57 C 89/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Vrzáčkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČ IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupené právnická osoba , jako opatrovníkem sídlem adresa o zaplacení částky 15 180 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 8 180 Kč s ročním zákonným úrokem z prodlení z částky 15 180 Kč ve výši 12,75 % od 13.7.2024 do zaplacení, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč, a to ve splátkách po 500 Kč měsíčně počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, se splatností ke každému 25. dni v měsíci, pod ztrátou výhody splátek.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne 11.7.2025, doplněnou podáním ze dne 16.9.2025 domáhala se žalobkyně na žalované zaplacení částky 15 180 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení, což odůvodnila tvrzením, že žalobkyně s žalovanou zavřela dne 19.5.2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, na částku 18 180 Kč. Částku celkem k úhradě tvořila půjčená částka 10 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 8 180 Kč. Žalobkyně měla hradit poskytnutý úvěr ve splátkách po 303 Kč měsíčně, kdy první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Žalovaná uhradila jen částku 3 000 Kč. Poplatek za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek je tvořen odměnou obchodního zástupce a za hotovostní výběr týdenních splátek v místě bydliště žalované, náklady na jízdy s tím spojené, na administrativní zpracování úvěru, zavedení do systému účtování, tisk a zhotovení dokumentů. Nejedná se o úrok, jde o poplatek za zpracování a doručení úvěru za hotovostní inkaso splátek. V případě prodlení podle smluvních podmínek smlouvy o úvěru se stal zbylý dluh včetně příslušenství splatným, a to v termínu nejbližší další týdenní splátky. V daném případě žalovaná hradila nepravidelně, tedy prodlení žalobkyně zjistila tak, že uhrazenou částku dělila týdenní splátkou. Splatnost by nastala mnohem dříve než v okamžiku, od kterého žalobkyně požaduje příslušenství, tedy od 13.7.2024. Za účelem zjištění a posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela žalobkyně z informací od žalované, z databází neplatných dokladů, kontroly rodného čísla a insolvenčního rejstříku, telefonickou kontrolou v zaměstnání, platební historie žalované u žalobkyně. Poskytnuté finanční prostředky byly žalované vyplaceny hotově na adrese trvalého bydliště, což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy v listinné podobě.

2. Žalovaná prostřednictvím svého opatrovníka v rámci vyjádření k žalobě uvedla, že je osobou omezenou ve svéprávnosti. Žalovaná byla v dotčeném období zneužita třetími osobami opakovaně, kdy se s následky potýká aktuálně nejen v tomto případě. Žalované po odečtení veškerých nezbytných základních nákladů souvisejících s živobytím a bydlením a po odečtení splátek dlužných částek, k nimiž byla žalovaná již pravomocně odsouzena, zůstává k dispozici částka 2 042 Kč měsíčně pro nenadále či nahodilé výdaje, což je hraniční částka pro důstojný život člověka. V případě takovéhoto výdaje např. v souvislosti se zdravotním stavem žalované nebude mít veřejný opatrovník na splátku takového dluhu finanční prostředky, poté se všemi důsledky pro žalovanou z toho plynoucími. Z vyložených důvodů žalovaná neuznala žalobou uplatněný nárok a navrhla zamítnutí žaloby.

3. Při jednání doplnil opatrovník žalované své vyjádření v tom smyslu, že opatrovník z důvodu zneužití žalované třetími osobami podával dvojí trestní oznámení, jedno však Policie ČR založila s odůvodněním, že v době uzavíraných smluv byla žalovaná svéprávnou. Ze znaleckého zkoumání však vyplynulo, že žalovaná trpí středně těžkou demencí a od narození diagnostikovanou dětskou mozkovou obrnou a všemi možnými problémy toto provázejícími s IQ 39. Je a bylo zřejmé na první pohled, že žalovaná není v pořádku, a to zejména v momentě, kdy začne komunikovat. Je povinností věřitelů, než zašlou konkrétní částku, aby dostatečně prověřili osobu dlužníka a její úvěruschopnost. Ze zkušenosti z ostatních cca jedenácti řízení u zdejšího soudu vyplynulo, že takto věřitelé skutečně nepostupovali. Z toho důvodu navrhl opatrovník zamítnutí žaloby i v případě, kdy žalobkyně požaduje vrátit poskytnuté finance z titulu bezdůvodného obohacení.

4. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, opatrovník žalované se k jednání soudu dostavil, a proto soud postupoval vycházeje z obsahu spisu a provedených důkazů z ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.

