57 C 50/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Vrzáčkovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČ 03210235 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupené Mgr. Jméno zainteresované osoby 0/0 , advokátem Adresa zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 o zaplacení částky 39 676,88 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s ročním zákonným úrokem z prodlení z částky 15 000 Kč ve výši 14,75 % od 23. 4. 2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyni na žalované domáhala zaplacení částky 24 676,88 Kč s ročním zákonným úrokem z prodlení z částky 35 791 Kč ve výši 15 % od 12. 11. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne 28.5.2024 domáhala se žalobkyně na žalované zaplacení částky 39 676,88 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, , na které si žalovaná vybrala podle své volby dostupné parametry, jako výše požadovaného úvěru a dobu splatnosti ve dnech. Následně vyplnila registrační formulář svými osobními údaji, uvedla heslo ke svému uživatelskému profilu a odsouhlasila smluvní dokumentaci zaškrtnutím příslušného pole formuláře. Registraci dokončila zadáním pětimístného verifikačního sms kódu do žádosti o úvěr. Dále byla povinna poskytnout žalobkyni kopii svého občanského průkazu a zavázala se zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 Kč prostřednictvím bankovního převodu – ověřovací platbu. Jako variabilní symbol bylo dohodnuto rodné číslo žalované. K ověření příjmu žalovaná poskytla žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu, případně výplatní listy. Žalovaná byla žalobkyní lustrována v databázích ISIR, CEE, CRKI, BRKI. Po posouzení nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalované. Smlouva byla podepsána prostřednictvím pětimístného verifikačního kódu, který byl zaslán na telefonní číslo uvedené žalovanou. Kód , Anonymizováno, žalovaná následně vložila do příslušného formulářového pole na webových stránkách a odesláním potvrdila svoji vůli být smlouvou vázána. Výše uvedenými kroky uzavřela se žalobkyní dne 8.11.2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Téhož dne došlo k převodu úvěru na bankovní účet žalované č. , č. účtu, , který je totožný s účtem, ze kterého přišla verifikační platba. Úvěr byl identifikován variabilním symbolem , var. symbol, odpovídajícím rodnému číslu žalované. Žalovaná se zavázala uhradit smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny a úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaná jej měla splácet každý měsíc nejpozději k 8. dni v měsíci. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, přičemž v poslední upomínce ze dne 8.11.2023 byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru ke dni 11.11.2023. Den následující se žalovaná dostala do prodlení s úhradou celého úvěru. Předmětem nároku je tedy pohledávka v celkové výši 35 791 Kč, kterou tvoří nesplacená část jistiny ve výši 25 565 Kč a smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 10 226 Kč. Žalovaná neuhradila ničeho ani po výzvě k úhradě.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila a po celé řízení zůstala zcela pasivní.

3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaná, ač řádně předvolána, se k jednání bez omluvy nedostavila ani nepožádala o odročení jednání z důležitého důvodu. Soud tak jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastnic vycházeje z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

4. Z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že jako úvěrující je uvedena žalobkyně, jako úvěrovaná žalovaná, identifikována svým rodným číslem , hodnota, . Žalobkyně se zde zavazuje poskytnout úvěr do výše úvěrového limitu 20 000 Kč a žalovaná se zavazuje finance vrátit spolu s úroky. Bylo zde uvedeno, že úvěr bude poskytnut 8.11.2022, na dobu neurčitou, úrok byl uveden ve výši 40 % p. m. Splátky měly být hrazeny k 8. dni v měsíci bezhotovostně pod VS rodného čísla. Pokud by nebylo spláceno, byla zde dohoda v čl. 6.2. listiny o možnosti zesplatnění dluhu. Dále listina obsahuje prohlášení, že žalovaná poskytla před uzavřením smlouvy úplné, pravdivé a přesné údaje pro posouzení schopnosti splácet úvěr. Podpisem žalované bylo potvrzení souhlasu se zněním smluvní dokumentace verifikačním kódem SMS 18085.

5. Z kopie občanského průkazu a řidičského průkazu žalované bylo zjištěno rodné číslo , hodnota, , její podobu a další identifikační údaje týkající se žalované.

6. Z Výpisu z účtu Fio Banky č. , č. účtu, č. 9/2022, účetní operace ze dne 8.11.2022 je patrné, že téhož dne byl zaúčtován na vrub tohoto účtu převod částky 15 000 Kč poukázané na účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, a názvem , Anonymizováno, půjčka ze dne 8.11.2022 a symbolem , Anonymizováno, .

