná, identifikována svým rodným číslem , tel. číslo, . Žalobkyně se zde zavazuje poskytnout úvěr do výše úvěrového limitu 20 000 Kč a žalovaná se zavazuje finance vrátit spolu s úroky. Bylo zde uvedeno, že úvěr bude poskytnut 23.12.2022, na dobu neurčitou, úrok byl uveden ve výši 40 % p. m. Splátky měly být hrazeny k 26. dni v měsíci bezhotovostně pod VS rodného čísla. Pokud by nebylo spláceno, byla zde dohoda v čl. 6.2. listiny o možnosti zesplatnění dluhu. Dále listina obsahuje prohlášení, že žalovaná poskytla před uzavřením smlouvy úplné, pravdivé a přesné údaje pro posouzení schopnosti splácet úvěr. Podpisem žalované bylo potvrzení souhlasu se zněním smluvní dokumentace verifikačním kódem SMS , Anonymizováno, , podpisem žalobkyně byl vlastnoruční podpis jednatele s razítkem. Listina nese datum 27.12.2022.

5. Z listiny označené jako Žádost o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, byly zjištěny údaje týkající se žalované, jako jméno, příjmení, e-mailová adresa, rodné číslo, číslo občanského průkazu, rodinný stav svobodná, počet členů domácnosti 2, z toho jedna osoba s příjmem a jedno vyživované dítě. Typ bydlení nájemní, žalovaná byla bez vzdělání, resp. s neúplným základním vzděláním, na rodičovské dovolené, s měsíčním příjmem 24 206 Kč a měsíčními výdaji 6 000 Kč. Jednalo se o prostou listinu, vyhotovenou žalobkyní bez podpisu smluvních stran.

6. Ze Všeobecných obchodních podmínek byla zjištěna úprava práv a povinností smluvních stran.

7. Z Přípisu , právnická osoba, . ze dne 15.8.2024 soud zjistil, že majitelem a disponentem účtu č. , č. účtu, byla žalovaná, rod. č. , tel. číslo, a dne 27.12.2022 byla na tento účet připsána částka 15 000 Kč z protiúčtu , Anonymizováno, /, Anonymizováno, pod názvem , právnická osoba, , VS , tel. číslo8. Z kopie občanského průkazu a průkazu pojištěnce VZP žalované bylo zjištěno rodné číslo , č. účtu, a OP číslo , tel. číslo9. Z listiny označené jako Potvrzení o platbě vyplynulo, že , právnická osoba, . potvrdila, že dne 27.12.2022 byla na účtu č. , č. účtu, vedeném na majitele , právnická osoba, zaúčtována platba ve výši 15 000 Kč jako výdej ve prospěch účtu č. , č. účtu, , pod VS , tel. číslo10. Z Výpisu z účtu , právnická osoba, . k účtu č. , č. účtu, , č. , hodnota, , 11 a 12/2022, bylo mj. zjištěn příjem od Úřadu práce v , adresa, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . ve výši 14 130 Kč, od ČSSZ ve výši 23 940 Kč jako peněžitá pomoc v mateřství.

11. Z přípisu ze dne 28.4.2023 je patrné zesplatnění úvěru poté, co docházelo k opakovanému porušování smluvních podmínek, a to ke dni 28.4.2023 se lhůtou úhrady do tří dnů od doručení přípisu. Celková dlužná částka ke dni 28.4.2023 činila 44 048 Kč.

12. Výzvou k úhradě ze dne 15.10.2023 urgoval zástupce žalobkyně žalovanou o úhradu dluhu ve výši 47 371,02 Kč do tří dnů. Téhož dne pak přípis podal k poštovní přepravě, což je prokázáno podacím lístkem ze dne 15.10.2023.

13. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:

14. Žalovaná žalobkyni poskytla své údaje včetně kopie občanského průkazu a průkazu pojištěnce, tedy rodné číslo, číslo účtu, telefonní číslo či e-mailovou adresu. Žalobkyně vyhotovila listinu označenou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , v rámci které, byly uvedeny všechny tyto údaje žalované a dále byl uveden závazek žalobkyně poskytnout žalované peněžní prostředky až do limitu 20 000 Kč. Současně zde byl závazek žalované poskytnuté finanční prostředky splatit spolu s úrokem 40 % měsíčně. Žalobkyně převedla dne 27.12.2022 na účet žalované č. , č. účtu, , což potvrdila , právnická osoba, . ve svém přípisu ze dne 15.8.2024, částku 15 000 Kč. Veškeré účetní operace na účtu byly prováděny pod variabilním symbolem – rodným číslem žalované. Žalobkyně přistoupila pro opakované porušování smluvních ujednání ke dni 28.4.2023 k zesplatnění celého úvěru a žádala žalovanou o úhradu částky 44 048 Kč. Žalovaná tak neučinila, a to ani po urgenci zástupce žalobkyně ze dne 15.10.2023. Příjem žalované z peněžité pomoci v mateřství činil v září až listopadu 2022 cca 24 000 Kč měsíčně.

15. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících právních předpisů a tyto na zjištěný skutkový stav aplikoval následovně:

16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

18. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Soud má za prokázáno uzavření smlouvy o úvěru způsobem tvrzeným žalobkyní v žalobě prostřednictvím SMS kódu, neboť žalovaná listinu sice vlastnoručně nepodepsala, elektronicky ji ale odsouhlasila takovým způsobem, že je ale možné zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Jednající osoba může být určena různým způsobem, především jednáním na základě kvalifikovaného certifikátu, ale třeba i dvoufaktorovou identifikací (přihlášením do systému pod přihlašovacím jménem a heslem a potvrzením podpisu zadáním hesla zaslaného na mobilní telefon). Z předložené Smlouvy o spotřebitelském úvěru plyne právě takový způsob podpisu žalované, kdy bylo známo číslo jejího mobilního telefonu, které žalobkyni sdělila. Soud má za prokázané, že identifikační údaje patří žalované, neboť ta poskytla žalobkyni kopii svých dvou dokladů totožnosti, a to občanský průkaz a průkaz pojištěnce nesoucí shodné rodné číslo. Při tomto způsobu ověření totožnosti žalované je soud přesvědčen o tom, že těmito doklady nedisponovala jiná osoba než žalovaná. I když soud shledal smlouvu o úvěru za uzavřenou, žaloba nemůže být zcela úspěšná z důvodu nesplnění povinnosti konstatované v ust. § 86 ZSÚ žalobkyní. Žalobkyně tvrdila, že žalovanou lustrovala ve veřejně dostupných databázích a registrech, zkoumala její rodinné, osobní, majetkové či výdělkové poměry, které byly doloženy výpisem z účtu s příchozími dávkami peněžité pomoci v mateřství ze září 2022 až listopadu 2022. Dané je ovšem pro jednoznačný závěr poskytovatele úvěru o schopnosti klienta poskytnutý úvěr splácet absolutně nedostatečné. Obecné konstatování žalobkyně, že před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to případně na základě dostatečných informací získaných od klienta, nepostačí. Žalobkyně neoznačila a nedodala výstupy, které zjistila z bankovních i nebankovních registrů, nezkoumala výdajové, osobní ani ostatní majetkové poměry žalované. Nezkoumala počet exekucí žalované, případně celkový objem jejích závazků. K danému nebylo doloženo ničeho. Žalobkyně se pak svoji omluvenou neúčastní na jednání připravila o možnost poučení soudu podle § 118a o.s.ř., k čemuž byl soud připraven pro případ přítomnosti právního zástupce žalobkyně u jednání. Za dané situace tak nezbylo než uzavřít, že nepředložila nic, z čeho by bylo lze dopět k závěru, že řádně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalované.

