57 C 76/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Vrzáčkovou žalobkyně: Anonymizováno - Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno ., IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupené Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno , advokátem sídlem Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno proti žalovanému: Anonymizováno Anonymizováno , narozený Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno bytem Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno pro zaplacení 69 553,97 Kč s příslušenstvím (úvěr)

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 65 320,29 Kč s ročním zákonným úrokem z prodlení z částky 65 320,29 Kč ve výši 12 % od 17.4.2025 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 4 233,68 s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 143 Kč od 11.6.2024 do 6.11.2024, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 583,26 Kč od 31.5.2024 do 31.10.2024, s úrokem ve výši 12,9 % ročně z částky 68 555,97 Kč od 14.2.2025 do zaplacení a s ročním zákonným úrokem z prodlení z částky 68 555,97 Kč ve výši 12,75 % od 14.2.2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 8 979 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, .

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou ke zdejšímu soudu dne 19.6.2025, doplněnou k výzvě soudu podáním ze dne 23.9.2025 domáhala na žalovaném zaplacení částky 69 553,97 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, . (dále také jen „původní věřitel“), uzavřela se žalovaným dne 11.5.2023 smlouvu o půjčce č. , hodnota, , ve které se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázala splácet jej v 36 pravidelných měsíčních splátkách po 3 365 Kč. K podpisu Návrhu na uzavření smlouvy o půjčce došlo přes Mobilní Elektronický klíč – formou SMS zprávy, který si žalovaný sjednal. K čerpání úvěru v uvedené výši došlo dne 11.5.2023 převodem na účet žalovaného. Splatnost splátky byla vždy ke dni v měsíci, který má stejné pořadové číslo jako den, kdy byla půjčka převedena na účet, tedy vždy k 11. dni v měsíci spolu se smluvním úrokem ve výši 12,90 % ročně a s dalšími poplatky podle této smlouvy a obchodních podmínek. Banka splnila svoji povinnost a úvěr žalovanému poskytla, žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas. Žalovaný uhradil splátky v celkové výši 34 679,71 Kč. Vzhledem k porušení smluvních podmínek žalovaným přistoupila banka v souladu s produktovými podmínkami dne 13.11.2024 k zesplatnění úvěru. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 68 555,97 Kč, z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 4 143 Kč, z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 583,26 Kč a z dlužných poplatků za zaslání výzvy k úhradě dluhu od původního věřitele ve výši 998 Kč (2x 499 Kč). Před poskytnutím úvěru banka splnila své povinnost, když zkoumala úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím bankovních i nebankovních registrů klientských informací, kontrolou veřejných databází. Posouzení úvěruschopnosti má být založena na informacích získaných od spotřebitele a současně na informacích získaných nahlédnutím do zmíněných databází. Původní věřitel vycházel z informací poskytnutých mu samotným žalovaným v souhrnném přehledu „identifikace žádosti“ před poskytnutím úvěru obsahující jméno a příjmení, adresu trvalého pobytu, rodné číslo, rodinných stav, typ bydlení, zaměstnání a příjmy a deklarované výdaje. Zkoumáním nebyla zjištěna žádná skutečností bránící poskytnutí úvěru.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivním.

3. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen „o. s. ř.“), když žalovaný se k jednání nedostavil a ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání.

4. Z listiny označené jako Návrh na uzavření smlouvy o půjčce č. , hodnota, soud zjistil údaje o žalovaném včetně rodného čísla, výši úvěru 100 000 Kč, počet splátek 36, výši splátky 3 365 Kč měsíčně, úrok ve výši 12,90 % ročně, celkovou částku k úhradě 121 121,65 Kč. Úvěr měl být vyplacen jednorázově a bezhotovostně. Splatnost splátky se shodovala s označením dne převodu úvěru na účet žalovaného. Dále byla ujednána možnost okamžitého zesplatnění úvěru ze strany banky v případě, kdy žalovaný přestane splácet úvěr úplně. Současně banka informovala žalovaného o tom, že posoudila jeho úvěruschopnost podle údajů uvedených v jeho žádosti s přihlédnutím ke statistickým podkladům, údajům z rejstříků a úvěrových registrů. Jeho příjem ověřila s využitím komplexního statistického nástroje, který určuje reálně dosažitelné příjmy na základě jeho osobních předpokladů. Dále banka uvedla, že podle jejího vyhodnocení žalovanému na splátku zbývají dostatečné prostředky a je tak schopen půjčku splácet.