7. Z Výpisu z účtu Fio Banky č. , č. účtu, č. 10/2022, účetní operace ze dne 8.12.2022 je patrné, že téhož dne byl zaúčtován na vrub tohoto účtu převod částky 8 565 Kč poukázané na účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, a názvem Čerpání ze dne 8.12.2022 a symbolem , Anonymizováno, .

8. Z Výpisu z účtu Fio Banky č. , č. účtu, č. 2/2023, účetní operace ze dne 3.2.2023 je patrné, že téhož dne byl zaúčtován na vrub tohoto účtu převod částky 2 000 Kč poukázané na účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, a názvem Čerpání ze dne 3.2.2023 a symbolem , Anonymizováno, .

9. Z přípisu , právnická osoba, . ze dne 3.7.2024 soud zjistil, že majitelem účtu č. , hodnota, byla žalovaná, přičemž dne 8.11.2022 došlo k připsání částky 15 000 Kč na tento účet z účtu č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, .

10. Z Výplatní pásky č. 1/2022 a 11/2021 znějící na jméno žalované a společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, je patrná mzda za tyto měsíce ve výši 24 592 Kč a 25 836 Kč.

11. Z přípisu ze dne 8.11.2023 je patrné zesplatnění úvěru poté, co docházelo k opakovanému porušování smluvních podmínek, a to ke dni 8.11.2023 se lhůtou úhrady do tří dnů od doručení přípisu. Celková dlužná částka ke dni 8.11.2023 činila 53 345 Kč.

12. Výzvou k úhradě ze dne 12.4.2024 urgoval zástupce žalobkyně žalovanou o úhradu dluhu ve výši 57 180,16 Kč do tří dnů. Téhož dne pak přípis podal k poštovní přepravě, což je prokázáno podacím lístkem ze dne 12.4.2024.

13. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:

14. Žalovaná žalobkyni poskytla své údaje včetně kopie občanského průkazu a řidičského průkazu, tedy rodné číslo, číslo účtu, telefonní číslo či e-mailovou adresu. Žalobkyně vyhotovila listinu označenou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , v rámci které byly uvedeny všechny tyto údaje žalované a dále byl uveden závazek žalobkyně poskytnout žalované peněžní prostředky až do limitu 20 000 Kč. Současně zde byl závazek žalované poskytnuté finanční prostředky splatit spolu s úrokem 40 % měsíčně. Žalobkyně převedla dne 8.11.2022 na účet žalované č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , což potvrdila , právnická osoba, . ve svém přípisu ze dne 3.7.2024, částku 15 000 Kč a dále v prosinci 2022 a v únoru 2023 bylo čerpáno na účet žalované z účtu žalobkyně 8 565 Kč a 2 000 Kč. Veškeré účetní operace na účtu byly prováděny pod variabilním symbolem – rodným číslem žalované. Žalobkyně přistoupila pro opakované porušování smluvních ujednání ke dni 8.11.2023 k zesplatnění celého úvěru a žádala žalovanou o úhradu částky 53 345 Kč. Žalovaná tak neučinila, a to ani po urgenci zástupce žalobkyně ze dne 12.4.2024. Příjem žalované ze zaměstnání v listopadu 2021 a lednu 2022 činil cca 25 000 Kč měsíčně v průměru čistého.

15. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících právních předpisů a tyto na zjištěný skutkový stav aplikoval následovně:

