57 C 94/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Vrzáčkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČ IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupené Jméno Zástupce , advokátem sídlem Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 58 080 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč s ročním zákonným úrokem z prodlení z částky 30 000 Kč ve výši 12 % od 21. 6. 2025 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 28 080 Kč s ročním zákonným úrokem z prodlení z částky 42 000 Kč ve výši 15 % od 26. 12. 2023 do 20. 6. 2025 a dále s ročním zákonným úrokem z prodlení z částky 12 000 Kč ve výši 15 % od 21. 6. 2025 do zaplacení a s ročním zákonným úrokem z prodlení ve zbývajícím rozsahu 3 % z částky 30 000 Kč od 21. 6. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne 3.7.2025, doplněnou podáním ze dne ze dne 10.10.2025 domáhala se žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 58 080 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, .cz, na které si žalovaný vybral podle své volby dostupné parametry, jako je výše požadovaného úvěru a dobu splatnosti ve dnech. Následně vyplnil registrační formulář svými osobními údaji, uvedl heslo ke svému uživatelskému profilu a odsouhlasil smluvní dokumentaci zaškrtnutím příslušného pole formuláře. Registraci dokončil zadáním pětimístného verifikačního sms kódu do žádosti o úvěr. Dále byl povinen poskytnout žalobkyni kopii svého občanského průkazu a zavázal se zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 Kč prostřednictvím bankovního převodu – ověřovací platbu. Jako variabilní symbol bylo dohodnuto rodné číslo žalovaného. K ověření příjmu žalovaný poskytl žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu, případně výplatní listy. Žalovaný byl žalobkyní lustrován v databázích ISIR, CEE, CRKI, BRKI. Smlouva o úvěru byla podepsána prostřednictvím pětimístného verifikačního kódu , Anonymizováno, zaslaného žalovanému na jeho mobilní telefonŽalobkyně úvěruschopnost žalovaného ověřovala výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům žalobkyně ponechává rezervu 10 % rozdílu mezi položenými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat min. životnímu minimu. Žalovaný registrací na webových stránkách prohlásil, že není v prodlení se splacením jakéhokoli dluhu vůči třetí osobě, ani si nebyl vědom o jeho registraci v žádné databázi dlužníků nebo databázi pro tvorbu úvěrové historie. Žalovaný doložil k ověření svých příjmů žalobkyni dva výpisy ze svého bankovního účtu za období června a července 2023. Po posouzení nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného.Kód , Anonymizováno, žalovaný následně vložil do příslušného formulářového pole na webových stránkách a odesláním potvrdil svoji vůli být smlouvou vázán. Výše uvedenými kroky uzavřel s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Ve dnech 23.8.2023, 27.8.2023, 28.8.2023 a 10.9.2023 došlo k převodu úvěru na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , který je totožný s účtem, ze kterého přišla verifikační platba, a to v platbách ve výši 5 000 Kč, 8 000 Kč, 12 000 Kč a 5 000 Kč. Úvěr byl identifikován variabilním symbolem , var. symbol, odpovídajícím rodnému číslu žalovaného. Žalovaný se zavázal uhradit smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny a úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný jej měl splácet každý měsíc nejpozději k 21. dni v měsíci. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, přičemž v poslední upomínce ze dne 22.12.2023 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni 25.12.2023. Předmětem nároku je tedy pohledávka v celkové výši 42 000 Kč, kterou tvoří nesplacená část jistiny ve výši 30 000 Kč a smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 12 000 Kč. Žalovaný neuhradil ničeho ani po výzvě k úhradě. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně které byl žalovaný v prodlení. Do prodlení se žalovaný dostal následující den po dni zesplatnění úvěru. Smluvní pokuta byla kapitalizována na 16 080 Kč.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivní.

3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil ani nepožádal o odročení jednání z důležitého důvodu. Soud tak jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků vycházeje z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

4. Z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že jako úvěrující se uvedena žalobkyně, jako úvěrovaný žalovaný, identifikován svým rodným číslem , hodnota, . Žalobkyně se zde zavazuje poskytnout úvěr do výše úvěrového limitu 20 000 Kč a žalovaný se zavazuje finance vrátit spolu s úroky. Bylo zde uvedeno, že úvěr bude poskytnut 23.8.2023, na dobu neurčitou, úrok byl uveden ve výši 40 % p. m. Splátky měly být hrazeny k 21. dni v měsíci bezhotovostně pod VS rodného čísla. Pokud by nebylo spláceno, byla zde dohoda v čl. 6.2. listiny o možnosti zesplatnění dluhu. Dále listina obsahuje prohlášení, že žalovaný poskytl před uzavřením smlouvy úplné, pravdivé a přesné údaje pro posouzení schopnosti splácet úvěr. Podpisem žalovaného bylo potvrzení souhlasu se zněním smluvní dokumentace verifikačním kódem SMS , Anonymizováno, , podpisem žalobkyně byl vlastnoruční podpis jednatele s razítkem. Listina nese datum 23.8.2023.

