7 C 100/2026

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl soudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného hlášen na adrese Adresa žalovaného o zaplacení 39 824,32 Kč s příslušenstvím, Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni 39 824,32 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 9. 7. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 1 030,34 Kč od 1. 3. 2026 do 31. 3. 2026, kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení ve výši 381,65 Kč od 1. 3. 2026 do 31. 3. 2026, úroku 4,99 % ročně z částky 39 824,32 Kč od 1. 4. 2026 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 39 824,32 Kč od 1. 4. 2026 do 8. 7. 2026, se zamítá. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 893 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobou doručenou soudu dne 20. 4. 2026 se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení částky 39 824,32 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že mezi stranami dne datum došlo k uzavření smlouvy o úvěru ze stavebního spoření č. hodnota, na jejímž základě se žalovaný zavázal v případě překlenovacího úvěru splácet úroky z úvěru v pravidelných měsíčních splátkách až do přidělení cílové částky a po přidělení cílové částky (u přiděleného úvěru od počátku) v měsíčních splátkách splácet jistinu úvěru a úroky až d úplného splacení. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 57 000 Kč. Nejpozději k 25. dni v měsíci následujícím po datu výplaty mělo být započato se splácením jednotlivých splátek z úvěru ze stavebního spoření. Žalovaný však svůj závazek řádně neplnil. Žalovaný byl ze strany žalobkyně opakovaně upomínán k úhradě dluhu, kdy poslední řádně uhrazená splátka byla splatná dne 22. 8. 2025. Žalobkyně následně odstoupila od úvěrové smlouvy. Dlužná částka ke dni odstoupení (tj. k datu 22. 8. 2025) činila 42 489,06 Kč. K datu 31. 3. 2026 činí dlužná částka 43 036,31 Kč (jistina 39 824,32 Kč, úroky z úvěru 1 030,34 Kč, úroky z prodlení 381,65 Kč, poplatky ve výši 1 800 Kč). Žalovaný svou povinnost nesplnil a dlužná částka nebyla dosud uhrazena. V podání došlém soudu dne 21. 7. 2026 žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru, jehož zaplacení se v projednávané věci domáhá, s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, kdy žalovaný byl hodnocen jako samostatný dlužník s čistým příjmem ve výši částka. K doložení příjmu bylo předloženo a ověřeno potvrzení o příjmu a bankovní výpisy s došlou mzdou. Na požadovanou částku úvěru ve výši částka se splátkou částka měsíčně byla posuzována bonita žalovaného se zohledněním měsíční splátky a dále se zohledněním ověření příjmu žalovaného, a dále rovněž věku žalovaného a doby splácení. Žalovanému byl poskytnut tzv. rychloúvěr, jenž využil na rekonstrukci nemovitosti ve vlastnictví žalovaného, kterou si pořizoval z hypoúvěru poskytnutého žalobkyní. Žalovaný byl vyhodnocen jako bonitní. Žalobkyně zjišťovala pozitivní i negativní záznamy o žalovaném, a to z registrů BRKI, NRKI, SOLUS, BINF, Blacklist. Žalobkyně so všech těchto registrů učinila dotaz dne 31. 7. 2019, přičemž dle získaných informací nebyl dán důvod pro zamítnutí úvěrové žádosti. Rovněž z interních dat právnická osoba. nebyly zjištěny žádné skutečnosti zpochybňující úvěrovatelnost žalovaného. Žalobkyně dále také posuzovala informace získané v insolvenčním rejstříku, interní evidenci dotazů exekučních orgánů ČR, neplatné doklady, evidenci adres obecních/městských úřadů. Žalovaný byl po zohlednění všech kritérií vyhodnocen jako bonitní. Žalovaný do okamžiku přidělení úvěru (31. 8. 2021) uhradil vklady ve výši 5 543 Kč, dále do okamžiku přidělení úvěru žalovaný uhradil 17 314,66 Kč a na přidělený úvěr žalovaný uhradil 12 491 Kč. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. Žalobkyně se z jednání soudu nařízeného na den 31. 7. 2026 omluvila. Žalovaný se, ač řádně a včas předvolán, k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Provedeným dokazování byly soudem zjištěny následující skutečnosti: Ze Smlouvy o úvěru číslo: hodnota ze dne datum vyplývá, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 57 000 Kč. Úroková sazba činila 4,99 % ročně, RPSN 6,05 %. Celková částka úvěru k zaplacení činila 86 161,28 Kč. Počet měsíčních splátek byl stanoven na 181. Předpokládaná splatnost byla mezi stranami dohodnuta na 25. 9. 2034. Úvěr byl poskytnut za účelem změny (údržby) stavby. Celková měsíční splátka byla stanovena na 478,03 Kč. Z oznámení o čerpání úvěru na bydlení ze dne 10. 9. 2019 vyplývá, že na základě příkazu k čerpání ze dne 5. 9. 2019 žalobkyně poukazuje částku 56 841,98 Kč ke dni 10. 9. 2019 na účet žalovaného. Z výpisu z účtu úvěru ve fázi překlenovacího úvěru za rok 2020 od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 vedeného na jméno žalovaného (číslo smlouvy číslo) vyplývá, že počáteční zůstatek k 1. 1. 2020 i konečný zůstatek k 31. 12. 2020 činil zápornou hodnotu částka. Z potvrzení o zaplacených úrocích za rok 2020 vyplývá, že žalobkyně žalovanému potvrdila, že zaplacené úroky z poskytnutého úvěru za období 1. 1. 2020 až 31. 12. 2020 činí 2 844,36 Kč. Z výpisu z účtu úvěru ve fázi překlenovacího úvěru za rok 2021 od 1. 1. 2021 do 31. 8. 2021 vedeného na jméno žalovaného (číslo smlouvy číslo) vyplývá, že počáteční zůstatek k 1. 1. 2021 činil zápornou hodnotu částka, konečný zůstatek k 31. 8. 2021 byl nulový. Z potvrzení o zaplacených úrocích za rok 2021 vyplývá, že žalobkyně žalovanému potvrdila, že zaplacené úroky z poskytnutého úvěru za období 1. 1. 2021 až 31. 8. 2021 činí 1 896,24 Kč. Z výpisu z účtu stavebního spoření za rok 2020 od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 vedeného na jméno žalovaného (číslo smlouvy číslo) vyplývá, že počáteční zůstatek k 1. 1. 2020 činil částka, konečný zůstatek k 31. 12. 2020 činil částka. Z výpisu z účtu stavebního spoření za rok 2021 od 1. 1. 2021 do 31. 8. 2021 vedeného na jméno žalovaného (číslo smlouvy číslo) vyplývá, že počáteční zůstatek k 1. 1. 2021 činil částka, konečný zůstatek k 31. 8. 2021 činil částka. Z žádosti o výplatu ze dne 26. 8. 2019 vyplývá, že žalovaný (jméno, příjmení, bydliště) požádal o výplatu úvěru na číslo účtu č. účtu s tím, že se zavázal úvěr splácet inkasem. Z výpisu z účtu úvěru ve fázi přiděleného úvěru za rok 2021 od 31. 8. 2021 do 31. 12. 2021 vedeného na jméno žalovaného (číslo smlouvy 3 859 641 7 02) vyplývá, že počáteční zůstatek k 31. 8. 2021 byl nulový, konečný zůstatek k 31. 12. 2021 činil zápornou hodnotu částka. Z potvrzení o zaplacených úrocích za rok 2021 vyplývá, že žalobkyně žalovanému potvrdila, že zaplacené úroky z poskytnutého úvěru za období 31. 8. 2021 až 31. 12. 2021 činí 741,70 Kč. Z výpisu z účtu úvěru ve fázi přiděleného úvěru za rok 2022 od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2022 vedeného na jméno žalovaného (číslo smlouvy číslo) vyplývá, že počáteční zůstatek k 1. 1. 2022 zápornou hodnotu částka, konečný zůstatek k 31. 12. 2022 činil zápornou hodnotu částka. Z potvrzení o zaplacených úrocích za rok 2022 vyplývá, že žalobkyně žalovanému potvrdila, že zaplacené úroky z poskytnutého úvěru za období 1. 1. 2022 až 31. 12. 2022 činí 2 512,28 Kč. Z poslední výzvy k úhradě dlužných částek před odstoupením ze dne 1. 2. 2026 vyplývá, že žalovaný byl ze strany žalobkyně vyzván k úhradě nedoplatku na úvěrovém účtu, a to nejpozději do 28. 