5. Podáním ze dne 25.8.2025, doplněným podáním ze dne 21.10.2025 žalobkyně učinila částečné zpětvzetí žaloby tak, že nadále požadovala pouze úhradu částky 7 000 Kč bez příslušenství, ve zbylém rozsahu se svého žalobou uplatněného nároku vzdala. Soud proto postupoval podle ust. § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř. a v souladu s dispozitivním návrhem žalobkyně řízení v tomto rozsahu zastavil, aniž by zkoumal stanovisko žalované, když k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před prvým jednáním ve věci (§ 96 odst. 3 a 4 o.s.ř.).

6. Z Předžalobní výzvy ze dne 9.12.2024 je patrná výzva žalované k úhradě celkového dluhu ve výši 15 180 Kč. Téhož dne byla zásilka podána k poštovní přepravě.

7. Z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 19.5.2023 soud zjistil, že listina byla sepsána s žalovanou v Klášterci nad Ohří. Žalovaná byla identifikována občanským průkazem a rodným číslem. Úvěr ve výši 10 000 Kč byl poskytován v hotovosti při podpisu smlouvy s dobou trvání 60 týdnů, úrokovou sazbou ve výši 70,89 %, úrokem ve výši 1 980 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 3 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek. Celková výše ke splacení činila 18 180 Kč. Týdenní splátka činila 303 Kč a prvá splátka měla být uhrazena 26.5.2023. Listina obsahuje prohlášení o tom, že veškeré informace, údaje a podklady poskytnuté žalovanou jsou úplné, pravdivé a správné. Listina nese podpisy obou smluvních stran.

8. Z listiny označené jako Formulář pro standardní informace o spotřebitelem úvěru ze dne 19.5.2023 jsou patrné tytéž parametry úvěru jako v listině předchozí.

9. Z Evidenční karty klienta vyplynulo, že žalovaná sdílela bydlení jako spolubydlící osoba, byla svobodná, neměla vyživovací povinnost, počet členů domácnosti byl jeden, nevlastnila vůz, nemovitosti, nebyla soudně ani trestně stíhána a měla jiný úvěr u společnosti. Pobírala invalidní důchod ve výši 14 873 Kč, měla jeden zdroj příjmu, výdaje na bydlení ve výši 4 872 Kč, životní minimum na ověření 4 860 Kč, nebankovní závazky hradila částkou 1 303 Kč. Celkem měsíčně vynaložila na domácnost 11 405 Kč a zůstalo jí 3 828 Kč na osobní potřeby. I tato listina nese podpis žalované.

10. Z Informace o smlouvě byla zjištěna úhrada částky 3 000 Kč celkem.

11. Ze Soupisu příjmů, výdajů, exekucí a řízení u soudu žalované vyplynul příjem z invalidního důchodu třetího stupně ve výši 16 212 Kč, příspěvku na mobilitu ve výši 900 Kč a příspěvku na péči ve výši 4 900 Kč. Pokud jde o výdaje, tak na chráněné bydlení vydal opatrovník částku 9 500 Kč (305 Kč/den), na živobytí, kapesné a cestovné náleží žalované částka 5 400 Kč, na internet bylo vydáváno 300 Kč měsíčně. Na splátku dluhu u , právnická osoba, (, název, ) ve výši 17 tis. Kč je hrazeno 500 Kč měsíčně, na dluh u , právnická osoba, ve výši 20 tis. Kč je hrazeno 500 Kč, dluh u Profi Credit ve výši 19 416 Kč splácen není, bylo podáno odvolání k soudu, stejně jako ohledně dluhu u , právnická osoba, ve výši 20 tis. Kč. Pokud jde o další dluh u této společnosti, ten byl žalované povolen splácet po 100 Kč měsíčně. Dále je zde dluh u současné žalované ve výši 10 980 Kč, který není dosud splácen, neboť řízení běží, stejně jako dluh u , právnická osoba, ve výši 20 tis. Kč. Ani dluh u , právnická osoba, . ve výši 12 tis. Kč není hrazen, v tomto případě byla žaloba zamítnuta.

12. Z části výpisu z účtu žalované bylo zjištěno, že dne 5.5.2023 byl na účet připsán invalidní důchod ve výši 14 873 Kč, dne 5.4.2023 bylo učiněno totéž. Příslušný bankovní účet u , právnická osoba, . byl žalované, což vyplynulo z výpisu č. 5/2023.