5. Z listiny předložené žalobkyní obsahující Certifikát 1–4 je zřejmé, že byl podepisován nějaký dokument dne 11.5.2023 v čase od 15:03:59 hodin do 12.5.2023 v čase 23:32:18 hodin. Není však zřejmé, co bylo podepisováno, neboť listina o podepisované listině hovoří jen jako o dokumentu.

6. Z listiny označené jako Výpis Minutové půjčky vyplývá, že k jednorázovému čerpání minutové půjčky došlo 11.5.2023, k připsání první splátky došlo 11.6.2023 a bylo spláceno různě vysokými částkami. Poslední splátka po nepravidelném splácení byla uhrazena dne 20.8.2024, byla nazvaná jako „splátka jistiny po splatnosti“. Protiúčtem byl účet č. , č. účtu, .

7. Z Produktových podmínek soud zjistil, že obsahují obecný způsob sjednání úvěru, jeho podmínky a práva a povinnosti stran, zejména pak podmínky pro oprávnění banky prohlásit úvěr za okamžitě splatný. Dané bylo sjednáno mj. pro případ, kdy je žalovaný v prodlení s jakoukoli svou platební povinností.

8. Ze Všeobecných obchodních podmínek banky je patrné, že obsahují pravidla chování banky a jejího klienta v případě obchodního styku mezi nimi, řešící obecně práva a povinnosti obou z nich.

9. Ceník produktů a služeb pro soukromé osoby obsahuje poplatky za jednotlivé služby a produkty poskytované bankou. Listina nenese podpisy banky ani žalovaného.

10. Z Protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta vyplynulo rozhodnutí banky o schválení žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru ve výši 100 000 Kč. V listině je obecně popsán postup posuzování úvěruschopnosti klienta bankou, a to skutečnost, že banka vychází z Obecných pokynů Evropského úřadu pro bankovnictví pro posouzení úvěruschopnosti ze dne 19.8.2015 a podléhá kontrole ČNB. Banka provedla potřebné lustrace a vyšla z informací sdělených jí žalovaným a současně lustrovala příslušné registry a rejstříky.

11. Z listiny označené jako Identifikace žádosti, která je nedatovaná a nepodepsaná vyplynuly údaje týkající se úvěru jako produktu, splátkové zatížení zjištěné bankou (7 949 Kč) a plynoucí z úvěrových registrů (8 409 Kč), započtené výdaje na bydlení ve výši 10 tis. Kč, započtené životní náklady ve výši 6 475 Kč, započtené rodinné výdaje ve výši 0 Kč, dále výsledná platební kapacita žadatele v době žádosti ve výši 10 116 Kč. Dále vyplynulo, že žalovaný byl svobodný, žil v družstevním bytě a byl vyučen. Byl zaměstnán s příjmem 35 000 Kč měsíčně s výdaji na bydlení ve výši 10 000 Kč a výdaji na živobytí ve výši 3 000 Kč. Příjem měl činit 35 000 Kč.

12. Ze Smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 19.7.2022 je patrné, že banka zřídila a vedla pro žalovaného krom jiného běžný účet č. , č. účtu, .

13. Z Mimořádného výpisu z účtu č. , č. účtu, soud zjistil, že byl zřízen 19.7.2022, i v rámci tohoto účtu byly realizovány účetní operace bez bližší identifikace (příchozí i odchozí platby), žalovaný hradil kartou, vybíral z bankomatů, čerpal Minutovou půjčku od banky ve výši 200 tis. Kč v lednu 2023, ve výši 150 000 Kč v březnu 2023, ve výši 100 tis. Kč v květnu 2023, nakupoval potraviny u obchodníků a pohonné hmoty, platil v restauracích a splácel úvěry. Za období od 1.1.2000 do 5.3.2025 vykázal účet pohledávku banky po splatnosti ve výši 998,67 Kč.