2. 2026 s tím, že v případě neuhrazení částky do stanoveného termínu žalobkyně odstoupí od úvěrové smlouvy. Z dodejky adresované žalovanému vyplývá, že žalobkyně žalovanému zasílala písemnost, kdy zásilka byla uložena na poště dne 4. 2. 2026. Z výpisu z účtu úvěru ve fázi přiděleného úvěru za rok 2023 od 1. 1. 2023 do 31. 12. 2023 vedeného na jméno žalovaného (číslo smlouvy číslo) vyplývá, že počáteční zůstatek k 1. 1. 2023 činil zápornou hodnotu částka konečný zůstatek k datu 31. 12. 2023 činil zápornou hodnotu částka. Z potvrzení o zaplacených úrocích za rok 2023 vyplývá, že žalobkyně žalovanému potvrdila, že zaplacené úroky z poskytnutého úvěru za období 1. 1. 2023 až 31. 12. 2023 činí 2 337,10 Kč. Z databáze žalobkyně vyplývá, že úroky z úvěru za období 27. 9. 2025 až 31. 3. 2026 činí 1 030,34 Kč. Úroky z prodlení za shora uvedené období činí 381,65 Kč. Z výpisu z účtu úvěru ve fázi přiděleného úvěru za rok 2024 od 1. 1. 2024 do 31. 12. 2024 vedeného na jméno žalovaného (číslo smlouvy číslo) vyplývá, že počáteční zůstatek k 1. 1. 2024 činil zápornou hodnotu částka, konečný zůstatek k datu 31. 12. 2024 činil zápornou hodnotu částka. Z potvrzení o zaplacených úrocích za rok 2024 vyplývá, že žalobkyně žalovanému potvrdila, že zaplacené úroky z poskytnutého úvěru za období 1. 1. 2024 až 31. 12. 2024 činí 2 204,45 Kč. Z databáze žalobkyně vyplývá, že stav pohledávky bez dopočtu úroků k 31. 3. 2026 činí 43 036,31 Kč. Z výpisu z účtu úvěru ve fázi přiděleného úvěru za rok 2025 od 1. 1. 2025 do 31. 12. 2025 vedeného na jméno žalovaného (číslo smlouvy číslo) vyplývá, že počáteční zůstatek k 1. 1. 2025 činil zápornou hodnotu částka, konečný zůstatek k datu 31. 12. 2023 činil zápornou hodnotu částka. Z potvrzení o zaplacených úrocích za rok 2025 vyplývá, že žalobkyně žalovanému potvrdila, že zaplacené úroky z poskytnutého úvěru za období 1. 1. 2025 až 31. 12. 2025 činí 1 623,55 Kč. Z výpisu z účtu úvěru ve fázi překlenovacího úvěru za rok 2019 od 10. 9. 2019 do 31. 12. 2019 vedeného na jméno žalovaného (číslo smlouvy 3 859 641 7 52) vyplývá, že počáteční zůstatek k 10. 9. 2019 byl částka, konečný zůstatek k datu 31. 12. 2019 činil zápornou hodnotu částka. Z potvrzení o zaplacených úrocích za rok 2019 vyplývá, že žalobkyně žalovanému potvrdila, že zaplacené úroky z poskytnutého úvěru za období 10. 9. 2019 až 31. 12. 2019 činí 869,11 Kč. Z výpisu z účtu stavebního spoření za rok 2019 od 1. 8. 2019 do 31. 12. 2019 vedeného na jméno žalovaného (číslo smlouvy číslo) vyplývá, že počáteční zůstatek k 1. 8. 2019 byl částka, konečný zůstatek k datu 31. 12. 2019 činil částka. Z žádosti o úvěr fyzické osoby a návrhu parametrů smlouvy o stavebním spoření ze dne 29. 7. 2019 vyplývá, ž žalovaný v žádosti mimo jiné uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu, má středoškolské vzdělání s maturitou, pracuje na pozici obsluhy strojů a zařízení, není vůči němu vedena exekuce, jeho měsíční příjem činí částka, výdaje na nájme činí částka, penzijní spoření činí částka. Z hodnocení bonity žalobkyně (číslo smlouvy číslo vyplývá, že žalovaný má měsíční příjem částka, volné prostředky činí částka. Z aplikační scoringu vyhodnocení domácnosti účastníka vyplývá, že žalovaný byl vyhodnocen jakožto úvěruschopný. Z potvrzení o výši pracovního příjmu žalovaného ze dne 22. 7. 2019 vyplývá, že žalovaný byl ke shora uvedenému datu zaměstnán u společnosti právnická osoba. jakožto provozní zámečník. Průměrný čistý měsíční příjem za poslední tři měsíce činil částka. Z výpisu plateb žalobkyně vyplývá, že k datu 31. 8. 2021 bylo uhrazeno 5 543 Kč, do okamžiku přidělení úvěru bylo ze strany žalovaného uhrazeno 17 314,66 Kč, na přidělený úvěr žalovaný uhradil 12 491 Kč. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru ze stavebního spoření č. hodnota, jak je shora uvedeno, v souvislosti s touto smlouvou čerpal celkem částku 57 000 Kč. Jelikož žalovaný neplnil povinnosti ze smlouvy řádně a včas, žalobkyně odstoupila od úvěrové smlouvy a požadovala úhradu celého úvěru (dlužná částka k datu 31. 3. 2026 činila 43 036,31 Kč, přičemž tato se skládala z jistiny ve výši 39 824,32 Kč, úroků z úvěru ve výši 1 030,34 Kč, úroků z prodlení ve výši 381,65 Kč a poplatků ve výši 1 800 Kč). Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru ze stavebního spoření č. hodnota (dle § 2395 občanského zákoníku) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaný obdržel celkem 57 000 Kč (počítáno od září 2019, kdy byl úvěr žalovanému poskytnut). Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení. Je nepochybné, že na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak opakovaně argumentovala tím, že se schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Shora uvedenému však soud nepřisvědčil. Žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání (šetření v registrech), nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. V doložené žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu, má středoškolské vzdělání s maturitou, pracuje na pozici obsluhy strojů a zařízení, není vůči němu vedena exekuce, jeho měsíční příjem činí částka, výdaje na nájem činí částka, penzijní spoření činí částka. Dle názoru soudu z uvedeného jednoznačně vyplývá, že nebylo dostatečně zjištěno, zda je žalovaný schopen podmínkám úvěru dostát, když nebyly vůbec zjišťovány jeho výdaje, žalobkyně pouze ověřila příjmy, a to na základě potvrzení o výši pracovního příjmu. Z výše uvedeného je pak zřejmé, že nebylo objektivně zjištěno, zda je žalovaný osobou, jehož majetkové poměry by odůvodňovaly schopnost splácet úvěr. V tomto ohledu je zcela lhostejno, zda se ze strany žalovaného jednalo o liknavost či akutní řešení zjevné finanční nouze, když bylo povinností žalobkyně jako profesionála, aby se shora uvedeným náležitě a kvalifikovaně zabývala. Soud má tedy za to, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany předchůdkyně žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119). Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 57 000 Kč a z žalobních tvrzení vyplývá, že výše jistiny úvěru činí k datu podání žaloby částku 39 824,32 Kč (žalovaný výši jistiny úvěru nerozporoval), je třeba na tuto částku pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaný byl k vrácení bezdůvodného obohacení poprvé prokazatelně vyzván až žalobou, která mu byla doručena dne 7. 7. 2026. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího pracovního dne, měl žalovaný bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinil, ocitl se ode dne následujícího (9. 7. 2026) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazba úroku z prodlení 11,75 % ročně (výrok I.). Ve výroku II. rozsudku soud žalobu částečně zamítl ve zbytku žalobního nároku (viz výše). Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. dle většinového úspěchu žalobkyně. Náklady řízení v dané věci činí zaplacený soudní poplatek ve výši 1 593 Kč, a dále částka 300 Kč podle § 151 odst. 3 o.s.ř. představující paušální náhradu hotových výdajů za podání žaloby dle § 1 odst. 3 písm. a) § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. Náklady řízení na straně žalobkyně tak tvoří celkem 1 893 Kč (1 593 + 300). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu zdejšího. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze se návrhem domáhat výkonu rozhodnutí.