22. Jelikož tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru neposoudila schopnost žalované splácet úvěr s odbornou péčí, posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. V případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se totiž nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak soud dospěl k závěru, že se jedná o neplatnost absolutní, když smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o.z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Smyslem a účelem této normy je ochrana spotřebitele před nezodpovědným úvěrováním. Soud k této vadě právního jednání přihlíží z úřední povinnosti tak, aby ochrana poskytnutá slabší straně byla skutečně účinná a dostatečně odrazující od poskytování úvěrů bez náležitého zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr.

23. Ačkoli by pouhý jazykový výklad § 87 ZSÚ nasvědčoval pouhé relativní neplatnosti úvěrové smlouvy coby důsledku porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele dle § 86 ZSÚ (k námitce spotřebitele v promlčecí lhůtě tří let od uzavření smlouvy), má soud za to, že takový výklad je v rozporu se základními zásadami, z nichž ZSÚ vychází (zásada rovnosti a ochrany slabší strany – spotřebitele, jehož nerovné postavení ve vztahu k podnikateli dorovnává uvedená právní úprava), neboť nepředstavuje dostatečný nástroj ochrany spotřebitele a vedl by k významnému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, a znamenal by také popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti. Jak bylo nastíněno výše, účelem této povinnosti je předejít nezvladatelnému zadlužování těch spotřebitelů, kteří by mohli skončit ve spirále dluhů, předlužení a insolvence se všemi negativními důsledky s tím spojenými, které mají dopad na další věřitele, osoby dlužníkovi blízké i na celou společnost. Celospolečenské souvislosti negativních sociálních důsledků předlužení spotřebitele s (prevenční) povinností posouzení úvěruschopnosti zmínil také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má tedy celospolečenský význam, a porušení této povinnosti před uzavřením úvěrové smlouvy proto zjevně narušuje veřejný pořádek, což má za následek absolutní neplatnost takové smlouvy, k níž soud přihlíží i bez námitky. K závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy v režimu nového ZSÚ dospěl rovněž Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019.

24. Vzhledem k vývoji právní úpravy spotřebitelských úvěrů, jakož i judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu směrem k vyšší ochraně spotřebitele, není logické, aby se s novým ZSÚ stala z neplatnosti absolutní neplatnost relativní, tedy aby ochrana spotřebitele byla oslabena podmínkou vznesení námitky neplatnosti ze strany spotřebitele, a to jen ve tříleté lhůtě od uzavření smlouvy (zvláště pokud k uplatnění práva věřitele na zaplacení splatné pohledávky z úvěrové smlouvy může dojit s ohledem na sjednanou délku doby splácení i později). Rovněž dle důvodové zprávy k § 86 ZSÚ byla záměrem zákonodárce mj. snaha o posílení principu zodpovědného úvěrování, čemuž následek v podobě relativní neplatnosti neodpovídá. Naopak smysl a účel právní úpravy povinnosti zkoumání úvěruschopnosti a její historický vývoj (i v rámci judikatury) vedou k jednoznačnému závěru o následku jejího porušení v podobě absolutní neplatnosti. Jedině takový výklad je rovněž eurokonformní, neboť zmíněná právní úprava je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES. Soud v tomto ohledu poukazuje také na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, podle nějž „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“25. K možnosti, a dokonce povinnosti soudu odchýlit se od doslovného znění zákona pak srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 4. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 92/06, či nález Ústavního soudu ze dne 4. 7. 1992, sp. zn. Pl. ÚS 21/96.

26. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

27. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

28. Vzhledem k tomu, že soud shledal, že k uzavření smlouvy o úvěru mezi žalobkyní a žalovanou došlo, avšak pro absenci zkoumání úvěruschopnosti žalované bylo toto právní jednání shledáno jako absolutně neplatné, ale současně bylo prokázáno, že žalobkyně žalované (na účet, jehož majitelem byla žalovaná) poskytla dne 27.12.2022 částku 15 000 Kč, posoudil soud právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o.z., jelikož ochuzená plnila obohacené (žalované) bez právního důvodu. Poskytnutou částku 15 000 Kč však již žalovaná žalobkyni nevrátila. Soud má za to, že žalobkyně žádá vrátit právě tuto částku, když zcela jednoznačně soudu navrhla, aby vyžádal od , právnická osoba, . k důkazu zprávu o tom, že daná částka byla právě v měsíci prosinci 2022 zaúčtována ve prospěch účtu žalované. Soud tak návrhu žalobkyně učinil a skutečně zjistil z důkazu, že v měsíci prosinci žalobkyně poskytla na účet žalované částku 15 000 Kč.

29. Poněvadž splatnost bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena, uplatní se pravidlo podle § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu. Splatnost povinnosti vydat bezdůvodné obohacení tak nastane na výzvu věřitele. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně žalovanou prvně vyzvala k úhradě přípisem ze dne 15.10.2023, kterou podala k poštovní přepravě dne 15.10.2023. V rámci výzvy stanovila lhůtu k úhradě do 3 dnů ode dne doručení výzvy. Zásilka byla doručena dne 18.10.2023 (§ 573 o. z.). Žalovaná se tak ocitla v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení dne 24.10.2023, neboť třídenní lhůta uplynula dnem 23.10.2023. Ode dne následujícího je žalobkyně oprávněna požadovat po žalované zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o.z. ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení.

30. S ohledem na shora uvedené tak soud shledal žalobu důvodnou co do zaplacení částky 15 000 Kč představující bezdůvodné obohacení žalované a dále co do zákonného úroku z prodlení z této částky od 24.10.2023 do zaplacení. Žalobě proto v tomto rozsahu vyhověl. Ve výroku druhém rozsudku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl ve zbývajícím rozsahu, a to včetně nároku na uplatněnou smluvní pokutu. Pakliže soud shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou a ujednání o smluvní pokutě bylo její součástí, nebylo i dané ujednání o smluvní pokutě sjednáno platně a žaloba v této části není důvodná.

31. Současně soud rozhodl o právu na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že převážně úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 22,3 %. Učinil tak proto, že celkem se žalobkyně ke dni vyhlášení rozsudku ve věci domáhala na žalované zaplacení částky 27 790,43 Kč (100 %), úspěšnou byla do částky 16 992,97 Kč (61,15 %) a neúspěšnou pak do částky 10 797,46 Kč (38,85 %). Zjištěné částky jsou včetně kapitalizovaného příslušenství do okamžiku vyhlášení rozsudku. Rozsah náhrady nákladů řízení příslušející žalobkyni byl zjištěn odečtením neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu.

32. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 175 Kč a nákladů právního zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 490 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. d) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Celkem činí náhrada nákladů řízení 2 627 Kč, přičemž žalobkyně má právo na náklady řízení v rozsahu 22,3 %, tedy na zaplacení částky 586 Kč po zaokrouhlení.

33. Při určení celkové výše náhrady nákladů řízení postupoval soud podle citovaného zákonného ustanovení proto, že žalobkyně zahajuje řízení u zdejšího soudu opakovaně na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech. K tomu srov. např. návrh ve věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. 8 C 408/2023 nebo 57 C 50/2024.

34. Za podání žalobkyně – doplnění žaloby ze dne 22.7.2024 k výzvě soudu soud nepřiznal odměnu ani hotové výdaje proto, že má za to, že veškeré relevantní úkony má žalobce uvést již v návrhu na zahájení řízení tak, aby jej soud nemusel vyzývat k doplnění žalobních tvrzení a označení důkazů. Náklady za tento právní úkon tak soud nepovažuje za účelně vynaložené.

35. Náklady řízení je žalovaná povinna uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o.s.ř.

36. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a stanovil zákonnou třídenní pariční lhůtu, jelikož pro stanovení lhůty v jiné délce neshledal žádného důvodu.