5. Z listiny označené jako Žádost o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, byly zjištěny údaje týkající se žalovaného, jako jméno, příjmení, e-mailová adresa, rodné číslo, číslo občanského průkazu, rodinný stav rozvedený. Typ bydlení nájemní, dosažené vzdělání základní, s měsíčním příjmem 46 345 Kč a měsíčními výdaji 18 000 Kč. Jednalo se o prostou listinu, vyhotovenou žalobkyní bez podpisu smluvních stran.

6. Ze Všeobecných obchodních podmínek byla zjištěna úprava práv a povinností smluvních stran. Listina nenese podpisy smluvních stran.

7. Z Přípisu , Anonymizováno, , Anonymizováno, a.s. ze dne 30.4.2026 soud zjistil, že majitelem a disponentem účtu č. , č. účtu, byl žalovaný, rod. č. , hodnota, a v měsíci srpnu a září 2023 byly připsány pod VS shodným jako rodné číslo žalovaného platby ve výši 5 000 Kč (23.8.2023), ve výši 7 000 Kč (27.8.2023), ve výši 1 000 Kč (27.8.2023), ve výši 12 000 Kč (28.8.2023) a ve výši 5 000 Kč (11.9.2023). Čtyři částky byly poukázány z účtu původního věřitele č. , č. účtu, a jedna pak z účtu č. , č. účtu, . Majitelem obou účtů byla žalobkyně.

8. Z kopie občanského průkazu žalovaného bylo zjištěno rodné číslo , hodnota, a OP číslo , hodnota, , z řidičského průkazu č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Fotografie žalovaného na obou průkazech je shodná.

9. Z Výpisů z účtu č. , č. účtu, a č. , č. účtu, plyne potvrzení , právnická osoba, . a , Anonymizováno, , Anonymizováno, a.s., že v měsíci srpnu a září 2023 byly připsány pod VS shodným jako rodné číslo žalovaného platby ve výši 5 000 Kč (23.8.2023), ve výši 7 000 Kč (27.8.2023), ve výši 1 000 Kč (27.8.2023), ve výši 12 000 Kč (28.8.2023) a ve výši 5 000 Kč (11.9.2023).

10. Z Výpisu z běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od května 2023 do července 2023 soud zjistil příjem žalovaného ve výši kolem 45 tis. měsíčně od , právnická osoba, , příchozí nepravidelné úhrady od různých osob bez popisu, splátky úvěrů poskytnutých od , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a.s., splátky dluhů , jméno FO, , , jméno FO, , výživné po poznámkou Alimenty , Anonymizováno, ve výši 2 000 Kč, několik poskytnutých úvěrů od , Anonymizováno, v různě vysokých částkách, neidentifikovatelné odchozí úhrady v různých částkách s popisem „dluh“.

11. Z přípisu ze dne 22.12.2023 je patrné zesplatnění úvěru poté, co docházelo k opakovanému porušování smluvních podmínek, a to ke dni 22.12.2023 se lhůtou úhrady do tří dnů od doručení přípisu. Celková dlužná částka ke dni 22.12.2023 činila 52 950 Kč.

12. Výzvou k úhradě ze dne 14.6.2025 urgoval zástupce žalobkyně žalovaného o úhradu dluhu ve výši 60 954,66 Kč do tří dnů. Téhož dne pak přípis podal k poštovní přepravě, což je prokázáno podacím lístkem ze dne 14.6.2025.

13. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:

14. Žalovaný žalobkyni poskytl své údaje včetně kopie občanského a řidičského průkazu, tedy rodné číslo, číslo účtu, telefonní číslo , tel. číslo, e-mailovou adresu. Žalobkyně vyhotovila listinu označenou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , v rámci které byly uvedeny všechny tyto údaje žalovaného a dále byl uveden závazek žalobkyně poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do limitu 20 000 Kč. Současně zde byl závazek žalovaného poskytnuté finanční prostředky splatit spolu s úrokem 40 % měsíčně. Žalobkyně převedla platby ve výši 5 000 Kč (23.8.2023), ve výši 7 000 Kč (27.8.2023), ve výši 1 000 Kč (27.8.2023), ve výši 12 000 Kč (28.8.2023) a ve výši 5 000 Kč (11.9.2023) na účet žalovaného vedený u , právnická osoba, . č. , č. účtu, , což banka potvrdila ve svém přípisu. Veškeré účetní operace na účtu byly prováděny pod variabilním symbolem – rodným číslem žalovaného. Žalobkyně přistoupila pro nesplácení půjčených peněz ke dni 22.12.2023 k žádosti o úhradu zbývající části dluhu najednou. Žalovaný byl zaměstnán s příjmem cca 45 tis. Kč v období od května do července roku 2023, byl zadlužený, když dluhy splácel v různě vysokých částkách jak fyzickým osobám, tak úvěrovým subjektům, hradil výživné a různé potřeby v různě vysokých částkách. Žalovaný dluh neuhradil.

15. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících právních předpisů a tyto na zjištěný skutkový stav aplikoval následovně:

16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 573 o. z., má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

21. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

22. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Podle § 1959 písm. e) o. z., neplyne-li z ustálené předchozí praxe stran nebo ze zvyklostí něco jiného, má se za to, že strany ujednaly čas plnění výrazem „ihned“ dobu do pěti dnů, avšak při dodávce potravin nebo surovin dobu do dvou dnů a při dodávce strojírenských výrobků dobu do deseti dnů.

24. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

25. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

26. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

27. Soud má za prokázáno uzavření smlouvy o úvěru způsobem tvrzeným žalobkyní v žalobě prostřednictvím SMS kódu, neboť žalovaný, který za tím účelem poskytl své dva doklady totožnosti, listinu sice vlastnoručně nepodepsal, elektronicky ji ale odsouhlasil takovým způsobem, že je ale možné zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Jednající osoba může být určena různým způsobem, především jednáním na základě kvalifikovaného certifikátu, ale třeba i dvoufaktorovou identifikací (přihlášením do systému pod přihlašovacím jménem a heslem a potvrzením podpisu zadáním hesla zaslaného na mobilní telefon). Z předložené Smlouvy o spotřebitelském úvěru plyne právě takový způsob podpisu žalovaného, kdy bylo známo číslo jejího mobilního telefonu, které žalobkyni sdělil. Soud má za prokázané, že identifikační údaje patří žalovanému, neboť ten poskytl žalobkyni kopii svých dvou dokladů totožnosti, a to občanský průkaz a řidičský průkaz nesoucí shodné rodné číslo i fotografii. Při tomto způsobu ověření totožnosti žalovaného je soud přesvědčen o tom, že těmito doklady nedisponovala jiná osoba než žalobkyně. I když soud shledal smlouvu o úvěru za uzavřenou, žaloba nemůže být zcela úspěšná z důvodu nesplnění povinnosti konstatované v ust. § 86 ZSÚ žalobkyní. Žalobkyně tvrdila, že lustrovala žalovaného ve veřejně dostupných databázích a registrech, zkoumal jeho rodinné, osobní, majetkové či výdělkové poměry, které byly doloženy výpisem z účtu za období od května do června 2023. Dané je ovšem pro jednoznačný závěr poskytovatele úvěru o schopnosti klienta poskytnutý úvěr splácet absolutně nedostatečné, a to zejména s ohledem na údaje plynoucí z výpisů z účtu žalovaného jako velmi zadlužené osoby. Obecné konstatování žalobkyně, že před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to případně na základě dostatečných informací získaných od klienta, nepostačí. Žalobkyně neoznačila a nedodala výstupy, které zjistila z bankovních i nebankovních registrů, nedoložila, že by zkoumala výdajové, osobní a ostatní majetkové poměry žalovaného. Nezkoumala počet exekucí žalovaného, případně celkový objem jeho závazků tím spíše, když z předložených výpisů z účtu žalovaného vyplynulo opakované splácení dluhů fyzickým osobám i úvěrovým institucím v nikoli zanedbatelných částkách. K danému nebylo doloženo ničeho. Žalobkyně se pak svoji omluvenou neúčastní na jednání připravila o možnost poučení soudu podle § 118a o.s.ř., k čemuž byl soud připraven pro případ přítomnosti právního zástupce žalobkyně u jednání. Za dané situace tak nezbylo než uzavřít, že nepředložila nic, z čeho by bylo lze dopět k závěru, že řádně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného před tím, než mu úvěr poskytne.

28. Jelikož tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru neposoudila schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. V případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se totiž nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak soud dospěl k závěru, že se jedná o neplatnost absolutní, když smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o.z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Smyslem a účelem této normy je ochrana spotřebitele před nezodpovědným úvěrováním. Soud k této vadě právního jednání přihlíží z úřední povinnosti tak, aby ochrana poskytnutá slabší straně byla skutečně účinná a dostatečně odrazující od poskytování úvěrů bez náležitého zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr.

29. Ačkoli by pouhý jazykový výklad § 87 ZSÚ nasvědčoval pouhé relativní neplatnosti úvěrové smlouvy coby důsledku porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele dle § 86 ZSÚ (k námitce spotřebitele v promlčecí lhůtě tří let od uzavření smlouvy), má soud za to, že takový výklad je v rozporu se základními zásadami, z nichž ZSÚ vychází (zásada rovnosti a ochrany slabší strany – spotřebitele, jehož nerovné postavení ve vztahu k podnikateli dorovnává uvedená právní úprava), neboť nepředstavuje dostatečný nástroj ochrany spotřebitele a vedl by k významnému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, a znamenal by také popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti. Jak bylo nastíněno výše, účelem této povinnosti je předejít nezvladatelnému zadlužování těch spotřebitelů, kteří by mohli skončit ve spirále dluhů, předlužení a insolvence se všemi negativními důsledky s tím spojenými, které mají dopad na další věřitele, osoby dlužníkovi blízké i na celou společnost. Celospolečenské souvislosti negativních sociálních důsledků předlužení spotřebitele s (prevenční) povinností posouzení úvěruschopnosti zmínil také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má tedy celospolečenský význam, a porušení této povinnosti před uzavřením úvěrové smlouvy proto zjevně narušuje veřejný pořádek, což má za následek absolutní neplatnost takové smlouvy, k níž soud přihlíží i bez námitky. K závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy v režimu nového ZSÚ dospěl rovněž Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019.

30. Vzhledem k vývoji právní úpravy spotřebitelských úvěrů, jakož i judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu směrem k vyšší ochraně spotřebitele, není logické, aby se s novým ZSÚ stala z neplatnosti absolutní neplatnost relativní, tedy aby ochrana spotřebitele byla oslabena podmínkou vznesení námitky neplatnosti ze strany spotřebitele, a to jen ve tříleté lhůtě od uzavření smlouvy (zvláště pokud k uplatnění práva věřitele na zaplacení splatné pohledávky z úvěrové smlouvy může dojit s ohledem na sjednanou délku doby splácení i později). Rovněž dle důvodové zprávy k § 86 ZSÚ byla záměrem zákonodárce mj. snaha o posílení principu zodpovědného úvěrování, čemuž následek v podobě relativní neplatnosti neodpovídá. Naopak smysl a účel právní úpravy povinnosti zkoumání úvěruschopnosti a její historický vývoj (i v rámci judikatury) vedou k jednoznačnému závěru o následku jejího porušení v podobě absolutní neplatnosti. Jedině takový výklad je rovněž eurokonformní, neboť zmíněná právní úprava je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES. Soud v tomto ohledu poukazuje také na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, podle nějž „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“31. K možnosti, a dokonce povinnosti soudu odchýlit se od doslovného znění zákona pak srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 4. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 92/06, či nález Ústavního soudu ze dne 4. 7. 1992, sp. zn. Pl. ÚS 21/96.

32. Pokud by soud nezkoumal posouzení úvěruschopnosti ex offo, osoby poskytující spotřebitelský úvěr by těžily ze své vlastní nepoctivosti, pokud by neposuzovaly úvěruschopnost svých klientů a spoléhaly se na to, že klienti uvedený nedostatek namítat nebudou. Primárně to byl tedy původní věřitel, kdo pochybil, když nesplnil povinnost uloženou mu § 86 z. s. ú. Nedostatek odborné péče přitom nikterak nezmírňuje ani případné uvedení nepravdivých informací žalovaným či snad podpis žalovaného stvrzující správnost poskytnutých informací a odbornost vyvinutou žalobkyní. Soud proto nebyl s to objektivně zhodnotit, jakým způsobem žalobkyně úvěruschopnost zkoumala, resp. zda vůbec.