14. Přípisem ze dne 12.2.2025 informovala banka žalovaného o tom, že dojde k ukončení smlouvy o běžném účtu shora uvedeného čísla. K tomuto účtu bylo zřízeno inkaso splátek úvěru z úvěrové smlouvy ze dne 11.5.2025. Vzhledem ke zrušené běžného účtu vyzvala banka žalovaného k pravidelnému splácení úvěru jinou formou.

15. Přípisem ze dne 13.11.2024 oznámila banka žalovanému, že prohlásila úvěr za okamžitě splatný, a to pro opakované porušování ustanovení smlouvy ze strany žalovaného. Vyzvala současně žalovaného k úhradě dluhu ve výši 75 524,51 Kč. Přípis byl předán k poštovní přepravě dne 13.11.2024, což je zřejmé z listiny označené jako Přehled podacích čísel ze dne 24.3.2025.

16. Z Výpisu z účtu z období od 11.5.2023 do 5.3.2025 vyplynul způsob splácení poskytnutého úvěru žalovaným, kdy k 5.3.2025 zbývalo na dlužné jistině 68 555,97 Kč.

17. Přípisem ze dne 13.3.2025 oznámila banka žalovanému postoupení pohledávky za žalovaným žalobkyni a vyzvala jej k úhradě dluhu novému věřiteli. Přípis byl předán k poštovní přepravě podle podacího archu dne 13.3.2025.

18. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na základě Rámcové smlouvy o postupování pohledávek č. 12/2023, kterou uzavřela banka se žalobkyní dne 13.12.2023. Rámcová smlouva upravovala podmínky postupování pohledávek z banky na žalobkyně do budoucna.

19. Ze smlouvy o postoupení pohledávek č. 12/2023/14 je patrné, že byla uzavřena na podkladě uvedené rámcové smlouvy mezi týmiž účastnicemi, na kterou odkazuje. Byla uzavřena dne 26.2.2025 a portfolio postupovaných pohledávek určuje s odkazem na přílohu č. , hodnota, . Úplata za postoupené pohledávky byla uhrazena, což je zřejmé z potvrzení úplaty bankou dne 5.3.2025.

20. Z Přílohy č. , hodnota, bylo zjištěno, že banka postupovala za žalovaným pět pohledávek pod pořadovými čísly , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, (projednávaný dluh) a 139 Kč v celkových výších 170 424,49 Kč, 79 449,40 Kč, 132 981,46 Kč, 74 280,23 Kč a 998,67 Kč.

21. Z Výpisů z účtu č. , č. účtu, vedeného u Fio Banky a.s. vyplynuly veškeré zaúčtované bankovní operace na účtu v období od 1.10.2022 do 31.12.2022. Z těchto listin plynou platby kartou u obchodníků s potravinami, pohonnými hmotami, mobilních operátorů, dále bezhotovostní vklady žalovaného, neidentifikované odchozí platby, dále příjem od společnosti , právnická osoba, vždy ve výši kolem 36 000 Kč, dále platby výživného pro , jméno FO, ve výši 6 000 Kč, bezhotovostní vklady v různých částkách od různých osob a bezhotovostní vklady za výkup šrotu v různě vysokých částkách samotným žalovaným.

