57 C 8/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Vrzáčkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně , sídlem Adresa žalobkyně zastoupené Jméno Zástupce LL.M., advokátem sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 36 472 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 28 691 Kč s ročním zákonným úrokem z prodlení z částky 28 691 Kč ve výši 12,75 % od 30. 9. 2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 7 781 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 299,18 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 34 562,55 Kč od 20. 12. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 963,95 Kč od 4. 10. 2024 do 19. 12. 2024 a ročního zákonného úroku z prodlení z částky 36 472 Kč ve výši 12,75 % od 20. 12. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 488 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , tituly za jménem 1. Žalobkyně se podanou žalobou ze dne 19.12.2024, doplněnou podáním ze dne 24.3.2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 36 472 Kč spolu s příslušenstvím a náhradou nákladů řízení. V odůvodnění uvedla, že uzavřela s žalovaným dne 22.9.2023 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, (dále jen „ÚS“). Podpisem ÚS se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky (dále jen „ÚP“). Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. Výstupem je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k jeho předlužení. Žalovaný prostřednictvím úvěrové karty mohl čerpat úvěr vždy max. ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Sjednaný úvěrový rámec činil 35 000 Kč a v průběhu trvání úvěrového vztahu jej bylo možné změnit. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené v ÚS, tedy ve výši 3,31 % z výše sjednaného úvěrového rámce se splatností k 20. dni kalendářního měsíce. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku 36 687,53 Kč a na poskytnutý úvěr uhradil celkem částku 7 781 Kč. Na smlouvu bylo čerpáno žalovaným dvojím způsobem, a to platbami pomocí virtuální platební karty (16 687,53 Kč v období od listopadu 2023 do dubna 2024) a převodem hotovosti na účet žalovaného (20 000 Kč v září 2023). Žalovaný uhradil 9 splátek v různě vysokých částkách v období od října 2023 do května 2024. Jelikož žalovaný nesplácel závazek řádně a včas, využila žalobkyně oprávnění stanoveného v čl. 6.1 ÚS a prohlásila úvěr za okamžitě splatný ke dni 19.9.2024. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dvou splátek nebo do prodlení s úhradou jedné splátky po dobu delší tří měsíců. Žalovaný byl vyzván k úhradě celého zbytku úvěru dne 19.9.2024. Žalovaný dluh neuhradil, proto žalobkyně požaduje uhradit žalovanou částku, kterou tvoří dlužná jistina ve výši 34 562,55 Kč, dlužné poplatky ve výši 309,45 Kč, dlužné náklady na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvní pokuta ve výši 1 000 Kč.Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně vždy vychází z informací sdělených klientem. Limit nejvyšší měsíční splátky (dále jen , jméno FO, ) je počítán žalobkyní vždy jak na klienta, tak i na domácnost klienta. , jméno FO, klienta se započítávají částky životních minim klienta a jím vyživovaných dětí a splátková zátěž klienta včetně splátky schváleného úvěru a do výpočtu , jméno FO, domácnosti se krom splátky schváleného úvěru započítává vyšší z níže uvedených dvou hodnot, a to buď minimální uvěřitelné výdaje domácnosti, což je statistický údaj nebo celkové pravidelné měsíční výdaje celé domácnosti, což je údaj deklarovaný klientem v rámci žádosti o úvěr. Příjem žalovaného podle jím sdělených informací měl činit 16 400 Kč, životní minimum činilo 4 470 Kč, součet splácet HC úvěrů 420 Kč, součet splátek úvěru z NRKI mimo HC 4 788 Kč a výše splátky schváleného úvěru 662 Kč, tedy zbývající , jméno FO, žadatele činila částku 6 060 Kč. Pokud jde o limit nejvyšší měsíční splátky domácnosti, vyšla žalobkyně z příjmu 16 400 Kč, z příjmu ostatních členů domácnosti ve výši 25 000 Kč, z celkové měsíční splátky úvěrů v NRKI a HC ve výši 5 208 Kč, z normativních nákladů na bydlení ve výši 8 280 Kč, z životních minim členů domácnosti ve výši 8 510 Kč a výše splátky schvalovaného úvěru ve výši 662 Kč. Zbývající , jméno FO, domácnosti činila 18 740 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivní.

3. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese jejího trvalého pobytu shora), ani nepožádal o odročení jednání z důležitého důvodu, žalobkyně se z jednání soudu omluvila. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastnic, vycházeje z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Z Opisu výpisu proplacení smlouvy je patrné, že dne 25.9.2023 došlo k převodu částky 20 000 Kč na účet č. , č. účtu, .

5. Z Opisu karetní transakce smlouvy bylo zjištěno, že žalovaný čerpal různě vysoké částky v období od 23.11.2023 do 23.4.2024 včetně v celkové výši 16 687,53 Kč.

6. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 12.5.2025 soud zjistil, že žalovaný byl majitelem účtu č. , č. účtu, byl žalovaný.

7. Z Výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 19.9.2024 je patrné, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 40 391,90 Kč do 14 dnů od sepsání výzvy. Přípis předala k poštovní přepravě dne 20.9.2024.

8. Žalobkyně předložila listinu nazvanou jako Flexibilní půjčka – revolvingový úvěr č. , hodnota, ze dne 22.9.2023, jejímž předmětem bylo poskytnutí revolvingového úvěru žalovanému až do limitu 20 000 Kč s roční úrokovou sazbou ve výši 27,90 %. Celková částka splatná žalovaným byla 23 022 Kč a výše min. měsíční splátky činila 3,310 % z úvěrového rámce, tj. 662 Kč. Načerpáno bylo 20 000 Kč na účet klienta č. , č. účtu, . Termín splatnosti byl do 20. dne v měsíci. Zástupce žalobkyně podepsal listinu osobně, u místa podpisu žalovaného je uvedeno číslo , hodnota, . V listině jsou uvedeny kromě kontaktních i údaje o poměrech žalovaného, a to číslo průkazu totožnosti , Anonymizováno, , to že je svobodný, bez vyživovacích povinností, se středním odborným vzděláním s maturitou, žijícího v podnájmu na adrese , adresa, . Dále že je zaměstnán s měsíčním příjmem 16 400 Kč čistého a příjem ostatních členů domácnosti měl činit 25 000 Kč, výdaje na bydlení 7 400 Kč, splátky všech úvěru měly být ve výši 2 000 Kč a ostatní výdaje také ve výši 2 000 Kč.

9. Z listiny označené jako „Potvrzení o provedení ověření bonity klienta“ vyplynulo, že byla provedena lustrace žalovaného v interních registrech žalobkyně a dále v registru NRKI, CEE, ISIR a MVCR s kódem odpovědi registru buď OK, pokud jde o databáze týkající se závazků nebo Ověřeno, pokud jde o lustraci u MV ČR. Dále je zde uvedeno, že žalovaný má příjmy ve výši 16 400 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 25 000 Kč a výdaje domácnosti pak 11 400 Kč, žalovaný nemá děti, bydlí v nájmu a je svobodný.

10. V listině označené jako „Posouzení úvěruschopnosti klienta“ žalobkyně představuje svou metodiku hodnocení úvěruschopnosti klientů, když zejména uvádí, že používá statistický model, jehož užití zevrubně obhajuje, dále uvádí, že používá lustrace v příslušných registrech a dále zde upozornila, že žádný právní předpis nestanoví konkrétní postup při zkoumání úvěruschopnosti.

11. Z výpisu čerpání a splátek žalovaného vyplynulo, že v souvislosti s předmětnou smlouvou od žalobkyně čerpala žalovaná celkem 36 687,53 Kč a uhradila zpět 7 781 Kč, a to v osmi splátkách v období od října do května roku 2024. Dále již nehradil vůbec. , adresa, 000 Kč byla načerpána jednorázově dne 25.9.2023 bankovním převodem klientovi. Zbývající částku načerpal žalovaný dvaceti sedmi drobnými výběry prostřednictvím karty.

