57 C 97/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Vrzáčkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČ IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupené Jméno Zástupce , advokátkou sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované , narozena dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 55 989 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se, co do částky 6 953 Kč s ročním zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z částky 6 641 Kč od 24. 12. 2024 do 8. 8. 2025 a dále z částky 6 953 Kč od 9. 8. 2025 do zaplacení, dále do částky 9 484,20 Kč a co do úroku ve výši 46,27 % ročně z částky 37 029,01 Kč od 24. 12. 2024 do 15. 1. 2025, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč s ročním zákonným úrokem z prodlení z částky 7 000 Kč ve výši 11,50 % od 1. 8. 2025 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 32 552 Kč s ročním zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z částky 39 864 Kč od 24. 12. 2024 do 8. 8. 2025 a z částky 39 552 Kč od 9. 8. 2025 do zaplacení, úroku ve výši 20 % ročně z částky 37 029,01 Kč od 24. 12. 2024 do 15. 1. 2025, zaplacení úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 37 029,01 Kč od 16. 1. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 24. 12. 2024 dosáhne částky 137 664 Kč, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne 1. 8. 2025 se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 55 989 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že mezi účastníky tohoto řízení byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , kdy žalovaná tuto smlouvu dne 18. 9. 2023 podepsala. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 40 000 Kč, přičemž k vyplacení tohoto úvěru došlo dne 18. 9. 2023. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za jeho poskytnutí sjednaný v sazbě 66,27 % ročně splácet 48měsíčními splátkami po 2 724 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem říjen 2023. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku – e-mailem tím, že po ověření úvěruschopnosti byla žalované na jí uvedenou emailovou adresu zaslána nepodepsaná smluvní dokumentace včetně dalších příloh. Žalobkyně dále zaslala 1 Kč na bankovní účet sdělený žalovanou. Platba byla opatřena variabilním symbolem představující žalobkyní vygenerovaný jedinečný podpisový kód. Po potvrzení platební brány o odeslání platby byla žalované zaslána SMS informující ji o provedení této platby spolu s pokyny, jakým způsobem lze vyslovit souhlas s obsahem úvěrové smlouvy a tuto smlouvu pomocí podpisového kódu podepsat. Souhlasila-li žalovaná se smlouvou včetně smluvní dokumentace, musela žalobkyni zaslat SMS zprávu ve tvaru „souhlasím, jméno a příjmení + podpisový kód“. Žalovaná tuto smlouvy podepsala svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který jí byl žalobkyní za tímto účelem předem poskytnut, tedy poslala žalované SMS zprávu ve tvaru „Souhlasím , Jméno žalované, , Anonymizováno, “. Oznámení o schválení úvěru včetně rozpisu jednotlivých splátek ve formě splátkového kalendáře bylo žalované zasláno na její e-mail. Zásilku s dokumenty k úvěru si žalovaná převzala dne 25. 9. 2023. Součástí splátek byla vedle splátky jistiny a úroku i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalované splácet úvěr, a to ve výši 334 Kč, jak bylo sjednáno v příloze č. 1 smlouvy. Žalovaná při podpisu smlouvy podepsala zároveň přihlášku do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěry. Žalovaná se zavázala pojistné v této výši hradit pravidelně každý měsíc. Žalovaná řádně neplnila podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek. Do data zesplatnění žalovaná ničeho neuhradila. Před zesplatněním celého úvěru vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut podle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč, když podle smlouvy žalobkyni vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyni takto vzniklo právo za smluvní pokutu u splátek č. 13 a 14, tedy ve výši 2x 499 Kč. Každá smluvní pokuta je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. V důsledku tohoto prodlení žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované podle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 1 400 Kč, neboť podle smlouvy platí, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobkyni tak vzniklo právo na náhradu těchto nákladů u splátek č. 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14 ve výši 7x 200 Kč. Povinnost hradit náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované byla ve smlouvě sjednána na základě § 122 odst. 1 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru. V důsledku tohoto prodlení žalované došlo k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6.3 smlouvy, podle kterého platí, že ocitne-li se žalovaná v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. K datu 22. 12. 2024 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru, neboť žalovaná se dostala do prodlení o délce 65 dnů u splátky č. 13 splatné 17. 10. 2024. Před zesplatněním úvěru byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky ve lhůtě alespoň 30 dnů. Podle bodu 6.5 smlouvy bylo sjednáno, že pokud žalovaná neuhradí po zesplatnění úvěru novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vznikne jí povinnosti k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, v daném případě ode dne 24. 12. 2024 až do jejího úplného zaplacení. Žalobou uplatněnou částku tvoří částka 43 105,33 Kč na dlužné nové jistině (částka původní jistiny a přirostlého úroku ke dni zesplatnění), částka 998 Kč na smluvní pokutě, částka nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 1 400 Kč, částka smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru, částka úroku za poskytnutí úvěru a částka za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 3 x 334 Kč. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů, jako jsou doklady o příjmech, prohlášení žalované, výpis z účtu žalované atd. Z uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla zjištěna úvěrová historie žalované v databázích Solus a NRKI, kde bylo zjištěno, že žalovaná nebyla v době uzavření smlouvy nikde s žádnou dlužnou částkou po splatnosti. Dále bylo prověřeno, že žalovaná nebyla v době žádosti evidována v insolvenčním rejstříku, neměla u žalobkyně přechozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající se žalovanou doporučil úvěr ke schválení. Z dokladů o příjmech vyplynulo, že celkový čistý měsíční příjem žalované činil nejméně 25 821 Kč, celkové měsíční náklady žalované činily 14 775 Kč, volné zdroje splácení po odečtení tisícikorunové rezervy činily 10 046 Kč. Bylo zjištěno, že doklad totožnosti žalované nebyl evidován jako neplatný. Pokud jde o výdajovou stránku žadatelky, byla žalobkyní určena paušálně, když měla za to, že postačí údaje podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu. Daný předpis stanovil v § 2 částku k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb na částku 4 860 Kč. Jelikož je tato částka stanovena zákonem, poskytovatel úvěru se nemůže dopustit pochybení, vyjde-li z takto stanovené částky jako částky, která postačuje k obživě. Další výdaje pak byla povinna uvést žalovaná. Dle žalobkyně bylo prokázáno vlastnictví bankovního účtu žalované, na který byl úvěr vyplacen a na který byla poukázána platba 1 Kč a současně bylo zřejmé, že žalovaná byla příjemcem pravidelné měsíční mzdy v jí tvrzené výši. Pokud jde o výdaje na bydlení, tyto žalovaná uvedla ve výši 3 915 Kč a také uvedla výdaje na ostatní splátky apod. ve výši 6 000 Kč měsíčně. Dále žalobkyně vycházela z premisy, že každý jedná v právním styku poctivě a že z případného nepoctivého jednání nemůže nikdo těžit.