13. Z rozsudku Okresního soudu v Chomutově č. j. 19 Nc 1404/2023-116, který nabyl právní moci dne 24. 7. 2024, soud zjistil, že žalovaná je omezena ve svéprávnosti mimo jiné v oblasti nakládání s majetkem a uzavírání smluv, a to v důsledku lehké až středně těžké mentální retardace, která není přechodného charakteru. Opatrovníkem žalované bylo jmenováno , právnická osoba, . Návrh na omezení svéprávnosti byl podán matkou žalované v září 2022. V řízení o svéprávnosti byl vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví – psychiatrie v únoru 2024, z něhož vyplynulo, že žalovaná trpí duševní poruchou (lehkou až středně těžkou mentální retardací), která podstatně omezuje její schopnost porozumět finančním závazkům a samostatně spravovat majetek. Veřejným opatrovníkem žalované je , právnická osoba, .

14. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:

15. Účastnice daného řízení dne 19.5.2023 v Klášterci nad Ohří podepsaly listinu označenou jako Evidenční karta klienta a listinu označenou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru včetně listiny nazvané jako Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalované byla vyplacena v okamžiku podpisu částka 10 000 Kč. Žalovaná uhradila částku 3 000 Kč. Žalovaná je osobou omezenou ve svéprávnosti také pro oblast nakládání s majetkem a uzavírání smluv, a to v důsledku lehké až středně těžké mentální retardace, která není přechodného charakteru. Opatrovníkem žalované bylo jmenováno , právnická osoba, . Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě nedoplatku ve výši 15 180 Kč přípisem ze dne 9.12.2024 podaným k poštovní přepravě téhož dne.

16. V rámci právního posouzení věci postupoval soud podle následujících právních předpisů:

17. Soud se v první řadě zabýval otázkou, zda mezi žalovanou a žalobkyní platně vznikl smluvní závazek ze smlouvy o spotřebitelském úvěru za situace, kdy je žalovaná osobou omezenou ve svéprávnosti. Pro posouzení této otázky je rozhodující, zda žalovaná byla v okamžiku uzavření tvrzené smlouvy způsobilá k právnímu jednání, resp. zda nejednala v duševní poruše, která ji činila neschopnou právně jednat.

18. Podle § 581 věty druhé zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat. Toto ustanovení dopadá nejen na osoby, jejichž svéprávnost byla již formálně omezena rozhodnutím soudu, ale rovněž na osoby, u nichž se duševní porucha vyskytovala v době právního jednání, bez ohledu na to, zda k omezení svéprávnosti došlo až následně.

19. Z provedeného dokazování, zejména z rozsudku Okresního soudu v Chomutově č. j. 19 Nc 1404/2023-116 a ze znaleckého posudku z oboru psychiatrie vypracovaného v únoru 2024, jehož závěry jsou z daného rozsudku patrné, má soud za jednoznačně prokázané, že žalovaná trpí lehkou až středně těžkou mentální retardací, která není přechodného charakteru, a že její rozpoznávací a ovládací schopnosti jsou v obecné rovině podstatně snížené, v některých oblastech se blíží až jejich vymizení. Z těchto důvodů byla žalovaná následně omezena ve svéprávnosti, a to mimo jiné v oblasti nakládání s majetkem a uzavírání smluv majetkové povahy.

20. Soud přitom zdůrazňuje, že časová posloupnost – tedy skutečnost, že k omezení svéprávnosti žalované došlo až po uzavření tvrzené úvěrové smlouvy – není sama o sobě rozhodující. Rozhodující je, zda žalovaná byla v době uzavření smlouvy schopna pochopit podstatu, význam a důsledky právního jednání spočívajícího v uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Smlouva o spotřebitelském úvěru představuje složitý právní institut, jehož podstatou není pouze faktické přijetí peněžních prostředků, ale především vznik dlouhodobého závazku zahrnujícího povinnost plnit v budoucnu, orientovat se v ujednáních o splatnosti, případném zesplatnění, sankčních následcích prodlení a v celkovém ekonomickém dopadu závazku. Pochopení těchto následků vyžaduje podstatně vyšší úroveň rozumových a volních schopností, než je tomu u běžných každodenních právních jednání. Z provedených důkazů soud dovodil, že žalovaná takovými schopnostmi v době uzavření tvrzené smlouvy nedisponovala. Její duševní porucha jí znemožňovala porozumět významu úvěrového závazku, rozpoznat jeho ekonomické důsledky a orientovat se v právních následcích případného porušení smlouvy. Žalovaná nebyla schopna pochopit rozdíl mezi pouhým faktickým přijetím peněz a vznikem právní povinnosti tyto prostředky spolu se sjednaným (a nutno říci, že v amorální výši) poplatkem následně v určité lhůtě vrátit, případně nést sankční následky prodlení.