22. Přípisem ze dne 8.4.2025 urgoval zástupce žalobkyně žalovaného o úhradu dluhu ve výši 87 311,99 Kč, kdy zásilku podal k poštovní přepravě dne 9.4.202523. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:

24. Banka a žalovaný podepsali listiny, na základě, kterých obdržel žalovaný od banky převodem na účet částku 100 tis. Kč dne 11.5.2023. Na tento dluh uhradil žalovaný jen částku 34 679,71 Kč v různě vysokých částkách a hradit přestal, proto banka využila svého oprávnění a úvěr prohlásila za okamžitě splatný a žádala úhradu celkového dluhu ve výši 75 524,51 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil. Banka ověřovala schopnost žalovaného hradit z údajů uvedených žalovaným, výpisů z běžného účtu za poslední tři měsíce roku 2022 a lustrem v příslušných registrech. Žalovaný byl zaměstnán s příjmem cca 36 000 Kč, hradil výživné ve výši 6 000 Kč , jméno FO, , hradil potraviny a pohonné hmoty, případně nákup jiného zboží a služeb v různě vysokých částkách měsíčně, dále občas zpeněžil zřejmě kovový šrot a chodily mu platby od různých lidí v různě vysokých částkách. Další účetní operace v měsíci nebylo možno identifikovat. Stejně se choval žalovaný, pokud jde o běžný účet zřízení původním věřitelem, i zde jsou identifikovatelné účetní operace na účtu týkající se nákupů u obchodníků, ty zadané žalovaným bez bližšího popisu identifikovat nelze. Pokud jde o splátkové zatížení, banka zjistila, pokud jde jen o ni částku 340 632 Kč závazků a vypočetla splátkové zatížení na bezmála 8 500 Kč měsíčně, výdaje na bydlení započetla částkou 10 000 Kč a životní náklady částkou bezmála 6 500 Kč. Osobní poměry nezjišťovala. Pohledávku krom jiných postoupila na žalobkyni pod pořadovým číslem , hodnota, , o čemž žalovaného informovala přípisem ze dne 13.3.2025. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes urgence banky či zástupce žalobkyně.

25. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

26. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a dále pak zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).

27. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

28. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

29. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

30. Podle § 573 o. z., má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

31. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

32. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

33. Podle § 1959 písm. e) o. z., neplyne-li z ustálené předchozí praxe stran nebo ze zvyklostí něco jiného, má se za to, že strany ujednaly čas plnění výrazem „ihned“ dobu do pěti dnů, avšak při dodávce potravin nebo surovin dobu do dvou dnů a při dodávce strojírenských výrobků dobu do deseti dnů.

34. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

35. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

36. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

37. Soud se zabýval předně tím, zda původní věřitel před uzavřením Smlouvy přistoupil k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Za tímto účelem soud poučil žalobkyni ve fázi písemné přípravy o její povinnosti tvrdit a prokázat, jakým způsobem a jaké byly získány informace o schopnosti žalovaného úvěr splácet, a vyzval ji k doplnění náležitých tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání (v podrobnostech viz usnesení č.l. 16). Žalobkyně reagovala podáním ze dne 23.9.2025, v němž soudu vysvětlila proces posuzování bonity klienta původním věřitelem a rozklíčovala žalovanou částku podrobně. Původní věřitel podle názoru žalobkyně splnil svou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaný byla dotazován na své majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly lustrem v příslušných registrech. Soud má za to, že se žalobkyni nepodařilo dostatečně prokázat řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného.

38. Zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje povinnost věřitele posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, čímž má být zajištěn princip tzv. odpovědného úvěrování, kdy věřitel musí předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet. Pokud by výsledek posouzení úvěruschopnosti spotřebitele byl negativní, není žádoucí spotřebitele zadlužovat. Primárním účelem citované právní úpravy je tedy ochrana spotřebitele před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, jakož i osobních morálně volních vlastností a životních i sociálních poměrů spotřebitele, jinými slovy řečeno, ochrana spotřebitele i před sebou samotným a vlastním neúměrným zadlužováním. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Sekundárně je chráněn jednak věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek, jednak další věřitelé, jejichž pohledávky za dlužníkem by mohly být negativně ovlivněny další zadlužováním dlužníka. Konečně je pak chráněna i společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost aj.).