16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

18. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Soud má za prokázáno uzavření smlouvy o úvěru způsobem tvrzeným žalobkyní v žalobě prostřednictvím SMS kódu, neboť žalovaná listinu sice vlastnoručně nepodepsala, elektronicky ji ale odsouhlasila takovým způsobem, že je ale možné zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Jednající osoba může být určena různým způsobem, především jednáním na základě kvalifikovaného certifikátu, ale třeba i dvoufaktorovou identifikací (přihlášením do systému pod přihlašovacím jménem a heslem a potvrzením podpisu zadáním hesla zaslaného na mobilní telefon). Z předložené Smlouvy o spotřebitelském úvěru plyne právě takový způsob podpisu žalované, kdy bylo známo číslo jejího mobilního telefonu, které žalobkyni sdělila. Soud má za prokázané, že identifikační údaje patří žalované, neboť ta poskytla žalobkyni kopii svým dvou dokladů totožnosti, a to občanský průkaz a řidičský průkaz. Při tomto způsobu ověření totožnosti žalované je soud přesvědčen o tom, že těmito doklady nedisponovala jiná osoba než žalovaná. I když soud shledal smlouvu o úvěru za uzavřenou, žaloba nemůže být zcela úspěšná z důvodu nesplnění povinnosti konstatované v ust. § 86 ZSÚ žalobkyní. Žalobkyně tvrdila, že žalovanou lustrovala ve veřejně dostupných databázích a registrech, zkoumala její rodinné, osobní, majetkové či výdělkové poměry, které byly doloženy dvěma výplatnými páskami z listopadu 2021 a ledna 2022. Dané je ovšem pro jednoznačný závěr poskytovatele úvěru o schopnosti klienta poskytnutý úvěr splácet absolutně nedostatečné. Obecné konstatování žalobkyně, že před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila její schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to případně na základě dostatečných informací získaných od klienta, nepostačí. Žalobkyně neoznačila a nedodala výstupy, které zjistila z bankovních i nebankovních registrů, nezkoumala výdajové, osobní ani ostatní majetkové poměry žalované. Nezkoumala počet exekucí žalované, případně celkový objem jejích závazků. K danému nebylo doloženo ničeho, až na dvě výplatní pásky staršího data, které jsou tak pro posouzení příjmové stránky žalované bezpředmětné. Žalobkyně se pak svoji omluvenou neúčastní na jednání připravila o možnost poučení soudu podle § 118a o.s.ř., k čemuž byl soud připraven pro případ přítomnosti právního zástupce žalobkyně u jednání. Za dané situace tak nezbylo než uzavřít, že nepředložila nic, z čeho by bylo lze dopět k závěru, že řádně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalované.

22. Jelikož tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru neposoudila schopnost žalované splácet úvěr s odbornou péčí, posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. V případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se totiž nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak soud dospěl k závěru, že se jedná o neplatnost absolutní, když smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o.z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Smyslem a účelem této normy je ochrana spotřebitele před nezodpovědným úvěrováním. Soud k této vadě právního jednání přihlíží z úřední povinnosti tak, aby ochrana poskytnutá slabší straně byla skutečně účinná a dostatečně odrazující od poskytování úvěrů bez náležitého zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr.

23. Ačkoli by pouhý jazykový výklad § 87 ZSÚ nasvědčoval pouhé relativní neplatnosti úvěrové smlouvy coby důsledku porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele dle § 86 ZSÚ (k námitce spotřebitele v promlčecí lhůtě tří let od uzavření smlouvy), má soud za to, že takový výklad je v rozporu se základními zásadami, z nichž ZSÚ vychází (zásada rovnosti a ochrany slabší strany – spotřebitele, jehož nerovné postavení ve vztahu k podnikateli dorovnává uvedená právní úprava), neboť nepředstavuje dostatečný nástroj ochrany spotřebitele a vedl by k významnému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, a znamenal by také popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti. Jak bylo nastíněno výše, účelem této povinnosti je předejít nezvladatelnému zadlužování těch spotřebitelů, kteří by mohli skončit ve spirále dluhů, předlužení a insolvence se všemi negativními důsledky s tím spojenými, které mají dopad na další věřitele, osoby dlužníkovi blízké i na celou společnost. Celospolečenské souvislosti negativních sociálních důsledků předlužení spotřebitele s (prevenční) povinností posouzení úvěruschopnosti zmínil také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má tedy celospolečenský význam, a porušení této povinnosti před uzavřením úvěrové smlouvy proto zjevně narušuje veřejný pořádek, což má za následek absolutní neplatnost takové smlouvy, k níž soud přihlíží i bez námitky. K závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy v režimu nového ZSÚ dospěl rovněž Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019.