21. Za této situace soud uzavírá, že právní jednání spočívající v uzavření tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo učiněno žalovanou v duševní poruše, která ji činila neschopnou právně jednat, a je tedy absolutně neplatné podle § 581 věty druhé občanského zákoníku. K této neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti (§ 588 občanského zákoníku), a to i bez návrhu účastníků. Soud v této souvislosti odkazuje též na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž k neplatnosti právního jednání osoby jednající v duševní poruše soud přihlíží zásadně bez návrhu, neboť smyslem této právní úpravy je ochrana osob, které pro svůj zdravotní stav nejsou schopny plně chápat právní následky svého jednání, před pro ně zjevně znevýhodňujícími důsledky.

22. Pro úplnost soud dodává, že z provedeného dokazování nevyplynula další skutečnost mající vliv na platnost uzavřené smlouvy, a to přezkum úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje povinnost věřitele posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, čímž má být zajištěn princip tzv. odpovědného úvěrování, kdy věřitel musí předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet. Pokud by výsledek posouzení úvěruschopnosti spotřebitele byl negativní, není žádoucí spotřebitele zadlužovat. Za účelem prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované soud poučil žalobkyni ve fázi písemné přípravy o její povinnosti tvrdit a prokázat, jakým způsobem a jaké byly získány informace o schopnosti žalované úvěr splácet, a vyzval ji k doplnění náležitých tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání (v podrobnostech viz usnesení č. l. 34). Žalobkyně reagovala podáním ze dne 16.9.2025, v němž soudu vysvětlila proces posuzování bonity klienta, a to kontrolou příslušných registrů, na podkladě údajů sdělených žalovanou a hodnocením lokality bydliště, hodnocením zdroje příjmů apod. Z tvrzení a listin žalobkyní předložených nemá soud za prokázané, že by s odbornou péčí ověřovala úvěruschopnost žalované, když tvrzení nabídnuté žalovanou nepodrobila jakémukoli kritickému zkoumání. V případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat, ale má za to, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní. O absolutní neplatnost se dle soudu jedná i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb. Jelikož ustanovení § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, soud musí tato ustanovení vykládat v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. I daná argumentace vylučuje platnost sjednané smlouvy o úvěru nebylo by lze přijmou závěr o neplatnosti smlouvy pro právní jednání spočívající v uzavření tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru učiněné žalovanou v duševní poruše, která ji činila neschopnou právně jednat. Žalovaná se svou omluvenou neúčastí u jednání vzdala možnosti být poučena podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř.

23. Ze shora uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že mezi žalovanou a žalobkyní nevznikl platný smluvní závazek ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, a žalobkyně se proto nemůže úspěšně domáhat plnění z titulu smluvního nároku. Ostatně uvědomila si to také zřejmě žalobkyně, která omezila svůj žalobní požadavek po částečném zpětvzetí žaloby toliko na částku, kterou oproti podpisu žalované vyplatila, tedy na částku 7 000 Kč (po částečné úhradě 3 000 Kč).

24. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

25. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. Bylo prokázáno, že žalovaná převzala žalobkyní poskytnuté peněžní prostředky v momentě, kdy podepisovala listinu označenou jako Smlouva o úvěru. K tomuto soud konstatuje, že Nejvyšší soud řešil a vyřešil otázku, zda může dojít k bez důvodnému obohacení nesvéprávné osoby, protože právě pod režim bezdůvodného obohacení lze podřadit plnění z neplatné úvěrové smlouvy. Nejvyšší soud tuto otázku řešil mj. rozsudkem sp. zn. 28 Cdo 527/2020 ze dne 10.7.2020, v rámci, kterého přijal závěr o tom, že se jeví obecně jako problematický závěr, podle něhož by bylo bezdůvodné obohacení na straně osoby s omezenou svéprávností zcela vyloučeno. Neznemožňuje-li právní řád nabývat majetek člověku s omezenou svéprávnosti například v rámci dědického řízení, nenarozenému dítěti nebo nezletilému, přičemž v důsledku správy tohoto majetku opatrovníkem či jinou kompetentní osobou (zákonným zástupcem) může bezesporu dojít i ke vzniku bezdůvodného obohacení, bylo by nelogickým vyloučit potenciální obohacení na svéprávnosti omezeného člověka ve všech případech bez dalšího. Nabude-li taková osoba, byť ne plně svéprávná, majetkový prospěch bez právem aprobovaného důvodu, jeví se jen těžko udržitelným názor o tom, že si jej může ponechat, odůvodněný nedostatkem její svéprávnosti. V judikatuře Nejvyššího soudu není neznámou myšlenka, že bezdůvodné obohacení vzniká či může vzniknout na základě plnění podle neplatné smlouvy, přičemž neplatnost takového právního jednání může být důsledkem nedostatku svéprávnosti jedné ze stran kontraktu. Rozhodovací praxe se konstantně hlásí k závěru, podle něhož v případě bezdůvodného obohacení jde o objektivně nastalý stav vyvolaný tím, že bez právem uznaného důvodu došlo k přesunu majetkových hodnot od jednoho subjektu k druhému (např. rozsudek nejvyššího soudu ze dne 21.11.2003, sp. zn. 33 Odo 373/2005 či usnesení téhož soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. 28 Cdo 2998/2014).

