7 C 10/2026

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně , se sídlem Adresa žalobkyně , právně zastoupené Jméno Zástupce , advokátkou se sídlem adresa , proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného , trvale bytem Adresa žalovaného , o zaplacení 12 691 Kč s příslušenstvím, Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,50 % ročně od 28. 4. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.Žaloba se ohledně zaplacení částky 5 691 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 800 Kč od 3. 6. 2024 do 27. 4. 2026 a dále se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 800 Kč od 28. 4. 2026 do zaplacení zamítá.Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 12 691 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to dne , datum, . Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 7 000 Kč, a to bankovním převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, , a to po ověření správnosti kontaktních údajů uvedených žalovaným. Žalobkyně identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, . Žalovaný však poskytnuté peněžní prostředky do uvedeného data splatnosti nevrátil. Žalobkyně po žalovaném požaduje nesplacenou jistinu úvěru v částce 7 000 Kč a nesplacené části smluvního úroku ve výši 40 % p.m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 2 800 Kč nejpozději splatných dne 2. 6. 2024, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru. Dle odst. 4.2 písm. c) smlouvy byla pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalovaný se dostal do prodlení následující den po dni zesplatnění úvěru, který nastal 2. 6. 2024. Smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny v období od 3. 6. 2024 do 20. 7. 2025 (datum odeslání výzvy) činí 2 891 Kč. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu, následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 20. 7. 2025. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2025 byla pohledávka za žalovaným postoupena na společnost , právnická osoba, . Tato společnost následně dne 10. 6. 2025 postoupila žalobkyni.Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (doručeno do datové schránky žalovaného) bez omluvy nedostavil, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, vyplynulo, že tato není ze strany žalovaného vlastnoručně podepsána. Ve smlouvě je uvedeno datum poskytnutí úvěru – dne , datum, , celková výše úvěru až 30 000 Kč (úvěrový limit), doba trvání úvěru – doba neurčitá, termín splatnosti 1. den v měsíci, úvěr byl úročen úrokovou sazbou 40 % p.m. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky předchůdkyně žalobkyně, a dále Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a dále rovněž Souhlas se zpracováním osobních údajů.Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 20. 7. 2025 vyplývá, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu.Z potvrzení společnosti , právnická osoba, . ze dne 23. 7. 2025 vyplývá, že žalovanému byla ze strany právního zástupce žalobkyně zasílána písemnost.Z potvrzení o provedené platbě , právnická osoba, ze dne 1. 2. 2024 vyplývá, že na účet , č. účtu, byla z účtu žalobkyně odeslána platba 7 000 Kč, pod VS , var. symbol, .Z dopisu žalobkyně ze dne 2. 6. 2024 adresovaného žalovanému vyplývá, že žalobkyně oznámila žalovanému, že dne 2. 6. 2024 došlo k zesplatnění úvěru č. , hodnota, , kdy dlužná částka činí 20 363,38 Kč.Z oznámení , právnická osoba, . ze dne 13. 5. 2026 vyplývá, že na účet č. , č. účtu, byla v období 1. 2. až 5. 2. 2024 připsána částka 7 000 Kč.Žalobkyně dále doložila kopii občanského průkazu žalovaného, dále kopii řidičského průkazu žalovaného.Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2025 vyplývá, že společnost , právnická osoba, . postoupila pohledávku za žalovaným na společnost , právnická osoba, . Následně dne 10. 6. 2025 smlouvou o postoupení pohledávek byla předmětná pohledávka postoupena žalobkyni.Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Předchůdkyně žalobkyně převedla dne 1. 2. 2024 na účet žalovaného částku 7 000 Kč. Žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni. Žalobkyně vyzvala prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou.Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Soud vzal za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému na jeho bankovní účet dne 1. 2. 2024 částku 7 000 Kč, následně byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 1. 2. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se společnost zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Žalobkyně k prokázání těchto svých tvrzení označila a předložila soudu smlouvu o spotřebitelském úvěru datovanou dne , datum, . Žalobkyně však řádně těmito předloženými listinnými důkazy neprokázala, že by mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru prostřednictvím komunikace na dálku (§ 2395 a násl. občanského zákoníku a § 1824 a násl. občanského zákoníku), právě o takovém obsahu, který tvrdí v žalobě, když z nich neplyne vůle žalovaného smlouvu uzavřít. Předložená smlouva o spotřebitelském úvěru není opatřena podpisem žalovaného. Soud proto uzavřel, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzeného uzavření předmětné smlouvy, když se svou neúčastí při jednání soudu vzdala možnosti být vyzvána k doplnění důkazů (§ 118a odst. 3 o.s.ř.). Soud shledal plnění žalobkyně na účet žalovaného plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku), předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky v celkové výši 7 000 Kč, na tuto částku je třeba pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalobkyně neprokázala, kdy vyzvala žalovaného k plnění, neboť z podacího lístku nelze dovodit, že by se výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, která se dostala do sféry dispozice žalovaného dne 25. 4. 2026, následující pracovní den, tj. 27. 4. 2026, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 28. 4. 2026 do prodlení (§ 1968 občanského zákoníku). Povinnost k zaplacení úroku z prodlení vyplývá z § 1970 občanského zákoníku a jejich výše pak z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S odkazem na výše uvedené tedy soud žalobě vyhověl pouze v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku a v rozsahu nad tento rámec žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. dle nepatrného úspěchu žalobkyně. Z celkového předmětu řízení ve výši 12 691 Kč včetně příslušenství tak představuje úspěch žalobkyně 45,47 %, úspěch žalovaného 54,53 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalovaný by měl právo na úhradu 9,06 % svých nákladů, jelikož rozdíl v úspěchu žalovaného je zcela nepatrný, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.