2. V doplnění žaloby ze dne 18. 9. 2025 žalobkyně dále uvedla, že smlouva č. , hodnota, byla uzavřena prostřednictvím internetu v rámci tzv. produktu A a všechny důkazy má tedy pouze v elektronické podobě. Smlouva byla uzavřena komunikací na dálku v návrhu uvedeným způsobem, přičemž žalovaná v průběhu uzavírání smlouvy komunikovala prostřednictvím telefonu či osobně s určeným poradcem. Dále bylo uvedeno, že žalovaná v souladu s článkem 1.

2. Smlouvy o úvěru prohlásila, že všechny předložené údaje jsou z její strany zkontrolovány a jsou pravdivé. Úvěruschopnost žalované pak byla dle žalobkyně dostatečně ověřena, kdy následně byl na základě zjištěných údajů provedený scoring žalované za pomocí interního matematického modelu. V rámci zjišťování bonity žalované pak vyplynulo, že má měsíční volné prostředky ke splácení ve výši 10 046 Kč. V žalobě a v doplnění žaloby uvedené zkoumání úvěruschopnosti pak žalobkyně považuje za zcela dostačující.

3. K tvrzeným nárokům se žalovaná vyjádřila přípisem ze dne 10. 10. 2025 nazvaným „odpor“ proti žalobě žalobkyně a to tak, že se dostala do tíživé životní situace a z toho důvodu uzavřela s žalobkyní spotřebitelský úvěr. Žalovaný nárok tak, jak byl uveden v žalobě neuznala, jelikož se dle jejího názoru nejedná o nárok vyplývající z úvěrové smlouvy ale o nárok na vrácení bezdůvodného obohacení. Tento závěr dovodila ze skutečnosti, že daná úvěrová smlouva je dle jejího názoru absolutně neplatná z důvodu nedostatku právního jednání, hrubým rozporem parametrů smlouvy s dobrými mravy a nesplnění povinnosti žalobkyně řádně zkoumat její úvěruschopnost. Nedostatek právního jednání spatřuje v celkovém kontraktačním procesu dané smlouvy, kdy dle jejího názoru v souladu s aktuální judikaturou nelze učinit nezpochybnitelný závěr, že souhlas k dané smlouvě v žalobě označeným způsobem skutečně připojila žalovaná a nebo že souhlasila s tím konkrétním zněním smlouvy, které jí bylo následně zasláno a celý tento proces nesplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu. Rozpor s dobrými mravy pak žalovaná spatřuje v RPSN ve výši 90,60 % p. a., když v roce uzavření smlouvy byla dle ČNB průměrná úroková sazba 10, 01 %. Závěrem pak žalobkyně podotkla, že v době uzavření předmětného spotřebitelského úvěru již čerpala i jiné úvěry a byla ve finanční tísni. Žalobkyně pak měla posuzovat úvěruschopnost žalované pouze na základě jejích nepodložených tvrzení, což je dle názoru žalované v rozporu s požadavkem zjištění schopnosti spotřebitele splácet úvěr s odbornou péčí. Důsledkem výše uvedeného žalovaná namítala absolutní neplatnost předmětné úvěrové smlouvy a navrhla, aby jí soud uložil splatit zbylých 7 000 Kč v měsíčních splátkách po 1 000 Kč nebo navrhla uzavřít smír s tím, že žalobkyni uhradí formou stejných měsíčních splátek dalších 15 000 Kč.

4. Dne 5. 11. 2025 pak žalobkyně vzala žalobní návrh částečně zpět, a to tak, že ponížila požadovanou výši smluvního úroku o 46,27 % p.a., tedy na 20 % p.a., dále se rozhodla nepožadovat uhrazení smluvní pokuty ve výši 998 Kč, náhradu nákladů smlouvy ve výši 1 400 Kč a rozhodla se také nepožadovat smluvní pokutu ve výši 9 484,20 Kč. Vzhledem k výše uvedenému požadovala žalobkyně uhrazení kapitalizované jistiny ve výši 39 552 Kč. Žalobkyně tedy vzala svůj návrh zpět v rozsahu nároku č. 1 specifikovaného v bodě I čl. IV žalobního návrhu, tedy co do částky ve výši 6 953 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 6 641 Kč od 24. 12. 2024 do 8. 8. 2025 a z částky 6 953 Kč od 9. 8. 2025 do zaplacení. Dále vzala zpět nárok č. 2 specifikovaný v bodě I čl. IV žalobního návrhu, tedy co do částky ve výši 9 484,20 Kč a nárok č. 3 specifikovaný v bodě I čl. IV žalobního návrhu, tedy co do úroku ve výši 46,27 % p. a. z částky 37 029,01 od 24. 12. 2024 do 15. 1. 2025. Následně žalobkyně v novém žalobní petitu navrhla uložit žalované zaplatit částku 39 552 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 39 864 Kč od 24. 12. 2024 do 8. 8. 2025 a z částky 39 552 Kč od 9. 8. 2025 do zaplacení, úrok ve výši 20 % p. a. z částky 37 029,01 Kč od 24. 12. 2024 do 15. 1. 2025, úrok ve výši 12,75 % p. a. z částky 37 029,01 Kč od 16. 01. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 24.12.2024 dosáhne částky 137 664,00 Kč a náhradu nákladů řízení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. Dále žalobkyně souhlasila s úhradou dlužné částky v měsíčních splátkách po 1 362 Kč. K tomu žalovaná při jednání před soudem dne 7. 1. 2026 uvedla, že i po částečném zpětvzetí ji stále přijdou požadavky žalobkyně jako neadekvátní, když za půjčku ve výši 40 000 Kč, na kterou již 33 000 Kč uhradila, by aktuálně měla uhradit 90 000 Kč. Žalobkyni oslovila i za pomoci finančního arbitra za účelem uzavření smíru, avšak bez úspěchu.

5. Z účastnického výslechu žalované bylo zjištěno, že žije sama na shora uvedené adrese v nájemním bytě s celkovými náklady na bydlení ve výši 12 700 Kč, byt je o velikosti 2kk. Dále platí kabelovou televizi částkou 490 Kč měsíčně, telefon částkou 600 Kč měsíčně a po 500 Kč měsíčně hradí dva dluhy. Společnosti, jímž dluží, si nevybaví. U jedné jí zbývá splatit 20 000 Kč u druhé asi 10 000 Kč. Žádné další závazky nesplácí a nemá. Majetek větší hodnoty nevlastní. Pokud jde o její příjem, je závislá na dávkách státní sociální podpory. Pobírá podporu v nezaměstnanosti ve výši 15 000 Kč měsíčně, a to od dubna letošního roku. Dále pobírá příspěvek na bydlení od úřadu práce ve výši 2 500 Kč. Sama si aktivně hledá zaměstnání. Finanční podporu od rodiny nemá. Má dvě dcery, jedna je na mateřské dovolené a druhá pracuje jako zdravotní sestra.

6. Následně byly soudem provedeny tyto důkazy:

7. Z Rozpisu plateb bylo zjištěno, že výše splátky , právnická osoba, byla 29. 8. 2023 4 091,74 Kč a 2. 10. 2023 4 088,68 Kč.

8. Z listiny označené jako o Podpis na dálku byl zjištěn popis systémového řešení podpisu klienta u smluv o spotřebitelském úvěru uzavíraných na dálku.

9. Z Výpisu záznamů z registru SOLUS soud zjistil, že k dotazu dle rodného čísla žalované ji registr 18. 9. 2023 v 10:18 hodin ztotožnil.

10. Z Výpisu NRKI bylo zjištěno, že žalovaný spadá s žádostmi u finančních institucí do kategorie II, pokud jde o Expozici do kategorie III, pokud jde o Limit do kategorie IV a pokud jde o Dluh po splatnosti do kategorie I. K dotazu soudu zástupce žalobkyně uvedl, že si není úplně jistý, co znamenají částky a popis uvedený v této listině a může se toliko domnívat, že jde o celkové zatížení žalované, nikoli však u žalobkyně. Žalovaná k dotazu soudu uvedla, že si není jistá, zda někdy její celkový závazek činil bezmála 900 000 Kč a že takové výše nikdy nedosahoval.

11. Z listiny označené jako Příloha č. 1 k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouvy o úvěru – Pojištění schopnosti splácet úvěr soud zjistil, že obsahuje ujednání o tom, že žalovaná bude měsíčně platit 334 Kč za pojištění schopnosti splácet. Na místě podpisů stran je v případě žalobkyně uveden podpis jednající osoby, na místě žalované opět ten samý kód jako u návrhu na uzavření smlouvy. Žalovaná tím prohlásila, že podepsala přihlášku do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěry, a to na podkladě Pojistné smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a , právnická osoba, . K dotazu soudu žalovaná uvedla, že veškeré listiny týkající se věci od žalobkyně podepisovala přes telefon, na který jí přišel kód. Komunikovala s příslušnou operátorkou, která jí poslala smlouvy, které následně podepsala příslušným kódem. Dále k tomuto uvedla, že činí nesporným, že tímto způsobem podepsala listiny potřebné pro získání 40 000 Kč a vždy měla zájem se domluvit na možnosti hradit dlužnou částku v akceptovatelných splátkách. Rozporovat by chtěla pouze to, že za poskytnutých 40 000 Kč chtěla žalobkyně ve finále zaplatit 130 000 Kč, tedy 48 splátek po 2 724 Kč. Úvěr si údajně brala v době, kdy měla doma krizi, nebyla v dobré kondici a dané si spočítala až následně, nikoli v momentě, kdy o úvěr žádala.

12. Z listiny označené jako Přihláška do pojištění vyplynul stejný způsob odsouhlasení obsahu jako u listin již konstatovaných a dále to, že obsahuje ujednání o tom, že žalovaná zvolila balíček B s povinností k úhradě částky 334 Kč měsíčně v rámci pravidelné měsíční splátky úvěru.

13. Z listiny označené jako Úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu byla zjištěna žalobkyně jako poskytovatel úvěru jiného než na bydlení – činnost podle zákona o spotřebitelském úvěru (nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru).

14. Předžalobní výzvou ze dne 24. 7. 2025 byla žalovaná zástupkyní žalobkyně urgována o úhradu celkové výše dluhu 46 505 Kč ve lhůtě 15 dnů od data odeslání oznámení. Přípis byl dán k poštovní přepravě podle podacího archu téhož dne.

15. Z listiny označené jako Prohlášení klienta je zřejmé, že žalovaná byla seznámena se zněním všech dokumentů, povinnými informacemi, byla si vědoma výše úroků, nenacházela se v úpadku a neměla dluhy. Prohlášení bylo odsouhlaseno žalovanou shodně jako veškeré zde citované dokumenty, tj. kódem.

16. Z listiny označené jako Doklad o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu soud zjistil, že dne 18. 9. 2023 žalobkyně žalované převodem na účet č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, vyplatila 40 000 Kč.

17. Z listin označených jako Základní informace o klientovi, Důkaz o odeslání 1 Kč, Zaslaná SMS a Důkaz o přijaté SMS soud zjistil, že žalobkyně odeslala 1 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, na účet u , právnická osoba, . shora uvedený a formou SMS sdělila na č. , hodnota, odeslání platby s pokynem použít variabilní symbol jako podpisový kód pro odpovědní SMS. Potvrzovací SMS byla doručena dne 18. 9. 2023 v 11:58 hodin ve tvaru „Souhlasím , Jméno žalované, , Anonymizováno, “. Na dotazu sudu pak žalovaná potvrdila, že se skutečně jedná o její telefonní číslo.

18. Z Přípisu ze dne 19. 9. 2023 je patrné oznámení žalobkyně o schválení úvěru a opětovné sdělení parametrů úvěru a jeho splácení. Jeho součástí byl splátkový kalendář, ze kterého vyplývá, která část splátky připadá na úroky a která na jistinu, resp. na pojištění. Z přiložené poštovní dodejky je zřejmé, že žalovaná si přípis převzala dne 25. 9. 2023.

19. Z listiny nazvané Pojištění schopnosti splácet úvěry soud zjistil, že se jedná o informační dokument k tomuto produktu. Žalobkyně dále předložila informační dokument Informace o pojištění pro skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry obsahující informace o pojistném produktu Skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry se společností , Jméno žalobkyně, .

20. Z listiny označené jako Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že tato je datována dnem 18. 9. 2023 a obsah byl odsouhlasen, pokud jde o žalobkyni podpisem jednající osoby a pokud jde o žalovanou připojením kódu , Anonymizováno, . Žalovaná byla listině identifikována svým rodným číslem , RČ, , byl zde uveden bankovní účet č. , hodnota, -, Anonymizováno, , tel. číslo , tel. číslo, a další údaje žalované. Žalobkyně se zde zavázala poskytnout žalované na její bankovní účet uvedeného čísla částku 40 000 Kč a žalovaná se naproti tomu zavázala tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 66,27 % ročně v celkem 48měsíčních splátkách po 2 724 Kč (včetně sjednaného pojištění) splatných vždy do každého 17. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Celkem se tak žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni 114 720 Kč. Listina dále obsahuje popis procesu uzavření smlouvy, podmínky čerpání úvěru, splácení úvěru a důsledky vyplývající z prodlení klienta. Byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každé prodlení se splátkou v délce 30 dnů, náklady související s prodlením ve výši 200 Kč za každé prodlení se splátkou v délce 15 dnů, smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny, pakliže nebude nová jistina uhrazena v den zesplatnění úvěru a samotné zesplatnění úvěru bez dalšího uplynutím lhůty 65 dnů ode dne vzniku prodlení se splátkou.

21. Z Periodických výpisů Komerční Banky a.s. k účtu vedenému na jméno žalované č. , č. účtu, bylo zjištěno, že žalované v období od 15. 7. do 15. 8. 2023 přišla na zmíněný účet výplata od zaměstnavatele „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “ ve výši 25 792 Kč, dále jí přišla celková částka ve výši 35 200 Kč od účtu vedeného na jméno , adresa, a celková částka ve výši 110 000 Kč od účtu společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Žalovaná v tomto období pravidelně vybírala vyšší částky v hotovosti z bankomatu, odešla jí mimo jiné platba ve výši 3 250 Kč společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, , Anonymizováno, , dále platba ve výši 60 000 Kč s popisem „Vrácená půjčka , Anonymizováno, ., Anonymizováno, “ a další neidentifikovatelné platby v řádech nižších tisíců korun. Konečný zůstatek pak činil – 5331,27 Kč. V období od 16. 8. do 15. 9. 2023 přišly na účet žalované dvě výplaty od zaměstnavatele „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “ ve výši 51 614 Kč, dále jí přišla částka ve výši 20 000 Kč od účtu vedeného na jméno , jméno FO, a částka ve výši 2 200 Kč od účtu společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . Žalovaná v tomto období pravidelně vybírala vyšší částky v hotovosti z bankomatu, odešla jí mimo jiné platba ve výši 3 250 Kč společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, , Anonymizováno, , dále platba ve výši 5 000 Kč s popisem „POPLATEK“ a další neidentifikovatelné platby v řádech nižších tisíců korun. Konečný zůstatek pak činil – 91,79 Kč. Z tabulky nazvané „Zůstatek podle data“ pak bylo zjištěno, že účet žalované byl od srpna 2023 v mínusu. K tomu žalovaná na dotaz soudu uvedla, že že pokud si dobře pamatuje, v tomto období, kdy si brala tento úvěr, splácela dluh , právnická osoba, a společnosti , Anonymizováno, a z její celkové výplaty to byla částka ve výši kolem 10 000 Kč měsíčně.

22. Z listiny označené jako Karta klienta soud zjistil, že žalobkyně od žalované neeviduje úhradu žádné splátky.

23. Z Oznámení ze dne 22. 12. 2024 byla zjištěna výzva k úhradě celkové částky 46 505 Kč poté, co došlo k automatickému zesplatnění úvěru.

24. Z listiny nazvané Hodnocení klienta soud zjistil, že tuto listinu vyplňoval zprostředkovatel úvěru. Ten zde zaznamenal, že žalovaná má pravidelný měsíční příjem ve výši cca 25 821 Kč od zaměstnavatele , Anonymizováno, , adresa, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., , Anonymizováno, , adresa, , je vdaná a žije sama „jiném“ bydlení s náklady ve výši 3 915 Kč. Do zaměstnání nastoupila 1. 1. 2019 a pracovala na hlavní pracovní poměr. Dosáhla středoškolského vzdělání s maturitou. Její celkové výdaje činily 14 775 Kč, příjmy 25 821 Kč a volné zdroje potom 10 046 Kč. Obsah listiny byl odsouhlasen žalovanou uvedením shora uvedeného kódu k datu 18. 9. 2023. K danému žalobkyně disponovala kopií občanského průkazu žalované č. , hodnota, a jejím r.č. , RČ, . K dotazu soudu žalovaná uvedla, že si nepamatuje, že by tyto údaje sdělovala žalobkyni. Pokud jde o náklady na bydlení, je to částka naprosto nereálná, částka je nízká a reálně hradila cca 8 500 Kč. K tomu žalovaná namítala, že k zaměstnavateli nemohla nastoupit 1. 1. 2019, tudíž toto nikdy nemohla žalobkyni sdělit, když v současném zaměstnání je od 1. 8. 1985. Kód zadávala za účelem odsouhlasení listin pouze jednou s tím, že pročítala pouze něco.

25. Z listiny označené jako Předsmluvní formulář soud zjistil, že se jedná o standardní evropskou informaci o spotřebitelském úvěru, která obsahuje informace o parametrech úvěru, jeho splácení, sankcích atp.

26. Z Výzev ze dne 18. 11.2 025 a ze dne 18. 12. 2025 vyplynulo upozornění na možné zesplatnění úvěru pro prodlení s úhradou splátky č. 13 a 14.

27. Z listiny označené jako Dodatek č. 1 k návrhu smlouvy o úvěru/smlouvě o úvěru č. , hodnota, vyplynulo, že upravuje způsob uzavření smlouvy pomocí prostředků komunikace na dálku (žalovaný o to požádal), tedy že žalované bude na sdělený účet poukázána 1 Kč s variabilním symbolem, kterým žalovaná smlouvu potvrdí. Na místě podpisu žalované je opět kód , Anonymizováno, .

28. Z výpisu z účtu č. , hodnota, -, Anonymizováno, za období od 18. 9. 2023 bylo zjištěno, že na vrub tohoto účtu byla vyplacena půjčka ve výši 40 000 Kč ve prospěch účtu , Jméno žalované, .

29. Z kopie občanského průkazu č. , hodnota, bylo zjištěno, že patří , Jméno žalované, , r.č. , RČ, , trvale bytem , adresa, . K tomu žalovaná uvedla, že se domnívá, že kopii OP zasílala.

30. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

31. Účastníci tohoto řízení odsouhlasili dne 18. 9. 2023 listinu označenou jako Smlouva o úvěru, v rámci, které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované na její bankovní účet částku 40 000 Kč a žalovaná se naproti tomu zavázala tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 66, 27 % ročně v celkem 48měsíčních splátkách po 2 724 Kč (včetně sjednaného pojištění) splatných vždy do každého 17. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Celkem se tak žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni 114 720 Kč. Obsah veškerých listin žalovaná odsouhlasila pomocí kódu , Anonymizováno, . Žalobkyně dne 18. 9. 2023 sjednané peněžní prostředky poskytla, avšak žalovaná řádně nesplatila splátky č. 13 a 14, v důsledku čehož jí žalobkyně adresovala několik upomínek s upozorněním na zesplatnění úvěru a dále informaci, že úvěr byl zesplatněn. V době uzavření smlouvy byla žalovaná zaměstnána s příjmem cca 25 500 Kč měsíčně čistého od zaměstnavatele , Anonymizováno, , adresa, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., , Anonymizováno, , adresa, , nebo alespoň taková částka jí byla vyplácena na její účet u , právnická osoba, . v červenci, srpnu a září 2023. Žalobkyně pak ohledně výdajů žalované vycházela ze zjištění zprostředkovatele úvěru uvedených v dokumentu nazvaném Hodnocení klienta, kde byly uvedeny celkové příjmy ve výši 25 821 Kč, náklady na bydlení ve výši 3 915 Kč, životní minimum ve výši 4 860 Kč a měsíční splátky ve výši 6 000 Kč, tedy celkové výdaje ve výši 14 775. Dále pak v rámci posuzování úvěruschopnosti vycházela žalobkyně z výpisu z účtu žalované. Žalobkyně také žalovanou prověřila v registru SOLUS a nebankovním registru klientských informací. Žalovaná však během řízení zpochybnila pravdivost zjištěných údajů s tím, že si nepamatuje, že by žalobkyni údaje o svých výdajích sdělovala. Připustila však, že svým kódem podepsala nějaké dokumenty a všechny si je důkladně neprocházela. Obě strany učinily nesporným, že žalovaná doposud uhradila žalobkyni částku ve výši 30 000 Kč.

32. Po právní stránce posuzoval soud věc následujícím způsobem:

33. Věc byla posouzena jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež byla aplikována ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a dále pak zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).

34. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

35. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

36. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

37. Podle § 573 o. z., má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

38. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

39. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

40. Podle § 1959 písm. e) o. z., neplyne-li z ustálené předchozí praxe stran nebo ze zvyklostí něco jiného, má se za to, že strany ujednaly čas plnění výrazem „ihned“ dobu do pěti dnů, avšak při dodávce potravin nebo surovin dobu do dvou dnů a při dodávce strojírenských výrobků dobu do deseti dnů.

41. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

42. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

43. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

44. S ohledem na provedené dokazování a shora citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k následujícím závěrům:

45. Řízení bylo v rozsahu částečného zpětvzetí žalobkyně ze dne 5. 11. 2025 ve výroku I. tohoto rozsudku zastaveno postupem podle ust. § 96 o.s.ř.

46. Dále se soud zabýval předně tím, zda věřitel před uzavřením Smlouvy přistoupil k posouzení úvěruschopnosti žalované. Za tímto účelem soud poučil žalobkyni ve fázi písemné přípravy o její povinnosti tvrdit a prokázat, jakým způsobem a jaké byly získány informace o schopnosti žalované úvěr splácet, a vyzval ji k doplnění náležitých tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání (v podrobnostech viz usnesení č.l. 58). Žalobkyně reagovala podáním ze dne 18. 9. 2025, v němž soudu vysvětlila proces posuzování bonity klienta a důkladně vylíčila, z jakých konkrétních listin a postupů v rámci svých zjištění vycházela. Žalobkyně podle svého názoru splnila zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit před uzavřením smlouvy o úvěru schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy a na základě statistických údajů. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované (toliko výpisy z účtu žalované za období od poloviny července 2023 do poloviny září 2023). Žalobkyně neměla důvodu pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, které uvedla při sjednávání úvěru. Žalobkyně zdůraznila, že rovněž vychází z premisy, že každý v právním styku jedná poctivě a že z případného nepoctivého jednání nemůže těžit nikdo. Současně uvedla, že po zhodnocení předložených výdajů žalované měla za prokázané, že žalovaná disponuje dostatečnou finanční rezervou, kterou bude moci sjednaná úvěr splácet. K tomu žalovaná uvedla, že si není vědoma, že by předmětné informace, ze kterých při posuzování úvěruschopnosti žalobkyně vycházela, právě žalobkyni poskytla a označila je za nepravdivé.

47. Zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje povinnost věřitele posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, čímž má být zajištěn princip tzv. odpovědného úvěrování, kdy věřitel musí předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet. Pokud by výsledek posouzení úvěruschopnosti spotřebitele byl negativní, není žádoucí spotřebitele zadlužovat. Primárním účelem citované právní úpravy je tedy ochrana spotřebitele před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, jakož i osobních morálně volních vlastností a životních i sociálních poměrů spotřebitele, jinými slovy řečeno, ochrana spotřebitele i před sebou samotným a vlastním neúměrným zadlužováním. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Sekundárně je chráněn jednak věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek, jednak další věřitelé, jejichž pohledávky za dlužníkem by mohly být negativně ovlivněny další zadlužováním dlužníka. Konečně je pak chráněna i společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost aj.).

48. Ustanovení § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Soud proto musí tato ustanovení vykládat v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují. Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

49. Jde-li o povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, věřitel by tak měl činit s vynaložením odborné péče. Odbornou péči lze přitom vyložit jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat, a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti [viz § 2 odst. 1 písm. p) zák. č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele]. Zdrojem informací ohledně schopnosti dlužníka splácet úvěr bude zpravidla samotný spotřebitel. Věřitel se však nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat rozpočet spotřebitele, a to jak příjmy, tak výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z projednávaného dědického řízení, prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.). Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při posuzování budoucí schopnosti spotřebitele splácet úvěr se vychází ze stávajícího stavu a presumpce jeho zachování do budoucnosti (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/201539).

50. K výkladu shora citovaného ustanovení se vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018, kde dospěl k závěru, že aby věřitel dostál požadavku odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti dlužníka, nemůže se spokojit pouze s jeho nedoloženým prohlášením. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, a tyto porovnat se zjištěnými informacemi o příjmech a výdajích dlužníka.

51. K výkladu uvedeného ustanovení se rovněž vyjádřil Ústavní soud v usnesení sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26. 2. 2019, kde uvedl, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (popřípadě si je nechá od žadatele doložit). Poukázal přitom i na interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13. V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil článek 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.

52. V případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak soud dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní. Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Závažnost zásahu do rozpočtu žadatele o úvěr lze zjistit až při zkoumání jeho příjmů a výdajů. Neplatnost v důsledku neprovedení kontroly úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče není zhojena ani skutečností, že žalovaný nějakou dobu splátky hradil, teprve následně se dostal do prodlení. Naopak tato povinnost má jednoznačně preventivní povahu a sankce tak nastupuje bez ohledu na případné částečné úhrady ze strany žalovaného. O absolutní neplatnost se dle soudu jedná i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb. Jelikož, jak bylo uvedeno shora, ustanovení § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, soud musí tato ustanovení vykládat v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, OPR-, právnická osoba, ., dostupný na http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs). Zákonodárce na to ostatně reagoval novelizací zákona č. 257/2016 Sb. provedenou zákonem č. 96/2022 Sb. (viz § 87 odst. 1 věta druhá aktuálního znění zák. č. 257/2016 Sb.).

53. Z tvrzení a listin žalobkyní předložených nemá i v návaznosti na vyjádření žalované soud za prokázané, že by žalobkyně s odbornou péčí ověřovala úvěruschopnost žalované, když tvrzení údajně nabídnuté žalovanou nepodrobila jakémukoli kritickému zkoumání. Pokud by tak učinila, mohla buď ověřit pravdivost uvedených údajů a tvrzení či naopak zjistit neúvěruschopnost žalované a předmětný úvěr jí neposkytnout. Žalovaná za tímto účelem předložila pouze dvojí výpis z účtu, ze kterého vyplývá, že od srpna 2023 se účet žalované nacházel v mínusu a pravidelně splácela i další půjčky. Zbývající údaje zaznamenané v kartě klienta zůstaly i za předpokladu nesporného sdělení pouhým tvrzením žalované, resp. žalobkyně, která tak zcela rezignovala na zákonný požadavek na prověření jejich pravdivosti. Jistě lze vyházet i ze statistického, resp. zákonem daného údaje o dávce v hmotné nouzi, resp. existenčního minima. Nicméně daná dávka slouží k zajištění výživy a nikoli k pokrytí dalších nutných měsíčních výdajů každého člověka, tedy je to dávka sloužící k přežití. Soud se neztotožňuje s tvrzením žalobkyně, že by tento údaj postačoval a má za to, že z něj lze vycházet nikoli izolovaně a paušálně, ale pouze v kontextu s ostatními řádně prověřenými údaji o měsíčních výdajích, doložených žalovaným/klientem. Krom jiného žádá-li poskytovatel úvěru od klienta např. listiny prokazující jeho příjem či výpisy z účtu, může žádat také listiny prokazující měsíční výdaje klienta a získat tak celou množinu údajů, ze kterých lze komplexní poměry klienta dovodit. Čili lze konstatovat, že žalobkyně zcela rezignovala na zájem na komplexním zjištění relevantních poměrů žalované, která za těchto okolností rozhodně nebyla adeptem pro poskytnutí jakéhokoli úvěru. Žalobkyně rezignovala zejména na zkoumání výdajů žalované, která je uvedla v toliko odhadované výši, tedy nikoli doložené např. nájemní smlouvou či smlouvami s dodavateli energií. Kontext situace, kdy žalovaná, ve snaze získat úvěr u nebankovního poskytovatele lichevních úvěrů – zde s odměnou za půjčení peněz v rozsahu 66,27 % ročně (tj. že není schopna dosáhnout úvěru u bankovní instituce za pro ni znatelně výhodnějších podmínek), představuje jen další skutečnost vyvolávající zvýšenou potřebu obezřetnosti stran správnosti a úplnosti žalovanou uváděných údajů. Žalobkyně nepředložila jakékoli další listiny, z nichž vycházela při posuzování bonity žalované. Dle názoru soudu lze očekávat, že si věřitel předložené dokumenty, a to zejména v takto pochybných případech, ponechá v kopii pro případ budoucího zpochybnění. Nejedná se přitom o detektivní činnost, nýbrž o požadavek na klienta při sjednávání smlouvy za situace, že je již žádán o přeložení dokladů o měsíčních příjmech. Pokud je klient schopen doložit výpisy z účtu za konkrétní období, je s podivem, proč není žádán o doložení dokladů o výdajích, které žádá zákonná úprava. Pokud by žalobkyně postupovala s odbornou péčí, stačilo si tímto způsobem ověřit i celkové úvěrové zatížení žalované dalšími závazky či exekucemi (lustrace CEE zde zcela chybí).

54. Pokud by soud nezkoumal posouzení úvěruschopnosti ex offo, osoby poskytující spotřebitelský úvěr by těžily ze své vlastní nepoctivosti, pokud by neposuzovaly úvěruschopnost svých klientů a spoléhaly se na to, že klienti uvedený nedostatek namítat nebudou. Primárně to byla žalobkyně, kdo pochybil, když nesplnila povinnost uloženou jí § 86 z. s. ú. Nedostatek odborné péče přitom nikterak nezmírňuje ani případné uvedení nepravdivých informací žalovaným či snad podpis žalovaného stvrzující správnost poskytnutých informací. Je totiž zjevné, že žalovaný měl zájem na kladném výsledku posouzení své úvěruschopnosti, aby dosáhl uzavření smlouvy. Soud proto nebyl s to objektivně zhodnotit, jakým způsobem žalobkyně úvěruschopnost zkoumala, když ani netvrdila konkrétní relevantní vstupní údaje doložené žalovanou, když za této situace jich měla evidentní nedostatek pro splnění zákonné povinnosti.

55. Současně nelze podmiňovat povinnost úvěrujícího s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost úvěrovaného poctivým chováním úvěrovaného. V opačném případě, pokud by úvěrovaný v rámci ověřování úvěruschopnosti postupoval nepoctivě, zbavil by se úvěrující jednak povinnosti vynaložit na posouzení úvěruschopnosti odbornou péči, jednak negativních následků nesplnění takové povinnosti. Takový výklad je však zjevně v rozporu se smyslem a účelem dotčené právní normy. Bezpochyby účelem (jedním z účelů) požadavku vynaložení odborné péče je právě to, aby úvěrující, panují-li důvodné pochybnosti ohledně správnosti úvěrovaným nabízených údajů, tyto údaje podrobil kritickému zkoumání a nespokojil se pouze s ústně sdělenými údaji. Ohledně osob, jež se obracejí na nebankovní poskytovatele půjček a jsou ochotni přijmout extrémně nevýhodné až lichevní smluvní podmínky, jež je nutí vrátit v krátkém časovém horizontu dvojnásobek zapůjčené částky, lze totiž přijmout apriorní závěr, že se nenacházejí ve zdravé, nebo alespoň standardní, finanční situaci, a že mají tendenci neuvádět pravdivé a úplné údaje, když příjmovou stránku nadhodnocují, výdajovou stránku naopak podhodnocují tak, aby dosáhly požadovaného kladného rozdílu k placení splátek. Konečně pak, případný následný trestněprávní postih nepoctivého jednání úvěrovaného nevylučuje povinnost danou úvěrujícímu v § 86 z. s. ú.

56. Soud dospěl k závěru, že se žalobkyni přes výzvu a poučení nepodařilo nikterak prokázat, že s odbornou péči úvěruschopnost žalované před uzavřením Smlouvy ověřila, čímž nedostála požadavku § 86 z. s. ú.

57. Soud posoudil Smlouvu jako absolutně neplatnou, proto je nutné právní vztah mezi účastníky řízení posoudit jako vztah bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z., konkrétně jako plnění bez právního důvodu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018), kdy ochuzený (žalobkyně) přenechal obohacenému (žalované) bez právního důvodu částku 40 000 Kč. Bylo prokázáno listinou označenou jako výpis z účtu žalobkyně i žalované, že tato částka byla vyplacena převodem na účet žalované a žalovaná na tuto částku ničeho neuhradila. Žalobkyně má tudíž v souladu s § 2993 o. z. právo na vrácení toho, co plnila. Žalovaná však na výše uvedenou částku stihla uhradit 33 000 Kč, což obě strany učinily nesporným.

58. Žalovaná byla vyzvána žalobkyní k vrácení zbylé dlužné částky s příslušenstvím podle výpočtu soudu do 1. 8. 2025 (soud přitom, vycházeje z § 573 o. z. s ohledem na datum odeslání výzvy, má za to, že výzva se dostala do sféry žalované, když výzva ze dne 24. 7. 2025 byla podána k poštovní přepravě dne 24. 7. 2025 a doručena byla dne 31. 7. 2025). Dnem následujícím po uplynutí lhůty, tedy 31. 7. 2025, se žalovaná dostala do prodlení a žalobkyně je tak oprávněna požadovat zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky (§ 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení).

59. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku uvedenou ve výroku II. tohoto rozsudku spolu s příslušenstvím v podobě zákonného ročního úroku z prodlení ve výši 11,50 %.

60. Jelikož soud věc posuzoval dle zásad bezdůvodného obohacení, bylo namístě žalobu ve zbývajícím rozsahu stran požadovaného plnění ze Smlouvy nad rámec shora přiznaného zamítnout, když s ohledem na neplatnost Smlouvy nevzniklo původnímu věřiteli, resp. žalobkyni, právo na zaplacení dalších smluvní úroků a požadovaný zákonný úrok z prodlení byl přiznán od pozdějšího data, tedy i s rozdílnou roční úrokovou sazbou.

61. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem tři tohoto rozsudku dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaná byla v řízení z procesního hlediska úspěšnější. Podle obsahu spisu jí však žádné náklady nevznikly.

62. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.