12. V předžalobní výzvě ze dne 10.10.2024 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu souvisejícího s předmětným úvěrem. Dle poštovního podacího archu byla tato písemnost žalovanému odeslána 11.10.2024.

13. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

14. Žalobkyně poskytla žalovanému jednorázově částku 20 000 Kč na jeho účet vedený u , právnická osoba, ., dále pak čerpal žalovaný částku 16 687,53 Kč dvaceti sedmi výběry kartou. Žalovaný žalobkyni v této souvislosti uhradil celkem 7 781 Kč v období od poskytnutí úvěru do května roku 2024. Žalobkyně zaslala žalované výzvy shora uvedené.

15. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a dále pak zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).

16. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 573 o. z., má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

20. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

21. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Podle § 1959 písm. e) o. z., neplyne-li z ustálené předchozí praxe stran nebo ze zvyklostí něco jiného, má se za to, že strany ujednaly čas plnění výrazem „ihned“ dobu do pěti dnů, avšak při dodávce potravin nebo surovin dobu do dvou dnů a při dodávce strojírenských výrobků dobu do deseti dnů.

23. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

24. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

25. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. Soud se zabýval nejprve tím, zda došlo k uzavření smlouvy a zda žalobkyně před uzavřením Smlouvy přistoupila k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud nemá za prokázané, že došlo k uzavření smlouvy jejím podpisem nebo odsouhlasením ze strany žalovaného. Písemná forma právního jednání může být dodržena i tehdy, když strana své jednání sice vůbec nepodepíše, elektronicky je ale odsouhlasí takovým způsobem, že je ale možné zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Jednající osoba může být určena různým způsobem, především jednáním na základě kvalifikovaného certifikátu, ale třeba i dvoufaktorovou identifikací (přihlášením do systému pod přihlašovacím jménem a heslem a potvrzením podpisu zadáním hesla zaslaného na mobilní telefon). Žalobkyně v žalobě toliko tvrdila, že žalovaný smlouvu podepsal, resp. uzavřel, čímž odsouhlasil úvěrové podmínky, se kterými se seznámil. Soud byl připraven poučit žalobkyni při jednání o tom, že je nutné dotvrdit a označit důkazy k prokázání tvrzení o podpisu listiny označené jako smlouva o úvěru ze strany žalovaného podle ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. Skutečnost, že je u jména žalovaného na listině uvedeno číslo, ještě neprokazuje dvoufaktorovou identifikaci a kvalifikované odsouhlasení obsahu listiny označené jako smlouva pokud není ničeho takového tvrzeno. Žalobkyně se však svou omluvenou neúčastí u jednání vzdala možnosti být nastíněným způsobem poučena a možnosti unést v tomto směru břemeno tvrzení a důkazní.

27. Nadto, byť snad nadbytečně soud zkoumal, zda došlo k posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet, resp. splatit. Za tímto účelem soud poučil žalobkyni ve fázi písemné přípravy o její povinnosti tvrdit a prokázat, jakým způsobem a jaké byly získány informace o schopnosti žalované úvěr splácet, a vyzval ji k doplnění náležitých tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání (v podrobnostech viz usnesení č.l. 14). Žalobkyně reagovala podáním ze dne 24.3.2025, v němž soudu vysvětlila proces posuzování bonity klienta. Žalobkyně podle svého názoru splnila svou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy a dále za použití statistických údajů a údajů z příslušných registrů.

28. Zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje povinnost věřitele posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, čímž má být zajištěn princip tzv. odpovědného úvěrování, kdy věřitel musí předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet. Pokud by výsledek posouzení úvěruschopnosti spotřebitele byl negativní, není žádoucí spotřebitele zadlužovat. Primárním účelem citované právní úpravy je tedy ochrana spotřebitele před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, jakož i osobních morálně volních vlastností a životních i sociálních poměrů spotřebitele, jinými slovy řečeno, ochrana spotřebitele i před sebou samotným a vlastním neúměrným zadlužováním. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Sekundárně je chráněn jednak věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek, jednak další věřitelé, jejichž pohledávky za dlužníkem by mohly být negativně ovlivněny další zadlužováním dlužníka. Konečně je pak chráněna i společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost aj.).

29. Ustanovení § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Soud proto musí tato ustanovení vykládat v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují (zejména potvrzení o výši příjmu). Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

30. Jde-li o povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, věřitel by tak měl činit s vynaložením odborné péče. Odbornou péči lze přitom vyložit jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti [viz § 2 odst. 1 písm. p) zák. č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele]. Zdrojem informací ohledně schopnosti dlužníka splácet úvěr bude zpravidla samotný spotřebitel. Věřitel se však nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat rozpočet spotřebitele, a to jak příjmy, tak výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z projednávaného dědického řízení, prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.). Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při posuzování budoucí schopnosti spotřebitele splácet úvěr se vychází ze stávajícího stavu a presumpce jeho zachování do budoucnosti (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39).

31. K výkladu shora citovaného ustanovení se vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018, kde dospěl k závěru, že aby věřitel dostál požadavku odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti dlužníka, nemůže se spokojit pouze s jeho nedoloženým prohlášením. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, a tyto porovnat se zjištěnými informacemi o příjmech a výdajích dlužníka.

32. K výkladu uvedeného ustanovení se rovněž vyjádřil Ústavní soud v usnesení sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26. 2. 2019, kde uvedl, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (popřípadě si je nechá od žadatele doložit). Poukázal přitom i na interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13. V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil článek 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.

33. V případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak soud dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní. Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Závažnost zásahu do rozpočtu žadatele o úvěr lze zjistit až při zkoumání jeho příjmů a výdajů. Neplatnost v důsledku neprovedení kontroly úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče není např. zhojena ani skutečností, že žalovaný nějakou dobu splátky hradil teprve následně se dostal do prodlení. Naopak tato povinnost má jednoznačně preventivní povahu a sankce tak nastupuje bez ohledu na případné částečné úhrady ze strany žalované osoby. O absolutní neplatnost se dle soudu jedná i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb. Jelikož, jak bylo uvedeno shora, ustanovení § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, soud musí tato ustanovení vykládat v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, OPR-, právnická osoba, ., dostupný na http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs). Zákonodárce na to ostatně reagoval novelizací zákona č. 257/2016 Sb. provedenou zákonem č. 96/2022 Sb. (viz § 87 odst. 1 věta druhá aktuálního znění zák. č. 257/2016 Sb.).

34. Z tvrzení a listin žalobkyní předložených nemá soud za prokázané, že by žalobkyně s odbornou péčí ověřovala úvěruschopnost žalovaného před tím, než mu na jeho účet zaslala částku 20 000 Kč a umožnila čerpat prostředky prostřednictvím úvěrové karty. Žalovaný poskytl žalobkyni nějaké údaje o svých osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Žalobkyně však tato tvrzení nepodrobila jakémukoli kritickému zkoumání, přičemž neověřovala žádný z údajů uvedených žalovaným do žádosti, alespoň to nijak nebylo doloženo a tyto pouze převzala do karty klienta. Není zde dotaz na zaměstnavatele, resp. není zřejmé, zda vůbec byl žalovaný zaměstnán, nebylo zjištěno, jak se podílí na nákladech na bydlení, případně na ostatních příjmech domácnosti (zda z nich rovněž čerpá apod.), nebylo zjištěno, zda výdaje na domácnost jsou vynakládány v tvrzené výši a co jsou ostatní výdaje v částce 2 000 Kč apod. Čili lze konstatovat, že žalobkyně zcela rezignovala na zájem na komplexním zjištění relevantních poměrů žalovaného. Soud nehodnotí, zda žalovaný byl či nebyl adeptem pro poskytnutí úvěru, protože k tomu nemá dostatek vstupních relevantních informací, čímž konstatuje, že tak nemohla učinit ani žalobkyně před tím, než se rozhodla poskytnout mu úvěrový rámec a možnost čerpání prostřednictvím karty.

35. Kontext situace, kdy žalovaný, ve snaze získat úvěr u nebankovního poskytovatele úvěrů (tj. že zřejmě není schopen dosáhnout úvěru u bankovní instituce za pro něj znatelně výhodnějších podmínek), představuje jen další skutečnost vyvolávající zvýšenou potřebu obezřetnosti stran správnosti a úplnosti žalovaným uváděných údajů. Podle názoru soudu lze očekávat, že si věřitel předložené dokumenty, a to zejména v takto pochybných případech, ponechá v kopii pro případ budoucího zpochybnění. Pokud by soud nezkoumal posouzení úvěruschopnosti ex offo, osoby poskytující spotřebitelský úvěr by těžily ze své vlastní nepoctivosti, pokud by neposuzovaly úvěruschopnost svých klientů a spoléhaly se na to, že klienti uvedený nedostatek namítat nebudou. Primárně to byl tedy původní věřitel, kdo pochybil, když nesplnil povinnost uloženou mu § 86 z. s. ú. Nedostatek odborné péče přitom nikterak nezmírňuje ani případné uvedení nepravdivých informací žalovaným či snad podpis spotřebitele stvrzující správnost poskytnutých informací a odbornost vyvinutou věřitelem. Soud proto nebyl s to objektivně zhodnotit, jakým způsobem žalobkyně úvěruschopnost zkoumala.

36. Současně nelze podmiňovat povinnost úvěrujícího s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost úvěrovaného poctivým chováním úvěrovaného. V opačném případě, pokud by úvěrovaný v rámci ověřování úvěruschopnosti postupoval nepoctivě, zbavil by se úvěrující jednak povinnosti vynaložit na posouzení úvěruschopnosti odbornou péči, jednak negativních následků nesplnění takové povinnosti. Takový výklad je však zjevně v rozporu se smyslem a účelem dotčené právní normy. Bezpochyby účelem (jedním z účelů) požadavku vynaložení odborné péče je právě to, aby úvěrující, panují-li důvodné pochybnosti ohledně správnosti úvěrovaným nabízených údajů, tyto údaje podrobil kritickému zkoumání a nespokojil se pouze s ústně sdělenými údaji. Ohledně osob, jež se obracejí na nebankovní poskytovatele půjček a jsou ochotni přijmout extrémně nevýhodné až lichevní smluvní podmínky, jež je nutí vrátit v krátkém časovém horizontu dvojnásobek zapůjčené částky, lze totiž přijmout apriorní závěr, že se nenacházejí ve zdravé, nebo alespoň standardní, finanční situaci, a že mají tendenci neuvádět pravdivé a úplné údaje, když příjmovou stránku nadhodnocují, výdajovou stránku naopak podhodnocují tak, aby dosáhly požadovaného kladného rozdílu k placení splátek. Konečně pak, případný následný trestněprávní postih nepoctivého jednání úvěrovaného nevylučuje povinnost danou úvěrujícímu v § 86 z. s. ú.

37. Soud dospěl k závěru, který se žalobkyni přes výzvu a poučení nepodařilo nikterak zvrátit, že s odbornou péči úvěruschopnost žalované před uzavřením Smlouvy neověřila, čímž nedostála požadavku § 86 z. s. ú.