33. Současně nelze podmiňovat povinnost úvěrujícího s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost úvěrovaného poctivým chováním úvěrovaného. V opačném případě, pokud by úvěrovaný v rámci ověřování úvěruschopnosti postupoval nepoctivě, zbavil by se úvěrující jednak povinnosti vynaložit na posouzení úvěruschopnosti odbornou péči, jednak negativních následků nesplnění takové povinnosti. Takový výklad je však zjevně v rozporu se smyslem a účelem dotčené právní normy. Bezpochyby účelem (jedním z účelů) požadavku vynaložení odborné péče je právě to, aby úvěrující, panují-li důvodné pochybnosti ohledně správnosti úvěrovaným nabízených údajů, tyto údaje podrobil kritickému zkoumání a nespokojil se pouze s ústně sdělenými údaji. Ohledně osob, jež se obracejí na nebankovní poskytovatele půjček a jsou ochotni přijmout extrémně nevýhodné až lichevní smluvní podmínky, jež je nutí vrátit v krátkém časovém horizontu dvojnásobek zapůjčené částky, lze totiž přijmout apriorní závěr, že se nenacházejí ve zdravé, nebo alespoň standardní, finanční situaci, a že mají tendenci neuvádět pravdivé a úplné údaje, když příjmovou stránku nadhodnocují, výdajovou stránku naopak podhodnocují tak, aby dosáhly požadovaného kladného rozdílu k placení splátek. Konečně pak, případný následný trestněprávní postih nepoctivého jednání úvěrovaného nevylučuje povinnost danou úvěrujícímu v § 86 z. s. ú.

34. Krom toho všeho tak byl v daném případě žalobkyní ověřen toliko příjem žalovaného, a to z předložených výpisů z účtu za citované období. V ostatním se spokojila toliko s tvrzením žalovaného, případně rozhodné skutečnosti nezkoumala vůbec.

35. Soud dospěl k závěru, že se žalobkyni přes výzvu a poučení nepodařilo nikterak zvrátit, že s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného před uzavřením Smlouvy neověřila, čímž nedostál požadavku § 86 z. s. ú.

36. Vzhledem k tomu, že soud shledal, že k uzavření smlouvy o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným došlo, avšak pro absenci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bylo toto právní jednání shledáno jako absolutně neplatné, ale současně bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla na účet žalovaného nejen částku obsaženou ve smlouvě o úvěru, ale částku o 10 tis. vyšší, aniž by částka 10 tis. nad rámec sjednaných 20 tis. byla podložena nějakým titulem písemným či uzavřeným v jiné žalobkyní prokázané formě, posoudil soud právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o.z.. Ochuzený (žalobkyně) plnil obohacenému (žalovanému) bez právního důvodu. Poskytnutou částku 30 000 Kč však žalovaný žalobkyni nevrátil.

37. Poněvadž splatnost bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena, uplatní se pravidlo podle § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu. Splatnost povinnosti vydat bezdůvodné obohacení tak nastane na výzvu věřitele. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně žalovaného prvně vyzvala k úhradě přípisem ze dne 14.6.2025, kterou podala k poštovní přepravě dne 14.6.2025. V rámci výzvy stanovila lhůtu k úhradě do 3 dnů ode dne doručení výzvy. Zásilka byla doručena dne 17.6.2025 (§ 573 o. z.). Žalovaný se tak ocitl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení dne 21.6.2025, neboť třídenní lhůta uplynula dnem 20.6.2025. Ode dne následujícího je žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaném zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o.z. ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení.

38. S ohledem na shora uvedené tak soud shledal žalobu důvodnou co do zaplacení částky 30 000 Kč představující bezdůvodné obohacení žalovaného a dále co do zákonného úroku z prodlení z této částky od 21.6.2025 do zaplacení. Žalobě proto v tomto rozsahu vyhověl. Ve výroku druhém rozsudku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl ve zbývajícím rozsahu, a to včetně nároku na uplatněnou smluvní pokutu. Pakliže soud shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou a ujednání o smluvní pokutě bylo její součástí, nebylo i dané ujednání o smluvní pokutě sjednáno platně a žaloba v této části není důvodná.

39. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem třetím takto proto, že žalobkyně nebyla v řízení převážně úspěšnou účastnicí, naopak to byl žalovaný, který by měl právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení pro svůj převážný úspěch v řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Žalovanému však v řízení žádné prokazatelné náklady nevznikly.

40. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a stanovil zákonnou třídenní pariční lhůtu, jelikož pro stanovení lhůty v jiné délce neshledal žádného důvodu.