39. Ustanovení § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Soud proto musí tato ustanovení vykládat v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují (zejména potvrzení o výši příjmu). Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

40. Jde-li o povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, věřitel by tak měl činit s vynaložením odborné péče. Odbornou péči lze přitom vyložit jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti [viz § 2 odst. 1 písm. p) zák. č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele]. Zdrojem informací ohledně schopnosti dlužníka splácet úvěr bude zpravidla samotný spotřebitel. Věřitel se však nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat rozpočet spotřebitele, a to jak příjmy, tak výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z projednávaného dědického řízení, prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.). Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při posuzování budoucí schopnosti spotřebitele splácet úvěr se vychází ze stávajícího stavu a presumpce jeho zachování do budoucnosti (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39).

41. K výkladu shora citovaného ustanovení se vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018, kde dospěl k závěru, že aby věřitel dostál požadavku odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti dlužníka, nemůže se spokojit pouze s jeho nedoloženým prohlášením. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, a tyto porovnat se zjištěnými informacemi o příjmech a výdajích dlužníka.

42. K výkladu uvedeného ustanovení se rovněž vyjádřil Ústavní soud v usnesení sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26. 2. 2019, kde uvedl, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (popřípadě si je nechá od žadatele doložit). Poukázal přitom i na interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13. V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil článek 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.

43. V případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak soud dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní. Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Závažnost zásahu do rozpočtu žadatele o úvěr lze zjistit až při zkoumání jeho příjmů a výdajů. Neplatnost v důsledku neprovedení kontroly úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče není zhojena ani skutečností, že žalovaný nějakou dobu splátky hradila teprve následně se dostala do prodlení. Naopak tato povinnost má jednoznačně preventivní povahu a sankce tak nastupuje bez ohledu na případné částečné úhrady ze strany žalované. O absolutní neplatnost se dle soudu jedná i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb. Jelikož, jak bylo uvedeno shora, ustanovení § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, soud musí tato ustanovení vykládat v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, OPR-, právnická osoba, ., dostupný na http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs). Zákonodárce na to ostatně reagoval novelizací zákona č. 257/2016 Sb. provedenou zákonem č. 96/2022 Sb. (viz § 87 odst. 1 věta druhá aktuálního znění zák. č. 257/2016 Sb.).

44. Z tvrzení a listin žalobkyní předložených nemá soud za prokázané, že by původní věřitel s odbornou péčí ověřoval úvěruschopnost žalovaného, když tvrzení nabídnuté žalovaným nepodrobil kritickému zkoumání. Žalobkyně tvrdila, že banka žalovaného lustrovala ve veřejně dostupných databázích a registrech, zkoumala jeho majetkové či výdělkové poměry, které byly doloženy výpisy z účtu u banky a u , právnická osoba, . Dané je ovšem pro jednoznačný závěr poskytovatele úvěru o schopnosti klienta poskytnutý úvěr splácet absolutně nedostatečné za situace, kdy z doložených listin, jako jediných listin dokládajících činnost banky před uzavřením smlouvy o úvěru, plyne maximálně opakující se příjem ve výši cca 36 tis. Kč měsíčně, ovšem v období pět měsíců předcházející poskytnutí úvěru. Výpis z účtu za poslední tři měsíce roku 2022 zde byl bankou zřejmě žádán pro rozhodování o poskytnutí první Minutové půjčky ve výši 200 tis. Kč v lednu 2023. Za následující měsíce se ovšem situace mohla změnit, když výpisu z běžného účtu u původního věřitele příjem žalovaného ze zaměstnání neplyne. Není tak zřejmé, zda jej v době, kdy mu byla poskytována nyní projednávána třetí Minutová půjčka zaměstnán ještě byl. Rovněž z těchto listin nelze učinit komplexní závěr o měsíčních výdajích žalovaného jako podkladu pro řádné posouzení schopnosti úvěr v budoucnu hradit, neboť jednotlivé položky ve výpisech nejsou blíže popsány. Soud je schopen určit, kolikrát žalovaný nakupoval pohonné hmoty a potraviny, výdaje na nájemné, zálohy na služby či jiné pravidelné výdaje však nikoli. Obecné konstatování žalobkyně, že banka před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to případně na základě dostatečných informací získaných od klienta, nepostačí. Žalobkyně neoznačila a nedodala výstupy, které zjistila z bankovních i nebankovních registrů, toliko tvrdila, že zkoumala s negativním výsledkem, nezkoumala výdajové, osobní ani ostatní majetkové poměry žalovaného. Nezkoumala počet exekucí žalovaného, případně celkový objem jeho závazků za situace, kdy závazky u samotné banky činily i bezmála 350 tis. Kč. K danému nebylo doloženo ničeho. Ani nebyly zkoumány blíže osobní poměry žalovaného za účelem zjištění komplexního stavu jeho poměrů krom údaje zřejmého z výpisu z účtu u , právnická osoba, . o tom, že v polovině měsíce hradil 6 000 Kč na výživném. Čili lze konstatovat, že původní věřitel zcela rezignoval na zájem na komplexním zjištění relevantních poměrů žalovaného. Původní věřitel rezignoval zejména na zkoumání výdajů žalovaného, který je uvedl v toliko odhadované výši, tedy nikoli doložené např. nájemní smlouvou či smlouvami s dodavateli energií. Současně původní věřitel ponechal zcela bez zájmu ověření registrů ke zjištění skutečného závazkového zatížení žalovaného, které zcela jistě, chce-li dosáhnout na požadované finance, nepřizná do žádosti žádné jiné úvěrové zatížení. Žalobkyně nepředložila jakékoli listiny, z nichž původní věřitel vycházel při posuzování bonity žalovaného. Dle názoru soudu lze očekávat, že si věřitel předložené dokumenty, a to zejména v takto pochybných případech, ponechá v kopii pro případ budoucího zpochybnění. Žalobkyně dále neprokázala, že by původní věřitel lustroval obvyklé rejstříky, např. insolvenční rejstřík či centrální evidenci exekucí, SOLUS, NRKI apod.