27. S ohledem na vyložené důvody posoudil soud zbývající nárok žalobkyně jako nárok spadající pod režim bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z., konkrétně jako plnění bez právního důvodu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Ochuzený (žalobkyně) přenechal obohacenému (žalované) bez právního důvodu částku 10 000 Kč. Bylo prokázáno samotným tvrzením žalobkyně, že na částku 10 000 Kč uhradila žalovaná částku 3 000 Kč. Bezdůvodné obohacení na straně žalované nadále existuje ve výši 7 000 Kč, což je částka, která zbývá po odečtení částky 3 000 Kč, o které žalobkyně v žalobě tvrdila, že ji žalovaná uhradila. Žalobkyně má tudíž v souladu s § 2993 o. z. právo na vrácení toho, co plnila.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem tři tohoto rozsudku dle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaná byla v řízení z procesního hlediska úspěšnější. Podle obsahu spisu jí však žádné náklady nevznikly, resp. se jich vzdala.

29. Pokud jde o lhůtu k plnění, soud umožnil žalované uhradit dluh ve splátkách po 500 Kč měsíčně. Při rozhodování o lhůtě k plnění vycházel ze zjištěných poměrů žalované doložených opatrovníkem. Soud konstatuje, že žalovaná nemá žádný příjem z výdělečné činnosti a je dlouhodobě odkázána výlučně na dávky sociálního zabezpečení. Jejím hlavním příjmem je invalidní důchod III. stupně vyplácený Českou správou sociálního zabezpečení ve výši 16 212 Kč měsíčně, dále příspěvek na mobilitu ve výši 900 Kč měsíčně a příspěvek na péči ve výši 4 900 Kč. Z provedených důkazů však vyplývá, že příspěvek na péči je od dubna 2025 vyplácen přímo poskytovateli sociální služby, přičemž veřejný opatrovník s touto částkou nijak nenakládá a žalované není fakticky k dispozici. Celkové formální měsíční příjmy žalované tak činí přibližně 22 012 Kč, avšak její reálná disponibilní částka je ve výši kolem 17 000 Kč. Z listin založených ve spise rovněž vyplynulo, že žalovaná má významné pravidelné výdaje, zejména na chráněné bydlení, které doposud činilo 9 455 Kč měsíčně. Dále je z příjmů žalované hrazena částka 4 900 Kč odpovídající příspěvku na péči, která je předávána poskytovateli služby. Na běžné životní potřeby žalované, včetně kapesného a cestovného, je určena částka 5 400 Kč, uložená na depozitu chráněného bydlení. Dalšími pravidelnými výdaji jsou náklady na internet ve výši 300 Kč měsíčně a splátky dluhů, konkrétně vůči , právnická osoba, (, název, ) a , právnická osoba, , vždy ve výši 500 Kč měsíčně. Z celkového hodnocení majetkových a sociálních poměrů žalované soud zjistil, že se jedná o osobu dlouhodobě sociálně a ekonomicky zranitelnou, která je odkázána na pomoc veřejného opatrovníka a poskytovatele sociálních služeb. Současně je zřejmé, že žalovaná má v důsledku svého zdravotního stavu zásadně sníženou schopnost porozumět finančním závazkům, což se odráží v rozsahu a struktuře její dluhové zátěže. S ohledem na částku, která zbyde žalované po odečtení povinných plateb a splátek ve výši 6 357 Kč, umožnil soud splácet daný dluh žalované ve splátce po 500 Kč měsíčně.