24. Vzhledem k vývoji právní úpravy spotřebitelských úvěrů, jakož i judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu směrem k vyšší ochraně spotřebitele, není logické, aby se s novým ZSÚ stala z neplatnosti absolutní neplatnost relativní, tedy aby ochrana spotřebitele byla oslabena podmínkou vznesení námitky neplatnosti ze strany spotřebitele, a to jen ve tříleté lhůtě od uzavření smlouvy (zvláště pokud k uplatnění práva věřitele na zaplacení splatné pohledávky z úvěrové smlouvy může dojit s ohledem na sjednanou délku doby splácení i později). Rovněž dle důvodové zprávy k § 86 ZSÚ byla záměrem zákonodárce mj. snaha o posílení principu zodpovědného úvěrování, čemuž následek v podobě relativní neplatnosti neodpovídá. Naopak smysl a účel právní úpravy povinnosti zkoumání úvěruschopnosti a její historický vývoj (i v rámci judikatury) vedou k jednoznačnému závěru o následku jejího porušení v podobě absolutní neplatnosti. Jedině takový výklad je rovněž eurokonformní, neboť zmíněná právní úprava je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES. Soud v tomto ohledu poukazuje také na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, podle nějž „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“25. K možnosti a dokonce povinnosti soudu odchýlit se od doslovného znění zákona pak srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 4. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 92/06, či nález Ústavního soudu ze dne 4. 7. 1992, sp. zn. Pl. ÚS 21/96.

26. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

27. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

28. Vzhledem k tomu, že soud shledal, že k uzavření smlouvy o úvěru mezi žalobkyní a žalovanou došlo, avšak pro absenci zkoumání úvěruschopnosti žalované bylo toto právní jednání shledáno jako absolutně neplatné, ale současně bylo prokázáno, že žalobkyně žalované (na účet, jehož majitelem byla žalovaná) poskytla částku 15 000 Kč, posoudil soud právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o.z., jelikož ochuzená plnila obohacené (žalované) bez právního důvodu. Poskytnutou částku 15 000 Kč však již žalovaná žalobkyni nevrátila. Soud má za to, že žalobkyně žádá vrátit právě tuto částku, když zcela jednoznačně soudu navrhla, aby vyžádal od , právnická osoba, . k důkazu zprávu o tom, že daná částka byla právě v měsíci listopadu 2022 zaúčtována ve prospěch účtu žalované. Tato část žalobních tvrzení se shoduje s dalším tvrzením z návrhu, a to tím, že žalobkyně poskytla žalované úvěru dne 8.11.2022. Soud tak návrhu žalobkyně učinil a skutečně zjistil z důkazu, že v měsíci listopadu žalobkyně poskytla na účet žalované částku 15 000 Kč. Jiné částky, které žalovaná čerpala pod svým rodným číslem jako variabilním symbolem žalobkyně nenavrhla důkazně zkoumat. I zde byl soud připraven poučit žalobkyni postupem podle ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. I zde lze konstatovat, že se žalobkyně vzdala svou omluvenou účastí možnosti být tímto způsobem poučena.

29. Poněvadž splatnost bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena, uplatní se pravidlo podle § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu. Splatnost povinnosti vydat bezdůvodné obohacení tak nastane na výzvu věřitele. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně žalovanou prvně vyzvala k úhradě přípisem ze dne 12.4.2024 (k ostatním upomínkám nedoložila žalobkyně podací lístky či výpis z podací knihy), kterou podala k poštovní přepravě dne 12.4.2024. V rámci výzvy stanovila lhůtu k úhradě do 3 dnů ode dne doručení výzvy. Zásilka byla doručena dne 17.4.2024 (§ 573 o. z.). Žalovaná se tak ocitla v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení dne 23.4.2024, neboť třídenní lhůta uplynula dnem 22.4.2024. Ode dne následujícího je žalobkyně oprávněna požadovat po žalované zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o.z. ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení.

30. S ohledem na shora uvedené tak soud shledal žalobu důvodnou co do zaplacení částky 15 000 Kč představující bezdůvodné obohacení žalované a dále co do zákonného úroku z prodlení z této částky od 23.4.2024 do zaplacení. Žalobě proto v tomto rozsahu vyhověl. Ve výroku druhém rozsudku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl ve zbývajícím rozsahu, a to včetně nároku na uplatněnou smluvní pokutu. Pakliže soud shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou a ujednání o smluvní pokutě bylo její součástí, nebylo i dané ujednání o smluvní pokutě sjednáno platně a žaloba v této části není důvodná.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na jejich úhradu právo. Žalovaná by měla právo na úhradu nákladů řízení v poměrné výši jako částečné úspěšná účastnice řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř., nicméně jí žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly.

32. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a stanovil zákonnou třídenní pariční lhůtu, jelikož pro stanovení lhůty v jiné délce neshledal žádného důvodu.

33. Poučení: