58 C 16/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlou Bártovou ve věci žalobce: Jméno žalobce A . IČ : Anonymizováno sídlem Adresa žalobce A zastoupený Jméno žalobce B , se sídlem Adresa žalobce B proti žalovanému: Jméno žalovaného , nar. Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 43 363,75 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 35 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 8 363, 75 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12% ročně z částky 43 363,75 Kč od 20.4.2025 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 6 600,14 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.Odůvodnění1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 15.7.2025 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 43 363,75 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12% ročně z částky 43 363,75 Kč od 20.4.2025 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnil tím, že právní předchůdce společnost , Anonymizováno, . (dříve , Anonymizováno, .) uzavřela prostřednictvím webových stránek , Anonymizováno, .cz dne 20.12.2024 s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které žalovaný čerpal úvěr ve výši 53 363,75 Kč se splatností do 19.4.2025. Žalovaný úvěr vyčerpal, uhradil pouze část úvěru, tak že po zohlednění plateb zbývalo k doplacení 43 363,75 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru původní věřitel ověřoval úvěruschopnost žalovaného a to tak, že vycházel z výpočtu rozdílu mezi doložitelnými příjmy a výdaji, tak aby mezi příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku byla 10% rezerva, která se musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 4 860 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90% rozdílu výdajů a příjmů. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Pohledávka za žalovaným z neuhrazeného úvěru přešla z původního věřitele , Anonymizováno, . na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27.1.2020. I přes opakované upomínání žalovaný dlužnou částku neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil a žalobce se z něho omluvil, proto soud věc projednal v jejich nepřítomnosti dle § 101 odst.3 o.s.ř.

4. Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 20.11.2025, 9.12.2025 a 15.12.2025 soud zjistil, že na účet žalovaného byly dne 20.12.2024 poskytnuty finanční prostředky ve výši 40 000 Kč společností , Anonymizováno, ., Anonymizováno, .

5. Ze standartních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že společnost , Anonymizováno, c. žalovanému poskytla informace k úvěru o výši úvěru – úvěrový rámec až do výše 45 000 Kč, který bude vyplacen bankovním převodem, úvěr má být placen minimální splátkou, kterou tvoří 13% z nesplaceného úvěru spolu s úrokem z úvěru a poplatkem za výběr nebo 1000 Kč podle toho která z těchto dvou částek je vyšší. Celková částka k úhradě pak činí 80 818,82 Kč, což při úvěru ve výši 45 000 Kč odpovídá úroku ve výši 35 818,82 Kč (146,95% ročně).

6. Ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že mezi postoupenými pohledávkami se nachází i pohledávka za žalovaným a to pod číslem , hodnota, s výší dluhu 43 363,75 Kč.

7. Ze standartních podmínek úvěrové smlouvy vztahující se na klienty v České republice, soud zjistil, že žalovanému byly poskytnuty informace o věřiteli zejména kontakty, definice pojmů, proces uzavření úvěrové smlouvy, výplata, splacení, dle článku 8.2. pak má věřitel právo ukončit úvěrovou smlouvu.

8. Z podacího lístků soud zjistil, že zástupce žalobce poslal dne 15.5.2025 žalovanému zásilku.

9. Ze informací o žalovaném, které žalovaný poskytl, soud zjistil, že žalovaný uvedl, že zaměstnán na plný úvazek od 1.11.2021 s měsíčním příjmem ve výši 28 500 Kč s měsíčním výdaji ve výši 9 000 Kč. Je svobodný a žije v domácnosti s další osobou.

10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15.5.2025 soud zjistil, že původní věřitel , Anonymizováno, , Anonymizováno, žalovanému oznámila postoupení pohledávky za žalovaným z neuhrazeného úvěru ze smlouvy č. , Anonymizováno, ve výši 43 363,75 Kč na žalobce.

11. Z výzvy k úhradě soud zjistil, že zástupce žalobce dne 15.5.2025 žalovaného vyzval k úhradě dluhu ve výši 43 363,75 Kč před podáním žaloby.

12. Z úvěrové smlouvy ze dne 20.12.2024 soud zjistil, že žalovanému měl být dle smlouvy poskytnut společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, . revolvingový úvěr do výše úvěrového limitu 45 000 Kč s tím, že právní čerpání bude ve výši 40 000 Kč s výpůjční úrokovou sazbou, tj. nominální fixní úrok z otevřeného zůstatku úvěru: 0,4026 % za den, tj. 146, 949 % ročně (RPSN sazbou 299,98%). Úvěr bude splácen v měsíčních splátkách odpovídajících minimální částce platby, kdy bude třeba uhradit minimální splátku, kterou tvoří 13% z nesplaceného úvěru spolu s úrokem z úvěru a poplatkem za výběr, nebo 1 000 Kč, podle toho která z těchto částek je vyšší. Dle smlouvy poplatek z prodlení činí 250 Kč, které budou klientovi účtovány jako náhrada účelně vynaložených nákladů vzniklých věřiteli v souvislosti s prodlení s jakoukoli minimální měsíční splátkou do data skutečného splacení.

13. Z faktury č. , hodnota, soud zjistil, že původní věřitel žalovanému vyúčtoval dne 19.4.2025 zůstatek po poslední platbě ve výši 49 268,24 Kč a naúčtoval mu 2 náhrady účelně vynaložených nákladů po 250 Kč a úroky za období čerpání ve výši 8 595,51 Kč s tím, že celková dlužná částka ke dni 19.4.2025 činí 53 363,75 Kč a minimální částka k zaplacení do 19.4.2025 činí 20 486,20 Kč.

14. Z dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne 27.1.2020 soud zjistil, že mezi žalobcem jako kupujícím a , Anonymizováno, jako prodávajícím byl uzavřen dodatek dne 27.1.2020 na základě se strany dohodly, že po skončení platnosti smlouvy (smlouvy, kterými se strany dohodly, že prodávající postupně prodá a postoupí kupujícímu řadu neperformujících českých pohledávek), tedy 20.1.202, bude smlouvy prodloužena o dalších 24 měsíců tedy do 20.1.2024. Po uplynutí této doby bude smlouva automaticky obnova na další období 24 měsíců, pokud nebude předen písemně oznámeno, jak je uvedeno v čl. 7.9. smlouvy.

15. Z přehledu zaplacených splátek soud zjistil, že žalovanému byl dne 20.12.2024 poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč, přičemž až po upomínání z této částky uhradil dne 17.2.2025 částku 5 000 Kč16. Z potvrzení o úhradě soud zjistil, že věřitel – , Anonymizováno, . Uhradila dne 20.12.2024 částku 40 000 Kč na účet č. , IBAN, (účet žalovaného).

17. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27.1.2020 soud zjistil, že mezi žalobcem jako postupníkem a společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, (nyní , Anonymizováno, .) jako postupitelem byla uzavřena smlouva, na základě které se strany dohodly, že postupitel jako vlastník nesplacených spotřebitelských úvěrových pohledávek, které jsou po lhůtě splatnosti delší než 90 dnů s celkovou jmenovitou hodnotou ke každému datu uzávěrky, jak uvedeného v datových souborech, postoupí tyto pohledávky žalobci za podmínek stanovených smlouvou.

18. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: Společnost , Anonymizováno, . poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 40 000 Kč, které měl žalovaný vrátit v pravidelných měsíčních splátkách, kterou tvoří 13 % z nesplaceného úvěru spolu s úrokem z úvěru a poplatkem za výběr, nebo 1 000 Kč, podle toho, která z těchto částek je vyšší, přičemž žalovaný z této částky uhradil pouze 5 000 Kč. Věřitel si před uzavřením vyžádal informace od žalovaného o jeho příjmech a výdajích.Pokud šlo o tvrzení, že původní věřitel prováděl lustraci žalovaného ve veřejných databázích, pak žalobce tuto skutečnost nedoložil, a jelikož se k nařízenému jednání nedostavil, nemohl ho soud poučit o povinnosti důkazní. Navíc ani doložení důkazů k tomuto tvrzení by závěr soudu nezměnil.

19. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

21. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

23. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

24. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Podle §78 odst. 1 o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinnosti stanovených tímto zákonem. Dle odst.2 b) poskytovatel při plnění povinnosti podle odst. 1 uchovává zejména dokumenty a jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Dle odst. 4 věty prvé poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odst. 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základe tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele úvěru zamítnuta.

26. Po právním posouzení shora popsaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. Jelikož se jednalo o úvěr, je třeba posoudit uzavřený právní vztah dle zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 257/2016 Sb. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytoval se před uzavřením smlouvy zabýval schopností žalovaného úvěr splácet, avšak zcela nedostatečně, neboť vycházel jen z údajů uvedených žalovaným, aniž by je nějak ověřoval. Navíc ani samotná výdajová stránka neodpovídá realitě nákladů (bydlení, strava). Aby poskytovatel mohl učinit kvalifikovaný závěr úvěruschopnosti žalovaného, mohl si od žalovaného vyžádat výpis z účtu, ze kterého by byly příjmy i výdaje žalovaného zřejmé., stejně tak si mohla ověřit příjem žalovaného. Soud si je vědom, že možnosti poskytovatele úvěru jsou limitovány, avšak nelze připustit, aby poskytovatele zcela rezignovali na zjišťování a ověřování údajů a spoléhali se pouze na údaje uvedené klientem, přičemž ani negativní výsledek z veřejně dostupných databází nelze považovat za dostačující, pokud neprověří jeho příjmy. Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

27. V případě neplatnosti smlouvy je pak nezbytné postupovat podle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském zákonu, neboť žalovaný je povinen vydat, oč se obohatil z neplatného právního úkonu. V daném případě původní věřitel žalovanému poskytl úvěr ve výši 40 000 Kč, na jehož úhradu žalovaný zaplatil 5 000 Kč. Soud tedy přiznal žalobci, na něhož byla dle § 1879 OZ postoupena pohledávka z původního věřitele, rozdíl mezi uvedenými částkami a co do zbytku žalované částky soud žalobu jako neoprávněnou zamítl. Pokud šlo o žalované příslušenství, pak soud žalobci příslušenství nepřiznal, neboť ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru odst. 1, věty třetí je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož se jedná o speciální ustanovení k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, má žalobce nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení (viz. Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož se žalovaný se žalobcem nijak nedohodl, ani se nedostavil k nařízenému jednání, tak aby mohl soud posoudit jeho možnosti splatit dluh, ani o tomto právu poučit, stanovil soud k plnění obvyklou lhůtu dle § 160 odst.1 o.s.ř.

28. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 600,14 Kč, přičemž tato částka představuje 48 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 74 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 26 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 735 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 43 363,75 Kč sestávající z částky 2 860 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 860 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 2 860 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 930 Kč ve výši 2 085,30 Kč.