45. Pokud by soud nezkoumal posouzení úvěruschopnosti ex offo, osoby poskytující spotřebitelský úvěr by těžily ze své vlastní nepoctivosti, pokud by neposuzovaly úvěruschopnost svých klientů a spoléhaly se na to, že klienti uvedený nedostatek namítat nebudou. Primárně to byl tedy původní věřitel, kdo pochybil, když nesplnil povinnost uloženou mu § 86 z. s. ú. Nedostatek odborné péče přitom nikterak nezmírňuje ani případné uvedení nepravdivých informací žalovaným či snad podpis žalovaného stvrzující správnost poskytnutých informací a odbornost vyvinutou původním věřitelem. Je totiž zjevné, že žalovaný měl zájem na kladném výsledku posouzení své úvěruschopnosti, aby dosáhl uzavření smlouvy. Soud proto nebyl s to objektivně zhodnotit, jakým způsobem původní věřitel úvěruschopnost zkoumal.

46. Současně nelze podmiňovat povinnost úvěrujícího s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost úvěrovaného poctivým chováním úvěrovaného. V opačném případě, pokud by úvěrovaný v rámci ověřování úvěruschopnosti postupoval nepoctivě, zbavil by se úvěrující jednak povinnosti vynaložit na posouzení úvěruschopnosti odbornou péči, jednak negativních následků nesplnění takové povinnosti. Takový výklad je však zjevně v rozporu se smyslem a účelem dotčené právní normy. Bezpochyby účelem (jedním z účelů) požadavku vynaložení odborné péče je právě to, aby úvěrující, panují-li důvodné pochybnosti ohledně správnosti úvěrovaným nabízených údajů, tyto údaje podrobil kritickému zkoumání a nespokojil se pouze s ústně sdělenými údaji.

47. Soud dospěl k závěru, který se žalobkyni přes výzvu a poučení nepodařilo nikterak zvrátit, že původní věřitel s odbornou péči úvěruschopnost žalovaného před uzavřením Smlouvy neověřil, čímž nedostál požadavku § 86 z. s. ú.

