7 C 102/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , Anonymizováno . sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 102 015,10 Kč s příslušenstvím Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 87 090 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 14,75 % ročně od 10. 5. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.Žaloba se ohledně zaplacení 14 925,10 Kč s příslušenstvím zamítá.Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 9 753,45 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 102 015,10 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela se žalovanou dne 3. 3. 2023 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, . Podpisem shora uvedené úvěrové smlouvy se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně prověřila schopnost žalované úvěr splácet, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. Výstupem je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k jeho předlužení. Žalovaná byla v souladu se smlouvou oprávněna čerpat úvěr ve výši sjednaného úvěrového rámce v částce 100 000 Kč, přičemž se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách, přičemž výše měsíční splátky byla stanovena na 2,78 % z výše jednaného úvěrového rámce. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná uhradila celkem 13 910 Kč. Jelikož žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění sjednaného v úvěrových podmínkách a úvěr zesplatnila ke dni 21. 12. 2023 a vyzvala žalovanou ke splacení celého úvěru dopisem ze dne 21. 12. 2023. Pohledávka ve výši žalované částky pak sestává z neuhrazené jistiny ve výši 99 672,30 Kč, poplatků za pojištění v částce 742,80 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Žalovaná i přes výzvu ničeho neuhradila.Žalobkyně v podání došlém soudu dne 31. 5. 2024 zevrubně popsala postup při prověřování bonity spotřebitele. Při posouzení úvěruschopnosti žalované vzala žalobkyně v úvahu zdroj příjmu žalované, výši úvěrového rámce, výši měsíční splátky, čistý měsíční příjem, dále čistý měsíční příjem ostatních členů domácnosti, měsíční výdaje na bydlení, životní minimum členů domácnosti, souhrnnou měsíční splátku jiných úvěrových závazků, rodinný stav, druh bydlení a počet vyživovaných dětí. Žalobkyně si od žalované vyžádala výpis z účtu do 1. 12. 2022 do 3. 3. 2023, kdy si žalobkyně ověřila tvrzení žalované o výši příjmů, potažmo i výdajů. Žalovaná uvedla, že je zaměstnána u společnosti , právnická osoba, Žalovaná disponovala rovněž příjmem ze strany ČSSZ z titulu nemocenského, a to ve výši 4 968 Kč. Dále žalobkyně provedla kontrolu žalované v registru ISIR, CEE a SOLUS, a dále v NRKI. Na základě uvedených zjištění a též s ohledem na výši úvěru žalobkyně shledala žalovanou schopnou splácet předmětný úvěr. Ohledně čerpání úvěru žalobkyně soudu sdělila, že žalovaná uhradila za období 20. 4. 2023 až 6. 8. 2023 celkem 13 910 Kč.Žalovaná při jednání soudu konaném dne 12. 6. 2024 uvedla, že o úvěr požádala z důvodu nedostatku financí na pohřeb rodinného příslušníka a dále z důvodu uspokojení základních životních potřeb. Zpočátku úvěr splácela, uhradila žalobkyni celkem 13 910 Kč, poté však ztratila zaměstnání a očekávala narození potomka, kdy již neměla finance na pokrytí splátek. Žalovaná rovněž uvedla, že podala ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Dosud však nebylo o tomto návrhu rozhodnuto. Při uzavírání úvěrové smlouvy žalovaná doložila žalobkyni tři výplatní pásky a dále doklad o tom, že je vlastníkem předmětného bankovního účtu. K tomu právní zástupce žalobkyně uvedl, že z doloženého přehledu pohybů na účtu žalované vyplývá, že žalobkyně zkoumala příjmy a výdaje na účtu žalované za období od prosince 2022 do března 2023. Rovněž z nahrávky pořízené zaměstnankyní žalobkyně vyplývá, že žalovaná sdělila žalobkyni výši nájmu. Žalobkyně při jednání soudu dále i přes poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. ve smyslu nutnosti doplnit důkazy, uvedla, že jinými důkazy, než které již doložila, v otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované, nedisponuje.Ze smlouvy o flexibilní půjčce - revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 3. 3. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované bezúčelový revolvingový úvěr ve výši úvěrového rámce 100 000 Kč, výše měsíční splátky činila 2,782 % z úvěrového rámce, tj. 2 782 Kč, roční úroková sazba činila 27,90 %, RPSN 31,8 %, přičemž celková částka splatná spotřebitelem činila 115 113 Kč. Ve smlouvě jsou uvedeny kromě kontaktních údajů i údaje o poměrech žalované, kdy jakožto zdroj příjmu je uvedeno, že žalovaná je zaměstnána u společnosti , právnická osoba, , v kolonce čistý příjem je zaznamenána částka 28 000 Kč, příjem ostatních členů činí 24 000 Kč, dále je uvedeno, že žalovaná je svobodná, bydlí u rodičů, má učňovské vzdělání a nemá vyživovací povinnost. V kolonce podpis klienta je uvedeno číslo , hodnota, . Součástí smlouvy byly rovněž Úvěrové podmínky společnosti , právnická osoba, . (, Anonymizováno, platné od 2. 5. 2022).Z výpisu čerpání, splátek a úhrad ke spotřebitelskému úvěru, číslo smlouvy 7303021046 vyplynulo, že v souvislosti s předmětnou smlouvou žalovaná od žalobkyně čerpala celkem 101 000 Kč a uhradila celkem 13 910 Kč.Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 21. 12. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení zesplatněného úvěru č. , hodnota, s tím, že celková dlužná částka činila 113 356 Kč a měla být uhrazena do 14 dnů od sepsání výzvy.Z poštovního podacího archu bylo zjištěno, že žalované byla dne 22. 12. 2023 odeslána písemnost.V předžalobní výzvě ze dne 11. 1. 2024 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu souvisejícího s předmětným úvěrem. Dle poštovního podacího archu byla tato písemnost žalovanému odeslána dne 12. 1. 2024.Z interní databáze žalobkyně – Potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik ze dne 25. 3. 2024 vyplývá, že žalobkyně potvrdila, že ověřovala bonitu klienta, a to v registrech ISIR, SOLUS, MVČR, CEE, JAP-PUJCKA, NRKI. Z přehledu pohybů na účtech (běžný účet vedený na jméno žalované, č.ú. , Anonymizováno, ) vyplývají pohyby na účtu za období 1. 12. 2022 až 3. 3. 2023.Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaná uzavřela dne 3. 3. 2023 s žalobkyní smlouvu o revolvingovém úvěru, jak je shora uvedeno, v souvislosti s touto smlouvou čerpala celkem 101 000 Kč a uhradila celkem 13 910 Kč. Jelikož žalovaná nehradila splátky řádně a včas, žalobkyně v souladu se smluvními ujednáními prohlásila úvěr za splatný ke dni 21. 12. 2023. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku s výzvou k zaplacení dlužných částek. Žalobkyně disponuje osobními údaji žalované a listinami shora uvedenými.Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného dokazování a nesporných tvrzení účastníků vyplynulo, že žalobkyně poskytla žalované částku v celkové výši 101 000 Kč, přičemž žalovaná uhradila 13 910 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu o úvěru neplatnou z dále uvedených důvodů, dále se nezabýval procesem jejího uzavření a jejím ujednáním a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.Je nepochybné, a tvrdila to konečně i žalobkyně, že na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak opakovaně argumentovala tím, že se schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Shora uvedenému však soud nepřisvědčil. Žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání (šetření v registrech, informace od žalované, přehled pohybů na účtech za období prosinec 2022 až březen 2023), nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Žalobkyně se při zkoumání úvěruschopnosti žalované zabývala pouze příjmovou částí poměrů žalované (vycházeje z přehledu pohybů na účtu žalované za tři kalendářní měsíce). Dále žalobkyně zcela pominula výdajovou položku, když vycházela z údajů uvedených žalovanou, že je svobodná, má učňovské vzdělání, nemá vyživovací povinnost, žije u rodičů, příjem činí částky ze zaměstnání žalované ve výši 28 000 Kč a příjem ostatních členů domácnosti činí 24 000 Kč. Žalobkyně tedy neověřila dostatečně výdaje žalované. Soud má tedy za to, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalované zcela rezignovala na ověření a zhodnocení věrohodnosti žalovanou uvedených údajů ohledně jejích výdajů (v tomto případě nestačí pouze přehled pohybů na účtech, bez bližší specifikace konečných zůstatků, je nutné např. doložit konkrétní výdaje na bydlení). Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119).Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně uhradila žalované celkem 101 000 Kč a žalovaná vrátila pouze 13 910 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách 87 090 Kč (tj. 101 000 Kč – 13 910 Kč) pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaná sice byla dle tvrzení žalobkyně k zaplacení dluhů vyzvána předžalobní výzvou, avšak žalobkyně neprokázala, že tato výzva byla žalované doručena a že měla možnost se s ní seznámit. Žalovaná byla tak k vrácení bezdůvodného obohacení poprvé prokazatelně vyzvána až žalobou, která jí byla doručena dne 7. 5. 2024. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího pracovního dne, měl žalovaný bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinila, ocitla se ode dne následujícího (10. 5. 2024) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazba úroku z prodlení 14,75 % ročně (výrok I.). Ve zbytku žalobního nároku (viz výše) soud žalobu zamítl (výrok II.).Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. dle většinového úspěchu žalobkyně, jež zároveň doložila, že splnila podmínky stanovené § 142a o. s. ř. Náklady řízení na straně žalobkyně pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 5 101 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 102 015,10 Kč sestávající z částky 5 220 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 5 220 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 5 220 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 5 220 Kč za účast na jednání před soudem dle § 11 odst. 1 písm. g) a to včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Advokátu tak náleží odměna a náhrady v celkové výši 22 080 Kč (4 x 5 220 + 4 x 300). Dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu náleží advokátu rovněž náhrada ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu, kterou promeškal v souvislosti s cestou k jednání soudu. V daném případě se jednalo o cestu z , Anonymizováno, do Chomutova a zpět, za níž advokát nárokoval adekvátní náhradu v rozsahu dvou půlhodin, což je obecně známo, tedy za 2 x 100 Kč, tj. 200 Kč. Co se týče náhrady cestovného, advokát požadoval náhradu za cestu z , Anonymizováno, do Chomutova a zpět rovněž v obecně známé adekvátní délce 46 km, k čemuž předložil technický průkaz použitého vozidla, z něhož vyplynulo, že vozidlo má průměrnou spotřebu 6,5 l motorové nafty na 100 km. Dle § 1 písm. b) vyhl. č. 398/2023 Sb. činí náhrada za 1 km 5,60 Kč, dle § 4 písm. c) činí průměrná cena motorové nafty 38,70 Kč. Za vykonanou cestu tedy advokátu náleží 46 x 5,60 + 6,5 x 38,70 x 46/100, tedy celkem 373,31 Kč. Dle § 137 odst. 3 o.s.ř. advokátu také náleží náhrada DPH v sazbě 21 % ze součtu výše uvedených částek, tedy ve výši 4 757,2 Kč, když advokát doložil, že je plátcem DPH. Náhrada nákladů řízení na straně žalobkyně tedy činí celkem 32 511,51 Kč (5 101 + 22 080 + 200 + 373,31 + 4 757,2). Žalobkyně byla úspěšná ohledně zaplacení 87 090 Kč spolu s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na její straně celkem 87 230,78 Kč, žalovaná byla úspěšná ohledně zaplacení 14 925,10 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši k datu vyhlášení rozsudku, kdy jistina s příslušenstvím na její straně činí celkem 46 274,52 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 133 5054,30 Kč tak představuje úspěch žalobkyně 65 %, úspěch žalované 35 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobkyně má právo na úhradu 30 % svých nákladů, z částky 32 511,51 Kč tedy ve výši 9 753,45 Kč.