38. Soud proto posoudil, maje primárně za to, že žalobkyně neprokázala uzavření úvěrové smlouvy se žalovaným, vztah mezi účastníky řízení jako vztah z bezdůvodného obohacení poté, co bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet částku 20 000 Kč a umožnila mu čerpat prostředky do výše 16 687,50 Kč , a to podle § 2991 a násl. o. z., konkrétně jako plnění bez právního důvodu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. , spisová značka, ), kdy ochuzený (žalobkyně) přenechal obohacenému (žalovanému) bez právního důvodu částku 36 687,50 Kč. Žalovaný na tuto částku uhradil 7 781 Kč, proto bezdůvodné obohacení na straně žalovaného nadále existuje ve výši 28 906,50 Kč. Žalobkyně má tudíž v souladu s § 2993 o. z. právo na vrácení toho, co plnila.

39. Žalovaný byl vyzván žalobkyní k vrácení dlužné částky do 14 dnů od sepisu výzvy, tj. podle výpočtu soudu do 29.9.2024 (soud přitom, vycházeje z § 573 o. z. s ohledem na datum odeslání výzvy, má za to, že výzva se dostala včas do sféry žalovaného, když výzva ze dne 19.9.2024 byla podána k poštovní přepravě dne 20.9.2024, doručena byla dne 23.9.2024). Dnem následujícím, tedy 30.9.2024 se žalovaný dostal do prodlení a žalobkyně je tak oprávněna požadovat zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky (§ 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení).

40. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku uvedenou ve výroku jedna tohoto rozsudku spolu s příslušenstvím v podobě zákonného ročního úroku z prodlení.

41. Jelikož soud věc posuzoval podle zásad bezdůvodného obohacení, bylo namístě žalobu ve zbývajícím rozsahu stran požadovaného plnění ze Smlouvy nad rámec shora přiznaného zamítnout, když s ohledem na neplatnost Smlouvy, resp. její neuzavření nevzniklo žalobkyni právo na smluvní poplatky a smluvní úrok. V případě požadovaných poplatků se přitom bezpochyby jednalo o příslušenství pohledávky.

42. Žalobkyně byla ve věci většinově úspěšná a má tak vůči žalovanému právo na poměrnou část svých nákladů (§ 142 odst. 2 o.s.ř.), když zároveň doložila splnění podmínek daných § 142a o.s.ř.

43. Náklady řízení na straně žalobkyně spočívají v uhrazeném soudním poplatku ve výši 1 824 Kč a nákladech za právní zastoupení advokátem podle § 6 odst. 1, § 14b odst. 1, odst. 3, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“). Odměna advokáta je v celkové výši 4 080 Kč za tři úkony právní služby po 500 Kč (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby) a jeden za písemné podání k výzvě soudu ve výši 2 580 Kč, dále v náhradě hotových výdajů ve výši 750 Kč za 3 x 100 Kč za úkony učiněné do 31.12.2024 a dále 450 Kč za písemné podání ve věci podle ust. § 14b odst. 5 písm. a) a b) a. t. a dále v náhradě za 21 % DPH podle § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. ve výši 1 014,30 Kč. Náklady řízení tak celkem činí částku 7 668 Kč po zaokrouhlení.

44. Žalobkyně byla úspěšná co do zaplacení částky v celkové výši 31 945,67 Kč s příslušenstvím (kapitalizováno do doby vyhlášení rozsudku) a neúspěšná co do celkové částky 21 559,83 Kč (i zde příslušenství kapitalizováno za požadovanou dobu do vyhlášení rozsudku). Z celkového předmětu řízení ve výši 53 505,50 Kč tak představuje úspěch žalobkyně 59,70 % a její neúspěch pak 40,30 %. Při odečtení neúspěchu od úspěchu vychází, že žalobkyně má právo na úhradu 19,40 % svých nákladů. Z částky 7 668 Kč tedy na úhradu částky ve výši 1 488 Kč po zaokrouhlení.

45. Náklady řízení je žalovaná povinna uhradit k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o.s.ř.

46. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.