48. Soud proto posoudil Smlouvu jako absolutně neplatnou, proto je nutné právní vztah mezi bankou a žalovaným posoudit jako vztah bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z., konkrétně jako plnění bez právního důvodu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018), kdy ochuzený (původní věřitel) přenechal obohacenému (žalovanému) bez právního důvodu částku 100 000 Kč. Bylo prokázáno listinou označenou jako Výpis z účtu – transakční historie, že na částku 100 000 Kč uhradil částku 34 679,71 Kč. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného nadále existuje ve výši 65 320,29 Kč. Žalobkyně má tudíž v souladu s § 2993 o. z. právo na vrácení toho, co původní věřitel plnil. Pohledávky z bezdůvodného obohacení byly postoupeny původním věřitelem platně žalobkyni (§ 1879 a násl. o. z.) a je nerozhodné, že pohledávky příp. náleží z jiného titulu, než jak jej ve smlouvě o postoupení její účastníci právně kvalifikovali (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 31 Cdo 678/2009), tedy nikoliv ze smlouvy o úvěru, ale z bezdůvodného obohacení.

49. Žalovaný byl vyzván žalobkyní k vrácení dlužné částky do sedmi dnů od odeslání výzvy, tj. podle výpočtu soudu do 16.4.2025 (soud přitom, vycházeje z § 573 o. z. s ohledem na datum odeslání výzvy, má za to, že výzva se dostala včas do sféry žalovaného, když výzva ze dne 8.4.2025 byla podána k poštovní přepravě dne 9.4.2025 a dluh měl být uhrazen do 16.4.2025). Dnem následujícím, tedy 17.4.2025, se žalovaný dostal do prodlení a žalobkyně je tak oprávněna požadovat zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky (§ 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení).

50. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku uvedenou ve výroku jedna tohoto rozsudku spolu s příslušenstvím v podobě zákonného ročního úroku z prodlení.

51. Jelikož soud věc posuzoval dle zásad bezdůvodného obohacení, bylo namístě žalobu ve zbývajícím rozsahu stran požadovaného plnění ze Smlouvy nad rámec shora přiznaného zamítnout, když s ohledem na neplatnost Smlouvy nevzniklo původnímu věřiteli, resp. žalobkyni, právo na smluvní poplatky, poplatek za pojištění a smluvní úrok. V případě požadovaných poplatků se přitom bezpochyby jednalo o příslušenství pohledávky.

52. Současně soud rozhodl o právu na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že převážně úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 46,60 %. Učinil tak proto, že celkem se žalobkyně ke dni vyhlášení rozsudku ve věci domáhala na žalovaném zaplacení částky 97 744,95 Kč (100 %), úspěšnou byla do částky 71 633,99 Kč (73,30 %) a neúspěšnou pak do částky 26 110,96 Kč (26,70 %). Zjištěné částky jsou včetně kapitalizovaného příslušenství do okamžiku vyhlášení rozsudku. Rozsah náhrady nákladů řízení příslušející žalobkyni byl zjištěn odečtením neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu.

53. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 478 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 69 553,97 Kč sestávající z částky 3 900 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 900 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 3 900 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 050 Kč ve výši 2 740,50 Kč. Celkem činí náhrada nákladů řízení 19 268,50 Kč, přičemž žalobkyně má právo na náklady řízení v rozsahu 46,60 %, tedy na zaplacení částky 8 979 Kč po zaokrouhlení.

54. Za písemné vyjádření k výzvě soudu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, maje za to, že žalobní tvrzení mají být, pokud možno zcela tvrzena již v žalobě samotné. V daném případě je to tím spíše, že žalobkyně uvedla tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti v žalobě obecně a okrajově, tedy o povinnosti zcela komplexně tvrdit tyto relevantní skutečnosti od počátku věděla. Náklady spojené s podání doplnění žaloby tak soud nepovažuje žalobkyní za účelně vynaložené.

55. Náklady řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o.s.ř.

56. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a stanovil zákonnou třídenní pariční lhůtu, jelikož pro stanovení lhůty v jiné délce neshledal žádného důvodu.